Rozhovor s Karinou Kubelkovou, členkou bankovní rady ČNB
Martina Sobková (Bankovnictví 9. 12. 2022 strana 16)
Český bankovní sektor je ve srovnání se zahraničním velmi stabilní. Jak uvádí Karina Kubelková, členka bankovní rady České národní banky, je to dáno jak chováním samotných institucí, tak i aktivitami v oblasti mikro a makro- obezřetnostního dohledu, přičemž právě tuto výhodnou pozici Česku okolní státy závidí.
Za jakých okolností je bankovní rada připravena snížit proticyklickou kapitálovou rezervu? Je ve hře další zpřísňování úvěrových ukazatelů? A odkud by mohla přijít rizika pro finanční stabilitu? Na tyto otázky a spoustu dalších odpovídá právě Karina Kubelková.
Karino, vy jste pracovala mimo jiné na pozici ekonomické analytičky na úřadu vlády ČR, jako hlavní analytička Hospodářské komory ČR a jako členka Výboru pro rozpočtové prognózy. Jaké hlavní rozdíly vnímáte dnes z pohledu zástupkyně monetární politiky a dříve, když jste ovlivňovala spíš fiskální stránku?
V rámci své praxe jsem se naučila, že dobrá monetární a fiskální politika stojí na podobných principech. Těmi jsou zejména transparentnost, předvídatelnost, důvěryhodnost a konzistentnost. Zároveň, díky tomu, že jsem poznala českou ekonomiku z různé perspektivy, jsem na ni získala plastický pohled, což je pro moji současnou pozici velmi důležité.
Říkáte, že dobrá fiskální i měnová politika stojí na podobných principech. V dnešní době se ale zdá, že to neplatí. Zatímco monetární politika se utahuje, tak fiskál spíš napomáhá inflaci.
Zmiňované principy nesouvisí přímo s cíli těchto politik. Cíle fiskální a měnové politiky se totiž z podstaty liší. Současná vláda se hlásí k rozpočtové odpovědnosti. Pokud by s tím byla opatření vlády v souladu, pak by fiskální politika podporovala tu měnovou v dosažení inflačního cíle. Doba je ale plná nejistot, sotva dozněla koronavirová krize, potýkáme se s dopady války na Ukrajině. Rozhodování o fiskální politice, stejně jako o té měnové, je v takové situaci velmi obtížné.
Vaší hlavní agendou je finanční stabilita. Pamatuji si, že banky říkaly, že se jim daří tak dobře, jak se daří ekonomice. V rámci prezentace Zprávy o finanční stabilitě jste říkala, že deficitní hospodaření sektoru vládních institucí má potenciál zvýšit systémové riziko. Jaké riziko pro finanční stabilitu by mohlo mít tedy zpomalení ekonomiky, které by se promítlo do cen státních dluhopisů?
Zjednodušeně řečeno se zpomalení ekonomiky přetavuje do růstu nezaměstnanosti a na to je navázáno selhávání úvěrů, které se následně promítá v bilancích a hospodaření bank. Pozitivní je, že v hypotetickém nepříznivém scénáři zátěžového testu banky propad ekonomiky ustojí. Zejména proto, že jsou v evropském srovnání velmi dobře kapitálově vybaveny. Díky tomu můžeme být opravdu mnohem klidnější, co se týká stability finančního systému, v němž je bankovní sektor klíčovou částí. Rizika vývoje cen dluhopisů v důsledku změn v úrokových sazbách je finanční sektor schopen účinně řídit. Z pohledu finanční stability je podstatná koncentrace státního dluhu v bilancích finančního sektoru. Růst jeho podílu zvyšuje rizika v případě zhoršení úvěrové kvality státních dluhopisů.
Jaký problém by tedy pro banky, popřípadě jiné velké finanční instituce, mohlo představovat zhoršení ratingu České republiky?
Pravidelně prováděný zátěžový test veřejných financí (ZFS jaro 2022, část IV.5) přezkoumává a vyhodnocuje rizika zmíněné koncentrace svrchovaných expozic. Expozice byly vyhodnoceny jako systémově významné, s podílem 12,7 procenta v bilanci bankovního sektoru. V případě, že by tzv. svrchované riziko těchto expozic zvyšovalo rizika pro bankovní sektor, ČNB by vyžadovala tvorbu dodatečného kapitálu. Současné hodnocení však nepředpokládá, že by ji ČNB v nejbližších třech letech vyžadovala. Toto hodnocení lze přeneseně aplikovat i na hodnocení rizika držby státních dluhopisů dalšími sektory finančního trhu.
