Aleš Michl: Zvolili jsme stabilitu

Rozhovor s A. Michlem, guvernérem ČNB
Jakub Svoboda (Právo, novinky.cz 7. 8. 2022)

Úrokové sazby jsou dost vysoké a nedávalo by teď žádný smysl je dál razantně zvyšovat, protože na inflaci mají kvůli její povaze pouze malý vliv. Právu to ve svém prvním velkém rozhovoru řekl nový guvernér České národní banky (ČNB) Aleš Michl.

Ve čtvrtek jste poprvé od nástupu do čela ČNB vedl měnové zasedání bankovní rady. A poprvé za více než rok nedošlo k dalšímu navýšení sazby, která tak zůstala na sedmi procentech. Co rozhodlo?

Valí se na nás samé negativní zprávy, což vyvolává strach. Centrální banka musí být teď pevnou kotvou stabilizující podmínky v ekonomice. Úrokové sazby se již nacházejí na úrovni, která tlumí domácí poptávkové tlaky. Brzdí růst bankovních úvěrů pro domácnosti i firmy, brzdí tedy růst množství peněz v ekonomice. Proto je potřeba stabilita.

ČNB ale připustila, že inflace míří k 20 procentům, růst inflačních očekávání se nezastavil. Koruna má tendenci oslabovat a ani ekonomika přes slábnoucí domácí poptávku nezpomaluje tak, jak se čekalo…

Ano, meziroční růst cen do konce roku asi dosáhne hodnot kolem 20 procent. Inflace je to ale hlavně nákladová. Úrokové sazby na tento typ letošní inflace mají malý vliv. Pokud by se příští rok zastavil růst cen energií, je dobrá zpráva, že podle prognózy ČNB by inflace měla klesnout do roka a půl k úrovním poblíž dvou procent.

A když se ceny energií nezastaví?

Pokud ceny energií dále porostou, pak je zastaví až velká recese. Ale teď to nečekáme.

To, že by do roka a půl měla inflace klesnout na dvě procenta, jste uvedl opakovaně. O co optimismus opíráte?

Brzdí růst množství peněz v ekonomice, což je známka tlumení inflace. Nepříjemný, leč nevyhnutelný pokles reálné kupní síly lidí bude příští rok tlumit spotřebitelskou poptávku, tím pádem i inflaci.

A neodrazilo se na čtvrtečním rozhodnutí rady to, že noví členové, kteří stejně jako vy nyní nastupovali na své posty s tím, že přinášejí změnu politiky a sazby považují za dostatečně vysoké – mám na mysli Evu Zamrazilovou a Jana Fraita –, prostě na svém prvním měnověpolitickém zasedání chtěli dostát slibu?

O žádném slibu nevím. Noví členové bankovní rady jsou profesionálové s dlouholetými zkušenostmi. Docentka Zamrazilová již v bankovní radě působila a má též zkušenosti z fiskální politiky.

Doktorka Kubelková má kromě velkého národohospodářského přehledu i rozsáhlé zkušenosti s podnikovou sférou.

Profesor Frait byl již členem rady a v bance dělá přes dvacet let, má rozsáhlé zkušenosti.

Všichni ve čtvrtek na bankovní radě argumentovali a rozhodovali podle svého přesvědčení na základě aktuálních dat a výhledu ekonomiky.

Neobáváte se však, že razance inflace vás ještě letos nakonec donutí kapitulovat a budete muset sazby dále zvyšovat?

Další razantní zvyšování sazeb dává smysl až v případě hrozící silné poptávkové inflace. Letos ale inflace zrychlila hlavně kvůli nákladům, je dovezená – nedokážeme přes zvyšování sazeb snížit cenu elektřiny, plynu nebo benzinu. Při současném typu inflace je potřeba dělat něco jiného…

Co konkrétně?

Tři klíčové podmínky pro snížení inflace, v pořadí podle důležitosti, jsou z mého pohledu následující. Zaprvé, je nutné snížit tempo zadlužování země. Zadruhé, je potřeba zabránit mzdověinflační spirále. Růst mezd tedy musí odrážet růst produktivity práce, ne růst cen v ekonomice. A za třetí, držet úrokové sazby na vyšší úrovni, než byly třeba minulých deset let.

V kompetenci ČNB jsou sazby. O těch budete letos rozhodovat ještě třikrát. Na jaké úrovni budou ke konci roku?

Teď máme v prognóze stabilitu. Na každém dalším měnovém jednání ale znovu vyhodnotíme data. Znovu vše budeme zvažovat, znovu budeme rozhodovat.

