Záznam z jednání bankovní rady o otázkách finanční stability ČNB dne 26. listopadu 2020
Přítomni: Jiří Rusnok, Marek Mora, Tomáš Nidetzký, Vojtěch Benda, Oldřich Dědek, Tomáš Holub, Aleš Michl.
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací podzimní aktualizace Zprávy o finanční stabilitě 2019/2020, jejíž hlavní částí je publikace Rizika pro finanční stabilitu a jejich indikátory (pdf, 1,6 MB). Ta se zaměřila zejména na rizika pro budoucí stabilitu domácího finančního sektoru související s propadem ekonomické aktivity v důsledku pandemie COVID-19, posouzení zdrojů zranitelnosti bankovního sektoru, chování ekonomiky v sestupné fázi finančního cyklu a také na změny v úrovni rizik spojených s poskytováním hypotečních úvěrů v návaznosti na jarní uvolnění úvěrových ukazatelů. Po úvodní prezentaci bankovní rada diskutovala zejména o nastavení sazby proticyklické kapitálové rezervy (dále jen CCyB), o schopnosti bank ustát pokračování či prohloubení nepříznivého vývoje bez narušení plynulého úvěrování reálné ekonomiky a o rizicích spojených s rychlou dynamikou hypotečních úvěrů a růstem cen rezidenčních nemovitostí.
V prezentaci sekce finanční stability týkající se CCyB bylo zdůrazněno, že podle souhrnného indikátoru finančního cyklu i dalších indikátorů domácí ekonomika v průběhu letošního roku setrvávala na počátku sestupné fáze finančního cyklu a vzhledem k nepříznivému ekonomickému vývoji ve druhé polovině letošního roku lze předpokládat pokračování cyklického pohybu směrem dolů. Celkový rozsah cyklických rizik akumulovaných v bilancích bank zůstává vysoký, ale jejich materializace byla zmírněna vlivem podpůrných opatření hospodářských politik. Úroveň ztrát ze znehodnocení úvěrů prozatím zůstává nízká a implicitní rizikové váhy se dále snížily. S předpokládaným růstem míry selhání úvěrů však pravděpodobně dojde postupně k jejich nárůstu. Metody, které jsou používány jako vodítko pro nastavení sazby CCyB, implikují sazbu 0,75 % až 2,25 %. Nicméně podle sekce finanční stability představovalo letošní snížení sazby CCyB na 0,5 % adekvátní reakci na očekávaný nepříznivý vývoj ekonomiky.
V navazující diskusi se členové bankovní rady shodovali, že ekonomika i po třech čtvrtletích nepříznivého vývoje ekonomické aktivity setrvává na počátku sestupné fáze finančního cyklu. Opakovaně zaznělo, že k tomu přispěla splátková moratoria a rozsáhlá vládní opatření, která omezila a odložila materializaci úvěrového rizika. Bez těchto faktorů by byl posun ve finančním cyklu směrem dolů výraznější. V diskusi o adekvátní úrovni sazby v současné situaci bylo uvedeno, že poměrně vysoká úroveň sazby CCyB vypočtená na základě analytických metod (až 2,25 %) odráží rizika, která se akumulovala v rostoucí fázi cyklu. Ta se pak za normálních podmínek materializují v klesající fázi cyklu, na což má ČNB jako makroobezřetnostní orgán reagovat snížením sazby CCyB. To, že se v této krizi ekonomika vlivem široké škály vládních opatření chová jinak, nic nemění na tom, že jarní snížení sazby CCyB na 0,5 % bylo správnou vpředhledící reakcí, která je plně konzistentní s metodickým rámcem pro nastavování CCyB. Bylo rovněž uvedeno, že v současné situaci je rozumné indikovat, že příští změna sazby může být v závislosti na ekonomickém vývoji jak jedním, tak druhým směrem. Podobně ČNB nyní komunikuje i výhled měnové politiky. Makroobezřetnostní politika i měnová politika jsou tak dobře sladěny nejen nastavením nástrojů, ale i komunikací ohledně možného budoucího vývoje. Bylo rovněž uvedeno, že nejen bankovní sektor, ale i pojišťovny či fondy zůstaly v průběhu krize odolné, o čemž svědčí skutečnost, že jsou tyto instituce schopny likviditu řídit samy a nemají potřebu využívat likviditní facility ČNB. Ty však nadále představují důležitou pojistku pro případ výrazně zhoršeného vývoje. Zazněl také názor, že slabá dynamika úvěrů nefinančním podnikům může představovat dílčí zadření úvěrů, což může mít nepříznivý vliv na ekonomickou aktivitu.