Současné propady na trzích nám ale ukázaly, že dluhopisy nemusí být vždy nejbezpečnějším přístavem. Nicméně finanční instituce – zejména pak pojišťovny a penzijní fondy – musí mít značnou část ve státních dluhopisech. Uvažovali jste nad tím, že by se ten poměr v mixu dluhopisů a jiných aktiv mohl změnit?
Makrozátěžové testy všech segmentů finančního sektoru nám ukazují, že i v případě výrazných šoků by finanční systém zůstal stabilní. Proto aktuálně nevidíme důvod uvedená pravidla měnit. Jejich změny bychom zvažovali tehdy, kdybychom viděli, že současné přístupy k řízení tržních a úvěrových rizik u institucí a vývoj na trzích zakládají systémová rizika pro finanční stabilitu. Pak bychom zintenzivnili mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní dohled v těchto oblastech a mohlo by to otevřít i diskusi nad změnami příslušné legislativy.
Na vazbu státního a finančního sektoru se samozřejmě díváme a hodnotíme ji optikou již dříve zmiňovaného „svrchovaného rizika“. Podle prognózy ČNB nás v příštím roce čeká ekonomický pokles, a zadluženost státu se tak bude nejspíš zvyšovat. Proto poroste i svrchované riziko. V souvislosti s tím také pečlivě vyhodnocujeme kanály financování státního dluhu a možné důsledky pro finanční stabilitu. Cílem je včas identifikovat rizika, která by měla potenciál násobit šoky.
Od 1. dubna 2023 bude sazba proticyklické kapitálové rezervy na úrovni 2,5 procenta. To jsou její nejvyšší hodnoty. Je ale tato rezerva nutná, když banky jsou dobře kapitálově vybaveny a zároveň ekonomika je už v recesi?
Robustní kapitálová vybavenost je velmi důležitá. Proticyklická kapitálová rezerva, resp. její rozpuštění v situaci, kdy by se ekonomické podmínky výrazně zhoršily a bankovní sektor utrpěl významné úvěrové ztráty, posiluje schopnost bank nadále úvěrovat reálnou ekonomiku. Fakt, že máme tento polštář, dostává český finanční systém do komfortnější pozice ve srovnání se zahraničím, kde se proticyklická rezerva začíná ve větší míře budovat až v nyní. Navyšování rezervy probíhá postupně, s dostatečným časovým odstupem. Banky s tímto navýšením již počítají a potřebný kapitál mají, resp. budou mít.
V covidu bankovní rada snížila proticyklickou kapitálovou rezervu na nulu.
Ano, bylo to v reakci na mimořádnost situace a podobné kroky ostatních centrálních bank v EU. Tehdejší velké nejistoty spojené s dalším vývojem ekonomiky vedly k uvolňování některých kapitálových rezerv, neboť byla obava o zachování přístupu k úvěrům. Rozsáhlá státní podpůrná opatření omezila důsledky pandemie na ekonomiku a bankovní systém. Naakumulovaná cyklická rizika se tak nematerializovala, a bylo proto obezřetné začít včas proticyklickou kapitálovou rezervu budovat. Vytváří se tak dostatečný makroobezřetnostní prostor pro horší časy, který nám řada zemí závidí.
Jak na to reagují obecně banky? Přece jen vidí u matek nebo jiných bank, že mají kapitál nižší. Kapitálová vybavenost v ČR je nad průměrem Evropy.
Vidíme výraznou změnu v chování regulátorů, kteří proticyklickou kapitálovou rezervu aktivovali i v zemích, kde převažoval přístup založený na mezeře úvěrů vůči HDP, který obecně vede k utlumené tvorbě proticyklické kapitálové rezervy. Naše komplexní pojetí není běžné. Nyní přistupuje řada zemí k její aktivaci, a to i v návaznosti letošní varování ESRB (European Systemic Risk Board). Tento orgán mimo jiné navrhuje maximální posílení kapitálových rezerv v době, kdy to ještě jde a kdy banky mají zdroje tyto rezervy vytvořit.
Z toho mi vyplývá, že ekonomika je na tom ještě zatím docela dobře, když banky stále mohou akumulovat rezervy.
Rezervy se z podstaty věci mají tvořit v dobrých dobách a používat v dobách špatných. To je obecné pravidlo a letošní zisk bankovního sektoru bude zřejmě historicky rekordní.
