Špatná nálada německých spotřebitelů a jejich výdaje – příběh dvou krizí

V letním blogu jsme se věnovali potížím v německém průmyslu, ale k nevýraznému výkonu celé ekonomiky přispívá i nadále anemická poptávka německých spotřebitelů. Oproti očekáváním se spotřeba domácností po energetické krizi nestala motorem růstu a zatím se ani nevrátila na úroveň před pandemií. Z pohledu poptávky německých domácností se jednalo o výjimečné období, takže pro srovnatelnost se podíváme na spotřebitelské výdaje našich západních sousedů během dvou krizových období, tj. období po globální finanční krizi a po pandemii / energetické krizi. V horších časech se chování spotřebitelů mění, ale krize nejsou nikdy stejné. Proto se i chování německých domácností v období po pandemii odlišovalo od reakce po finanční krizi – za jejich aktuálně slabou poptávkou do značné míry stojí negativní sentiment, podobně jako v ČR. Obavy německých domácností také přispívají k jejich větší spořivosti. Sice se již začíná blýskat na lepší časy, ale špatná nálada ustupuje jen pozvolna a oživení spotřeby domácností bude pomalé.

Spotřeba německých domácností po pandemii byla překvapivě anemická a její objem ve stálých cenách doposud víceméně stagnuje pod úrovní z konce roku 2019. V ostatních velkých ekonomikách (Španělsko, Francie či Itálie) se spotřeba domácností po posledních pandemických uzavírkách alespoň nakrátko zvedla nad úroveň ze 4Q 2019. Naopak němečtí spotřebitelé ve sledovaném období rekordně spořili, mnohem více než v ostatních ekonomikách eurozóny.

Vývoj v Německu je ale nečekaný i z pohledu historického srovnání. Poslední výraznější recesi zažila německá ekonomika po globální finanční krizi, kdy narušení finančních toků v celosvětovém měřítku omezilo mezinárodní obchod a způsobilo propad průmyslové aktivity. Třebaže německá ekonomika v celku mezi prvním čtvrtletím 2008 a prvním čtvrtletím 2009 kumulativně poklesla o více než 7 %, ve stejném období reálná spotřeba domácností vzrostla. Mírný pokles zaznamenala až v druhé polovině roku 2009 (s výjimkou 1Q 2007, graf 1).

Spotřeba německých domácností tedy po finanční krizi nebyla zásadně negativně zasažena. Jak ukazuje Graf 1, tamní domácnosti oproti prvnímu čtvrtletí 2006 snížily výdaje za potraviny (a částečně i vybavení domácnosti či bydlení), naopak rostly jejich reálné výdaje v segmentu volného času (tj. služby zábavního či kulturního charakteru). Více utrácely i za dopravu, kam kromě nákladů na paliva patří i nákupy aut. V tomto ohledu bylo pozitivní zejména zavedení šrotovného[1] na stará auta, které běželo od ledna do září 2009 (červené sloupce na grafu 1).

Graf 1 – Výdaje spotřebitelů v letech 2006 až 2010
rozdíl oproti 1Q 2006 v %, příspěvky v p. b., pramen: Destatis

Graf 1 – Výdaje spotřebitelů v letech 2006 až 2010

Graf 2 – Výdaje spotřebitelů v letech 2019 až 2023
rozdíl oproti 4Q 2019 v %, příspěvky v p. b., pramen: Destatis

Graf 2 – Výdaje spotřebitelů v letech 2019 až 2023

Pozn.: Názvy kategorií byly zkráceny. Přesný popis dle německého statistického úřadu Destatis Potraviny, nápoje – Potraviny, nápoje, tabákové výrobky, Oblečení a boty – Oblečení a boty, Bydlení a energie – Bydlení, voda, elektřina, plyn a další paliva, Vybavení domácnosti – Nábytek, světla, spotřebiče, vybavení domácnosti, Doprava – Doprava a spoje, Volný čas – Volný čas, zábava a kultura, Restaurace, turismus – Ubytovací a stravovací služby, Ostatní – Jiné použití, Celkem – Výdaje na domácí spotřebu domácností

Zajímavé je potom srovnání této historické periody s aktuálnějším obdobím po nástupu pandemie (graf 2). V době pandemických uzavírek poklesly výdaje německých spotřebitelů ve všech segmentech s výjimkou potravin a nápojů, vybavení domácností a bydlení (zejména imputované nájemné). Naši západní sousedé tak utráceli jen za statky, které byly k dispozici. Výdaje za zábavu, turismus či návštěvy restaurací se výrazně omezily, tyto provozy byly totiž nuceně uzavřeny či silně omezeny. Také cestování nebylo snadné, takže reálné výdaje za dopravu byly citelně nižší. Německé domácnosti ale nepřestaly šetřit ani později, a to tváří v tvář energetické krizi. Sice si již dopřály vyšší výdaje za zábavu, cestování či návštěvy restaurací, ale začaly více šetřit na výdajích za vybavení domácnosti či potraviny. Celková spotřeba tak zůstala pod úrovní 4. čtvrtletí 2019. Největší zaostávání ve výdajích je pak patrné vedle segmentu dopravy[2] i v některých volnočasových službách.