Změnila se nějak atmosféra v obměněné radě oproti předchozím měnovým jednáním?

Dívám se do budoucna, nehodnotím minulou bankovní radu.

Máte prý pověst excentrika a solitéra, který popularizuje ekonomii, ale možná i kvůli tomu namísto opatrného jazyka centrálních bankéřů také často užívá přímočará slova. To se teď po vašem nástupu do čela ČNB změní?

Přímočará slova zůstanou. Jako guvernér přidám hledání konsenzu a kompromisu.

Dosavadní většina bankéřů kolem vašeho předchůdce Jiřího Rusnoka razila tzv. jestřábí politiku. Bývalý guvernér říkal, že v momentě, kdy inflace dosahuje dvojciferných úrovní, už není až tak podstatné, kde a jak vznikla. A i když růst cen energií nelze zvyšováním sazeb zastavit, jiná cesta než tímto způsobem tlumit inflační očekávání a brzdit rozjetou inflační spirálu zvyšováním sazeb prostě neexistuje.

Centrální banka teď přichází s novou strategií. Pan Rusnok, kterému mimochodem děkuji za spolupráci, je minulost.

Proč je důležité, aby úroky už nerostly, případně jen mírně? Zkrotit tento typ inflace a rizika z ní plynoucí do budoucna vyžaduje více než změnu sazeb, na něž se zužuje debata v médiích.

Jsou to ty tři klíčové podmínky, které jsem zmínil.

Úroková rozhodnutí se obvykle projevují se zpožděním roku až roku a půl. Nebyla by inflace bez vámi odmítaného zvyšování sazeb, které začalo loni v červnu, už někde na 30 procentech?

Nevím, na základě čeho jsou takové odhady založeny. V Evropě jsou země, kde platí daleko nižší úrokové sazby a zároveň mají nižší inflaci. Žádná jednoduchá souvislost mezi výší sazeb a inflací v tuto chvíli neexistuje.

Jiří Rusnok tvrdil, že kdyby ČNB nezvyšovala úrokové sazby, byla by už v květnu inflace minimálně mezi 20 a 25 procenty a kurz koruny by byl 30 korun za euro…

Opět, to je minulost. Nevracel bych se k tomu. Úvahy o tom, co by bylo, kdyby, jsou teď irelevantní. Chci řešit budoucnost.

Kterými jinými nástroji, když ne sazbami, tedy chcete bojovat s inflací?

Ale my bojujeme sazbami proti té části inflace, která je poptávková. Sazby jsou teď nejvyšší od roku 1999. To, že jsme se nyní rozhodli pro jejich stabilitu, neznamená, že přestávají působit.

Jak může ke krocení inflace přispět vláda?

Může snížit tempo zadlužování země, nepřistoupit v debatě s odbory na růst mezd, který by neodpovídal růstu produktivity práce. Uznávám ale, že se mi to říká snadněji, neboť nepotřebuji vyhrát volby.

Potraviny i některé jiné zboží zdražují u nás rychleji než jinde v Evropě. Ukazuje se, že situace kolem zdražování zneužívají někteří producenti i obchodníci a výrazně si zvyšují marže. Dá se proti tomu něco dělat?

Receptem je zdravá konkurence, aby se neomezovala nabídka byrokracií nebo zelenou ideologií.

Nevyčítáte si vaše vyjádření při květnovém jmenování guvernérem, že v srpnu budete navrhovat stabilitu sazeb? Podle analytiků to vedlo k oslabování koruny, které ČNB musela „hasit“ intervencemi, tedy prodejem svých deviz.

Naopak, řekl bych to pořád stejně. Poselství z projevu jsem dodržel a bude to tak vždy. Kdybych tehdy řekl, že sazby chci dále rychle zvyšovat, koruna posílí, protože tyto krátkodobé výkyvy způsobují spekulanti jdoucí za rychlým ziskem. Nejenže bych ale nemluvil pravdu, ale o to více by teď byl tlak zase na oslabení koruny. Na to, zda musela tehdejší bankovní rada hasit, jak vy říkáte, kurz intervencemi, nebo ne, jsem řekl názor na uzavřeném jednání rady do protokolu, který bude zveřejněn za šest let. Taková máme pravidla a je to dobře. Teď to není vůbec podstatné. Dívejme se do budoucna.

Kolik ČNB prodala devizových rezerv od vašeho jmenování? A hodláte v intervencích pokračovat? Jak velké mohou být?

