Kontrola klienta u politicky exponovaných osob

V minulých blozích o praní špinavých peněz jsme vysvětlili, proč a jak finanční instituce kontrolují své klienty a transakce podezřelé z legalizace výnosů z trestné činnosti. V tomto blogu se zaměříme na kontrolu finančních operací politicky exponovaných osob.

Účel a právní základ opatření vůči politicky exponovaným osobám

Politicky exponovaná osoba je definována v zákoně č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (§ 4 odst. 5 písm. a), nazývaného také zákon o praní špinavých peněz. Toto ustanovení považuje za politicky exponovanou osobu takovou fyzickou osobu, která je nebo byla ve významné veřejné funkci s celostátním nebo regionálním významem. Předmětné ustanovení zároveň obsahuje i demonstrativní výčet těchto významných veřejných funkcí. Politicky exponovanou osobou jsou i osoby blízké či jinak propojené s takovou osobou (v návaznosti na písm. b) téhož ustanovení). Aktuální definici politicky exponované osoby přinesla novela zákona o praní špinavých peněz provedená v roce 2017, která rozšířila původní vymezení politicky exponované osoby o regionální úroveň (starostové a hejtmani) i o tuzemské politicky exponované osoby (ačkoliv se opatření vůči politicky exponovaným osobám uplatňovala již od přijetí tohoto zákona v roce 2008, dříve se související opatření vztahovala pouze na zahraniční politicky exponované osoby).

V souvislosti se svým postavením a společenskou rolí jsou politicky exponované osoby objektivně více vystaveny korupčnímu jednání a případným střetům zájmů. Z tohoto důvodu existuje řada mechanismů, které kladou dodatečné požadavky na transparentnost jejich příjmů a výdělečných aktivit (např. centrální registr oznámení majetku veřejných funkcionářů1). Zároveň i finanční instituce jsou podle zákona o praní špinavých peněz povinny zajistit v případě těchto osob zesílenou kontrolu klienta, tedy uplatňovat přísnější opatření nad rámec standardní identifikace a kontroly klienta uplatňované plošně u všech klientů.

Nezakládají se tyto povinnosti na domněnce, že veřejní funkcionáři páchají trestnou činnost?

Nikoliv. Kvůli jejich specifické roli jsou veřejní funkcionáři více vystaveni riziku zneužití své funkce, což vede k přísnějším požadavkům na transparentnost jejich finančních toků. Nejedná se však v žádném případě o sankcionování osob z důvodu jejich veřejné funkce. Finanční instituce je pouze povinna učinit takové kroky, aby získala dostatečné ujištění, že zná jednání svého klienta a rozumí mu a že v rámci jejích obchodních vztahů nedochází k žádné nezákonné činnosti. Stejně jako u jiných klientů, pokud klient umožní bance porozumět svému profilu, kterému bude následně aktivita klienta v obchodním vztahu odpovídat, pak nebudou mít obecně přísnější opatření v praxi na klienta žádný dopad (kromě případného občasného dodatečného dožádání informací).

Jaká opatření musí finanční instituce vůči politicky exponovaným osobám uplatňovat?

V prvé řadě musí finanční instituce naplnit všechny obecné povinnosti, které jí zákon ukládá vůči všem jejím klientům. Jedná se především o povinnost identifikace a kontroly klienta, které se provádí při vzniku obchodního vztahu vždy a u jednorázového obchodu v případě naplnění stanovených podmínek (např. jeho hodnota překročí stanovenou hranici – 1 000 EUR pro identifikaci a 15 000 EUR pro kontrolu klienta). Při identifikaci klienta finanční instituce zároveň vždy zjišťuje, zda je klient politicky exponovanou osobou, aby mohla uplatňovat přiměřené postupy pro kontrolu klienta. Bližší informace v tomto ohledu jsou uvedeny v příspěvku k identifikaci a kontrole klienta.

V rámci provádění kontroly klienta musí finanční instituce aplikovat taková opatření, která účinně předchází riziku zneužití finanční instituce k praní peněz a financování terorismu v daném obchodním vztahu (tedy taková opatření, aby se finanční instituce ujistila, že k nelegální činnosti nedochází). Jak je uvedeno výše, u politicky exponovaných osob je toto riziko vždy vyšší, finanční instituce tedy bude v případě klientů – politicky exponovaných osob vždy uplatňovat dodatečná přísnější opatření nad rámec minimálních požadavků obecné kontroly klienta stanovených zákonem pro všechny běžné klienty. Tato dodatečná opatření vychází z mezinárodních standardů2 a jsou uplatňována napříč všemi zeměmi Evropské unie a světa.

