Martina Sobková (Bankovnictví 19. 11. 2019 strana 38, rubrika Rozhovor)
Tvrdí to jeden z nejnovějších členů bankovní rady, Aleš Michl. Právě podle jeho slov je nedostatek podnikatelského odhodlání jedním z hlavních problémů eurozóny, který nevyřeší ani super uvolněná měnová politika.
Jaký je lék na eurozónu? Proč by se měla koruna dostat až na hodnotu 23 Kč/EUR? Či jak probíhají IT inovace v ČNB? Právě na tyto otázky a mnoho dalších naleznete odpovědi v následujících řádcích.
Je to už rok, co jste v bankovní radě, změnil se váš pohled na finanční služby od doby, co fungujete na straně dohledu?
Řeknu to na příkladu. Když jsem nastoupil do ČNB, tak jsme právě spustili systém umožňující okamžité platby mezi klienty bank. Po roce tuto službu však umožňuje jen šest bank a čtyři ji testují. To je tristní! Když všichni mluví o inovacích, tak proč už všechny banky službu okamžitých plateb svým klientům neumožňují? Nicméně, můj pohled se zásadně nezměnil. Myslím na klienty, to je tento případ, i na banky. Co jsem poznal, i když tvrdě makáte, změny přicházejí pomalu.
Co bankám brání v tom, aby systém okamžitých plateb aplikovaly, když vezmu v potaz fakt, že navýšení poplatku je naprosto minimální?
Z pohledu ČNB nic. Systém je plně funkční.
A z pohledu bank? Co třeba možnost vydělávat na sazbách, v kontextu toho, že mají likviditu uloženou na účtech ČNB o den déle?
Doba se změnila. Dřív to platilo. Dnes se bankám nevyplácí zadržovat peníze klientů o něco déle. Kromě toho klient má možnost expresní platby za poplatek i v současném systému, tudíž je možné že o tento poplatek nechtějí přijít. Další možností může být, že se jedná o konkurenci karet. Nevím, neznám přesný důvod, faktem ale je, že se neinovuje tak moc, jak se o tom mluví.
Banky dnes mají pocit, že trh je velmi přeregulovaný a brání jim dělat kroky, které chtějí. Vidíte to podobně?
Tady se bank plně zastanu. Ano je přeregulovaný, ale v tom zavedení okamžitých plateb jim to opravdu nebrání. Nicméně Jiří Kunert mi popisoval stohy papírů, co má umět bankéř na pobočce. Problém je, že tohle všechno se sem valí hlavně z Evropské komise a Evropského parlamentu. Jen obezřetnostní regulace má více než 10 tisíc stran. To jde přečíst fakt těžce. Jen pro srovnání, pět dílů F. L. Věka má dohromady 2 336 stran. Podle mě by regulace měla jít po principech a neměla by se zaměřovat na popis a regulaci každého detailu složitým právním textem. Například z ekonomie známe princip péče řádného hospodáře, který nedefinuje, jak přesně nakládat s penězi, ale říká, že pokud za něco utratíte neúměrnou část peněz, tak ho porušujete. A takové podobné principy bych zavedl i v bankovnictví, místo právnických textů snažících se popsat a zregulovat každý detail.
Můžete v rámci bankovnictví uvést příklad?
Správné jsou požadavky na minimální kapitálovou přiměřenost nebo pákový poměr. Ale proč detailně upravovat třeba pravidla odměňování nad rámec mezinárodně uznávaných standardů? Nyní je v regulaci odměňování deset platných regulatorních norem a tři sta stran regulatorního textu k odměňování v bankovnictví. Plus tucet novelizací směrnice CRD, nařízení CRR, přímo účinných technických standardů nebo obecných pokynů EBA, týkajících se odměňování. A na stole jsou zmocnění pro EBA k přípravě dalších regulací včetně zmocnění vydat pokyny, jak konkrétně plnit povinnost a zajistit genderově neutrální odměňování…
Zmínil jste kapitálovou přiměřenost a pákový poměr. Ale právě to jsou přeci pro banku ty nejnákladnější regulace. Nejsou ale v tomto směru snad banky zodpovědné samy od sebe v kontextu udržitelnosti svého byznysu? Vždyť například dle stress testů nemají české banky problémy.