Oficiální data zveřejňujeme se čtyřicetidenním zpožděním. V květnu jsme prodali 3,5 miliardy eur a získali, respektive stáhli z trhu 86 miliard korun. Je to protiinflační operace, snížili jsme množství peněz v ekonomice. Data o intervencích za červen zveřejníme 9. srpna.

Hodnota našich rezerv je stále kolem 60 procent HDP, máme jedny z největších na světě. K budoucnosti těchto operací vám řeknu jedinou větu: bankovní rada bude i nadále bránit nadměrným výkyvům kurzu koruny.

Jaký vývoj koruny se dá i vzhledem k dění v eurozóně a měnové politice velkých centrálních bank nyní očekávat?

Kurz koruny nikdy nepredikuji, neboť to stejně jako všichni ostatní neumím.

Nicméně připouštíte intervence k posílení koruny a zároveň prognóza ČNB uvádí, že do poloviny příštího roku česká měna oslabí až k 26 Kč za euro. Co bude na kurz koruny působit?

Těch 26 korun je výstup z modelu naší sekce měnové. Jde spíše o technický předpoklad než o prognózu. Chci silnou korunu na základě dlouhodobých peněžních toků do země a zájmu investorů o Česko. Koruna již trendově neposiluje od roku 2008. Všichni jen vyhodnocují krátkodobé výkyvy, ale tuto podstatnou změnu nevnímají.

Koruna bude silná jedině tehdy, když budeme mít dlouhodobě vyrovnané veřejné finance. Když budeme mít silný export a přebytkovou obchodní bilanci a zároveň se nebude zhoršovat běžný účet platební bilance. Nic z toho teď Česko nesplňuje. Může to být změnou struktury české ekonomiky, přepnuli jsme z exportu a přílivu přímých zahraničních investic na spotřebu a dluhy. To je potřeba změnit.

Tradice i zákon hlásí striktně oddělovat měnovou politiku od fiskální. Vy ale veřejně nabádáte politiky, aby více šetřili, a dokonce jste tuším uvedl, že byste se nebránil konzultacím s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS). Ten byl ostatně i na vašem čtvrtečním jednání o sazbách…

Dokážu apoliticky, profesionálně mluvit jak s Alenou Schillerovou (exministryně financí a šéfka poslanců opozičního ANO), tak s ministrem Stanjurou. Na měnovém zasedání ale vždy budu hlasovat podle sebe. A to stejné očekávám od ostatních v bankovní radě – profesionální vztahy hlavně s ministerstvem financí, jsme ze zákona i banka státu.

K roztáčení inflační spirály podle ekonomů přispěla svými masivními výdaji i bývalá vláda Andreje Babiše (ANO), kterému jste dělal poradce. Souhlasíte s tím?

Nemám kompetenci hodnotit politická rozhodnutí.

ANO s ODS také prosadily zrušení superhrubé mzdy a snížení daně z příjmů, které je vlastně solidaritou chudých s bohatými, Jiří Rusnok tomu říkal Jánošík naruby. A navíc to každoročně prohlubuje schodek rozpočtu o nějakých 90 miliard. To také přispívá k dluhu, který zmiňujete.

Musím zopakovat, že nemám kompetenci mluvit do výše zdanění v zemi. V tom se komunikace centrální banky změní. Jediná má poselství politikům zní: snižte deficity veřejných financí a neustupte odborům, protože je to důležité pro snížení inflace.

Rád se odkazujete na prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína. Čím vás tento politik, který nebyl u veřejnosti příliš oblíben, tolik inspiruje?

Svými přímočarými slovy. Ostatně to jste mi před chvílí vytknul, ne?

Voláte po úsporách, stejně jako bankovní analytici, které osobně zdražování vzhledem k jejich příjmům asi také zase tak moc nepálí. Neměli by centrální bankéři a politici jít lidem příkladem a znovu si příští rok zmrazit platy?

Letos bude mít bankovní rada platy zmrazené. Jak to bude dál, o tom rozhodneme na bankovní radě koncem roku.

Ústavní činitelé mají platy zmrazené pro letošek, pro příští rok se s tím už ale nepočítá. To už bychom chtěli moc?

Je to politické rozhodnutí.

A co propíraná inflační doložka u zaměstnanců ČNB?

Naši zaměstnanci mají v kolektivní smlouvě doložku o tom, že se jejich platy mají letos a příští rok zvyšovat o inflaci plus 2,5 procentního bodu navíc. Byla to velká chyba nás ve vedení banky, nikoliv odborů nebo našich zaměstnanců, že jsme to v minulosti schválili. Osobně se to snažím řešit a přejednávám, aby se od tak velkého navýšení odstoupilo, a omlouvám se, že jsme v centrální bance nešli příkladem.

