Inflační cíle vybraných centrálních bank
Většina centrálních bank vyspělých zemí funguje v režimu cílování inflace. Tento režim používá 35 z 36 členských zemí OECD a 17 zemí ze skupiny G20.[1] Konkrétní formální zakotvení tohoto režimu a jeho vývoj závisí na ekonomických podmínkách a historické zkušenosti jednotlivých zemí. Přestože se však formální nastavení individuálně liší, praktické provádění režimu inflačního cílování – a také jeho komunikace – probíhá ve většině centrálních bank obdobně.
Vyšlo jako Téma pod lupou v publikaci Monitoring centrálních bank – červen 2021 (pdf, 632 kB)
Aktuální Téma pod lupou popisuje inflační cíle významných centrálních bank; kromě bank pravidelně sledovaných v Monitoringu centrálních bank jsou to centrální banky Japonska, Izraele, Austrálie a Islandu.[2] Tento článek věnuje formálnímu zakotvení inflačních cílů, jejich definici v právních dokumentech, číselnému vyjádření a formulaci v podobě bodu, rozmezí a existenci tolerančních pásem, a v neposlední řadě také sledovaným indexům inflace.
Primární cíl a další cíle měnové politiky
Hlavním cílem měnové politiky námi sledovaných centrálních bank je péče o cenovou stabilitu, která představuje důležitou podmínku pro dlouhodobý ekonomický růst a zaměstnanost. Pro většinu z bank je cenová stabilita primárním a jediným cílem měnové politiky. Další cíle, jako je podpora ekonomiky a zaměstnanosti, podpora hospodářské politiky vlády nebo péče o finanční stabilitu jsou pak zmiňovány jako vedlejší (sekundární) cíle, jejichž dosahování nesmí být v rozporu s primárním cílem cenové stability. Pouze několik centrálních bank má vícero primárních cílů – je to například americký Fed a novozélandská RBNZ, které mají tzv. duální cíl dosahovat zároveň cenovou stabilitu a maximální zaměstnanost. U australské RBA jsou zákonem o centrální bance definovány tři rovnocenné cíle měnové politiky, a to cenová stabilita, plná zaměstnanost a ekonomická prosperita australských obyvatel.
V ustavujících dokumentech centrálních bank (zákonech či například dohodách s vládou apod.) jsou často zmiňovány další ekonomické veličiny, na které má centrální banka brát ohled při rozhodování o měnové politice. Jak konstatují například Wood a Reddell (2014), zmínky o konkrétních veličinách jsou často dány historickými zkušenostmi daných zemí. Po finanční krizi let 2008–2009 se navíc v pravidelných zprávách centrálních bank mnohem častěji zmiňuje nutnost brát při nastavování měnové politiky v úvahu i rizika pro finanční stabilitu, která jinak bývá v právních dokumentech citována samostatně, pokud vůbec je v pravomoci centrální banky.
V praxi však všechny centrální banky berou ohled na to, aby svým nastavením měnové politiky nevyvolaly nadměrné výkyvy ekonomické aktivity, zaměstnanosti a případně dalších veličin. Svoji měnovou politiku tak provádějí v tzv. režimu flexibilního cílování inflace.
