Sbohem padesátihaléři, sbohem dvacetikoruno! – část 3
Papírová dvacetikoruna byla shodou okolností první bankovkou rakousko-uherské korunové měny, zavedené, jak jsme si již řekli, v roce 1892. Ještě dalších sedm let však musela existovat jako paralelní měna vedle předcházející měny rakouské a teprve dnem 1. ledna 1900 se stala výlučnou měnou rakousko-uherského mocnářství. Na rozdíl od mincí, ražených již od roku 1892, bylo vydání prvních korunových bankovek ponecháno až na dobu výlučné platnosti korunové měny. Papírová dvacetikoruna byla poprvé vydána do oběhu v září 1900 a s přestávkou v letech 1953–1971 nás pak provázela až do 31. srpna 2008, kdy byla ukončena platnost posledního vzoru. Za dobu existence Rakousko-Uherska, Československa a Protektorátu Čechy a Morava byla papírová dvacetikoruna vydána v celkem jedenácti vzorech, počítáme-li pouze základní výtvarné typy, resp. v patnácti variantách, počítáme-li i druhá vydání, kolkování a emisní varianty. Dvanáctým vzorem je pak dvacetikoruna České národní banky z roku 1994. Několik dalších vzorů bylo zvažováno, připravováno či dokonce sériově vyráběno, ale k jejich vydání nakonec z různých důvodů nedošlo. I o některých z nich se zmíníme.
První dvacetikoruna vzoru 1900 byla tištěna na papír bez vodoznaku (ochranný prvek spočívající v různé tloušťce papíru vznikající v mokré etapě jeho výroby, v průsvitu jsou proto některá místa světlejší, jiná tmavší, v ostrých i pozvolných, tzv. stupňovitých přechodech) a měla nepotištěný okraj, zjednodušeně rámeček. Hlavní obrazce tištěné měditiskem (hlubotisk z měděných tiskových forem rozmnožovaných galvanickou cestou) jsou barvy červené, podtisky pak zelené a černé. Tiskové strany bankovek Rakousko-uherské banky se (s výjimkou některých jednostranně řešených emisí z období Velké války) neoznačovaly jako tradiční líc a rub (případně avers a revers), ale jako rakouská (či německá) strana a uherská (či maďarská) strana. Obě strany měly totiž shodné nebo obdobné výtvarné řešení a nesly shodný text, což bylo jedním ze symbolů dualizované centrální banky i samotné monarchie. Na rakouské straně byl text německý i v jazycích dalších národů rakouské části monarchie (tzv. Předlitavska či Cislajtánie, oficiálně Království a zemí na říšské radě zastoupených), na uherské straně však jen text maďarský. Hlavním motivem obou stran jsou ideální ženské portréty, symbolizující na rakouské straně Austrii s hradební korunou na hlavě a na uherské straně Hungarii s korunou svatoštěpánskou. Hlavní motiv doplňují na obou stranách státní znaky a putto s vavřínovou ratolestí. Bankovku podepsali guvernér Biliński, generální radové Suess a Gold a generální tajemník Mecenseffý. Autorem výtvarného návrhu byl Rudolf Rössler, rytiny provedl Ferdinand Schirnböck a bankovku tiskla, stejně jako všechny další rakousko-uherské bankovky, Tiskárna cenných papírů Rakousko-uherské banky ve Vídni. Platila do poloviny roku 1910.
Dvacetikorunová bankovka Rakousko-uherské banky vzoru 1900.
Druhá dvacetikoruna vzoru 1907 byla rovněž tištěna na papír bez vodoznaku, avšak rámeček ohraničuje jen jeden podtisk, druhý podtisk je dotištěn až k ořezu papíru (tzv. tisk na spadávku). Na bankovce se naplno projevilo opojení vídeňské tiskárny z nových technických možností v grafické přípravě i vlastním tisku. V přípravě to byl plochý reliéf (souběžné nebo téměř souběžné linky se stupňovanými výchylkami, vytvářející klamný dojem třetího rozměru na dvojrozměrné kresbě), kterým jsou provedeny ženské hlavy z profilu uprostřed obou stran a opakující se hodnotová čísla 20 v podtisku. V tisku to byl dvojitý křížový iris, tedy přechod jedné barvy v druhou a druhé v třetí z jedné tiskové formy (tedy bez problematického soutisku) ve vodorovném i svislém směru, rozdělující tiskový obrazec na devět částí, tedy až na devět různých barevností. Hlavní obrazce tištěné měditiskem jsou barvy modré, ale zelená, modrá, oranžová a fialová barva irisových tisků dělají bankovku pestrobarevnou. Hlavním motivem obou stran je ideální ženská hlava en face a státní znaky v giloších (ochranný prvek v podobě jemných čárových ornamentálních kreseb, v nichž se proplétají, křižují a spojují křivky, vytvářející kruhové, oválné, paprskovité, hvězdicovité a jiné obrazce, byl připravován na speciálních ryteckých strojích, tzv. gilošírkách). Bankovku podepsali guvernér Biliński, generální radové Suess a Gold a generální tajemník Pranger. Autory bankovky, která platila do konce roku 1915, byli Rudolf Rössler a Josef Pfeiffer, rytinu provedl opět Ferdinand Schirnböck. I přes vysokou ochrannou hodnotu dokonalého tisku byla předčasně stažena z oběhu v reakci na výskyt velmi nebezpečných padělků, zejména v Praze, z padělatelské dílny Bedřicha Černého v Podláskách.