Na podporu ponechání sazby CCyB na úrovni 0,5 % bylo uvedeno, že domácí banky vstoupily do koronavirové krize s velmi robustní pozicí a i díky opatřením hospodářské politiky si ji byly schopny udržet. Dalším podpůrným argumentem pro ponechání stávající výše sazby CCyB je vysoká míra nejistoty ohledně přístupu orgánů EU k výplatě dividend v roce 2021. Bude nezbytné vyčkat na rozhodnutí ESRB i dalších orgánů, která by měla padnout ke konci letošního roku. Teprve poté bude možné definovat obecný přístup ke stanovování makroobezřetnostních rezerv včetně CCyB pro další období. Diskutována byla i otázka, jaké signály budou dostačující pro zahájení cyklu zvyšování sazby CCyB. S ohledem na dosavadní komunikaci a zveřejněné metodické materiály bude sekce finanční stability považovat za dostačující zřetelné signály o tom, že nastupuje ekonomické oživení. Pak by mělo dojít poměrně rychle k posunu sazby CCyB na úroveň kryjící běžný rozsah cyklických rizik, která podle analýz ČNB činí 1 %.
Členové bankovní rady dále diskutovali o důsledcích klesajících implicitních rizikových vah. Souhlasili s tím, že jejich další pokles není žádoucí, neboť jejich celková úroveň by se u některých bank mohla dostat pod již schválený regulatorní vstupní práh, který se stane během několika let závazným. Na riziko bude v případě jednotlivých bank reagovat mikroobezřetnostní dohled v rámci schvalování interních modelů bank. Na cyklický pokles rizikových vah v rámci celého bankovního sektoru dosud reagovala ČNB prostřednictvím CCyB. Pokud by trend z posledních let pokračoval, bylo by namístě zvážit využití dalších nástrojů, např. stanovení dolní hranice rizikových vah po vzoru některých skandinávských zemí.
Část diskuse byla věnována i implikacím požadavku na minimální úroveň pákového poměru bank, který se stane v EU závazným 28. června 2021. Skutečná finanční páka je u domácích bank v mezinárodním srovnání relativně nízká. Její výpočet však nepříznivě ovlivňuje vysoký objem bezrizikových expozic bank vůči ČNB. Výklad novely příslušné regulace EU schválené letos v létě, která měla tuto problematiku řešit, však zůstává v určitých bodech nejasný. V diskusi převážil pohled, že stávající pravidla jsou pravděpodobně i po novele z pohledu ČR nevyhovující. Proto bude ČNB ve strukturách EU aktivně prosazovat dodatečnou regulatorní úpravu výpočtu pákového poměru.
Druhá část jednání byla zaměřena na rizika spojená s poskytováním hypotečních úvěrů a s vývojem na trhu rezidenčních nemovitostí. Podle prezentace sekce finanční stability se během roku 2020 obnovil pohyb směrem vzhůru po spirále mezi dluhovým financováním nemovitostí a růstem jejich cen. Odhadované nadhodnocení cen bytů ve druhém pololetí roku 2019 se mírně zvýšilo na průměrných 17 %, přičemž ve vybraných lokalitách s vysokým podílem investičních bytů může dosahovat až 25 %. Přestože lze očekávat zpomalení příjmové dynamiky domácností, meziroční tempo růstu cen bydlení nejspíše zůstane kladné a cenová dostupnost se významně nezlepší. Potenciál pro cenový pokles v případě dalších nepříznivých makroekonomických šoků však nepochybně existuje. Pokles ekonomické aktivity a pozvolna se horšící situace na trhu práce se prozatím nepromítly ani do vývoje na hypotečním trhu. Objem skutečně nových úvěrů byl naopak v prvních devíti měsících letošního roku rekordní. I zde lze předpokládat, že dopady epidemie koronaviru se v delším horizontu projeví a aktivita v segmentu úvěrů na bydlení oslabí. Poskytovatelé hypotečních úvěrů v prvním pololetí 2020 postupovali převážně v souladu s Doporučením ČNB a zohledňovali i indikované rizikové hodnoty ukazatelů, u nichž numerický limit není v současnosti stanoven. Někteří poskytovatelé nicméně zejména ve druhém čtvrtletí 2020 akceptovali zvýšené riziko, zejména ve smyslu nárůstu podílu úvěrů s DSTI mezi 45–50 %.