Jsou zodpovědné. Ale rozhlídněte se do Evropy, vlivem záporných sazeb a regulací je na burzách hodnota 36 největších evropských bank proti předkrizové úrovni minus 78 procent. Záporné sazby udělaly v Japonsku z bank zombie, které místo podnikových úvěrů nakupují státní dluhopisy a akcie podniků. Největšími akcionáři v Japonsku jsou centrální banka Bank of Japan a státní penzijní fond. Takové bankovnictví chceme?
Jaký je tedy lék na uzdravení bankovního sektoru EU?
Vrátit se k normálním sazbám, i za cenu že ekonomika poroste pomaleji.
V rámci vaší role dohlížíte oblast IT a statistiky. Jak se to vlastně doplňuje s vaší makroekonomickou orientací?
Člen bankovní rady je v rámci baráku dohlížitel, nejsem ajťák, ani statistik.
Jaká je teda ta role dohlížitele?
Všechny sekce tady vedou profi manažeři. O jejich platu a cílech rozhoduje bankovní rada jako celek. Dohlížitel kontroluje plnění cílů. Mám to stejně blízko do serverovny, k devizovým rezervám, k makroekonomickému modelování, ale i na střechu, která zase spadá pod sekci správní. V říjnu jsme tady se šéfem ze sekce správní odstraňovali za pomoci šéfky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jeden neslušný nápis z vedlejší střechy. Takže i tohle dělám....
Vidíte v činnosti v bankovní radě tedy nějakou příležitost?
Od prvního dne mě zajímají jenom výsledky. A věřte mi, že pracuji pořád. Teď v listopadu jsme dotáhli SDAT, což je kompletně nový vykazovací systém. V jeho první fázi se zapojilo 56 subjektů, v čele s bankami, které skrze něho poslaly prostřednictvím webových služeb v xml nebo přes web aplikaci data do Centrální evidence účtu. Nahrazuje se tak stávající informační systém se zajímavou zkratkou, kterou musím mít napsanou, abych si ji pamatoval – MtS-ISL-SUD-SDNS. Ten byl v provozu od roku 1998. Po dokončení tohoto přechodu budou skrze tento nový systém plnit svou zákonnou vykazovací povinnost všechny subjekty finančního trhu, kterých je aktuálně 1725.
Jsou banky na tuto změnu připravené? Co se bude dít v případě výpadku? Jste na to připraveni Vy?
Ano, banky připravené jsou, protože s nimi průběžně komunikujeme. Zároveň měly dlouho k dispozici technické specifikace. Na případné potíže reagujeme. Dále poskytujeme konzultace a technickou podporu. Veškeré dokumenty, včetně zápisů z jednání technické skupiny, jsou veřejně dostupné na webu ČNB. V období od září do října 2019 pak proběhl ověřovací provoz a monitorované testy, které byly úspěšné, i když samozřejmě, že mohou nastat porodní bolesti. V případě výpadku webových služeb je možné předat data druhým kanálem, což je webová aplikace.
A co starý systém, na který jsou banky doteď zvyklé, bude běžet dál? Jak dlouho?
Starý systém bude v provozu do poloviny roku 2021. Tak, jak bude výkaznictví po jednotlivých oblastech přecházet do nového systému, bude docházet k útlumu provozu starého systému až k jeho konečnému odstavení. Výkazy, které budou od stanoveného období vykazovány do nového systému, nebude již možné kromě oprav zasílat do starého systému. Jinak řečeno, vykazující subjekt si nemůže vybrat, do jakého systému vykáže data.