Nová Zpráva o finanční stabilitě uvádí, že kapitálová vybavenost bankovního sektoru v nepříznivém scénáři neklesá pod 12 procent. Nicméně zmínila jste, že některé banky by měly problém. Můžete říct, jedná se o menší, střední, či velké?
Nemůžu říci, o jaké banky se konkrétně jedná, ale ve zprávě budou uvedeny podrobnější informace o výsledcích. Ty signalizují, že případný rozsah potřeby doplnění kapitálu v nepříznivém scénáři je relativně nízký a neměl by být pro banky problémem. Z výsledků je také zřejmé, že právě dostatečné kapitálové rezervy jsou významné pro zajištění odolnosti a stability bankovního sektoru.
Na bankovní sektor slyším z vašich úst jen chválu, což je dobře. Je ale tedy nějaké slabé místo našeho finančního sektoru?
Ve srovnání se zahraničím je náš bankovní sektor i celý finanční systém velmi stabilní. Je to dáno chováním samotných institucí, ale i aktivitami ČNB, co se týká jak mikro-, tak i makroobezřetnostního dohledu. Je ale pravděpodobná zvýšená materializace úvěrových rizik v bankovním sektoru a nebankovní finanční sektor se může potýkat se snížením hodnoty aktiv a volatilitou jejich ocenění.
Ale přežil by to.
Ani zmíněné faktory by finanční stabilitu neměly ohrozit. Z našeho pohledu je finanční systém skutečně robustní a důležité je, aby robustní zůstal i vůči šokům, které mohou být poměrně silné. Proto používáme zátěžové scénáře, které jsou tradičně konzervativnější než ty, které používá EBA (European Banking Authority) v rámci testování evropských bank.
Nehrozí nám tedy měnová krize, jak uvádí studie Nomury?
Společně se Švýcarskem máme nejvyšší devizové rezervy v Evropě a platí, že budeme nadále bránit nadměrným výkyvům koruny. Nevím, jestli jste tu studii viděla. Když mi totiž někdo tuto otázku položí, tak se ptám: „Viděli jste tu studii celou? Jak tam vyšly USA, Velká Británie, Německo, Francie, Itálie či Japonsko? Co se vlastně stalo, že se náš index za pár měsíců zvýšil z komfortních 43 na senzačních 126?“ Většina řekne, že ví jen to, co bylo prezentováno v médiích. Škoda je, že média až s odstupem dávají prostor odbornému publiku, místo toho, aby hned o začátku seriózně hodnotila informace a nepublikovala pouze senzační nadpisy a nepodložená tvrzení.
Z nejnovější Zprávy o finanční stabilitě vyplývá, že je zde až 30procentní pravděpodobnost propadu cen nemovitostí o 10 procent. Dá se ale říct, že jsou nemovitosti, které jsou ohroženy více a které méně?
Máte pravdu, ani kdyby k propadu cen došlo, rozhodně to neznamená, že poklesne cena všech nemovitostí. Pokud tato méně pravděpodobná varianta nastane, určitě budou i byty a domy či zejména pozemky, jejichž cena neklesne. Pro úplnost bych dodala, že jde o pokles o 10 a více procent průměrných cen bytů, a to na horizontu dvou let. Podstatný je ten horizont. Výraznější korekce cen by se mohla týkat spíše bytů starších v některých lokalitách.
Naše současné modely předpokládají, že případný propad by byl relativně krátkodobou záležitostí, po které by se ceny nemovitostí vrátily k mírnému růstu.
Takže u nás nehrozí scénář, že by se stalo s nemovitostmi to co v Japonsku? Tam v 90. letech spadly ceny a ještě dnes nejsou na své hodnotě.
Japonsko je nejen v oblasti cen nemovitostí, ale i v oblasti bankovního sektoru, fiskální a měnové politiky opravdu speciální případ. Takový vývoj nenaznačuje žádný ze scénářů, které posuzujeme, není pro to důvod. Katastrofickými vizemi se nezabýváme. Na to expertní síly neplýtváme.
V rámci prezentace jste se hodně zaměřovala na ukazatel DSTI. Ten dle ČNB je u mnoha úvěrů nad hodnotou 40 procent, přičemž jste varovala, že právě to je ta hranice, kde se šance, že dlužník selže, výrazněji zvyšuje. Je tedy ještě možnost, že by se některé ukazatele právě do budoucna zpřísňovaly, např. pro DSTI by se dal limit 40 procent?