Tabulka 1: Primární cíl měnové politiky a další cíle měnové politiky centrálních bank
| Primární cíl | Sekundární cíle a další ohledy | |
|---|---|---|
| ECB | cenová stabilita | Aniž je dotčen cíl cenové stability, podporuje obecné hospodářské politiky v EU se záměrem přispět k dosažení cílů EU, tj. k plné zaměstnanosti a vyváženému ekonomickém růstu. (Smlouva o fungování EU, 2016) |
| Fed | plná zaměstnanost, cenová stabilita, mírné dlouhodobé úrokové sazby | duální mandát[3] Federal Reserve Act, 1977, 2000) |
|
Bank of England |
cenová stabilita | S ohledem na plnění cenové stability podporovat ekonomickou politiku vlády včetně jejích cílů ekonomického růstu a zaměstnanosti a (od března 2021) podporovat vládní cíl přechodu k udržitelné a nízkoemisní ekonomice. (Bank of England Act, 1998, MPC Remit, březen 2021) |
| Norges Bank | cenová stabilita | Přispívat k vysokému a stabilnímu ekonomickému růstu a zaměstnanosti („shall contribute to high and stable output and employment“, Central Bank Act, 2020, Regulation on Monetary Policy, 2018) |
| SNB | cenová stabilita |
Při zajištění cenové stability brát ohled na ekonomický vývoj („ensure price stability and, in doing so, to take account of economic developments“, National Bank Act, 2004, 2020) |
| RBNZ | cenová stabilita a plná zaměstnanost | duální mandát; při svém rozhodování musí brát ohled na vládní politiku podpory udržitelné ceny nemovitostí (MPC Remit, únor 2021) |
|
Bank of Canada |
cenová stabilita | Zmírňovat fluktuace v ekonomickém vývoji, obchodu, cenách a zaměstnanosti, pokud to bude možné v rámci opatření měnové politiky („to control and protect the external value of the national monetary unit and to mitigate by its influence fluctuations in the general level of production, trade, prices and employment, so far as may be possible within the scope of monetary action“, Bank of Canada Act, 1985, 2020) |
| Riksbank | cenová stabilita | V zákoně pouze cenová stabilita („to maintain price stability“, The Sveriges Riksbank Act, 1988, 2016). Podle webu Riksbank měnová politika také podporuje ekonomické cíle v podobě udržitelného růstu a vysoké zaměstnanosti („also supports general economic policy objectives with a view to achieving sustainable growth and high employment“ (web Riksbank) |
| MNB | cenová stabilita | Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, MNB svými nástroji podporuje hospodářskou politiku vlády („Without prejudice to its primary objective... the MNB shall support the economic policy of the government using the instruments at its disposal“, MNB Act, 2020) |
| NBP | cenová stabilita | Pokud to nebrání snaze o dosažení primárního cíle, NBP podporuje ekonomickou politiku vlády („shall to maintain price stability, while supporting the economic policy of the Government, insofar as this does not constrain the pursuit of the basic objective of NBP“, The Act on Narodowy Bank Polski, 1997) |
| ČNB | cenová stabilita | Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády (Zákon o ČNB, 1993, 2020) |
| BoJ |
cenová stabilita | Dosahováním cenové stability přispívat k zdravému rozvoji ekonomiky („achieving price stability, thereby contributing to the sound development of the national economy“, Bank of Japan Act, 1997) |
| RBA | cenová stabilita, plná zaměstnanost a ekonomická prosperita Australanů | Tyto cíle [dané zákonem] dovolují Výboru RBA se zaměřit na cenovou stabilitu, která je ústředním předpokladem dlouhodobého ekonomického růstu a zaměstnanosti, a brát přitom ohled na krátkodobé implikace měnové politiky pro ekonomický růst a úroveň zaměstnanosti („These objectives allow the Reserve Bank Board to focus on price (currency) stability, which is a crucial precondition for long-term economic growth and employment, while taking account of the implications of monetary policy for activity and levels of employment in the short term“, Statement on the Conduct of Monetary Policy, 2016, Reserve Bank Act, 1959, 2020) |
| Islandská centrální banka | cenová stabilita | podporovat implementaci ekonomické politiky vlády, pokud bude v souladu s jejími cíli („promote price stability,... promote the implementation of the Government’s economic policy as long as it does not consider this inconsistent with its objectives“, Act on the Central Bank of Island, 2019) |
| Izraelská centrální banka | cenová stabilita | Podporovat další cíle vládní ekonomické politiky, zejména ekonomický růst, zaměstnanost a zmírnění sociálních rozdílů, pokud tím [...] nebude dotčeno dosahování cenové stability („to support other objectives of the Government’s economic policy, especially growth, employment and reducing social gaps, provided that, in the Committee’s opinion, this support shall not prejudice the attainment of Price Stability over the Course of Time“, The Bank of Israel Law, 2010) |
Zdroj: Webové stránky centrálních bank, IMF AREAER, BIS.
Výše a formulace cíle – bod, rozmezí, toleranční pásmo
Většina centrálních bank vyspělých zemí cílujících inflaci používá cíl pro celkovou inflaci ve výši 2 %. Inflace na úrovni 2 % odpovídá primárnímu cíli cenové stability, tedy nízké a stabilní inflaci.
Inflační cíl bývá formálně vyjádřen jako bodový cíl (tzv. point target), jako bodový cíl s tolerančním pásmem, případně stanoven ve formě rozmezí. O vhodnosti konkrétního vyjádření inflačního cíle zejména vzhledem k ukotvenosti inflačních očekávání probíhají diskuze prakticky od zavedení cílování inflace; shrnutí těchto diskuzí přináší například Apel a Claussen (2017) nebo nejnověji Ehrmann (2021).
