Eva Zamrazilová – Nevylučuji, že měnovou politiku bude nutné zpřísnit

Rozhovor s Evou Zamrazilovou, viceguvernérkou ČNB
Martin Jonáš (ČT24 21. 12. 2022, pořad Interview ČT24)

„Za největší riziko považuji tradiční lednové přeceňování,“ říká v rozhovoru pro Interview ČT24 viceguvernérka Eva Zamrazilová. Zchlazení poptávky je ale podle ní už nyní značné a pokud nedojde k nějakému velmi překvapivému obratu, inflace by se postupně měla dostat zpět do cíleného pásma.

Vybrané citace

Úrokové sazby

Nevylučuji, že měnovou politiku bude ještě nutné zpřísnit. Jako největší riziko vidím tradiční lednové přeceňování. Pokud by šly ceny výrazně nahoru a spotřeba nepadala tak rychle, jak čekáme, byl by to důvod zvýšit sazby.

Inflace

Data, která přišla od posledního měnověpolitického jednání, měla dominantně protiinflační charakter z pohledu toho, jak vypadala situace v minulé prognóze.

Spotřebitelské ceny se vyvíjejí v souladu s tím, jak se vyvíjí spotřeba domácností a ta spotřeba razantně klesla. Inflace sama o sobě nutí lidi spořit u zbytného zboží a samozřejmě i úrokové sazby centrální banky nějakým způsobem zapůsobily a zchladily poptávku.

Zchlazení poptávky je skutečně značné a pokud nedojde k nějakému velmi překvapivému obratu, tak by to opravdu postupně mělo tu inflaci nějakým způsobem dovést zpátky do cíleného pásma.

Jako velmi nejisté a potenciálně problémové vidím to, jestli se podaří Evropské centrální bance svoji měnovou politikou dostat inflaci pod kontrolou v eurozóně. Před několika dny se aktualizovala prognóza pro tento rok, pro příští rok a pro přespříští rok s tím, že i v roce 2025 by měla být ještě inflace nad dvěma procenty. To pro nás samozřejmě znamená riziko, že budeme dovážet zvýšenou inflaci z eurozóny.

Pevně doufám, že úsilí velkých světových centrálních bank bojovat s inflací a zvyšovat úrokové sazby bude mít nějaký synergický efekt, a doufejme, že se globální inflaci podaří dostat pod kontrolu.

My jsme malá otevřená ekonomika a vždycky budeme nějakým způsobem vystaveni cenovým tlakům ze zahraničí, ať už byly před 10 lety deflační, anebo dnes ty tlaky inflační, ale samozřejmě jako centrální banka budeme dělat maximum pro to, aby bylo to prostředí dlouhodobě předvídatelné, aby se měnové sazby neměnily příliš často a aby i inflace byla dlouhodobě kolem těch dvou procent.

Máme nižší ekonomickou i cenovou úroveň a v našem spotřebním koši hrají energie a potraviny podstatně větší roli (než v bohatších zemích EU). Rovněž máme my jako Česko poměrně vysokou energetickou náročnost v oblasti průmyslu, který je vlastně dominantním tvůrcem přidané hodnoty v celém národním hospodářství. Jestliže v Česku stojí čokoládový dort dejme tomu 5 EUR a ve Vídni 10 EUR, tak když světová cena kakaa vzroste o jedno euro, taky je to v Rakousku 10 %, ale u nás 20 %.

Deficit

Opravdu moc doufám, že vláda v té těžké situaci nepodlehne populistickým požadavkům kompenzovat výpadky životní úrovně. Pokud se nezbavíme toho skoro tříprocentního strukturálního deficitu, tak bude opravdu hodně bolestivé a obtížné se vrátit s inflací ke dvěma procentům.

Intervence

Měla jsem možnost hovořit s exportéry. Nepožadovali konkrétní výši kurzu, ale trápily je silné výkyvy, protože proti té hladině se mohou zajistit, mohou s ní počítat, mohou s ní pracovat, ale proti výkyvům se zajišťuje vlastně nejhůře. Takže my v současné době opravdu spíše bráníme těm nadměrným výkyvům a myslím si, že analytici a odborná veřejnost vidí, že ta intervenční aktivita dosud nijak extrémní nebyla.

Ty rezervy vznikly měnovou politikou, tak na co jiného je v současné době použít, než zase na tu měnovou politiku. Řada centrálních bank uvažuje o tom, že bude svoje bilance nějakým způsobem redukovat, takže i tudy vlastně přichází zpřísnění měnové politiky, které je stále potřeba.

(Pro nás) je to ale především způsob, jak stabilizovat vývoj kurzu, aby nepodlehl nějakým nadměrným výkyvům. Samozřejmě, že určitý protiinflační efekt tady existuje, i když je poměrně omezený.