Martin Moravec (Magazín Mladé fronty DNES, 14.2.2013, rubrika: Rozhovor dnes, strana: 26)
Přichází v bílém plášti a stejně pečlivě, jako se doktor stará o lidské tělo, stará se on o bankovky a mince. Českým penězům je právě dvacet let a málokdo jim rozumí jako Jaroslav Moravec z ochrany platidel z České národní banky.
* Co má člověk dělat, když si v kapse džín vypere tisícovku?
Pokud je i po vyprání poznat, že jde o tisícovku, například se u ní nezmění barva a bude mít jen hrubší strukturu, není problém ji vyměnit v jakékoliv bance a měly by ji přijmout i obchodní řetězce. Když ji ale vyperete ve tmavých teplákách, které pouští barvu, a už nelze s jistotou ověřit, zda je pravá, musíte ji v té dané bance odevzdat a o poskytnutí náhrady rozhoduje Česká národní banka.
* V obchodě ji tedy nemusí přijmout?
Ne, mají právo odmítnout jakoukoliv bankovku poškozenou nad běžnou míru opotřebení oběhem. Čili natrženou, silně odřenou,výrazně špinavou, s odtrženými růžky...
* Co když přinesu do banky jen kus bankovky?
Ve většině Evropy platí princip půlky. Za část o velikosti nad padesát procent původní bankovky se poskytuje poskytuje náhrada v plné výši, jinak nic.
* Jak dlouho běžná ba bankovka vydrží v oběhu?
Záleží na kvalitě papíru, zacházení a délce používání. Papír standardních bankovek je papírem bavlněným nebo kombinací bavlny a lnu. Je složen z vláken, vyrábí se z hadrů, a je tedy mimořádně od odolný. Což tak nebylo vždy. Měli jsme v historii bankovky malé hodnoty, třeba papírovou korunu nebo pětikorunu, kde se používal papír obyčejný, blízký kancelářskému. Stejně tak u bankovek nouzových, které vznikají třeba v době války. Takové vydrží třeba jen pár týdnů.
* A jinak?
Bankovky nejnižších hodnot vydrží měsíce, bankovky vyšších hodnot několik let. Líp jsou na tom mince. Pokud jsou z dobrého materiálu, přežijí až desítky let. Když v Německu přecházeli na euro, stahovali z oběhu mince, které tam byly i od roku 1948. Opotřebované, zoxidované, ale pořád použitelné.
* Kolik je mezi Čechy peněz?
Asi 415 miliard korun, což se ale každý den trochu mění. Víc je to po výplatách, kdy se peníze dostanou mezi lidi. Před výplatou se zase přes obchody a banky vracejí k nám.
* Máte zásoby?
Máme, ale tajné. Jsou na více místech – velmi dobře chráněných proti zničení i odcizení.
* Na kusy je 415 miliard korun kolik?
Zhruba dvě miliardy bankovek a mincí. Ale ne všechny peníze, které jsme do oběhu vydali, skutečně obíhají.
* Jak to?
Třeba vám shoří dům nebo přijde povodeň a peníze uplavou. V takových případech při vyměřování náhrad za zbytky bankovek vidíme, kolik lidí má pořád úspory doma pod polštářem nebo někde za trámem. Pak taky nikdo nezjistí počet peněz, které byly odvezeny do ciziny. To znamená, když se turista vrací z Česka a v kapse si veze pár drobných.
* Kterých bankovek je nejvíc?
Tisícovek – sto dvacet milionů kusů.
* Češi je mají nejradši?
To vzniklo samovolně – lidi je nejčastěji vybírají z bankomatů, platí jimi... Díky bankomatům taky výrazně stoupl počet dvoutisícovek. Což je bankovka, která byla vydána až jako poslední ze všech, v roce 1996, a dlouho se v oběhu téměř neviděla. Dnes už je jí hodnotově víc než tisícovek.
* Dvoutisícovka ještě budiž. Ale není náhodou pětitisícovka pořád trochu nechtěná? Když ji někde vytáhnete, obchodníci obracejí oči v sloup.
Ona je nechtěná, když ji použijete nevhodným způsobem. Když s ní zaplatíte pračku, tak vás obchodník nevyžene. Ale pokud s ní jdete pro lístek do kina, tak těm očím v sloup rozumím. Kdyby lidi pětitisícovku odmítali, v oběhu by nebyla.