Toleranční pásmo kolem bodového cíle lze charakterizovat jako komunikační nástroj, jehož účelem je veřejně vyjádřit skutečnost, že vzhledem k mnoha vnějším faktorům mimo kontrolu centrální banky nelze inflaci udržet na stanovené bodové hodnotě vždy a za všech okolností. Toleranční pásmo kolem cíle tedy naznačuje, jaký rozptyl hodnot kolem cíle centrální banka při zpětném (ex-post) hodnocení považuje za přijatelný výsledek své měnové politiky. Toleranční pásmo neznamená, že centrální banka cíluje libovolnou hodnotu inflace uvnitř tohoto pásma. Cíl pro inflaci za všech okolností zůstává na úrovni bodového cíle, který by měl být dosažen během predikčního horizontu.
Naproti tomu cílované rozmezí (target range) znamená, že libovolná hodnota inflace uvnitř tohoto rozmezí je konzistentní s cílem centrální banky. Na rozdíl od bodového cíle tedy rozmezí teoreticky poskytuje centrální bance větší flexibilitu cílovat v různých ekonomických situacích různou úroveň inflace. Praxe však ukazuje, že i centrální banky s inflačním cílem definovaným ve formě rozmezí se podle svých slov snaží dosáhnout jakéhosi „středobodu“ („near the mid-point“ v případě RBNZ)[4] nebo „rozptýleného bodu“ (thick point, RBA)[5].
Diskuze v literatuře uvádějí, že cílování inflačního rozmezí hrozí slabší ukotveností inflačních očekávání. Konkrétní hodnota inflačního cíle nastaveného bodovým cílem (point target), ať už s či bez tolerančního pásma, totiž představuje mnohem pevnější nominální kotvu – lépe se komunikuje, snáze se pamatuje a lépe se vůči němu vztahují změny cen i mezd.[6] Ukotvenost inflačních očekávání však také velmi silně závisí na ekonomickém kontextu a kredibilitě centrální banky.[7] V některých zemích s historickou tradicí inflačního rozmezí, kde centrální banka navíc dlouhodobě cíluje jeho přibližný „středobod“ (jako je například již zmíněný Nový Zéland nebo Austrálie), bývají inflační očekávání úspěšně ukotvena na této střední hodnotě.
Tabulka 2: Hodnota a výše inflačního cíle centrálních bank
| Bod | Rozmezí | Toleranční pásmo | Poznámka | |
|---|---|---|---|---|
| ECB | <2 % | inflace na úrovni dostatečně blízké 2 %, ale pod touto hodnotou („below, but close to 2% over the medium term“) | ||
| Fed | 2 % | od srpna 2020 cíluje průměrnou inflaci ("seeks to achieve inflation that averages 2% over time") | ||
| Bank of England | 2 % | (±1 p. b.)* | při odchylce větší než ±1 p. b. je guvernér BoE povinen napsat ministrovi financí otevřený vysvětlující dopis | |
| Norges Bank | 2 % | inflace poblíž 2 % („inflation close to 2% over time“) | ||
| SNB | <2 % | růst inflace menší než 2 % („CPI rise less than 2%“) | ||
| RBNZ | 2 % | 1–3 % | udržet inflaci ve střednědobém horizontu mezi 1 a 3 procenty, se zaměřením na udržení inflace poblíž 2% středu (mid-point) | |
| Bank of Canada | 2 % | 1–3 % | Inflační cíl je 2% střední hodnota střednědobého cílového rozpětí 1%-3%. | |
| Riksbank | 2 % | 1–3 % | ||
| MNB | 3 % | ±1 p. b. | ||
| NBP | 2,5 % | ±1 p. b. | ||
| ČNB | 2 % | ±1 p. b. | ||
| BoJ | 2 % | |||
| RBA | 2–3 % | inflační cíl je střednědobý průměr, nikoli konkrétní hodnota („The inflation target is defined as a medium-term average rather than as a rate (or band of rates) that must be held at all times.“) | ||
| Islandská centrální banka | 2,5 % | (±1,5 p. b.)* | inflace co nejblíže inflačnímu cíli; při odchylce větší než ±1,5 p. b. je islandská centrální banka povinna předložit vládě otevřenou vysvětlující zprávu | |
| Izraelská centrální banka | 1–3 % |
* Britská BoE a islandská centrální banka formálně uvádějí pouze bodový cíl. U obou těchto bank však má vyšší než předem určitá stanovená odchylka od inflačního cíle konkrétní důsledky, a to, že centrální banka musí v otevřeném dopise tuto odchylku vládě vysvětlit. U obou těchto centrálních bank má proto inflační cíl spíše podobu bodového cíle s konkrétním tolerančním pásmem.
