Rozhovor s T. Nidetzkým, viceguvernérem ČNB
Ivana Pečinková (Lidové noviny 19. 10. 2020, rubrika Ekonomika)
„Stále děláme stabilizační opatření, ale bylo by dobré, kdybychom se už dnes začali zamýšlet, jak ekonomiku v budoucnu stimulovat,“ říká v rozhovoru pro LN viceguvernér České národní banky Tomáš Nidetzký.
* Zpřísněná vládní opatření vyvolávají novou vlnu diskusí o dopadu na hospodářský růst. Hlavní ekonomové bank přehodnocují prognózy. Jak to vidíte vy?
Naším mandátem je starat se o cenovou a finanční stabilitu a podporovat ekonomiku. V rámci toho usilujeme o inflaci na úrovni dvou procent. Několik měsíců jsme z řady důvodů podstatně výše, ale poslední číslo indikuje, že se v průběhu několika příštích čtvrtletí dostaneme na hodnotu našeho inflačního cíle. K tomuto cíli se nepřiblížíme tím, že by ČNB zpřísňovala měnovou politiku, jako to dělala do letošního února. Ta zůstane s velkou pravděpodobností v horizontu zhruba jednoho roku dále uvolněná, aby podporovala ekonomiku. Ke snížení povede utlumená ekonomická aktivita, což se bude projevovat zvýšenou nezaměstnaností a zpomalením růstu mezd. A to se bude negativně propisovat i do domácí spotřeby.
* Takže s úpravami měnové politiky aspoň do příštího podzimu nepočítáte?
Při hlasování bankovní rady ČNB na posledním měnově politickém zasedání 23. září panovala shoda na ponechání sazeb na stávající úrovni. Ale teprve budoucí vývoj ukáže, zda budou třeba nějaké změny. Já osobně jako nejpravděpodobnější scénář vidím stabilitu sazeb. Navíc mnohem efektivněji než měnová politika na současnou situaci působí politika fiskální.
* Lidé se také ptají, co bude s korunou.
S ohledem na situaci, která tady je a dopadá na náladu investorů, dochází k oslabování koruny. Za normálních okolností by toto oslabení bylo pro tak silně exportně orientovanou ekonomiku, jako je česká, přínosem. Za pandemie, kdy hrozí tzv. lockdown, ale přínosem vždy být nemusí. Pandemie ovlivňuje celý svět včetně našich obchodních partnerů. Ale odchylky kurzu koruny od dlouhodobé rovnovážné hodnoty nejsou nijak významné a v současnosti nás nevedou k úvahám, že bychom měli na trh s korunou vstupovat. Pokud by došlo k takovým výkyvům, že by byl nutný zásah centrální banky, tak bychom si takový zásah s ohledem na výši devizových rezerv mohli dovolit. Ale ani současný vývoj koruny zatím nevede k tomu, že bychom takové úvahy rozvíjeli.
* Co říkáte schodku veřejných financí, plánovanému na 500 miliard korun?
Letošní schodek není problém. A koneckonců by bez druhé vlny pandemie nebyla tato částka pravděpodobně vyčerpána celá. Otázkou je samozřejmě vývoj v příštích letech. Pokud by se měl takový výrazný schodek opakovat, může to mít závažnější dopady i na cenu financování vládního dluhu. Druhou rovinou je, na co se ty peníze použijí. Stále děláme stabilizační opatření, ale bylo by dobré, kdybychom se už dnes začali zamýšlet, jak ekonomiku v budoucnu stimulovat. Důležité je i načasování takové stimulace. Aby to nebylo o tom, že na jednu stranu šlapeme v ekonomice na brzdu, ale zároveň chceme šlapat i na plyn. Pak by to nefungovalo efektivně.
* Na konci října končí splátkové moratorium. Co podle vás po jeho skončení nastane?
Podle mne splnilo svou úlohu a nyní není důvod ho prodlužovat.
* Jakou úlohu?
Udělalo takový marketing, reklamu tomu, že má-li někdo problémy se splácením, nejlepším řešením je se co nejdříve obrátit na svoji banku a řešit to s ní. Myslím, že tohle se povedlo a tohle si klienti snad budou uvědomovat. Problematika odkladu splátek tady byla i historicky. Velká část odkladů je mimo plošné moratorium. Odklad splátek je standardním nástrojem bank, jak řešit neschopnost klientů splácet. Plošné moratorium má pro ně tu výhodu, že nemusejí odložené úvěry dávat do kategorie méně kvalitních úvěrů a vytvářet na ně opravné položky, což jim snižuje zisk. V moratoriu také platí, že banky nemusejí klienty v prodlení nahlašovat do registrů dlužníků.
* Ze současné krize se podle vlády musíme proinvestovat. A lidé by měli utrácet a podporovat tak ekonomiku. Takže se vyplatí různé finanční podpory. Skutečně peníze z finančních podpor půjdou na nákupy, na rozhýbání ekonomiky?