Dvacetikorunová bankovka Rakousko-uherské banky vzoru 1907.
Plochý reliéf na rakouské a uherské straně. Ačkoliv předloha pro reliéfování byla zjevně shodná, nedošlo jen k zrcadlovému převrácení, ale linky jsou na každém portrétu vedeny jiným směrem, čímž došlo k odlišnému účinu portrétů (odlišné výraznosti některých částí tváře a vlasů) a tím i vyšší ochraně proti fotomechanické reprodukci.
Detail Černého měděné hlubotiskové padělatelské desky s hlavním obrazcem uherské strany dvacetikoruny vzoru 1907. Padělatel byl vypátrán o více než deset let později podle zakázkových čísel rastrů z nalezených tiskových podkladů, které rozluštil budoucí „nekorunovaný král“ českých padělatelů Vojtěch Hrdina ze Smíchova.
Třetí dvacetikoruna vzoru 1913 byla tištěna na papír s průběžným (tj. rozloženým po celé ploše papíru) negativním (tj. světlým na tmavém pozadí) vodoznakem, tvořeným opakujícím se římským číslem XX. Oba podtisky jsou provedeny na spadávku, tento vzor tedy nemá rámeček. Měditiskem v modré barvě je tištěna pouze rakouská strana, uherská je tištěna jen ofsetem (plochý tisk ze zinkových tiskových forem), chybí jí proto dominantní barva, kterou suplují sytější části obrazce. Barevné řešení je poněkud klidnější, i když křížový iris, který je na jedné straně a v jednom směru dokonce trojitý, opět navozuje pestrobarevnost. Hlavním motivem obou stran jsou dvě rozdílné ideální ženské hlavy a státní znaky v bohatých pozitivních i negativních (tj. tmavočarých i běločarých) víceetážových (tj. ve více řadách vedle sebe) giloších. Bankovku podepsali guvernér Popovics, generální radové Gutmann a Gold a generální tajemník Pranger. Autorem návrhu byl Josef Pfeiffer, vyryl Ferdinand Schirnböck.
Na samotném konci existence mocnářství se tato poslední rakousko-uherská dvacetikoruna ještě dočkala „druhého nákladu“ neboli druhého vydání. Bez formálních změn i s původním datem a původními podpisy, ale v tiskovém zjednodušení. Na rakouské straně byl měditisk nahrazen levnějším a rychlejším ofsetem a proto musela být i manuální rytina (tj. ručně do kovu vyrytý obrazec) ženského portrétu překreslena pro ofset, který měl odlišné tiskové možnosti. Změnilo se i rozvržení barev a tím i celkový barevný dojem, zejména na uherské straně. Na obou stranách bylo také doplněno označení druhého vydání, na rakouské straně II. AUFLAGE, na uherské II. KIADÁS.
Dvacetikorunová bankovka Rakousko-uherské banky vzoru 1913 prvního (v pozadí) a druhého (v popředí) vydání.
Kombinovaná (pozitivní i negativní) víceetážová giloš obklopující rakouský státní znak (v jejím podtisku a okolí je také viditelný plochý reliéf ve vícenásobném irisu).
Na prvním a druhém vydání je dobře patrný rozdíl v jemnosti linek, tiskové kvalitě a ochranné hodnotě rytiny provedené hlubotiskem a kresby provedené ofsetem.
Druhý náklad vydala Rakousko-uherská banka do oběhu v den vyhlášení československého státu, 28. října 1918. I když ministerstvo financí druhé vydání odmítalo akceptovat pro československý oběh, obyvatelstvem ani úředně při oddělení měny v roce 1919 nebyla obě vydání rozlišována, ačkoliv většina exemplářů se dostala na naše území pravděpodobně až pozdějšími spekulativními dovozy z ostatních nástupnických států Rakousko-Uherska. Obě vydání platila na území Československa až do měnové odluky v březnu 1919.
V příští části si řekneme, jak vznikaly první dvacetikoruny československé.