Zdroj: Webové stránky centrálních bank, IMF AREAER, BIS.
Sledované indexy inflace – celková inflace a další ukazatele
Inflační cíl je u většiny centrálních bank vyjádřen v podobě hodnoty celkové (headline) inflace vyjádřené indexem spotřebitelských cen (CPI).[8] Výhodou využití celkové inflace je to, že je všeobecně pochopitelná a v zásadě odráží změny cenové hladiny vnímané veřejností. Její nevýhodou však je, že je potenciálně významně ovlivněna faktory, které centrální banka nemůže ovlivnit, a podléhá i fluktuacím způsobeným kolísáním cen malého počtu zboží a služeb. (Je však třeba poznamenat, že metodika stanovení celkové inflace se v jednotlivých zemích může v detailech lišit, například zahrnutím vlastnického bydlení apod.)
Všechny centrální banky při rozhodování o měnové politice sledují také další ukazatele inflace. Tyto ukazatele tzv. jádrové (core) či podkladové (underlying) inflace poskytují centrální bance důležité informace o podstatných cenových tlacích. Nejčastěji používanými ukazateli jsou ty, které vyřazují z cenového indexu položky s kolísavými pohyby cen, nejčastěji například energie a potraviny, případně vlivy mimo kontrolu centrální banky, například regulované ceny.
Podle Fay a Hess (2016) jsou ukazatele jádrové inflace častěji zmiňovány v pravidelných zprávách o měnové politice centrálních bank malých otevřených ekonomik (např. u centrálních bank Kanady, Švédska, Norska či Nového Zélandu), což je podle autorů dáno zřejmě tím, že tyto ekonomiky jsou ve větší míře vystaveny zahraničním šokům, které ovlivňují celkovou inflaci.
Tabulka: Indexy inflace cílované centrálními bankami
| Cílovaný index | Vybrané další sledované ukazatele[9] | |
|---|---|---|
| ECB | HICP | HICPX (HICP očištěná o ceny potravin a energií) |
| Fed | PCE | “Core PCEPI” (inflace očištěná o vybrané položky), trimmed mean, vážený medián, modelové ukazatel |
| Bank of England | CPI | Core CPI, Core Services CPI (inflace očištěné o vybrané položky), DGI (domestically generated inflation) |
| Norges Bank | CPI | CPI-ATE (CPI očištěná o daňové změny a ceny energií), CPIXE (CPI očištěná o daňové změny a dočasné změny cen energií), trimmed mean 20% (počítán z CPI-AT, tj. CPI očištěné o daňové změny), vážený medián (počítán také z CPI-AT) |
| SNB | CPI | inflace očištěná o vybrané položky, trimmed mean |
| RBNZ | CPI | modelové ukazatele, trimmed mean, vážený medián |
| Bank of Canada | CPI | CPI-common (společný faktor) identifikuje společné cenové změny jednotlivých složek spotřebitelského koše, CPI-median (vážený medián) a CPI-trim (trimmed mean), do 2016 CPIX (index CPI očištěný o osm nejvíce volatilních položek a o efekt nepřímých daní) |
| Riksbank | CPIF | CPIF očištěný o ceny energií a potravin, Trim85, Trim1 , UND24, KPIFPV, KPIFPC |
| MNB | CPI | (není známo) |
| NBP | CPI | (není známo) |
| ČNB | CPI | MP inflace (očištěná o primární dopady změn nepřímých daní), index CPIH (experimentální index spotřebitelských cen se zahrnutím cen starších nemovitostí), mediánová inflace, trimmed-mean |
| BoJ | CPI | CPI očištěný o ceny čerstvých potravin, trimmed mean |
| RBA | CPI | inflace očištěná o vybrané položky, trimmed mean, vážený medián |
| Islandská centrální banka | CPI | (není známo) |
| Izraelská centrální banka | CPI | (není známo) |
Poznámka: Všechny námi sledované centrální banky sledují meziroční inflaci.
Zdroj: Webové stránky centrálních bank, Wadsworth (2017), Fay a Hess (2016).
V tomto článku popsané režimy inflačního cíle jsou aktuální k červnu 2021. Lze očekávat, že u některých centrálních bank může v dohledné době dojít ke změnám. Ještě v letošním roce by měla skončit revize měnové politiky ECB a závěry by měl přinést i pravidelný pětiletý přezkum měnové politiky kanadské centrální banky. Revize měnové politiky (či průběžné vyhodnocování fungování měnové politiky) jsou obecně častým rysem centrálních bank v režimu cílování inflace. Efektivní a otevřená komunikace těchto bank, která přispívá k ukotvenosti inflačních očekávání a ke správnému fungování transmise měnové politiky, totiž zároveň banky staví před nutnost neustále prověřovat, zda jejich měnová politika odpovídá okolní ekonomické realitě a jak je možno ji dále zlepšit.