Když jsme u těch IT projektů, pracujete na nich s externí firmou, nebo máte vlastní IT tým? A z čeho tyto projekty financujete? Má ČNB v tomto směru omezené zdroje, když vemu v potaz fakt, že určitě inovujete i když jste třeba v účetní ztrátě?
Tak sedmdesát procent informačních systémů vyvíjíme u nás, jak ajťáci říkají in-house, s vlastním týmem. Udělali jsme takto centrální evidenci účtů, s minimálními náklady. Teď děláme sami třeba inovaci ARADU, systému časových řad. U některých projektů pak rozšiřujeme vývojový tým o externí spolupracovníky. Větší systémy jako třeba právě SDAT poptáváme formou výběrových řízení. Sekce rozpočtu a účetnictví dohlíží rozpočtový rámec schválený na dané období a Komise pro informatiku doporučuje projekty na základě skutečných potřeb a priorit. Konečné portfolio projektů schvaluje bankovní rada souběžně s návrhem rozpočtu ČNB. A ano inovujeme pořád, s tím účetní zisk nebo ztráta nesouvisí. Do ztráty nás posílá především účetní přepočítání devizových rezerv do korun, pokud by kurz během roku výrazněji posílil.
Z jakých prostředků tedy IT vývoj financujete, když si vyděláváte samy a pokuty jdou do státní kasy?
Řadu systémů jsme udělali tak, aby si vydělaly na provoz i odpisy. Clearing se zaplatí sám. Centrální evidenci účtů platí stát. Centrální registr úvěrů platí hodně banky. SDAT se ale nezaplatí, nevybíráme za sběr dat a report do ECB poplatky. Další dohledové systémy se nezaplatí. Takže se tady nabízí dělat to jako Evropská centrální banka. Poslat subjektům, bankám, fakturu za náklady na dohled. ECB se s tím vůbec nepárá a chová se v tomhle ohledu jako řádný hospodář vůči vlastnímu rozpočtu – udělala nařízení o poplatcích za dohled, jasný vzorec. Za období 2019 byly celkové roční poplatky za dohled určeny na 576 mil. EUR a byly rozeslány faktury. Jako tohle není nic proti našim bankám, jen je třeba pochopit, že i my v centrální bance máme taky zodpovědnost za vlastní rozpočet, takže proč to neudělat jako ECB. Jinak to vše musíme platit ze zisku z devizových rezerv. Pokud není, máme ztrátu.
A pokud máte ztrátu, z čeho to platíte?
Jde nám to do případné kumulované ztráty, tak jako každé jiné firmě.
Říkáte, že je to stejné jako u každé jiné firmy. Ale každá jiná firma může zbankrotovat a zárobeň nemá možnost vytisknout si peníze, nebo se pletu?
Chcete mě dotlačit k tomu, abych řekl, že si peníze můžeme natisknout, že ano? Můžeme, ale já to nechci. Chci dobré hospodaření. Chci si na to vydělat – jsme zodpovědná bankovní rada.
Kolik peněz investuje ČNB do IT a máte v tomto směru dlouhodobou vizi?
Na IT máme tří- až pětileté plány. Například, teď jsme schválili tříletý plán, který obsahuje přibližně 50 různých projektů s tím, že 60 procent projektů jsou systémy typu SDAT a 40 procent spadá na infrastrukturu, bezpečnost atd. Na tento tříletý plán počítáme cca 100 až 130 milionů ročně.
Zmínil jste účetní ztrátu z devizových rezerv. Paradoxně by si ČNB teď tu ztrátu přála, jelikož ta by znamenala, že koruna posiluje, nebo se pletu?
Pozor, naše bilance, náš hospodářský výsledek je pro mě důležitý. Jsou to peníze naší společnosti, naší republiky. Pokud koruna bude posilovat mírně, jde obojí. Mimochodem, koruna přestala posilovat už v roce 2008.
Pokud to tak je, proč ČNB v prognóze cílí kurz 24,50 KČ/EUR?
