Rozhovor s M. Morou, viceguverném ČNB
Petr Kain, Marek Miler (Ekonom 5. 3. 2020 strana 20, rubrika Rozhovor)
Komerční banky ať si zelenou politiku klidně prosazují, centrální banky ale mají jiné úkoly a problémy změny klimatu by řešit neměly. To je názor viceguvernéra České národní banky Marka Mory. Podle něj by používání zelených kritérií v práci nejdůležitější finanční instituce mohlo vést ke zvýhodňování některých investic na úkor jiných a vytvářet na trhu nebezpečné bubliny. „Centrální banka klimatickou změnu řešit nemá. Tečka. Na to mají státy jiné nástroje a instituce,“ tvrdí Mora.
* Byl jste jedním ze čtyř členů bankovní rady, kteří na počátku února svým hlasem rozhodli o zvýšení sazeb. Co vás k tomuto kroku vedlo?
Těch faktorů se seběhlo několik. Jednak se k mému překvapení loni ukázalo, že česká ekonomika velmi málo reaguje na zpomalování té německé. Přitom třeba slovenská zpomalila výrazně. Ochlazení ze zahraničí, které by zchladilo ekonomiku, a tím pádem i inflaci, tedy nenastalo. Plus do toho vstoupila čísla o nečekaně vysoké inflaci. K tomu přispívá i politika naší vlády, která zvedla minimální mzdu, důchody a rodičovský příspěvek, což se podle našich analýz projevilo mimo jiné v nečekaně silném růstu cen potravin.
* Čím si mimochodem vysvětlujete, že česká ekonomika tak málo reagovala na zpomalení Německa?
To je to, co nikdo moc neví. Možná dochází ke strukturálním změnám, ekonomika má stále více dvourychlostní charakter. Na jedné straně je její proexportně orientovaná část, kam patří třeba průmysl, který sotva roste, případně se dokonce propadá. Vedle toho máte druhou část orientovanou zejména na domácí spotřebu a ta zažívá boom. A je otázkou, proč se ta nákaza z jedné do druhé části nepřenáší. Dříve k tomu docházelo poměrně rychle. Vůbec se toho v ekonomikách děje mnoho dříve nevídaného. Německo například zápasí, aby se vyhnulo recesi, a má přitom nejnižší míru nezaměstnanosti za posledních 27 let. Čím to je? Znamená to, že se snižuje produktivita práce? Jak dlouho to může trvat? Nebo mají pravdu někteří ekonomové, když tvrdí, že špatně měříme HDP, protože se v něm například dostatečně neodráží větší používání internetu? Nebo je to tím, že se zpomalení přelije do druhé části ekonomiky s větším zpožděním?
* Jak očekáváte, že se budou letos dál vyvíjet sazby ČNB?
Nyní předpokládám, že po posledním zvýšení budou sazby nějakou dobu stabilní. V únoru jsem si dokonce myslel, že by ze zahraničí mohlo přijít do Česka koncem roku 2020 a v roce 2021 oživení a proinflační tlaky, což by dávalo možnost sazby dál zvýšit.
* Jak s těmito předpoklady zamávala epidemie koronaviru?
To je velká neznámá. Do ekonomiky se současná epidemie promítá asi dvěma kanály. Jednak se v těch nejvíce postižených místech zavírají obchody, zastavují továrny a doprava. Zadruhé pak nejistota vyvolaná epidemií způsobuje vyšší kolísavost na finančních trzích, podniky a spotřebitelé mají strach z budoucnosti, což ovlivňuje jejich rozhodování. Celkové dopady teď ale těžko odhadovat.
* Za předpokladu, že by už hrozba koronaviru dál neeskalovala, co by to znamenalo pro vaše další rozhodování o vývoji sazeb v letošním roce?
V takovém případě si myslím, že bych se držel svého předchozího scénáře. To znamená od této chvíle až po zbytek roku se sazbami dál nehýbat.
* Řekl byste, že koronavirus je největší riziko a neznámá ohledně vašeho dalšího rozhodování o sazbách?
Považuji to za velkou nejistotu, ale nevím, zda za tu vůbec největší. Určitě to z dlouhodobého hlediska nebude proinflační faktor, nepodpoří to poptávku ani ekonomický růst. Z krátkodobého hlediska to může mít stagflační efekt – utlumí to růst ekonomiky a zároveň se mohou zvednout ceny, protože nebude některé zboží a služby. Ze středněa dlouhodobého hlediska to zase může mít protiinflační efekt. Takže uvidíme.
