V roce 1999 vydal Basilejský výbor pro bankovní dohled návrh Nové basilejské kapitálové dohody (Basel II). Její principy mají být začleněny do evropské legislativy i do českých bankovních předpisů. Standardizovaný přístup k výpočtu kapitálové přiměřenosti pro úvěrové riziko nově vychází z externího hodnocení úvěrů (rating). Orgány bankovního dohledu a regulace musí být připraveny na proces určování způsobilých ratingových institucí a budou muset vypracovat formální schvalovací postup. Tato publikace zkoumá přístupy, které orgán dohledu může ke schvalování způsobilých ratingových institucí využít, a podrobněji specifikuje schvalovací kritéria. Za prvé publikace podává přehled ratingových agentur na trhu (včetně jejich pokrytí českého trhu), jejich nejlepší praxe a zkušeností s využíváním jejich ratingu pro regulatorní účely. Za druhé na základě mezinárodních zkušeností a navrhovaných pravidel Basel II představujeme základní přístupy orgánů dohledu ke schvalování, a to včetně jejich právních aspektů, a analyzujeme jejich klady a zápory a hranice rozhodování orgánů dohledu. Za třetí formulujeme pravidla pro schvalování včetně požadavků či očekávání (např. "měkkých limitů"), dokumentace a typických otázek při rozhovorech s potenciálními kandidáty. Domníváme se, že přístup ČNB je v souladu s konzultačním dokumentem CEBS č. CP07 (vydaným k veřejné diskuzi v červnu 2005).
Klíčová slova: Basilejská kapitálová dohoda, Basel II, úvěrový rating, selhání, kritéria způsobilosti, hodnocení způsobilosti, externí ratingová instituce (ECAI), exportní úvěrová agentura, promítnutí ratingových stupňů, tržní akceptace ECAI, ratingová agentura, proces schvalování
Vydáno: listopad 2005
Ke stažení: RPN č. 3/2005 (pdf, 444 kB)