2021 bude rok zúčtování s covidem. Dluhy jsou rizikem na léta, říká Michl

Rozhovor s A. Michlem, členem bankovní rady ČNB
Petra Krmelová (Seznam TV 10. 1. 2021, rubrika Byznys)

Video (externí odkaz na web Seznam Zprávy)

Ve druhém čtvrtletí předpokládám historicky největší meziroční růst hrubého domácího produktu, říká člen bankovní rady Aleš Michl.

Než vstoupil do bankovního světa, živil se také jako ekonomický novinář. Možná i proto svými výroky vybočuje z představy o tom, jaká slova má volit centrální bankéř.

O loňském roce mluví otevřeně jako o ztraceném, letošek vidí jako „rok účtování s covidem“, v němž o úspěchu rozhodne, jak zvládneme dluhy. A komerčním bankám do jejich současné politiky - třeba do propouštění - vůbec nechce „kecat“.

„Podle mě jsme do té krize nevstupovali tak špatně. Většinou před krizí rostou strašně moc dluhy, a nejen státu, rostou dluhy lidí, firem a bank. A státy, které nemají polštáře, nemají úspory, tak vždycky pak nejvíc v krizi trpí. Takže vždycky to je o tom mít úspory, polštáře, jak to říkal Rašín,“ říká Michl v rozhovoru pro Byznys Seznam Zpráv.

Mluví se o tom, který obor se ocitl v krizi a kdo je na tom nejhůř. Co ale bude po ní, po krizi?

Procházíme záměrně vyvolanou recesí. Zavřeli jsme části ekonomik a přišla negativní očekávání manažerů firem a lidí. Ale až skoncujeme s covidem-19, tak ekonomiky vystřelí nahoru. Ve druhém čtvrtletí letošního roku rekordně porosteme.

Záměrně vyvolanou recesí kým?

Vládou. V zájmu ochrany zdraví lidí rozhodla, že zavře část ekonomiky. Nastala recese. V první vlně, po prvním lockdownu, zavřely i velké podniky, protože jsme vir přesně neznali. Panovala nejistota, očekávání zkázy. Od konce října je druhý lockdown. Je ale velmi rozdílný od první uzavírky: průmysl a export teď jede, rychle ožil.

Dokonce podle dat je průmyslová výroba meziročně na stejné úrovni, jako byla před covidem-19. Vývoz meziročně roste. A to jsou dobré zprávy. Na základě toho jsem učinil predikci, že ve druhém čtvrtletí letošního roku meziročně vykážeme rekordní růst. Ekonomika výrazně spadla, pak ale rychle naskočila a ve druhém čtvrtletí letos přijde rekordní meziroční růst. Pak asi zase přibrzdění. Něco takového nás čeká.

Co přesně si představujete pod rekordním růstem?

Ve druhém čtvrtletí bude historicky největší meziroční růst HDP, pokud průmysl a export pojede tak jako teď.

Co vás vede k téhle prognóze?

Uvedu to na příkladu automobilového průmyslu. Sektor od jara jeden a půl měsíce stál, pak se dva až tři měsíce rozjížděl a teď řada podniků a dodavatelů dohání výrobu. Čili průmysl a export najel, proto čekám, že ekonomika se rychle dostane nad úroveň 2020 a pak to rozhodnou nové zakázky.

Čím lepší období je před krizí, tím to svádí k menší pozornosti a opatrnosti a tím hlubší je pak následný pád, napsal jste před časem. Jak nepozorní jsme byli?

Do krize jsme vstupovali s polštáři a proti eurozóně s malými dluhy. A to je dobře. Myslel jsem to tak, že když se daří, tak je touha růst dál a dál, asi do nebes nebo co. Rostou moc dluhy, nejen státu, ale i lidem, firmám a finanční páka u bank. A státy, které nemají polštáře, nemají postavenou ekonomiku na úsporách, tak v krizi trpí. Nebo jim začne krachovat bankovní nebo realitní trh.

Takže vždycky to je o tom mít úspory, polštáře, podobně, jako to říkal Rašín. My jsme měli tři roky před covidem-19 přebytkové veřejné rozpočty. Zadlužení domácností nebo firem bylo pod úrovní eurozóny. Kapitál bank je dvojnásobný proti krizi 2008. To nám teď strašně moc pomáhá.

Z čeho máte největší obavy?

Loňský rok byl jakoby ztracený rok. Letošní rok bude zúčtování s covidem-19 nebo skoncování s covidem-19, uvidíme, nejsem epidemiolog.

Poučení je rok 2008 a dále. V Česku nastala recese nejen 2009, ale i 2012 a 2013. A to bylo tím, že tehdejší vláda škrtla investice a zvýšila daně. A to se nesmí opakovat. Obavy mám také z dluhů eurozóny. Jsou tam záporné úrokové sazby od Evropské centrální banky, které podporují dluhy. Vidím, že třeba Slovensko má největší nárůst zadlužení mezi domácnostmi v rámci eurozóny. Vidím, že Evropská centrální banka už nakoupila 40 procent slovenského státního dluhu. Takže si říkám, jestli je to normální politika. No není. Takže odpověď na otázku je, že se bojím toho, abychom se dokázali zpátky vrátit k těm úsporám a ekonomice založené na kapitálu podobně jako Německo.