* Kdyby nastala skutečně stagflace, tedy situace, kdy ekonomika stagnuje a ceny paradoxně letí vzhůru, jak byste se rozhodoval při dalším hlasování o sazbách? Hrálo by větší roli inflační cílování, které by velelo zvýšit sazby a zkrotit inflaci, nebo byste se spíš snažil podpořit stagnující ekonomiku snížením sazeb?
Záleželo by na průběhu. Jestli skutečně nastane scénář globální pandemie, pak bude role ČNB minimální. Důležité bude, jak zareagují velké centrální banky, jako třeba Fed. Reakci čínské centrální banky jsme už viděli. (Rozhovor se konal ještě před zasedáním Fedu, který 3. března snížil základní úrokovou sazbu. Již dříve tak učinila čínská centrální banka, pozn. red.).
* To je jasné, vy byste ale v Praze museli přece řešit situaci domácí ekonomiky. Kdyby se dostala do stavu stagflace, jak vy osobně byste se rozhodoval, pokud jde o pohyb sazeb?
Pak by bylo důležité, jak by ten stagflační šok konkrétně vypadal. Pro mé rozhodování o sazbách jsou klíčové poptávkové faktory, zatímco stagflace je spíše záležitostí nabídky. Dokázal bych si tedy představit, že bych minimálně v krátkodobém horizontu nehlasoval pro zvýšení sazeb jen kvůli tomu, že koronavirus způsobí vyšší inflaci kvůli dočasnému omezení nabídky. To by bylo kontraproduktivní. Zejména ve světě, v němž by většina centrálních bank naopak sazby pravděpodobně snižovala.
* Premiér Andrej Babiš se nedávno ostře pustil do ČNB. Centrální bance vyčítá, že chce bojovat s inflací zvyšováním úrokových sazeb. Prý to není účinné a jen to pomáhá bankám. Premiér to hodlá řešit s guvernérem Jiřím Rusnokem. Vnímáte to jako zásah do pravomocí centrální banky?
Nikoliv. Jsem přesvědčen, že naše centrální banka je dostatečně silná a nezávislá. Nechci to moc komentovat, protože si myslím, že vzkazy přes média nepatří do repertoáru centrálních bankéřů. Mohu jen říct, že pan premiér je u nás kdykoliv vítán, rádi mu vysvětlíme, co a proč tu děláme. Naším hlavním cílem a mandátem vyplývajícím z ústavy a ze zákona o ČNB je péče o cenovou stabilitu. Vedlejší efekty, díky nimž třeba banky vydělávají na tom, že ukládají přebytečnou likviditu u ČNB, jsou faktem, ale není to problém, který by nás trápil.
* Takové prohlášení premiéra ale přece jen nabývá na významu, když se v Poslanecké sněmovně bude probírat zákon o ČNB, který by měl rozšířit pravomoci centrálních bankéřů. Místo dosavadních doporučení bankám, by ČNB získala pravomoc regulovat hypoteční trh závaznými pravidly.
Ano, samozřejmě, pro nás je v této souvislosti materiálně nejdůležitější věcí zákon o ČNB. Vysvětlím proč. Chtěli bychom, aby makroobezřetnostní opatření, k nimž ČNB přistoupí, byla na území České republiky právně závazná, bez ohledu na to, o jaký subjekt jde. Naše dnešní opatření zasahují pouze české banky. Může se ale stát, že tu někdo začne poskytovat hypotéky prostřednictvím poboček zahraničních bank či přeshraničně, a na ty my s našimi opatřeními ve formě obezřetnostních doporučení nedosáhneme. Občas se ozývají otázky, proč to vlastně děláme. Na to lze vzkázat, že třeba v Irsku pouhý rok před jejich velkou krizí vypadala situace bankovního sektoru podobně idylicky, jako je tomu v současnosti u nás. Banky měly ale strašně moc nainvestováno v nemovitostech, když bublina na nemovitostním trhu splaskla, tak měly problémy samozřejmě domácnosti, měly je banky a v posledku je pak měli i daňoví poplatníci, kteří byli tím, kdo bankovní sektor nakonec sanoval. Naše opatření mají za cíl takovému vývoji předejít!
* A je na tom současný český nemovitostní trh tak zle? Bojíte se, že stále hrozí cenová spirála?
Zdá se, že se situace poněkud uklidnila. Obecně je trh s nemovitostmi nadhodnocený, když situaci porovnáme s posledním boomem nemovitostních cen v roce 2008, pak platí, že dnešní ceny jsou asi o 35 procent vyšší. Jiné naše indikátory ukazují, že ceny nemovitostí jsou asi o 15 až 20 procent výš, než by měly být. Ceny tedy bezpochyby jsou nadhodnocené, není to však žádné drama, určitě to není drama pro finanční sektor. Myslíme, že pokud by ceny spadly, k žádné nákaze z finančního sektoru do reálné ekonomiky by nedošlo.