Po pandemických uzavírkách už spotřeba domácností zůstala pod úrovní z konce roku 2019. Opakovaně zaznívaly hlasy, že tato mezera by se měla uzavřít a výdaje domácností normalizovat. Domácnosti, zejména ty bohatší, ale patrně preferovaly udržet si předchozí úspory a nerozpouštět je, i když již služby byly dostupné. Dokonce i v průběhu energetické krize a posléze i po vypuknutí války na Ukrajině více šetřily, což mohlo souviset i s opatrnostními motivy.

Novou nadějí pro spotřebu domácností je obnovený růst jejich reálných příjmů, který se v loňském roce po období vysoké inflace konečně dostavil. Nejnovější údaje z německé ekonomiky za konec roku 2023 ale zatím obrat k lepšímu nenaznačují, proto se budeme věnovat zejména sentimentu spotřebitelů, jehož role v ekonomické krizi je klíčová.

Nálada německých spotřebitelů v krizi

V krizových dobách se nálada spotřebitelů citelně zhoršuje, jak ukazuje souhrnný indikátor důvěry spotřebitelů v Německu z dílny Evropské komise (graf 3)[3]. Propad je citelný zejména v hodnocení budoucí ekonomické situace, ale negativně působí i zhoršené vnímání vlastní finanční situace (minulé i budoucí) a očekávání velkých nákupů v budoucnosti. Dle Evropské komise jsou právě tyto faktory klíčové pro hodnocení sentimentu spotřebitelů. Poněkud matoucí může být fakt, že se sentiment nachází po většinu sledovaného období v záporných hodnotách. Je to však dáno jeho jednoduchou konstrukcí (vážený průměr rozdílů v odpovědích s vahou 25 % u každé položky).

Graf 3 – Důvěra spotřebitelů v Německu
rozdíl v % , příspěvky v p. b., průměr měsíčních dat, pramen: Eurostat

Graf 3 – Důvěra spotřebitelů v Německu

Graf 4 – Spotřeba domácností a jejich sentiment
mzč. změna v %, sentiment na pozadí, pramen: Eurostat

Graf 4 – Spotřeba domácností a jejich sentiment

Pozn.: Údaje pro Německo. Barva pozadí u grafu 4 odráží škálovaný celkový sentiment domácností  – od zelené (klidné období) až po červenou (krize).

Když však škálujeme indikátor sentimentu a vztáhneme jej ke spotřebě domácností (Graf 4), načrtne se nám plastičtější obraz. Ne všechna období špatné nálady jsou si totiž rovna. Výkyv ve spotřebě domácností v roce 2007 a pandemické uzavírky měly charakter jednorázových šoků, které nedoprovázel pokles sentimentu do červených hodnot. Proti tomu roky 2009 a 2022/23 se nesly ve znamení velmi negativního sentimentu (červené pozadí). Zdá se, že v období výrazně negativního sentimentu pozorujeme setrvalejší pokles spotřeby domácností. To samo o sobě k vysvětlení rozdílů mezi krizemi nestačí, můžeme ho ale hledat ve větším detailu (viz dále).

Někdy se totiž spotřebitelé více bojí ekonomické situace, někdy převáží strach z inflace či ztráty zaměstnání. V rámci měsíčních šetření ESI jsou k dispozici i detailnější odpovědi. Pro ilustraci jsme na grafech 5 a 6 vztáhli dynamiku spotřeby domácností vůči těmto subindikátorům. V krizi v roce 2009 byl velmi citelný nárůst obav z nezaměstnanosti, který ale v energetické krizi nenastal. Jen krátce vzrostla nejistota ohledně zaměstnání v první vlně pandemie, vlivem vládních opatření však rychle ustoupila. Zajímavé ovšem je, že obavy z nezaměstnanosti v roce 2009 neodrážely skutečný vývoj v této oblasti. Celková míra nezaměstnanosti totiž v Německu zaznamenala jen lehký několikaměsíční pohyb nahoru, jelikož propad na trhu práce zastavilo zavedení zkrácených pracovních úvazků (tzv. Kurzarbeit).[4] Lišilo se i hodnocení očekávané inflace, do které se v prvé řadě promítal aktuální vývoj cen. Zatímco pokles cen v roce 2009 celkem tlumil obavy z inflace (zelená barva), otvírání ekonomik po pandemii a energetická krize se nesla ve znamení zvyšujících se cen, a proto obavy z inflace opět výrazně narostly (červené pole).

