Diana Žigraiová, Petr Jakubík
Tento článek navrhuje metodologický přístup, který může být využit regulátory pro aktualizaci tzv. konečné forwardové sazby (UFR) pro ohodnocení pasiv pojišťoven, která mají splatnost nad rámec výnosů pozorovatelných na trhu. Navržený koncept je založen na optimalizaci dvou protichůdných aspektů – stability a přesnosti implikované tržními fundamenty. Ke kalibraci algoritmu, který dynamicky aktualizuje UFR na základě vzdálenosti mezi hodnotou implikovanou dlouhodobým růstem ekonomických fundamentů v daném roce a regulatorní hodnotou UFR platnou v předchozím roce, jsme použili data o časové struktuře amerických vládních dluhopisů pro roky 1985–2015. Pro extrapolaci výnosových křivek pro splatnosti mezi 21 až 30 lety jsou použity modely Nelson-Siegel a Svensson využívající vybrané hodnoty UFR. Získané hodnoty jsou pak porovnány s pozorovanými výnosy prostřednictvím statistiky střední odchylky čtverců. Dále optimalizujeme parametr navrženého vzorce pro UFR pomocí minimalizace definované ztrátové funkce zohledňující oba zmíněné faktory.
JEL kódy: E43, G22, L51, M2
Klíčová slova: extrapolace, Nelson-Siegel, Svensson, časová struktura úrokových sazeb, konečná forwardová sazba
Vydáno: červen 2017
Ke stažení: CNB WP 3/2017 (pdf, 632 kB)