V diskusi ohledně DSTI bylo zřejmé, že jeho role při vyšších úrokových sazbách je jiná než v případě DTI a LTV, tudíž zpřísňovat by ho v dnešní situaci nemělo význam. Řada domácností dnes nedosáhne na hypotéku už kvůli vysokým sazbám. Kdybych se ale vrátila víc do historie, tak v době, kdy se tyto ukazatele nastavovaly, nebyly zavedeny úplně na hranicích, které by byly možná optimální z hlediska omezení rizik. ČNB však brala a bere v potaz také reálnou ekonomickou situaci a kupní sílu obyvatel. Důležitý pro nastavení proto také byl dopad na trh a žadatele. Proto hodnoty zmíněných ukazatelů nejsou tak přísné, jak by bylo optimální.
Takže do budoucna by mohly být ukazatele upravovány spíše v jakém směru?
Úroveň úvěrových ukazatelů rozhodně není daná natrvalo, standardně o ní bankovní rada rozhoduje dvakrát ročně. Při nastavení úvěrových ukazatelů záleží velmi na úrovni nerovnováh na trhu nemovitostí a hypotečních úvěrů a na vývoji rizik dluhové služby a zadluženosti domácností. Důležitý je též přístup a chování poskytovatelů ve vztahu k podstupovaným rizikům poskytovaných hypotečních úvěrů. Pokud budou nerovnováhy na trhu nemovitostí a tlaky na finanční situaci domácností přetrvávat, bude pravděpodobně makroobezřetnostní politika konzervativní.
Ukazatel DSTI je ale možné obejít družstevním bydlením. Do toho začíná vstupovat stále více bank. Může to být problém do budoucna?
Objem financování družstevních forem bydlení je prozatím omezený a nemá systémově významný rozměr. Vývoj v této oblasti ale bude ČNB sledovat. Až postupem času z dat uvidíme, zda objemy úvěrů stavebním bytovým družstvům mají tendenci růst. Zároveň je důležité zaměřit se také na to, jak vypadají struktury transakcí bytových družstev vůči věřitelům a družstevníkům. Je přirozené, že domácnosti i podnikatelská sféra budou vždy hledat cesty, jak uspokojit své bytové potřeby a rozšířit byznys. Je to normální a my to vnímáme jako standardní součást fungování tržní ekonomiky. Nicméně rizika těchto aktivit vyhodnocujeme a monitorujeme, aby nepozorovaně nepřerostla do systémového rozměru. ČNB se proto snaží postupovat preventivně a vpředhledícně. Dokumentuje to dobře i historie úvěrových ukazatelů LTV, DSTI a DTI, které byly při zavádění od roku 2016 považovány za konfliktní a dnes je zřejmá jejich důležitá role pro zachování finanční stability hypotečního portfolia bankovního sektoru.
Když jsme u toho trhu s bydlením, jak velkým problémem by mohlo být zrušení stavebního spoření? Ohrozilo by to finanční stabilitu?
Už teď lidé často stavební spoření ruší a dávají si peněžní prostředky spíše na termínované vklady, protože pro ně znamenají vyšší výnosy. Zároveň náš dohled neshledal, že by rušení stavebního spoření představovalo významný problém, který by ohrozil finanční stabilitu stavebních spořitelen. Všechny také patří do velkých bankovních skupin, což zajišťuje jejich širší stabilitu. Není tedy příliš pravděpodobné, že by v tomto směru mělo hrozit bezprostřední riziko.
Otázka na závěr. Finanční stabilita není jen o bankách, ale i o dalších subjektech a vůbec o celém ekosystému finančního trhu. Tam působí i subjekty v oblasti kryptoměn, které budou nově regulované a ČNB je bude zřejmě dohlížet. Myslíte si, že by mohly právě tyto – v té době již regulované – subjekty přinést do financí nějaké zpestření nebo naopak by to mohlo být zdrojem nějakých problémů?
Zřejmě máte na mysli regulaci MiCA. Do diskuse o ní je ČNB zapojena od samého počátku. ČNB má ke kryptoměnám rezervovaný přístup a je třeba zdůrazňovat, a myslím si, že to i děláme, že investice do nich jsou rizikové a investoři by je měli důkladně zvážit. Regulace v žádném případě neznamená, že kryptoměny začnou být bezpečné. Co se rizik pro finanční systém jako takový týče, ta tam zatím nevidíme. Nedochází k rozsáhlejšímu prorůstání kryptoměn do finančního systému tak, aby rozsáhlé selhání kryptoměn a jejich infrastruktury ohrozilo stabilitu domácího finančního systému. Nicméně vývoj i v této oblasti průběžně monitorujeme.