Jak tedy vidíte rok 2021?

Jako rok zúčtování s covidem-19. Ekonomiky načas vystřelí hodně meziročně nahoru. Jenomže třeba z kupy dluhů bývá většinou exit přes další recesi, oddlužování. To bude výzva pro státy na následující roky, tři až pět let dopředu.

Jak vidíte kondici bank pro tento rok?

Výrazně jsme načas snížili úrokové sazby, zlevnili peníze. Zajistili jsme nabídku peněz pro banky, aby byla likvidita, aby byly peníze, aby nezamrzl úvěrový trh. Zatím vše ok. Asi nejlepší je se podívat na míru neplatičů vůči celému portfoliu bank. Míra nesplacených úvěrů je teď stejná, jako byla před covidem-19, kolem 2,4 procenta. Což je dobrá zpráva. Zase na druhou stranu bankovnictví je hodně setrvačné. Pamatuji si to z roku 2008. Tehdy byla míra neplatičů úvěrů podobná jako v současnosti, ale pak postupně rostla. Maximum bylo až počátkem roku 2014, šest a půl procenta. Tedy ještě pět, šest let po prvním šoku. Prostě v některých sektorech se ještě ukáže, že byznys dál nepůjde, že zakázky nebudou jako dříve. Někde projde oddlužením, restrukturalizací. Proto čekám prudký růst, pak jeho zmírnění a vystřízlivění. Nevím to přesně na číslech, to neví nikdo, ale takováhle je moje vize.

Jak hodnotíte zprávy o propouštění v jednotlivých bankovních domech?

Vedle míry nesplacených úvěrů se můžeme podívat na zisk bank. I za loňský rok byly banky jako celek v zisku. Myslím, že ten zisk jim poklesl o 40–60 procent meziročně, nevím to teď přesně. Záleží také, jak si tvořily opravné položky na budoucí nesplacené úvěry. Letos mám takové dva scénáře: Pokud se z toho dostaneme, tak si myslím, že i letos banky budou v zisku. A to propouštění je prostě jen a jen jejich rozhodnutí, aby se v zisku fakt udržely. Do toho bych jim vůbec nekecal.

Říkáte, že jsou dva scénáře, tím myslíte jaké?

Svoji prognózu mám podmíněnou tím, že průmysl a export dál poroste, že neztratíme podíl na světovém trhu, že firmy nebudou tlačeny k tomu, že budou muset jít výrazně s marží dolů, aby prodávaly své výrobky. Pokud by se třeba v Německu zadrhl průmysl znovu, prostě něco se zase stane, export by totálně šel dolů a české podniky by to odnesly, pak by rychle přišla další recese. Pak máme třeba ve Zprávě o finanční stabilitě, že v nějakém takovém nepříznivém scénáři by banky byly ve ztrátě kolem 60 miliard korun. Ale i to by ustály a ztráty zaplatily ze zisků z minulých let.

Bude ČNB prozatím držet měnovou politiku beze změny? Připomeňme, že na jaře během té první vlny dělala jisté kroky.

Od nás teď čekejte stabilitu, klid, dočasně levné peníze. Až se z toho dostaneme, tak si myslím, že je potřeba zase podporovat úspory a tvorbu kapitálu, tedy vyšší úrokové sazby.

Takže žádná změna úrokových sazeb, jak vyplývá z prosincového zápisu centrální banky, ze slov guvernéra Jiřího Rusnoka? Píše se tam, že by ve střednědobém horizontu centrální banka mohla měnit sazby.

Za mě žádná změna sazeb, klid. Počkejme, zda se vyplní můj scénář. Na konci března jsme začali s kolegou Tomášem Adamem, mým poradcem, publikovat blog ČNB o spotřebě elektřiny. Začali jsme ekonomiku měřit přes spotřebu elektřiny, protože jsme neznali jiná data. Elektřina byla k dispozici každý den. Správně jsme díky tomu odhadli dno ekonomiky, polovinu dubna – dávno před tím, než to potvrdil statistický úřad. Správně jsme díky tomu odhadli oživení v průmyslu a a exportu od konce léta a pak i přes druhý lockdown. Teď je elektřina meziročně nahoře. Takže jsem teď mírný optimista. Ale postupně, opatrně, uvidíme, co bude náš model na elektřinu ukazovat dál, jaká budou data. Proto říkám klid, stabilita. Zatím ok.

Když mluvíte o exportu, jak silnou vidíte letos korunu? A pozici tuzemských exportérů?

Nevím. Devět let jsem se živil predikcemi pro banku a naučil jsem se, že kurz fakt predikovat nejde. Silná ekonomika by měla mít silnou, pevnou korunu, to bych chtěl.

A pozici českých exportérů?

Podle mě export udrží tržní podíl na světovém obchodu, máme kolem jednoho procenta. Což je jakoby strašně málo, se dá říct, ale stále dost, aby nás to tady živilo a aby firmy zaměstnávaly a platily lidi.

Po roce 2008 tržní podíl export také udržel, teď nezklame také. A my mu už za to nebudeme říkat, že jsou to nějaké ubohé montovny.