Některá minimální dodatečná opatření stanoví přímo zákon. K uzavření obchodního vztahu s politicky exponovanou osobou musí např. dát souhlas nadřízený zaměstnanec či statutární orgán finanční instituce. Klíčovým dodatečným opatřením požadovaným zákonem vůči klientům – politicky exponovaným osobám je však povinnost zjišťovat původ majetku klienta. Oproti standardní kontrole klienta se tedy nezkoumá pouze původ finančních prostředků používaných v obchodním vztahu (např. odůvodnění konkrétní transakce), ale finanční instituce by měla získat představu o celkovém majetku svého klienta – politicky exponované osoby (přibližné celkové příjmy, přibližný celkový movitý i nemovitý majetek). Finanční instituce ve své praxi zjišťují původ majetku klientů – politicky exponovaných osob obvykle formou čestného prohlášení klienta, rozhovorem s klientem a prostřednictvím podpůrných dokumentů (např. předložením pracovní smlouvy obsahující mzdový výměr, výplatní pásky, daňového přiznání anebo jiného příjmového dokumentu, kterým klient disponuje). Zákon nestanoví konkrétní způsob, kterým má finanční instituce informace o původu majetku klienta – politicky exponované osoby zjišťovat, a je tedy na interním posouzení každé jednotlivé finanční instituce, jakým způsobem bude postupovat (tento postup je upraven v jejích vnitřních předpisech). Vždy by však měla být finanční instituce přesvědčena, že původ majetku svého klienta zná.

Zákon ponechává na uvážení jednotlivých finančních institucí nejen způsob provedení kontroly klienta, ale i jeho rozsah. Zatímco finanční instituce musí vždy minimálně naplnit základní zákonné povinnosti, zákon rovněž požaduje v případě odůvodnění na základě rizikového hodnocení, aby si nastavila i dodatečná opatření nad jejich rámec. Z uvedeného vyplývá, že finanční instituce mohou uplatňovat ve své praxi i další dodatečná opatření vůči klientům – politicky exponovaným osobám, včetně implementace postupů uplatňovaných mateřskou společností (často zahraniční), které mohou být rovněž přísnější.

Jak dlouho musí finanční instituce považovat danou osobu za politicky exponovanou a uplatňovat vůči ní výše uvedená opatření?

Finanční instituce by za politicky exponovanou měly vždy považovat osobu uvedenou v § 4 odst. 5 zákona o praní špinavých peněz nejméně po dobu jednoho roku po ukončení funkce, avšak vždy až do doby, dokud trvá u dané osoby riziko spojené s vykonávanou veřejnou funkcí (např. skutečnost, že daná osoba může i nadále vykonávat vliv ve veřejných záležitostech). Konkrétní doba, jak dlouho bude povinná osoba na daného klienta pohlížet jako na politicky exponovanou osobu a uplatňovat vůči němu související opatření, se tedy odvíjí od výsledku konkrétního hodnocení rizik dané povinné osoby (a to jak s ohledem na rizika související s její činností, tak na rizika spojená s daným klientem). Po lhůtě jednoho roku od ukončení funkce tedy nelze přístup zobecnit.

Lze požadavek na informace odmítnout?

Zákon stanoví klientům při provádění identifikace a kontroly klienta povinnost součinnosti s finanční institucí (tedy povinnost spolupracovat). V případě, že klient potřebnou součinnost neposkytne, je finanční instituce povinna odmítnout navázání obchodního vztahu či uskutečnění obchodu (transakce), případně může neposkytnutí součinnosti vést až k ukončení smluvního vztahu mezi finanční institucí a jejím klientem.

Co se informacemi o klientech děje?

Informace o klientech a jejich obchodech jsou předmětem bankovního tajemství. Finanční instituce mají ohledně těchto informací přísnou povinnost mlčenlivosti, kterou lze prolomit pouze v konkrétních specifických odůvodněných příkladech (např. u soudu pro účely trestního řízení). Finanční instituce samotná se získanými informacemi může nakládat pouze pro účel, ke kterému je získala.

příštím dílu našeho blogu se budeme věnovat různým podvodným praktikám, které se objevují v praxi, a způsobům, kterým zločinci zneužívají identitu jiných osob k trestné činnosti.

Předchozí díly:


1 Dostupný z  https://cro.justice.cz/

2 Doporučení Finančního akčního výboru při OECD (mezinárodní instituce vytvářející standardy v oblasti předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu) a právní předpisy Evropské unie.