Vojtěch Molnár
Článek srovnává režimy cílování cenové hladiny a cílování inflace v novém keynesiánském modelu s omezenou racionalitou. Ekonomické subjekty vytvářejí svá očekávání pomocí heuristického přístupu - volí mezi několika jednoduchými pravidly v závislosti na jejich předchozí predikční schopnosti. V tomto článku jsou zkoumány dvě hlavní specifikace modelu cílování cenové hladiny - ekonomické subjekty formují svá očekávaní bud’ ohledně cenové hladiny, nebo ohledně inflace, což vzhledem k sekvenční povaze modelu není ex ante ekvivalentní. V úvahu je vzato rovněž několik různých formulací predikčních pravidel. Oba režimy jsou vyhodnoceny prostřednictvím porovnání ztrátové funkce. Výsledky ukazují, že cílování cenové hladiny je mírně výhodnější v případě, kdy si ekonomické subjekty při výchozí kalibraci vytvářejí očekávaní ohledně cenové hladiny. Je však citlivé na některé parametry modelu a obsahuje riziko nestability. Navíc v případě tvorby očekávaní ohledně inflace cílování cenové hladiny časem ztrácí kredibilitu a vede k divergenci ekonomiky. Naopak model cílování inflace funguje stabilním způsobem. Přestože za určitých předpokladů byly potenciální výhody cílování cenové hladiny potvrzeny, výsledky naznačují, že cílování inflace představuje robustnější volbu pro měnovou politiku.
JEL kódy: E31, E37, E52, E58, E70
Klíčová slova: cílování cenové hladiny, heuristika, inflační cílování, měnová politika, omezená racionalita
Vydáno: duben 2022
Ke stažení: CNB WP 1/2022 (pdf, 686 kB)