* To se stává?
Třeba v Německu v roce 1989 vydali červenou dvousetmarkovku a lidi ji moc nepřijali.
* Mincí je v oběhu kolik?
Tady platí zásada, že čím nižší hodnota, tím je jich víc. Takže korun je téměř půl miliardy kusů. Z toho i plyne, že se nižší hodnoty nejčastěji vyrábějí. Zatímco nové koruny a dvoukoruny vyrábíme téměř každý rok, vyšší hodnoty se vyrábějí s přestávkami. Podobně to platí o bankovkách. Pětitisícovky stačí tisknout jednou za pět nebo i deset let.
* Má vůbec obchodník právo pětitisícovku odmítnout, když s ní platíme ten lístek do kina?
To v žádném zákoně není. Nikde se nestanoví, jaký má být poměr výše bankovky vůči výši platby. Jistě by bylo možné to do zákona dát – například, že zboží za 101 korun můžete zaplatit nejvýš pětistovkou. Ale trh si má spíš pomoci sám. Kupující by měl platit přiměřenou hodnotou a prodávající by měl být v přiměřeném množství připraven vracet.
* Což je?
Když za pětisetkorunový nákup zaplatíte dvoutisícovkou a obchodník vás vyžene, je to od něj neúměrné. Na druhou stranu je hloupé, když vyndáte z prkenice pětitisícovku a ještě se vytahujete, že menší nemáte.
* Taky se říkalo, že člověk nesmí hromadit mince. Že je to trestné.
Dřív opravdu bylo, podle trestního zákona z roku 1961, který v různých úpravách platil až do konce roku 2009. Ten paragraf se jmenuje „Ohrožování oběhu tuzemských peněz“ a ještě dnes v něm je jako trestný čin vedeno poškozování peněz, čili například připalování cigaret pětitisícovkou. Do roku 2010 bylo trestné i „bez hospodářské potřeby shromažďovat drobné tuzemské peníze“.
* Proč?
Ne kvůli prasátkům, byť v nich bude mezi Čechy hodně peněz. Spíš šlo o využívání mincí v průmyslové výrobě. Je znám případ ještě z dob Československa, kdy byly hliníkové nejen pětihaléře, ale i jednohaléře. Existoval podnik, který potřeboval hliníkové podložky při výrobě nábytku, a ta podložka používaná pod hřebíky byla výrobně dražší než si vzít z oběhu mince.
MINCE SE TAVÍ V HUTÍCH
* Jaký je další osud bankovky, se kterou zaplatím v obchodě?
Jsou dvě možnosti. Buď ji obchodník použije k dalšímu vracení – s výjimkou pětitisícovky, která už z logiky věci vrátit nejde – nebo ji jako tržbu ukládá do své banky. Ta banka přebytky pravidelně odvádí k nám.
* Takže každý den sem jezdí náklaďáky s penězi?
V zásadě ano, auta je přivážejí, odvážejí. S prodloužením otvíracích dob obchodů probíhají svozy peněz do bank přes noc a k nám pak většinou dorazí ráno. Denně se sem vrací miliony kusů bankovek a mincí.
* Co je dál?
Peníze prověříme, zda jsou pravé – abychom do oběhu nevrátili padělky. Dál se kontroluje, jak jsou opotřebované. Ty nekvalitní se zničí, zbytek se zase zabalí a vrátí do oběhu.
* Jak zničí?
Dřív se poškozené bankovky stahovaly, dávaly se do zásob a ničily jednou za čas po velkých částech. Buď se pálily, nebo drtily na drobné kousky. Dnes už se bankovky ničí denně – na strojích ke zpracování peněz. To je stroj, do kterého nasunete svazky bankovek a on je rozdělí na ty, které se vrací do oběhu, a na ty neplatné a hodně poškozené, které rovnou zničí. Každým průchodem stroje se ničí od pěti do dvaceti procent bankovek.
* Ta procenta se mění podle čeho?
Třeba podle toho, odkud ty bankovky jsou. V regionech s vyšší průmyslovou výrobou se opotřebují častěji, protože jsou více špinavé.
* Co mince?
Ty stále shromažďujeme a ničíme po velkých dávkách.
* Jak?