* Co si myslíte o opakovaném tvrzení Jiřího Rusnoka, že by jednou z cest, jak zkrotit ceny nemovitostí, mohla být progresivní daň z nemovitosti?
S touhle myšlenkou souhlasím. Když máte druhou, třetí, čtvrtou nemovitost, klidně ať se daň z držení nemovitosti výrazně zvedne, třeba i několikanásobně. Obecně je u nás problém v tom, že zatímco daň z držení nemovitosti je nízká, daň z převodu nemovitosti je naopak nesmyslně vysoká. Čtyři procenta jsou prostě moc, zejména při současných nadhodnocených cenách. Když jste mladá rodina a nějak horko těžko seženete 20 procent z ceny bytu, abyste si mohli vzít osmdesátiprocentní hypotéku, tak najednou musíte ještě platit další čtyři procenta daň. Vždyť i menší byty dnes stojí v Praze více než pět milionů, to pak zaplatíte daň 200 tisíc. Myslím, že vlastnická daň by se měla zvýšit a daň z převodu snížit či zcela zrušit. Většinou je v zahraničí vlastnická daň podstatně vyšší, v Česku je ale podobná tomu, co zaplatíte za odvoz popelnic.
* Co jako ekonom říkáte na něco donedávna nevídaného, tedy na záporné úrokové sazby?
Bavíme se obecně, není to problém české ekonomiky. Pokud bychom je tu měli dlouhou dobu, mohl by to být problém. Už teď se zdá, že vedlejší negativní náklady záporných sazeb se zvětšují, zatímco očekávaných pozitiv není dosaženo. Když mluvíme o těch negativních dopadech, nejvíce na to samozřejmě doplácejí střadatelé a pak také lidé žijící v nájemních bytech. Nízké, či dokonce záporné úrokové sazby vedou k růstu cen nefinančních aktiv, jako jsou akcie nebo nemovitosti. A když se zvyšují ceny nemovitostí, logicky se zvyšují i ceny nájmů. Zranitelné jsou v prostředí záporných úrokových sazeb také pojišťovny a penzijní fondy. Svým způsobem se do problémů dostávají i banky, které nechtějí ty záporné úroky přenášet na klienty, a tím pádem se jim snižuje zisková marže.
* Když jsme u záporných sazeb, kdyby se Česko hypoteticky dostalo do situace, kdy ekonomika poklesne a nepomůže jí ani několikeré snížení sazeb k nule, byl byste spíše pro zavedení záporných sazeb, nebo pro kurzový závazek?
Naše sazby jsou od nuly dost vzdálené, takže se bavíme o hypotetické krajní situaci. Už teď mohu říct, že bych byl nejspíše opět pro zavedení kurzového závazku. Máme to vyzkoušené a relativně to fungovalo.
* Když loni nastoupila do čela ECB Christine Lagardeová, vyhlásila vedle inflace a podpory růstu za třetí cíl boj s klimatickými změnami. Jaký na to máte názor, patří to podle vás do agendy centrálních bank?
Podle mě velmi záleží na tom, co přesně máte na mysli. S některými opatřeními, která centrální banky chtějí dělat, nemám problém: větší transparence dat, zohledňování ekologických nákladů v cenách. Centrální banky také samozřejmě mají chápat dopad klimatických změn na inflaci nebo na stabilitu bank a pojišťoven a podobně.
Ale nechápu, proč se tohoto úkolu zhostily právě některé centrální banky a proč se klade takový důraz zrovna na klimatické cíle. Je řada jiných faktorů, ovlivňujících politiku centrálních bank, kde to platí úplně stejně: zhoršující se demografie či nastupující digitalizace. Úplně jiná věc je, že některé centrální banky říkají: Pojďme našimi politikami přispívat k řešení klimatické změny. Tam já ale říkám zásadní ne!
* Takže by podle vás finanční sektor neměl být nástrojem „zelené“ politiky?
