Nakolik mohou investoři „nesamosprávného“ investičního fondu s právní osobností ovlivňovat investování tohoto fondu?
Ovlivňování obchodů „nesamosprávného“ investičního fondu s právní osobností, jehož statutárním orgánem je investiční společnost, ze strany investorů je přijatelné, pouze pokud má doporučující povahu.
Obhospodařování tzv. nesamosprávného investičního fondu s právní osobností dle § 9 ZISIF1) zabezpečuje statutární orgán tohoto fondu, jímž je investiční společnost2). Tím se odstraňují třecí plochy dosavadního modelu obhospodařování na základě smlouvy podle § 17 zákona o kolektivním investování (účinný do 18.8.2013), ve kterém docházelo ke střetávání kompetencí obhospodařující investiční společnosti s dosavadním statutárním orgánem investičního fondu s právní osobností.
V nově pojatém modelu dle ZISIF je investiční společnost plně a samostatně odpovědná za obchodní vedení nesamosprávného investičního fondu. Přitom platí, že od nikoho nesmí přijímat pokyny k obchodnímu vedení,3) tj. ani od žádných povinně nebo dobrovolně zřizovaných orgánů investičního fondu. Tím není dotčena pravomoc valné hromady v podobě stanov určit základní zaměření investičního fondu, nebo kontrolní funkce dozorčí rady. Kontrolní funkce dozorčí rady vůči statutárnímu orgánu však nemůže být vykonávána formou sdělování závazného nesouhlasu (natož závazného souhlasu) k obhospodařovatelem zamýšleným obchodům. Takový závazný nesouhlas s jednotlivým obchodem představuje „negativní“ pokyn udělený investiční společnosti, a proto není přípustný. Udílení závazných pokynů v této oblasti by představovalo nedovolený zásah do obchodního vedení statutárního orgánu a bránilo by dodržení požadavku odborné péče při obhospodařování majetku fondu ze strany obhospodařující investiční společností.
Zákon o investičních společnostech a investičních fondech sice ukládá obhospodařovateli jednat v nejlepším zájmu podílníků, společníků a obmyšlených [viz § 22 odst. 1 písm. c) ZISIF], snaha samotných investorů o ochranu jejich zájmů – v praxi předpokládaná zvláště ze strany kvalifikovaných investorů – však nemůže zasahovat do plnění povinností obhospodařovatele. I tak zde zůstávají možnosti ochrany zájmů ze strany investorů značně široké, zejména v rovině přesného vymezení pravidel obhospodařování ve statutu, či ve volbě obhospodařující investiční společnosti a efektivní kontrole její činnosti. Vedle toho je možné ovlivňovat obhospodařování majetku například formou návrhů, podnětů a odbornou diskusí s obhospodařující investiční společností o možných obchodech. Ke spolupráci a úzkému kontaktu investorů s obhospodařovatelem může v rámci fondu sloužit např. dobrovolně zřízený výbor investorů, který by mohl dávat investiční společnosti takové nezávazné podněty a doporučení, a který by sloužil jako platforma pro diskuzi obhospodařovatele s investory. Takovéto případné nezávazné usměrňování by investiční společnost jistě měla brát v úvahu a přihlédnout k němu při plnění svých povinností (§ 18 a § 19 ZISIF, § 159 odst. 1 NOZ, § 51 ZOK), avšak rozhodnutí o realizaci obchodu či investice musí být vždy plně v rukou investiční společnosti.
____________________
1 Aplikovatelnost tohoto ustanovení je vázána na účinnost rekodifikace soukromého práva, která je stanovena od 1.1.2014.
2 V případě monistického systému správy společností není možné, aby statutárním orgánem byla právnická osoba. Podle § 463 odst. 1 ZOK je statutárním orgánem statutární ředitel, kterým nemůže být právnická osoba.
3 Uvedené plyne z opakovaně judikované výlučnosti obchodního vedení statutárním orgánem a nicotnosti v rozporu s touto výlučností udílených pokynů (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 488/2008-II. ze dne 27.8.2008 a sp. zn. 29 Odo 757/2005 ze dne 17.4.2007), přičemž dosavadní judikatura ve věci obstojí i po účinnosti rekodifikace soukromého práva.