Obchodovatelnost jako základní definiční znak investičních cenných papírů

Shrnutí stanoviska

Samotné smluvní vyloučení veřejného obchodování určitého cenného papíru neznamená popření znaku obchodovatelnosti. I přesto se může jednat o investiční cenný papír. Pouze pokud by podmínky emise cenného papíru zcela vylučovaly převody jiné než zpět na emitenta, nelze o obchodovatelnosti na kapitálovém trhu hovořit a o investiční cenné papíry nepůjde.

Odůvodnění

Ustanovení § 3 odst. 2 ZPKT definuje investiční cenný papír jako cenný papír obchodovatelný na kapitálovém trhu a poskytuje demonstrativní výčet nástrojů považovaných za investiční cenné papíry. Tato zákonná definice vychází z vymezení převoditelného cenného papíru v čl. 4 odst. 1 bodě 44 MiFID II. Kapitálový trh, jakožto pojem na unijní ani národní úrovni blíže nespecifikovaný, je třeba interpretovat široce jako místo střetu nabídky a poptávky po cenných papírech^[1], tedy nikoliv jen ve významu regulovaných obchodních systémů^[2]. Požadavek na obchodovatelnost by měl být v kontextu unijní předlohy vykládán ve vztahu k jednotlivým druhům cenných papírů obecně vymezeným standardizovaným souborem práv a nikoliv ve vztahu k individuálním cenným papírům.^[3] Obchodovatelností se přitom rozumí pouze způsobilost daného nástroje být obchodován, aniž by k jeho obchodování na kapitálovém trhu muselo reálně docházet.

Podstatou obchodovatelnosti je tedy převoditelnost^[4] ve smyslu způsobilosti být předmětem obchodů na kapitálovém trhu (na rozdíl od jakékoliv hypotetické převoditelnosti spojované například s postoupením pohledávky)^[5]. Často, ale ne nutně, je obchodovatelnost spojena i se zastupitelností.

K problematice převoditelnosti se vyjadřuje Evropský orgán pro cenné papíry a trhy („ESMA“) v otázkách a odpovědích k režimu prospektů, kde se výslovně zabývá otázkou omezení prodeje investičního nástroje uplatňovaného v konkrétním státu či omezení na základě dohody mezi společností a stávajícími akcionáři znemožňující prodej akcií („lock-up agreement“), přičemž má za to, že i za těchto okolností zůstávají nástroje stále převoditelnými cennými papíry.^[6] Tento závěr vychází také z nařízení 2019/980, které požaduje mimo jiné informace týkající se omezení volné převoditelnosti cenných papírů a informace o případných dohodách znemožňujících prodej akcií. Nicméně ESMA ve výše uvedené odpovědi zároveň připouští, že některá omezení mohou být natolik široká, že vyústí v nepřevoditelnost dotčených nástrojů a vyloučí naplnění znaku obchodovatelnosti. To je však třeba vždy analyzovat na ad hoc bázi. Příkladem nástrojů, jež zpravidla nenaplní znaky převoditelných cenných papírů, jsou nástroje, které lze prodat pouze emitentovi.^[7]

Pro účely posouzení obchodovatelnosti je tedy nutné mít na paměti, že samotné vyloučení veřejného obchodování nástrojů v emisních podmínkách, stanovách nebo obdobném dokumentu automaticky neznamená jejich neobchodovatelnost ve smyslu definice investičních cenných papírů, a to s ohledem na výše uvedené široké pojetí pojmu kapitálový trh.^[8]

---------

[1] Q&A Evropské komise k MiFID I, odpověď č. 2 („The notion of ‘capital market’ is not explicitly defined in MiFID. It is a broad one and is meant to include all contexts where buying and selling interest in securities meet.“).

[2] § 2 odst. 4 ZPKT, čl. 4 odst. 1 bod 24 MiFID II.

[3] Čl. 4 odst. 1 bod 44 MiFID II charakterizuje převoditelné cenné papíry primárně jako druhy cenných papírů. O obchodovatelnosti převoditelných cenných papírů jako třídy hovoří Evropská komise v  Q&A k MiFID I, odpověď č. 115 („The essence of the definition of transferable securities is Article 4(18) MiFID is that, as a class, they are negotiable on the capital markets. The classes of securities mentioned in points (a) to (c) of the definition are non-exhaustive examples of securities that fall within the definition.“).

[4] HUSTÁK, Zdeněk. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu: komentář. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 49-59. ISBN 978-80-7400-433-9.

[5] K tomu blíže např. HUSTÁK, Zdeněk a SMUTNÝ, Aleš. Investiční služby a nástroje po rekodifikaci. Praha: C.H. Beck, 2016, s. 124. ISBN 978-80-7400-533-6 („Zatímco při běžném převodu pohledávky se tedy předmět obchodu v jistém smyslu liší převod od převodu, neboť postupně nabírá ručení i rizika, u převodu cenného papíru je předmět převodu typicky stabilní, stejný bez ohledu na osobu a titul převodce i nabyvatele a jejich vztah k emitentovi.“) nebo DE VAUPLANE, Hubert a BORNET, Jean-Pierre. Droit des marchés financiers. Paris: Éditions Litec, 1998, s. 51. ISBN 2-7111-2945-4 („La négociabilité possède des formes moins complexes et des effets plus énergiques que la cession de créance…“).

[6] Q&A ESMA on the Prospectus Regulation, odpověď č. 14.12.

[7] Viz pokyny FCA (britského finančního regulačního orgánu) k implementaci MiFID II, odpověď č. 28.

[8] Obdobně Q&A Evropské komise k MiFID I, odpověď č. 115 („If the securities in question are of a kind that is capable of being traded on a regulated market or MTF, this will be a conclusive indication that they are transferable securities, even if the individual securities in question are not in fact traded...“).