Závěr
Režim cílování inflace, který jako první zavedla novozélandská RBNZ v roce 1989, je dnes nejrozšířenějším režimem měnové politiky, používaným vyspělými centrálními bankami. Ačkoli se formální nastavení inflačního cílování v jednotlivých zemích liší zejména v závislosti na historické zkušenosti, praktické provádění probíhá ve většině centrálních bank obdobně. V centrálních bankách a mezi ekonomickými experty však neustále probíhají diskuze o nejlepším možném nastavení jednotlivých parametrů tohoto režimu. Tento článek popsal rozdílné přístupy v nastavení jednoho z těchto parametrů – inflačního cíle.
Literatura
Apel, M. a C. A. Claussen (2017): „Inflation targets and intervals – an overview of the issues“, Sveriges Riksbank Economic Review 2017:1. (externí odkaz)
Debelle, G. (2018): „Twenty-five Years of Inflation Targeting in Australia“, projev na RBA Conference 2018, Sydney, 12. dubna 2018. (externí odkaz)
Ehrmann, M. (2021): „Point targets, tolerance bands, or target ranges? Inflation target types and the anchoring of inflation expectations“, ECB WP 2562, May 2021. (externí odkaz)
Fay, R. a K. Hess (2016): „Monetary Policy Frameworks: Recent International Developments“, Bank of Canada Review Spring 2016. (externí odkaz)
Filáček, J. a I. Sutóris (2019): „Inflation Targeting Flexibility: The CNB’s Reaction Function under Scrutiny“, CNB RPN 2/2019. (odkaz)
Niedźwiedzińska, J. (2018): „Inflation Targeting. Institutional features of the strategy in practice“, NBP Working Paper No. 299. (externí odkaz)
Wadsworth, A. (2017): „An international comparison of inflation-targeting frameworks“, Reserve Bank of New Zealand Bulletin 2017/08. (externí odkaz)
Wood, A. a M. Reddell (2014): „Documenting the goals for monetary policy: some cross-country comparisons“, Reserve Bank of New Zealand Bulletin 2014/10. (externí odkaz)
[1] Ehrmann (2021).
[2] Japonská centrální banka byla zařazena jako významná inflačně cílující banka, centrální banky Austrálie a Izraele jako centrální banky, jejichž inflační cíl je vyjádřen pásmem, a islandská centrální banka pro příklad numericky netradičně vyjádřeného inflačního cíle i tolerančního pásma.
[3] Podle webových stránek amerického Fedu (externí odkaz) platí, že přestože zákon vyjmenovává tři cíle, mandát Fedu je všeobecně nazýván duální. Důvodem je, že ekonomika, v níž ti, kteří chtějí pracovat, buď práci mají, nebo ji pravděpodobně najdou poměrně rychle, a v níž je cenová hladina stabilní, vytváří podmínky potřebné k tomu, aby se úrokové sazby ustálily na mírné úrovni.
[4] Viz nejnovější text pravomocí měnověpolitického výboru RBNZ (MPC remit) z února 2021 např. na stránkách novozélandské vlády (externí odkaz).
[5] Debelle (2018)
[6] Apel a Claussen (2017)
[7] Ehrmann (2021)
[8] Mezi námi sledovanými centrálními bankami pouze švédská Riksbank cíluje inflaci v podobě indexu očištěného o určité položky. Jde o cenový index za předpokladu fixní úrokové sazby z hypoték (CPIF, CPI with fixed interest rates). Riksbank přešla k cílování inflace měřené tímto indexem v roce 2017 z důvodu, že index CPI byl z jejího pohledu stále obtížnější používat jako vodítko pro nastavování měnové politiky, neboť je přímo ovlivněn úpravami úrokových sazeb.
[9] Trimmed-mean (upravený průměr) je měřítko jádrové inflace, které z výpočtu vyřazuje ty složky spotřebitelského koše, které v daném měsíci vykazují nejvýraznější cenové změny jedním či druhým směrem. Vážený medián odpovídá cenové změně odpovídající určitému percentilu ve vážené distribuci cenových změn jednotlivých položek v daném měsíci, kde váhy odpovídají vahám ve spotřebním koši.