Graf 5 – Spotřeba domácností a očekávání nezaměstnanosti
mzč. změna v %, sentiment na pozadí, pramen: Eurostat

Graf 5 – Spotřeba domácností a očekávání nezaměstnanosti

Graf 6 – Spotřeba domácností a obavy z inflace
mzč. změna v %, sentiment na pozadí, pramen: Eurostat

Graf 6 – Spotřeba domácností a obavy z inflace

Pozn.: Údaje pro Německo. Barva pozadí u grafu 5 odráží sentiment domácností ohledně očekávání nezaměstnanosti v horizontu 1 roku a u grafu 6 ohledně trendů v cenách v posledních 12 měsících.

Lze však očekávat, že chuť či sklon ke spotřebě domácností nejlépe ilustrují větší nákupní plány.  Jedná se obvykle o výdaje na vybavení domácností či třeba nákup auta. Domácnosti mohou plánovat více utrácet nyní (nákupy v současnosti) nebo v budoucnosti (odklad nákupů). Nákupní plány se pokoušíme zachytit, např. z indikátorů ESI, jako rozdíl mezi hodnocením současné situace a plány do budoucna (graf 7), kde kladná hodnota indikuje odklad nákupů a záporná hodnota preferenci současných nákupů. Ukazuje se, že v dobách optimismu preferují domácnosti současné nákupy, zatímco v krizích nákupy odkládají. Pozitivní v tomto ohledu byla nákupní horečka před globální finanční krizí a období od roku 2015 do nástupu pandemie, zatímco odklady nákupů domácnosti hlásily během obou krizí (červená pole na grafu 8). V závěru roku 2023 sice domácnosti stále spíše plánovaly nákupy odkládat, ale po dlouhé době jejich počet citelně klesl. Na druhou stranu je stále jejich ochota či motivace spořit stále vysoká, což potvrzuje i příslušný subindikátor ESI.

Graf 7 – Plány ohledně větších nákupů
rozdíl v p. b., plány za rok vs. nyní, pramen: Eurostat

Graf 7 – Plány ohledně větších nákupů

Graf 8 – Spotřeba domácností a plány ohledně větších nákupů
mzč. změna v %, sentiment na pozadí, pramen: Eurostat

Graf 8 – Spotřeba domácností a plány ohledně větších nákupů

Pozn.: Údaje pro Německo. Plány ohledně větších nákupů v grafu 7 jsou definovány jako rozdíl mezi plány nakupovat za rok a hodnocením současné situace, zda je vhodná pro větší nákupy. Barva pozadí u grafu 8 odráží plány domácností ohledně větších nákupů – od zelené (preference současných nákupů) až po červenou (odklad nákupů do budoucnosti)

Skládáme příběh dohromady

Za vývojem spotřeby domácností samozřejmě nestojí pouze sentiment, na útratách spotřebitelů se primárně projevuje jejich rozpočtové omezení (reálná mzda, reálné bohatství atd.). Odborná literatura však potvrzuje, že velké výkyvy v důvěře spotřebitelů mají v určitých obdobích vliv na spotřebu domácností (Dees a Brinca, 2013). Jako možné vysvětlení se pak nabízí vliv existence dvou režimů – tzv. dobrých a špatných časů (Ahmed a Cassou, 2016), kdy se vztah mezi indikátory důvěry a spotřebou mění. Že hraje sentiment ve špatných časech patrně větší roli, naznačují i naše předchozí grafy. Ale jak velký? V další části představíme jednoduchý lineární model, kde jsme kromě indikátorů sentimentu zahrnuli také míru úspor, dynamiku reálné mzdy či proměnnou pro špatné/dobré časy (Režim).[5]

Graf 9 – Model dynamiky spotřeby domácností od 1Q 2009
mzč. v %, příspěvky v p.b.

Graf 9 – Model dynamiky spotřeby domácností od 1Q 2009

Graf 10 – Model dynamiky spotřeby domácností od 4Q 2021
mzč. v %, příspěvky v p.b.

Graf 10 – Model dynamiky spotřeby domácností od 4Q 2021

Pozn.: údaje pro Německo. 8–9 čtvrtletí od uvedeného čtvrtletí v názvu grafu. Pro míru úspor je odhad pro 3Q 2023 z důvodu značných revizí, pro 4Q 2023 údaj není k dispozici.