Členové bankovní rady se v navazující diskusi shodovali, že robustnost růstu cen bydlení a nově poskytovaných hypotečních úvěrů je do určité míry překvapivá. Souhlasili také s odhadem sekce finanční stability, že u obou proměnných dojde v následujících čtvrtletích s vysokou pravděpodobností ke zpomalení dynamiky. Zazněl názor, že hypoteční úvěry jsou z hlediska výnosnosti pro banky v současnosti klíčovým produktem a jejich snaha navyšovat úvěrové portfolio právě v této kategorii se dala očekávat. Na přijímání vyšších rizik u některých bank je v tuto chvíli dostačující reagovat nástroji mikroobezřetnostního dohledu. Makroobezřetnostní opatření by měla přijít na řadu až v případě plošného nárůstu rizik. Bankovní rada nicméně považuje za potřebné nadále systematicky upozorňovat poskytovatele úvěrů na to, že nad určitými hranicemi ukazatelů DTI (8násobek ročního čistého příjmu) a DSTI (40 %) lze úvěry zpravidla považovat za velmi rizikové. Proto by finanční instituce měly takové úvěry poskytovat pouze klientům, u nichž lze předpokládat vysokou pravděpodobnost bezproblémového splácení.
Někteří členové bankovní rady se vyjádřili, že finanční stres spojený s druhou vlnou pandemie přispěje k udržení obezřetného chování poskytovatelů hypotečních úvěrů. Jeden z členů bankovní rady zdůraznil, že významným faktorem pro další vývoj hypotečních úvěrů a trhu nemovitostí bude naplňování prognózy ČNB ve smyslu poklesu inflace k cíli a stabilizace inflačních očekávání. Další členové bankovní rady pak z hlediska poptávky po bytech odkazovali na význam vnímání nemovitostí jako „bezpečného přístavu“ a na přetrvávající problémy na straně nabídky. Zároveň zdůraznili potřebu pečlivě sledovat, zda v rámci konkurenčního boje o tržní podíly nenastává kolektivní uvolňování úvěrových standardů. Pokud by k tomu začalo docházet, bylo by nejspíše nutné vrátit se k přísnějšímu nastavení úvěrových ukazatelů LTV, DSTI či DTI a možná také přistoupit ke stanovení podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů, které s vysokou pravděpodobností slouží k financování nákupu nemovitosti jako investice.
Proběhla rovněž debata o tom, zda by bylo vhodné v případě narůstání systémového rizika spojeného s roztáčením spirály mezi dluhovým financováním nemovitostí a růstem jejich cen při souběžném poklesu rizikových vah hypotečních úvěrů aplikovat některou z kapitálových rezerv k nemovitostním expozicím. Regulatorní pravidla EU nově umožní pro tyto účely předepsat bankám sektorovou kapitálovou rezervu ke krytí systémového rizika. Tento postup není na rozdíl od CCyB plošný a umožňuje reagovat na systémová rizika, která banky při poskytování hypotečních úvěrů mohou podstupovat. Proto je možné v budoucnosti použití tohoto nástroje zvažovat, jakkoli v tomto případě dosud neexistuje zavedená praxe.
Po projednání aktualizace Zprávy o finanční stabilitě a navazující diskusi bankovní rada rozhodla o ponechání sazby proticyklické kapitálové rezervy pro expozice umístěné v České republice na 0,5 %. Bankovní rada potvrdila rovněž nastavení limitu ukazatele LTV na úrovni 90 %.
Zapsal: Jan Frait, ředitel sekce finanční stability