Funguje to jen do určité míry. Nejprve bych chtěl připomenout, že hrubý domácí produkt není žádným ukazatelem štěstí. A nemá smysl se hroutit, když dnes vidíme výrazné propady HDP. Je to logický důsledek opatření zaměřených na ochranu zdraví. Praktičtější ukazatel pro lidi je míra nezaměstnanosti. Pokud lidé mají práci, vydělávají peníze, a mají-li i jistotu zaměstnání, ty peníze utrácejí. Přestože často slyšíme nářky na zdražování. Inflace má totiž svou pozitivní stránku, a sice že lidé neodkládají spotřebu, nýbrž utrácejí. Nečekají, že později něco koupí levněji. Odkládání spotřeby, to je to, čeho se dnes makroekonomové obávají. Trh práce postupně ochlazuje a to bude mít dopad do nálady spotřebitelů. A ta nejistota může vést k tomu, že si lidé budou místo utrácení vytvářet rezervy. To je vidět už dnes, objem vkladů uložených v bankách totiž roste. Je to přirozená reakce lidí na míru nejistoty, ve které dnes žijeme.
* Jak vidíte vývoj nezaměstnanosti třeba před koncem roku?
Diskutovali jsme s kolegy o tvaru křivky krize, tedy vývoji ekonomického výkonu. Mně se nejvíc líbil příměr, že to nebude véčko, ale spíše podoba loga sportovní značky Nike. Tedy že oživení nebude rychlé. Ale po té první epizodě koronaviru řada ukazatelů včetně nezaměstnanosti vycházela mnohem lépe, než jsme odhadovali v naší prognóze. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že trh práce byl vládním programem na udržení zaměstnanosti Antivirus „nalakován na růžovo“. Takže musíme najít nějakou rovnováhu, jak ekonomice pomáhat, ale zároveň různými opatřeními nezakrývat skutečný stav věcí.
* Co říkáte programu státem zaručených úvěrů Covid III?
V současnosti je z něj vyčerpáno deset miliard korun. Když vznikal, připomínal jsem, že v ekonomice je 170 miliard korun provozních úvěrů. I samotné ministerstvo financí mělo pochyby o rámci až 500 miliard korun zaručených úvěrů, který se rozhodnutím o 150 miliardách korun formou záruk vytvořil. Ale očekávání bylo velmi vysoké. K tomu mám informace od firem, že jim banky zapojené do programu nabízely financování za 14 procent. To samozřejmě podnikatelé nemohou vnímat jako pomoc. Takže je tu i otázka, za jakou úrokovou sazbu jsou ty úvěry skutečně nabízeny. Druhou věcí je, že firmy jsou nyní velice opatrné. Zvažují, jestli se zadluží, anebo použijí jiné způsoby, jak překonat situaci.
* Co lze čekat od rozšíření Covid III na investiční úvěry? Vzbudí to větší zájem firem?
Je to reakce na ten nadhodnocený rámec. Je ale sympatické, že se na to snaží vláda, ale i banky zareagovat. Míra flexibility je v současné situaci velmi důležitá.
* Změní koronavirus strukturu ekonomiky? Dojde ke zmírnění fenoménu, na který je často poukazováno velmi kriticky, a sice závislost naší ekonomiky na automobilovém průmyslu?
Současná krize nemá – na rozdíl od finanční a následně ekonomické krize let 2008–2009 – jen poražené, jsou tady i vítězové. To jsou technologické firmy. Ty dostanou koronavirovým šokem nové impulzy. Dalšími vítězi jsou firmy, které se uměly rychle přizpůsobit, třeba rychle přejít z kamenných obchodů na internet. Dojde k urychlení procesu digitalizace, což přinese výhody všem. Pokud jde o naši závislost na automobilovém průmyslu, mně osobně nevadí. Autoprůmysl je dnes technologicky velmi vyspělý. A změny, jež se v něm odehrávají, jsou významné. To nás táhne dopředu. Navíc potřeba individuálního, nikoliv skupinového cestování možná poroste. Ale ke změnám struktury ekonomiky určitě dojde. Zkušenost s pandemií pro nás bude určitým milníkem. Něčím, co se propíše do našeho chování a uvažování. A tím bude ta ekonomika ovlivněna.
* Jak by se měla udělat selektivní podpora hospodářství?
Já neumím říci, komu se má dát a komu ne. Tohle bude velmi složité rozhodování. Ale obraťme tu otázku jinak: jsme schopni podporovat všechno a bude to efektivní? Tohle se odehrálo v té první vlně stabilizačních opatření na jaře, kdy byla obrovská nejistota kolem toho, co bude dál. Všichni jsme si mysleli, že to první vlnou skončí. I když se upozorňovalo na rizika možného příchodu druhé vlny. Ale když to vypuklo, byla dvě hlavní pravidla. Že čas jsou peníze a že hotovost je nade vše. A všechno, co se dělalo, bylo vedené snahou co nejrychleji někam doručit peníze, aby ekonomika nezamrzla. Ale znamenalo to obrovské náklady a to už nyní nemůžeme opakovat. Budeme to muset dělat jinak.
* Co je nyní vaší hlavní starostí, co vám nedává spát?
Do krize jsme vstoupili velice dobře připraveni. Nízký vládní dluh, dobře vybavená centrální banka z pohledu devizových rezerv, dobrá úroveň inflace, protože ta se vždy lépe brzdí, než vyvolává, dobře kapitálově vybavený, vysoce ziskový bankovní sektor. Takže když se ptáte, co mi nedává spát, je to to, že v poslední době nejsme schopni ustát toho bobříka ohleduplnosti a disciplíny. Účtenka, která nám byla vystavena v prvním kole, byla vysoká. A jestliže nezměníme svůj přístup ke zdravotně preventivním opatřením, bude strašně vysoká. Bude nás to stát hrozně moc peněz. Nás všechny. Nehledejme žádná zázračná řešení. Buďme k sobě ohleduplní, dodržujme pravidla. Ve finále je tohle cesta, jak z toho ven.