Komerční banky ať si zelenou politiku prosazují. Obecně vidíme, že tradiční přístup maximalizace zisku je nahrazován takzvaným odpovědným financováním, které bere v potaz klimatické, sociální a jiné cíle. Soukromé banky to dělají proto, že jejich akcionáři, klienti, veřejnost či regulátor to od nich očekávají. A oni si asi říkají, že i když na tom akcionáři možná krátkodobě trochu prodělají, tak dlouhodobě je to něco, co se dělat má a na čem nakonec získají. Někdy mám pocit, že v současnosti jsou to už skoro závody o to, kdo je zelenější. Pokud to banky dělají víceméně dobrovolně a jako výsledek jakési samoregulace, je to v pořádku. Problém by nastal, pokud by se „zelené“ typy investic začaly zvýhodňovat regulatorně – třeba nižšími kapitálovými požadavky bank. K tomu však ještě nedochází. Dokonce mě zástupci Evropské komise někdy před půl rokem ujišťovali, že to tak ani nebude. Ale nedávno jsem četl výroky místopředsedy Evropské komise Valdise Dombrovskise, že až se schválí zelená taxonomie (evropská klasifikace projektů podle dopadů na klimatické změny, pozn. red.) a bude se vědět, co je „zelené“ a co ne, tak další krok bude právě zavedení do regulatorní oblasti. Tam já to vnímám jako velký problém.
* Jaký by to mělo dopad?
Třeba ten, že by to mohlo vytvořit něco jako „zelenou bublinu“. Už nebude klasické posuzování rizikovosti a výnosnosti, protože najednou bude nějaké „zelené“ zvýhodnění. To může vést k pokřivení trhu, či dokonce až k bublině. Navíc, když se na už schválenou evropskou taxonomii podíváte, tak vůbec není hotová. Dodnes nevíme, jak se dívat například na jadernou energetiku. Nebo si vezměte takové elektromobily, které dnes mnozí vydávají za zelenou technologii. Obdivuji všechny, kteří s jistotou tvrdí, že to je „zelené“. Když čtrnáctileté děti v bahně v Kongu těží kobalt, který se pak používá v bateriích, nebo lithium někde v Chile zamořuje vodu, tak nevím, jestli je to „zelené“. A až těmto bateriím skončí životnost, kam je budeme dávat? Řeší to dneska někdo? Jsou tyto externality zohledněné v cenách těchto baterií? Podobnou zkušeností jsme si přitom již prošli. Před lety psala Světová banka studie, jak biopaliva pomáhají životnímu prostředí. A dnes Světová banka píše, jak to samé způsobuje v Africe hlad a chudobu. A pokud do toho budou vstupovat centrální banky, například tím, že budou zohledňovat „zelená kritéria“ u správy devizových rezerv, tak to znamená, že mohou způsobit stejný problém. Centrální banka klimatickou změnu řešit nemá. Tečka. Na to mají státy jiné nástroje a instituce.
* Shodujete se v tomto s jinými centrálními bankéři?
Máme v tom bohužel výraznou neshodu s ostatními. Jsem až překvapen, jak jiné centrální banky po celém světě na tento trend naskakují. Je to zarážející o to víc, že v té samé době ekonomové vedou v případě ECB velkou debatu, jestli si na sebe nenaložila příliš velké břímě tím, jak měnovou politikou zachraňuje kdeco. Existují také debaty, zda máme mít jako centrální banky například na starosti dohled či finanční stabilitu. A do toho chtějí někteří centrální bankéři najednou řešit klimatickou změnu, téma, které s centrálním bankovnictvím opravdu nesouvisí.
* A když s lidmi z centrálních bank mluvíte, tak se v tom skutečně vaše názory rozcházejí?
Když se s některými bavíte u večeře mezi čtyřma očima, třeba předloni, když jsme tu měli velkou konferenci a přijeli i guvernéři a jejich zástupci a slovutní profesoři monetární ekonomie, tak vám řeknou, že to je šílená hloupost, nepochopitelný směr. Ale pak vidíte, že veřejně se přihlašují k různým iniciativám. Všichni jsou asi pod tlakem politické korektnosti a nikdo nechce být stranou.
* My se však musíme ptát, co chtějí důležití hráči v ekonomice se změnou klimatu dělat...
Náš mandát ale opravdu není posuzovat, co je a co není „zelené“. Je to, jako byste šel na ministerstvo životního prostředí a řekl jim, že máme inflaci 3,6 procenta a ať to začnou řešit. Bylo by to úplně stejně absurdní. Ale to samozřejmě neznamená, že se nechováme „zeleně“ v rámci našeho provozu. Například já, jako člen bankovní rady zodpovědný za sekci správní, tlačím na to, aby naše budova měla menší spotřebu energie či plastů. Ale není to něco, čím bychom se měli jako centrální banka chlubit. Zelená politika není prostě náš mandát. Tím, kolik dětí mají naši zaměstnanci a zda tím přispíváme k řešení demografické krize, se také nechlubíme.