Necílíme kurz. To je jen model, který předpokládá, že pokud jsou větší sazby v korunách než v eurech, tak by koruna měla posilovat, tečka. Nicméně já osobně bych byl rád, kdyby naše ekonomika měla silnější korunu, klidně i 23 korun za euro. Jen to tempo posilování musí být pozvolné, v letech, tažené rostoucí ekonomikou. Naopak v recesi by kurz měl přirozeně oslabovat a tlumit výpadek tržeb exportérům.
A proč tedy kurs neposiluje? Je to vůbec reálné 23KČ/EUR?
Hodně to zkomplikovala devalvace měny a operace s ní spojené. Dále pak krize eurozóny. Na druhou stranu agentura Moody’s nedávno české ekonomice zvýšila po sedmnácti letech rating na úroveň Aa3. Zároveň, když jsem byl v Londýně, v New Yorku, nebo ve Frankfurtu, tak bankéři a investoři znají dobře Českou republiku a mluví o ní pozitivně.
Jak by české ekonomice prospěla silná koruna? Neměli by pak tuzemští exportéři ještě větší problémy se zakázkami?
Silná koruna znamená větší kupní sílu lidí. Pokud bude posilovat pomalu a v období ekonomického růstu, tak ne neměli. Naopak by to exportéry kopalo do zadnice a nutilo k produktivitě. K té samé produktivitě, která českým podnikům hodně pomohla v krizi 2008. Teď třeba ale ze sektoru aut a průmyslu v Česku, EU, nebo USA nepřicházejí dobrá čísla. Sektor flirtuje z recesí, je třeba to sledovat. Například zaměstnanost v českém průmyslu letos proti loňsku spadla.
Říkáte, že ubývá lidí v průmyslu, ale nezaměstnanost klesá. Kam tedy jdou tito lidé?
Služby, stát nebo důchod. Zbytek ekonomiky zatím stále roste.
Kdy by se mohly problémy v průmyslu promítnout do zbytku ekonomiky, když beru v úvahu důležitost tohoto segmentu?
Nevím, nejsem věštec. A tohle neví stejně nikdo, větší recese neumí třeba rok předem predikovat nikdo. Ale slibuji, že to budu pečlivě sledovat a případně budeme reagovat, snížíme sazby.
Nemůže být problém také v tom, že mezinárodní investoři nás stále řadí mezi rozvíjející se ekonomiky?
Ano jsme stále v MSCI Emerging Markets Indexu. A ano leckdy se regionální měny hýbají spolu. Tuším, že to byla i JP Morgan, která nás stejně tak zařadila do jejich Emerging Markets Indexu. Nicméně jsem shodou okolností byl teď ve Washingtonu a mluvil s jejími zástupci o Česku. Vědí, co se u nás děje, znají naši ekonomiku, ČNB a ví, že nejsme rozvíjející se země.
A co pozice z intervencí, mohou i ty hrát roli?
Ano je to možné. Investoři, spekulanti, arbitražéři nebo jak jim říkat, čekají na posílení koruny, a hned jakmile k tomu dojde, prodávají ji. Tím ale opět tlačí na její oslabení.
Pokud tomu tak je, je možné, že cena za ekonomický růst (intervence) byla příliš vysoká?
Nechme si na tohle vyhodnocení ještě nějaký čas. Teď nevím. Nemůžu vědět vše.
Začátkem tohoto roku jste řekl, že nechcete zveřejňovat plány, dokud nic neuděláte. Nyní je to rok, co jste ve funkci a nějakou práci už máte za sebou. Jak byste své fungování zhodnotil a jaké máte vize v následujících letech?
Chci pracovat pro naši republiku a posunout ji nahoru. SDAT spuštěn – jasně že díky týmu skvělých lidí tady v bance. Zlato v rezervách už taky nebude ubývat – více v naší výroční zprávě. A v neposlední řadě za hlasování o sazbách se nemusím stydět. Nic, co jsem doposud udělal, bych neměnil, kupa práce je stále přede mnou…
Ještě k vaší kariéře, co Vás motivovalo k tomu, abyste se stal členem bankovní rady a tím pádem se vzdal svého velkého projektu – fondu Quant?