Vláda vyjednává s odbory o růstu platů ve veřejném sektoru. Lidé musí platit složenky i stále dražší jídlo. Je tady pro vás jako ekonoma možné nalézt vzhledem k riziku dalšího roztáčení inflace kompromis?

Kompromis by měl být, že růst mezd by měl odpovídat růstu produktivity práce, a nikoliv inflaci.

Vláda mírné zvyšování platů připouští, navíc přichází třeba i s příspěvkem 5000 Kč pro děti či se zvyšováním dávek, aby lidem pomohla…

Znovu, to je politické rozhodnutí. Ke státním výdajům řeknu snad jen to, že jakákoliv krize nás nesmí nasměrovat zpátky k socialismu. K situaci, kdy všichni si nárokují podpory, sají zdroje a plýtvají jimi a neberou ohled na produktivitu a kvalitu výstupů. Jinak se nám nepodaří stabilizovat zadlužování a inflaci nezabrzdíme. Prostě aby nás nevedl jen sací reflex na státní peníze, jak o tom psal János Kornai (maďarský reformní ekonom – pozn. red.). Snadnější cesta neexistuje.

Sazby hypoték jdou ale nahoru, stále více peněz lidem spolknou energie a řada z nich přestává s příjmy vycházet. Pomohlo by podle vás domácnostem moratorium na splátky, jaké bylo za covidu? Podpořil byste to?

Nepomohlo. Nepodpořil.

Proč?

Protože jsem proti nárokové ekonomice, kdy při každé krizi stát pomáhá a pomáhá a lidé sají a sají… Zákony a pravidla jsou nastaveny tak, že banky musí v takové situaci jednat s klienty férově, a dá se individuálně dohodnout i odklad splátek.

Vláda chystá daň z ne­očekávaného zisku, která by se podobně jako ve Španělsku měla týkat energo firem, možná i bank. Je to správná cesta? A poznamenalo by to nějak banky?

Jedná se o čistě politické rozhodnutí, do kterého se centrální banka nemá na veřejnosti míchat. Svůj názor jsem ve čtvrtek řekl panu ministru Stanjurovi do očí a tím to končí.

Dokáže se podle vás vláda obejít bez zvyšování daní z příjmů či DPH?

Opět, to komentovat nemohu, jelikož se jedná o politické rozhodnutí.

Říkal jste ale, že centrální banka a vláda spolu teď musí mluvit. O čem tedy?

Máme společný cíl, zvládnout problém číslo jedna: vysokou inflaci.

Jaká jsou hlavní rizika ekonomického vývoje ČR pro zbytek letošního roku a pro příští rok?

Vysoká inflace a případné problémy způsobené nedostatkem energií.

Spadne podle vás česká ekonomika do recese?

V nové prognóze očekáváme mírnou recesi.

Ze změn, které byste rád prosadil, je i změna struktury devizových rezerv, které ke konci června byly podle webu ČNB 151 miliard eur (3,7 bi­lionu Kč) a dominantně je tvoří hlavně euro? Proč?

Má vize je mít dlouhodobě ziskovou ČNB. Nepůjde to hned. Teď jsme ve velké ztrátě. Chtěl bych nastavit strategii tak, aby očekávaný výnos z aktiv, což jsou devizové rezervy, dlouhodobě převýšil náklady na pasiva centrální banky, což jsou hlavně úložky bank, které musíme úročit.

Pro představu, bankám letos zaplatíme na úrocích z vkladů kolem 160 miliard korun. Doposud rozvaha a výsledovka centrální banky byly nedůležité, pro mě podstatné jsou. Chci předat nástupci za šest let banku, která bude mít šanci být dlouhodobě v zisku.

To znamená, že chcete navýšit podíl akcií? Nebo i zlata? O kolik?

Ano, musíme zvýšit očekávaný výnos aktiv, respektive devizových rezerv, a zároveň diverzifikovat, hlídat riziko. Na našem výboru pro řízení aktiv a pasiv budu navrhovat navýšit podíl akcií ze současných 16 procent z rezerv postupně na 20 procent a více. Podobně to dělá centrální banka Švýcarska, Izraele nebo velké státní suverénní fondy v čele s Norskem. A mít více zlata, z 11 tun na sto a více tun. Opět postupně, během několika let. Zlato je dobré k diverzifikaci, má nulovou korelaci s akciemi.