Rozhovor s T. Holubem, členem bankovní rady ČNB
Linda Bartošová (ČT24 23. 3. 2021, pořad Studio ČT24 16:42)
Člen bankovní rady vysvětlil pro ČT24, proč ČNB musí podle zákona nejdříve ziskem uhrazovat ztráty z minulých let. Rozebral také navrhované legislativní změny nutné pro naplňování cílů ČNB – cenové a finanční stability.
Vybrané citace:
„Bylo by hodně podivné, kdyby centrální banka ve chvíli, kdy vytváří ztráty, tak by ty ztráty zůstávaly jí samotné a ve chvíli kdy vytváří zisk, tak naopak o ten zisk by se měla automaticky dělit se státem.“
Příspěvek ČNB do státního rozpočtu
Zazněla idea, že Česká národní banka by měla přispívat do státního rozpočtu. Můžete shrnout, za jakých okolností by to bylo možné?
My bychom především potřebovali uhradit ztráty, které máme z minulosti. I když jsme celý loňský zisk, který překračoval 90 miliard korun, použili k úhradě minulých ztrát, tak nám stále ještě v bilanci zůstává 37,5 miliardy korun ztrát neuhrazených. To je první podmínka, kterou bychom museli splnit. Odvod zisku do státního rozpočtu by v této situaci odporoval i Zákonu o ČNB, není to za dané situace možné.
Jak by se ta situace musela změnit? Za jakých okolnosti by to šlo?
U nás ztráty vznikají zejména tehdy, když posiluje kurz koruny. Naopak když koruna oslabuje, vytváří to zisky, které ale mohou být krátkodobé. Zákon zároveň hovoří o tom, že před tím, než odvedeme nějaké zisky do státního rozpočtu, tak máme vytvářet rezervní fond, který je momentálně nulový. To znamená, že i kdybychom se do nějakého mírně kladného vlastního jmění dostali, neznamená to automaticky, že bychom mohli zisky odvádět. Nicméně pro letošek se spíš počítá s tím, že jak bude odeznívat pandemie, koruna se vrátí k mírně posilujícímu trendu a my budeme spíš vykazovat kurzové ztráty. Takže ta možnost odvodu zisku do státního rozpočtu se nejeví příliš reálně ani pro příští rok.
Kdy nejdřív teoreticky – pokud se vůbec dá takový horizont hledat – by ČNB mohla být pomocník pro státní kasu?
To je těžké říct. Dlouhodobé projekce, které máme k dispozici, to v podstatě nevidí jako reálné pro nejbližších deset let. My jsme ekonomikou, která stále dohání vyspělé západní země a s tím je v normálních dobách, když nepřijde žádná krize, jako je ta současná, spojeno trendové posilování kurzu koruny, a to skutečně pro nás vytváří účetní ztráty, které nám tu možnost odvádět zisky do státního rozpočtu berou, protože dlouhodobě žádné zisky zatím nevytváříme.
Co by mohlo nastat, kdyby vláda, potažmo sněmovna zákonem centrální banku k tomuto kroku donutila? A může to vůbec udělat?
Byl by to krok, který by byl z mého pohledu v rozporu s evropskou legislativou, se Smlouvou o Evropské unii, která státům EU nakazuje zachovávat nezávislost centrální banky a to nejen politickou, ale i finanční. Bylo by hodně podivné, kdyby centrální banka ve chvíli, kdy vytváří ztráty, tak by ty ztráty zůstávaly jí samotné a ve chvíli kdy vytváří zisk, tak naopak o ten zisk by se měla automaticky dělit se státem. Bylo by to určité asymetrické nastavení toho vztahu, který by bohužel mohl vést k tomu, že ztráty centrální banky by se změnily v chronické, a to už by byla situace, která by nebyla prospěšná. My jinak jsme schopní s tím záporným vlastním jměním bez problémů fungovat, neomezuje to naši schopnost dosahat cenovou a finanční stabilitu, to jest naše hlavní úkoly. Ale pokud by se to změnilo v to, že centrální banka funguje jako nějaký bankomat pro vládu, tak by to ten princip nezávislosti centrální banky už narušovalo.
Novela zákona o ČNB
Co je potřeba novelou zákona o ČNB změnit a do jaké míry je to z pohledu ČNB nutné? Opozice například argumentuje, že posílení pravomocí, se kterým ta novela přichází, je příliš silné.
Legislativní změny jsou nutné, pokud nechceme mít nadále zákon o ČNB, který je poplatný tomu, jak centrální bankovnictví fungovalo zhruba začátkem 90. let minulého století. Pokud chceme mít zákon, který dává centrální bance pravomoci, které plynou jako poučení z finanční a ekonomické krize, kterou si svět prošel od roku 2008. Rozšiřuje naše pravomoci jednak z hlediska možnosti obchodování na finančních trzích za účelem dosahování cenové a finanční stability. A ta druhá významná oblast je možnost regulovat parametry hypotečních úvěrů závazným způsobem.
Jedním z kritizovaných aspektů je možnost určovat podmínky úvěrů na bydlení. Dokážete si bez něho novelu zákona představit?
Já si to nedovedu představit. Koneckonců nám to doporučují i mezinárodní instituce typu Mezinárodního měnového fondu nebo OECD, aby tyto pravomoci měla centrální banka jako zákonné. Je to významná součást takzvané makroobezřetnostní politiky, která má směřovat proti tomu, že vyhlazuje nežádoucí výkyvy v rámci finančního cyklu, aby se v dobrých časech nevytvářely nadměrné nerovnováhy, rizika, které pak později vyústí v nějakou finanční krizi. My samozřejmě zatím máme možnost místo závazných příkazů dávat bankám doporučení, která jsou relativně solidně naplňována. Ale pokud chceme vytvořit jednak závazný nástroj a jednak vytvořit rovné hrací pole pro všechny instituce, tak ta legislativní změna je skutečně nezbytná.
Jak je podle Vás v současné krizi reálná hrozba nějaké realitní bubliny?
Je nutno říct, že v současné krizi zůstal hypoteční trh a vývoj cen nemovitostí zůstal více robustní, než jsme čekali. Částečně k tomu přispělo i to, že my jsme makroobezřetnostní doporučení uvolnili na začátku krize tak, aby se trh nezačal hroutit, nezadřelo se poskytování hypotečních úvěrů. Přispělo k tomu i snížení našich úrokových sazeb. Díky tomu nové hypotéky a ceny nemovitostí nadále rostou. Trh je možná více robustní, než jsme čekali. V tuhle chvíli si ale nemyslíme, že by vznikal zárodek nové krize. Nicméně je dobré mít ty nástroje k dispozici tak, aby mohly být použity v pravý čas, právě v tlumení nějaké vzestupné fáze finančního cyklu, do které dříve nebo později znovu dospějeme. Pak už je pozdě začít od znova celý legislativní proces a snažit se tyto nástroje do zákona doplnit.