K výkladu ustanovení § 122 odst. 4 a 5 zákona o spotřebitelském úvěru 

1) Aplikuje se omezení úrokové sazby v § 122 odst. 4 a 5 ZSÚ na celou výši nesplaceného dluhu ze spotřebitelského úvěru, nebo jen na tu část dluhu z úvěru, jež je po splatnosti? 

Spotřebitelským úvěrem je podle § 2 odst. 1 ZSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dluhem se podle § 1721 OZ rozumí povinnost uspokojit právo věřitele na plnění. V prodlení je podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh neplní řádně a včas. Spotřebitel proto nemůže být v prodlení se splácením spotřebitelského úvěru, jehož splatnost dosud nenastala, ale pouze se splácením té části úvěru - dluhu, jež je po splatnosti. Každá jednotlivá splátka tak může mít stanovený jiný čas k plnění, a proto případné prodlení u každé splátky může nastat v jiný okamžik. Omezení výše zápůjční úrokové sazby v § 122 odst. 4 a 5 ZSÚ se proto aplikuje jen na tu část dluhu, s jejímž plněním je spotřebitel nebo dlužník, který je fyzickou osobou, v prodlení delším než 90 dnů. 

2) Vztahuje se § 122 odst. 4 a 5 ZSÚ na situace, kdy je část dluhu splacena a dlužník přestane být v prodlení úplně, nebo je následkem částečného splacení v prodlení kratším než 90 dnů? 

Omezení se uplatní jen v případě prodlení delšího než 90 dnů. Pokud je dlužník v prodlení kratší dobu, nebo není v prodlení vůbec, omezení se neuplatní. Nicméně je nutné omezení aplikovat vždy na konkrétní částku, tedy jakmile uplyne více než 90 dní od její splatnosti, uplatní se omezení výše zápůjční úrokové sazby až do jejího splacení. I tak je proto možné, že je dlužník zároveň v prodlení se splácením jiné částky kratším než 90 dnů, nebo že není v prodlení se splácením žádné jiné částky.

3) Jaký dopad bude mít § 122 odst. 5 ZSÚ na úvěrové smlouvy, které uzavře fyzická osoba, která není spotřebitel?

Podle § 122 odst. 5 ZSÚ se předchozí odstavce mají použít obdobně na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužníkem je fyzická osoba, která není spotřebitel. Jinými slovy, odstavce 1, 2 a 4 se na základě § 122 odst. 5 ZSÚ použijí na úvěrové smlouvy uzavřené věřitelem s fyzickou osobou, která není spotřebitelem tak, jak by se použily, kdyby dlužník byl spotřebitelem.