Všechny peníze musíme ničit tak, aby se za našimi zády nemohly vrátit mezi lidi. U bankovek tedy dochází k drcení na nepatrné kousky, asi dvakrát osm milimetrů. Mince se rozřezávají na proužky, které jsou obtížně spojitelné. Drť z bankovek se pak pálí, rozřezané mince se zpracovávají v hutích. Dřív, když taková zařízení nebyla, muselo se s mincemi i bankovkami jezdit do továren, kde se likvidovaly za přítomnosti speciální komise. Takže se jezdilo do hutí, kde se mince tavily ve vysokých pecích, a do papíren, kde se z bankovek dělala papírenská kaše.
ŽENY MÍSTO SLOVÁKŮ
* Kterou bankovku máte nejradši?
Tu, která už bohužel neplatí. Modrou dvacetikorunu s Přemyslem Otakarem I. na líci a Zlatou bulou sicilskou na rubu.
* Jaké jsou české bankovky v porovnání se světovými?
Z hlediska ochrany na vysoké úrovni, byť jsou už poměrně staré. Ale už před dvaceti lety měly třeba vystupující ochranný proužek, který nemá ani euro. Taktéž bychom ale mohli tvrdit, že jiné státy mají ještě víc ochranných prvků než my.
* Vyspělé státy?
Naopak. Výrobci ochranných prvků mají největší uplatnění v rozvojových zemích, kde se kvůli různým převratům, změnám názvů států a reformám bankovky stále mění. Tam se prvky zabíhají a pak je řada z nich využívána jinde. Třeba ten ochranný proužek.
* Odkud ho máme?
Ze zemí, kde se vyrábí papír našich bankovek – Německa, Velké Británie a Francie. V té době už ho ale měl třeba i Zair, dnešní Kongo, pro což je krásný důkaz. V roce 1992 zaměnili v papírně v Německu cívku ochranných proužků, a tak existují dvousetkoruny, kde je místo 200 Kčs v proužku napsáno REPUBLIQUE DU ZAIRE.
* A z hlediska designu jsou naše bankovky jaké?
Tradiční a výtvarné, vždyť jejich tvůrce Oldřich Kulhánek byl umělec světového jména. Taky jsou řemeslné, protože je dělali poslední žijící příslušníci české rytecké školy, která se utvořila už na začátku 20. století.
* Jsou ty bankovky moderní?
Co to je moderní? Euro, kde se státy neshodly na osobnostech, a proto tam mají mosty a okna? Nebo všechno kromě amerického dolaru, který se téměř nemění desítky let?
* Jsou tedy dělány ručně...
Z většiny ruční kresbou a rytinou. Nejprve vzniká kresebný návrh, což byla práce Oldřicha Kulhánka. Barevná kresba pastelkami, tužkami, inkousty. Rytec pak černou tuší přetváří původní návrh na liniovou rozkresbu. Ta se ryje do kovu v poměru jedna ku jedné a u jedné bankovky je to práce i na rok. Budoucnost bankovek je sice v technologiích, třeba laseru, ale rytí je nenapodobitelné.
* Tím, že Oldřich Kulhánek nedávno zemřel, nebyl by problém, kdybyste se rozhodli udělat novou bankovku?
Samozřejmě byl. Znamenalo by to buď vydat všechny bankovky znova, s jinými výtvarnými návrhy, nebo udělat jakousi imitaci. Ale bez ohledu na tuhle smutnou událost k tomu aktuálně nevidíme důvod.
* Jak se rozhoduje, jaké bankovky budeme mít? Tedy že máme třeba dvoustovku, a ne třístovku?
Je to kombinace tří věcí. Nejnižší a nejvyšší hodnotu určí potřeba peněžního oběhu. Ty hodnoty mezi pak vznikají na základě tradice a zdravého rozumu.
* Zdravý rozum je třeba to, že nemáme bankovku 1 250 korun?
Přesně tak. A tradice je v různých zemích různá. Tam, kde byly šedesátinové soustavy, u nás třeba do roku 1857, v Rusku ještě déle, neměla jednotka sto dílů, ale šedesát. Takže byly peníze hodnot tři, šest, šedesát, patnáct jako čtvrtina šedesátky a podobně. Někdy se tradice porušuje, což je u nás případ dvoustovky, která je v našem systému až od roku 1993, kromě velmi krátké doby na konci Rakouska-Uherska. Zavedla se proto, aby se rozředil velký oběh stokorun.
* Jak to tedy před těmi dvaceti lety bylo, že se řeklo: Tisícovka bude modrá a bude na ní Palacký.