Grafy 9 a 10 srovnávají modelové odhady podle proměnných se skutečností. [6] Interpretace obou krizí touto optikou je ve dvou aspektech podobná. Za prvé, při nástupu krize je hodnocení minulé ekonomické situace celkem dobré (kladné modré příspěvky), ale jak se krize prohlubuje, hodnocení se obrací k horšímu (negativní modré příspěvky). V krizovém období také dochází k odkladům větších nákupů (záporné červené příspěvky). Z pohledu dalších proměnných se ale obě srovnávaná období liší. Klíčové jsou zejména obavy z nezaměstnanosti (šedé příspěvky). V první polovině roku 2009 obavy z nezaměstnanosti tlačily spotřebu níže, ale tento efekt rychle vyprchal. Takto jednoznačný obrázek v období po pandemii nenacházíme, i když zkrácené úvazky byly dostupné a hojně využívané. Po pandemii má pak značný vliv deklarovaná i skutečná ochota (či motivace) spořit (zejména tyrkysové sloupečky)[7] a proměnná Režim (tzv. „špatné časy“, zelené příspěvky). V roce 2022 byl podle modelu důvodem k omezení výdajů domácností i pokles reálných mezd, ale jejich opětovný růst v druhé polovině roku 2023 zatím ke spotřebě výrazně nepřispívá. Přitom se vytrácí pesimismus ohledně velkých nákupů, nicméně tento pozitivní efekt vyvažuje celkově negativní sentiment a vysoká minulá inflace.

Místo závěru

Do spotřeby německých domácností i nadále promlouvá špatná nálada spotřebitelů a jejich opatrnostní motivy. Začíná se však blýskat na lepší časy. Jak ukazuje poslední sloupec v grafu 10, ústup inflace při stabilním růstu nominálních příjmů a napjatém trhu práce přece jen přináší mírnou úlevu. Indikátory sentimentu se v některých segmentech otáčejí k lepšímu,  i když je efekt zatím velmi malý. Ještě v létě panovala naděje, že obrat nastane dříve, i za citelného přispění vlády. Jak naznačilo naše srovnání s obdobím po finanční krizi, mohla tehdy být jedním z faktorů pro zlepšení nálady spotřebitelů i přímá vládní podpora průmyslu (šrotovné, krátké úvazky). Německá vláda se ale v prosinci 2023 přihlásila k dodržování dluhové brzdy a srazila rozpočtové schodky či výdaje na další roky, takže cesta k rychlému růstu spotřeby domácností může být ještě trnitá.


Literatura:

Ahmed, M. Iqbal, and Steven P. Cassou. „Does consumer confidence affect durable goods spending during bad and good economic times equally?“, Journal of Macroeconomics 50 (2016): 86–97.

Dees, Stephane, and Pedro Soares Brinca. „Consumer confidence as a predictor of consumption spending: Evidence for the United States and the Euro area“, International Economics 134 (2013): 1–14.


[1] Anglicky: car scrapping subsidies, německy: Abwrackprämie.

[2] Určitou roli zde hrálo i zavedení neomezené jízdenky na veřejnou dopravu za 9 eur v červnu 2022, kdy došlo k výraznému přesunu zájmu od soukromé automobilové dopravy k veřejné dopravě. V roce 2023 ji nahradila podobná jízdenka za 49 eur.

[3] Jedná se o subindex indikátoru ekonomického sentimentu (Economic Sentiment Indicator, ESI). Zatímco u řady zemí EU nemá tento subindex významnou vypovídací hodnotu, v případě Německa jsou jeho výsledky vysoce relevantní, zejména v užším pohledu na podsložky.

[4] V roce 2009 byl přerušením obchodních transakcí zasažen především německý zpracovatelský průmysl. Proto se nabízí myšlenka, zda očekávání německých spotřebitelů ohledně nezaměstnanosti odráží zprávy ohledně kondice tamního průmyslu, která je většinou intenzivně medializována. Podíl zaměstnanosti v průmyslu je v případě Německa relativně vysoký (28 % z celkové zaměstnanosti podle dat Světové banky za rok 2021), i když stabilně lehce klesá. Na průmysl je navázána i řada služeb, takže vývoj v průmyslu mohou spotřebitelé chápat jako indikativní pro celou ekonomiku.

[5] Jedná se o jednoduchý model odhadnutý metodou nejmenších čtverců na meziročních změnách spotřeby domácností, kde vysvětlující proměnné jsou také meziroční  změny v indexech či změny oproti předcházejícímu období jako v případě míry úspor. Výjimkou je proměnná Režim, která je v úrovních – škálovaná celková důvěra spotřebitelů (tj. podkladová data pro graf 4).

[6] Zejména při interpretaci grafu 10 a jeho chyb odhadu je nutná jistá obezřetnost, protože revize spotřeby domácností (a míry úspor) jsou značné a body Odhad a Skutečnost se při nich mohou citelně posunout.

[7] Významný vliv úspor v podobném modelu, třebaže v opačném směru, dokumentuje i tento příspěvek z Fedu v Kansas City (externí odkaz).