Práce v bankovní radě České národní banky je čest.
Před měsícem jste v časopise ekonom řekl, že eurozóna je nemocná, a ačkoliv v ní je hodně peněz, není po nich poptávka. Jaký by tedy kromě uvolňování měnové politiky, což vlastně nefunguje, mohl být lék na eurozónu?
Vy jste to četla? Díky. Ukážu to na příkladu Řecka. To vloni vyvezlo rajčata za 13,9 milionu eur – více než dvojnásobek proti roku 2011. Super? Jen na první pohled. Zároveň totiž dovezlo rajčata za 25,2 milionu eur. Dokud bude slunné Řecko prodávat rajčata za pakatel a kupu si jich dovážet, nepomůže mu nic. Je to o podnikání, to je základ.
Dá se říci, že tamní situace je taková, že pokud někdo bude mít zdánlivě dobrý podnikatelský nápad a dojde do banky, tak mu banka bez sebemenších problémů a bez zajištění půjčí, a ještě bude ráda?
Pokud by tomu tak bylo, tak to bude jako před rokem 2008 v Americe a přijde stejná krize.
Tomu nerozumím, na jednu stranu tedy dobrý podnikatelský nápad nestačí, na druhou stranu tady jsou přebytečné peníze, které není kam dát. Kde je tedy ten balanc?
Myslel jsem to tak, že pokud banky budou peníze rozdávat bez zajištění a komukoliv, skončí to velkou mírou nesplacených úvěrů. Balanc je v podnikatelském duchu, v dobrém nápadu a píli manažerů - na to banky rádi půjčí.
Když už jsme tedy u té eurozóny, jak tento projekt vnímáte z pohledu jejího dnešního stavu?
Z hlavního boardu ECB rezignovali už tři němečtí představitelé, tak asi tak. Zbytek mi nepřísluší komentovat, hledím si své práce.
Dvakrát jste zmínil jih eurozóny. Proč v Evropě to spojení zemí prostě nefunguje a ve Spojených státech, kde jsou také naprosto ekonomicky, ale i mentálně různé země to spojení funguje? Je to dáno délkou historie?
Byl jsem ve Fentonu u amerického St. Louis. Chrysler tady měl továrnu na auta od roku 1959. Druhou nedaleko. Obě v letech 2008 a 2009 zavřel. Postupně pět tisíc lidí přišlo o zaměstnání. Když se to stalo v St. Louis, tak se nezaměstnanost v místním státě Missouri mezi lety 2008—2010 zdvojnásobila na 10 procent. Dnes je ale už na 3,1 procenta. To, co Missouri a St. Louis nakoplo, byl duch podnikání. St. Louis má výhodu, že třeba proti vedlejšímu Chicagu, a i proti národnímu průměru má nižší ceny nájmů, ale i platy. Na to řada investorů slyší, a tak díru po Chrysleru zaplnili. Město je sedmé v pořadí v USA podle počtu centrál top firem. Je tu top nemocnice v rámci USA se specializací na biotechnologie. Pro srovnání, v Řecku se mezi lety 2008a 2010 míra nezaměstnanosti také zdvojnásobila, až na 14 %. Dnes tam není minimum lidí bez práce jako v Missouri, ale 18,5 procenta, oficiálně. Kde není podnikatelský duch, ani smrt nebere.
Pro časopis Ekonom jste také zmínil, že ekonomiku eurozóny by nakoplo, kdyby každému Evropanovi dala 500 EUR, udělal byste to?