Nejprve vzniká námět, tedy motiv na líci i rubu. Pak technická složka – především barva, rozměr, ochranné prvky – a pak teprve konkrétní výtvarný návrh. Současné bankovky vznikly na základě ankety veřejnosti, kterou vyhlásila Státní banka československá v roce 1990. Lidi posílali návrhy a ty pak posoudila komise složená ze zástupců banky, ministerstev, vlády a výtvarných institucí. Výsledek se pak trochu měnil, protože šlo o náměty na federální peníze, a byly tedy tři motivy české, tři moravské a tři slovenské. Ty slovenské – Štefánik, Štúr a Pribina – byly po roce 1993 odstraněny a nahrazeny českými.
* Ženami.
Přesně tak, v původní sestavě nebyla žádná, jen samí staří a fousatí pánové. Takže přibyly Destinnová, Němcová a Anežka Česká.
* A jak se ty návrhy lidí dávaly dohromady?
Pozor, to, co vidíte na bankovkách, je všechno dílem jednoho člověka, jistého Zdeňka Babiče z Bohumína. Cílem nebylo jen nasázet několik jmen: Karel IV., Komenský, Žižka..., ale vymyslet celou sadu motivů na všechny bankovky, deset korun až pět tisíc, líce i ruby. Chodily tehdy návrhy od Masaryka přes bratrance Veverkovy s ruchadlem, Havla, krasobruslaře Nepelu až po „dejte tam nahatý ženský, to je nejlepší“.
* Jak se rozhodovalo o barvě?
Hlavní je, aby se bankovky nepletly, což se ne vždy podaří. Třeba oranžová dvoustovka prvního vzoru 1993 se pletla s hnědou pětistovkou. Proto také byla modrá dvacetikoruna a pak až tisícovka, navíc ještě s fialovými odstíny. Zase tu hraje roli tradice – pro nás je třeba typická zelená stokoruna, kterou máme už od roku 1920, byť s přestávkami.
* A velikost?
Tam u našich bankovek platí pravidlo, že po řádech u bankovek roste výška. Deset, dvacet, padesát – sto, dvě stě, pět set – tisíc, dva tisíce, pět tisíc. Na délku se zvětšovala každá. Jsou země, třeba Spojené státy, kde jsou všechny bankovky stejně velké.
* Kolik mají české bankovky ochranných prvků?
Podle nominálních hodnot mírně rostou až k deseti. Počítá se do nich už speciální papír, hlubotisk, soutisková značka, vodoznak, ochranný proužek a vlákna, skrytý obrazec, mikrotexty, které jsou na obou stranách na několika místech, opticky proměnlivá barva, iridiscentní pruh...
* Který z nich je nejtěžší na napodobení?
Ty, které nese samotný papír, třeba vodoznak a ochranný proužek. Ty tiskové se díky boomu v průmyslu dají napodobit snáz – vždyť dnes už z ultrafialové barvy mají děti fixy a různé duhové barvy jsou zase v lacích na nehty. Dál radši nebudeme navádět.
* Falešné peníze objevíte každý den?
Když uděláme součet za celou republiku, tak jsme v řádu víc než jeden kus denně.
* Jsou ty padělky čím dál povedenější?
Spíš naopak, oba extrémy se spojují doprostřed. Když si vezmeme první republiku, tam padělky vyráběli špičkoví tiskařští odborníci, kteří mnohdy sami přešli z druhé strany. Sice padělky tiskli ve skromných dílnách někde po sklepích, ale měli velké tiskařské znalosti. Naproti tomu byli troubové, kteří vzali kus papíru, pastelku a bankovku ručně nakreslili.
* Dnes tedy nejsou odborníci ani troubové?
A to díky technice. Největší množství padělků se už dělá na barevných kopírkách a inkoustových tiskárnách. Což ale přináší jiný extrém – zatímco za té první republiky bylo od jedné bankovky maximálně deset typů padělků, dnes to jsou i dva a půl tisíce. Jinak platí, že padělky českých bankovek jsou v horším průměru a padělky třeba eur nebo dolarů v průměru.
* Takže euro a dolar je snazší zfalšovat?
To je asi odvážné říct, ale je tam víc padělků kvalitních. Jsou to totiž měny použitelné po celém světě, takže se padělají ve velkém. Je to mnohdy dílo organizovaného zločinu.