Jak konzistentně modelovat finanční cyklus?
V období po světové finanční krizi se zvýšila poptávka po komplexnějším modelovém zachycení interakcí mezi reálnou ekonomikou a finančním sektorem. Jedním z důvodů byla velmi omezená schopnost strukturálních makroekonomických modelů všeobecné rovnováhy1 využívaných centrálními bankami předpovídat hlubší makroekonomické výkyvy. Důvodem je skutečnost, že tyto modely mají tendenci na horizontu prognózy konvergovat poměrně rychle k dlouhodobým rovnováhám. Tento nedostatek dal vzniknout proudu odborné literatury zabývajícímu se implementací finančních proměnných a nedokonalostí finančních trhů (tzv. finančních frikcí), které zpravidla v předkrizových modelech chyběly. I když to bylo možné považovat za krok správným směrem, nízká flexibilita a vysoké výpočetní nároky rozšířených modelů obvykle limitovaly a nadále limitují potenciál jejich využití v praxi centrálních bank. Zároveň nebylo dosud dosaženo odborné shody ohledně nejvhodnějšího přístupu, přičemž kombinace jednotlivých typů finančních frikcí v rámci jednoho modelu není často možná nebo vede ke zcela nevhodnému řešení. Z toho důvodu se i v období po světové finanční krizi rozhodla řada centrálních bank nadále používat předkrizové strukturální modely.
V našem odborném článku Introducing Macro-Financial Variables into a Semi-Structural Model se pokoušíme přijít s konzistentním, avšak flexibilním nástrojem vhodným k predikování vybraných makrofinančních proměnných české ekonomiky, který by limitoval nedostatky předkrizových strukturálních modelů a zároveň byl snadno použitelný v praxi. Z toho důvodu jsme daly přednost semistrukturálnímu modelu před plně strukturálním. Semistrukturální model je flexibilnější, přičemž zachovává důležité teoretické ekonomické vztahy. Za základní stavební kámen jsme zvolily semistrukturální model používaný Českou národní bankou před přechodem na plně strukturální model v roce 2008. Tento model zachycuje důležité charakteristiky české ekonomiky, a je tak dobrým výchozím bodem.
Rozšířily jsme model o vybrané makrofinanční proměnné zachycující aspekty domácího finančního cyklu. To by mělo posílit reakci domácího hospodářského cyklu na vybrané šoky a umožnit predikovat vybrané makrofinanční proměnné a obraty v jejich vývoji. Držíme se přitom definice finančního cyklu představené Drehmannem a kol. (2012). Podle těchto autorů je finanční cyklus charakterizován společným vývojem cen nemovitostí a úvěrů, vyšší perzistencí a amplitudou, než má hospodářský cyklus, a možnou desynchronizací s hospodářským cyklem, tj. ne všechny hospodářské recese nutně nastávají společně s kontrakcí ve finančním cyklu.
Abychom dosáhly výše uvedeného, rozšiřujeme model o čtyři nové makrofinanční proměnné – úvěry nefinančnímu sektoru, ceny nemovitostí, nevýkonné úvěry a klientskou sazbu. Dále zavádíme tzv. spirálu mezi cenami nemovitostí a úvěry, kterou Česká národní banka ve Zprávách o finanční stabilitě identifikovala jako potenciální zdroj systémového rizika. Nezbytnou součástí rozšířeného modelu je také zpětná vazba mezi nefinanční a finanční částí ekonomiky skrze úvěrovou dynamiku a úvěrové riziko.
Poznámka: Schéma představuje zjednodušenou reprezentaci rozšířeného modelu. Červené linky reprezentují vztahy mezi nefinančním (původním) a finančním blokem modelu. Modrá linka reprezentuje spirálu mezi cenami nemovitostí a úvěry. NÚP = nekrytá úroková parita.
Modelové simulace, které podrobněji rozebíráme v samotném článku, potvrzují, že makrofinanční proměnné hrají důležitou roli v transmisi šoků i transmisi měnové politiky. Reálný HDP i spotřebitelské ceny v rozšířeném modelu reagují na vybrané šoky silněji než v modelu bez makrofinančních proměnných. Proto reaguje silněji také měnová politika, aby dostala inflaci zpět na cíl a uzavřela mezeru výstupu. Rozšířený model pomáhá také lépe vysvětlit zdroje předkrizového boomu a následného propadu.
Podmíněné prognózy makrofinančních proměnných, které jsou zobrazeny v grafu níže, ukazují, že rozšířený model je schopen předpovědět obrat ve finančním cyklu. Při znalosti informací o reálné ekonomice zachytil model obraty v růstu cen nemovitostí a úvěrů z let 2008 a 2009 (vrchol a dno cyklu). Prognózy dobře zachycují směr i velikost změny růstu cen nemovitostí. Model umí také relativně dobře předpovědět směr změny růstu úvěrů, úrokových sazeb a podílu nevýkonných úvěrů. Již méně přesný je však v odhadu velikosti této změny, a to především u úvěrového růstu.
Je potřeba upozornit, že rozšířený model byl konstruován jako doplňkový analytický nástroj, ne jako hlavní predikční model. Za předpokladu správnosti základní verze prognózy vycházející z hlavního predikčního modelu je tak možné pomocí našeho modelu odhadnout pravděpodobný budoucí vývoj vybraných makrofinančních proměnných a přispět k pružnějšímu provádění makroobezřetnostní politiky.
1 V literatuře jsou tyto modely známy jako tzv. modely DSGE (dynamic stochastic general equilibrium).