Ne, nedal bych nikomu nic navíc. Naopak bych chtěl, aby lidé více pracovali a spořili, aby si peníze zasloužili. Těch 500 euro každému je nápad z knížky Frances Coppolaové Kvantitativní uvolňování pro lidi. Diskutuje experiment, kdy by se každému Evropanovi rozdalo 500 eur. Když je utratí, nakopne se ekonomika. Má to ale tři problémy. Zaprvé, dopadne to jako s feťákem. Zkusí se to jednou, dvakrát, a nakonec se nepřestane. Zadruhé, systém nepotřebuje nové a nové peníze od centrálních bank. Například německé domácnosti mají více úspor než dluhů. Kdyby chtěly, už dávno více utrácí. Nepotřebují 500 eur navíc. Zatřetí, zkušenosti nabízí Japonsko. Zkusili od 90. let roztočit ekonomiku opatřeními jako z nejdivočejších snů makroekonoma, záporné sazby, největší dluhy světa, peníze zdarma. Ekonomika i dnes rostla pomalu.
Vraťme se ještě k sazbám, co mohou nízké sazby znamenat pro západní penzijní systémy, které právě z velké části stojí na zhodnocování úspor? Mohou tyto systémy být počátkem větších strukturálních problémů?
Rozhodně nic pozitivního. Například v Americe je běžný dolarový výnos v penzijních fondech šest procent, to Němec v eurech nezíská. Nevím co je strukturální problém, ježiš to je teda klišé. Prostě je to problém nebo ne – a ano tohle je pro Evropany problém.
Bavili jsme se o IT inovacích, co fintechy, o kterých se stále mluví. Chystáte i něco pro ně?
Já moc nepochopil, co je to vlastně ten fintech. Spíš zkratka pro vás novináře ne? Cílem je dobrému nápadu neškodit. Tak jako každý subjekt, který chce třeba licenci, může se na nás obrátit a zkonzultovat například to, zda a jaká regulace se vztahuje na jimi zamýšlené aktivity. Každý, ne jenom ten váš fintech. Ale jinak sleduji novorozence, co mají nápady a fakt je realizují, byť je zase potřeba, aby dodržovali regulaci. Například ohodnocení výrazně přes miliardu dolarů už má americká Chime, britský Revolut nebo německá N26, která získala licenci od ECB. To je ten fintech?
Když jsme u fintechu, někteří tvrdí, že právě v této oblasti by mohl vzniknout problém, který by rozjel ekonomický kolaps. Je to podle vás reálné?
Možný problém vidím v přemrštěných valuacích. Ty jsou dnes obrovské v celém Silicon Valley, ale u tradičního bankovnictví jsou zase malé.
Jak už padlo, jste spoluzakladatelem akciového fondu Quant. Jak vlastně vnímáte tuzemský kapitálový trh?
Kapitálový trh považuji za skvělou alternativu k bankovnímu financování. Už jen proto, že například v době krize 2008 byly banky hodně opatrné a firmám vyschlo financování. A ačkoliv u nás není tolik vyvinutý, není to dáno tím, že by se třeba šéf burzy Petr Koblic nesnažil, ale naší mentalitou, máme averzi k riziku. A to platí také pro Evropu.
Jaké kroky tedy dělá ČNB k tomu, aby podpořila kapitálový trh?
Jak podporovat? Trhům je třeba v první řadě neškodit. Psát jasně pravidla hry, regulaci a zemi někam směřovat. Ekonomiku totiž musí táhnout samotné podnikání, politika centrální banky nebo vlády tomu mohou pomoci, ale hlavně to nesmí rozbořit. Na dobrém trhu si peníze najdou cestu tam, kam mají. Zároveň tyto peníze pro podnikání by měly být generovány z úspor domácností, a ne uměle tištěny. Právě zde je významná role kapitálového trhu. Ale abyste neřekla, že nic neděláme. Uvnitř ČNB připravujeme hezké návštěvnické centrum, které by mělo být dokončeno do konce roku 2021. Chceme přes něj komunikovat i téma finanční gramotnosti a tvorby úspor. Doufám, že se přijdete podívat.