Nový čnBlog a jak to bylo s „drahými“ Vánocemi 2013

Mám to potěšení otevřít nový blog ČNB (rozhodli jsme se tuto novou rubriku nazvat „čnBlog“) komentářem k tomu, co nám od listopadového oslabení koruny zatím říkají statistické údaje včetně dnes zveřejněných čísel o spotřebitelských cenách a o vývoji reálné ekonomiky. Dovolím si ale napřed několik obecnějších komentářů k otevření našeho blogu.

Konec loňského roku nás přesvědčil, že musíme začít měnit způsoby naší komunikace. Vznik čnBlogu je první takovou změnou, která reaguje na proměňující se mediální prostředí. O dalších změnách v naší komunikaci se jistě budeme uvnitř ČNB v dalších měsících bavit. Lidé získávají čím dál více zpravodajské informace a komentáře ve virtuálním prostředí internetu namísto tradičních novin a časopisů, v nichž dosud převážně publikovala své názory ČNB. I proto jsme se rozhodli vstoupit do „blogosféry“ a přispět tímto způsobem svými názory do probíhající veřejné diskuze o listopadovém rozhodnutí bankovní rady i o dalších tématech, která se týkají zákonné působnosti ČNB. čnBlog bude obsahovat komentáře k ekonomickým ukazatelům, postřehy o vývoji ekonomiky a finančního systému, případně i odlehčenou formou podané prezentace vybraných výzkumných ekonomických prací ČNB, ale časem se třeba dostane i na některé dokumenty a poznatky z historie ČNB. Nechceme se zavazovat předem k nějakému pevnému harmonogramu zveřejňování nových příspěvků na čnBlogu. Jakmile budeme mít k něčemu co říci a mít k tomu zajímavý příspěvek nebo budeme chtít reagovat na zpravodajství či názory v různých médiích, tak nyní získáváme možnost čnBlog pružně využít.

Samozřejmě počítáme s tím, že čnBlog nám pak umožní pohotověji než dosud zveřejňovat názory členů bankovní rady a našich odborníků, aniž bychom museli vytvářet zbytečně formální tiskové zprávy nebo spoléhat na přenos přes jiná média v době tak zahlcené informacemi, že už i seriózní média, zpravodajské agentury či zpravodajské servery zjevně nemají kapacity na to, aby jimi získávané informace analyzovaly a posuzovaly. Mám-li jmenovat konkrétní případy, v posledních týdnech jsem si několikrát povšiml informace o tom, že oslabení kurzu koruny by mohlo zdražit cenu nějakého u nás vyráběného výrobku nebo poskytované služby o více procent, než je procentní hodnota oslabení (nemohlo, to je matematický nesmysl, neboť žádný ze vstupů do výroby nemohl v procentech zdražit vlivem oslabení koruny víc, než je procentní hodnota tohoto oslabení, takže nemůže více podražit ani výstup – produkt). Dalším příkladem je názor vedoucího pracovníka seriózní redakce, že faktický údaj o výši průměrných úspor obyvatel je věc názoru (není, podobně jako není věcí názoru faktický údaj o tom, který den v týdnu se právě píše). Spolehlivost médií přenášet korektně sdělení od zdroje ke čtenářům a divákům s poklesem jejich schopnosti analyzovat informace klesá a v důsledku toho stoupá i význam jiných, na tradičních mediálních skupinách nezávislých komunikačních nástrojů. čnBlog otevíráme jako nový nástroj komunikace naší centrální banky. Konec konců jsme jednou z prvních centrálních bank v Evropě i v celosvětovém měřítku, která bude na svém webu publikovat blogové příspěvky. Předpokládáme, že až získáme více zkušeností s publikováním našich názorů na čnBlogu, budeme se průběžně zamýšlet, jakým způsobem a jak často jej využíváme a co vše se v tomto prostoru našich webových stránek bude odehrávat.

Vrátím-li se k ekonomickým statistikám včetně dnes zveřejněných údajů o prosincové inflaci, musím nejprve uvést, že na skutečné hodnocení efektu využití kurzu k uvolnění měnových podmínek je ještě pořád brzy. K dispozici jsou údaje o prvních dopadech oslabení kurzu na všechny cenové okruhy české ekonomiky za listopad a spotřebitelské ceny za prosinec minulého roku. I první hlubší analýza cen bude vyžadovat přinejmenším údaje o cenách za leden, lépe však za leden a únor roku 2014. Pokud jde o anekdotické údaje o cenách počátkem letošního roku, odráží spíše to, co jednotliví výrobci a prodejci tvrdí, že mohou, musí či hodlají činit, než to, co činí. Představují tak i budování vyjednávacích pozic pro budoucí cenové dohody, které z pohledu prodávajícího samozřejmě akcentují faktory hovořící pro růst cen mnohem víc než faktory tlačící na jejich pokles. Nejsou tedy spolehlivým vodítkem toho, jak se budou nakonec ceny letos skutečně vyvíjet. Jedinou výjimkou jsou snad údaje o skutečně provedených úpravách cen aut, které budu v dalším odstavci krátce komentovat. Údaje o reálné ekonomice zveřejněné po rozhodnutí využít kurz k dalšímu uvolnění měnové politiky mohly dosud nanejvýš zpřesnit obrázek o tom, v jakém stavu se naše ekonomika 7. listopadu 2013 a před ním vlastně nacházela – jinými slovy, jde o informace, které jsme o kondici ekonomiky k datu rozhodnutí neměli a které nyní slouží ke zpřesnění našeho hodnocení ekonomického vývoje. Na závěr připomenu, že podobné údaje jako od nás máme dnes k dispozici i z ekonomiky evropské a světové, nejdůležitější pro nás jsou samozřejmě ty z eurozóny.

Ve stručnosti, údaje o vývoji cen nás nijak zásadně nepřekvapily. V podstatě s minimální odchylkou v řádu jedné desetiny procenta odpovídají našim očekáváním a odchylky v jednotlivých částech spotřebního koše se navíc zčásti navzájem vyvažují. Celkově je námi cílovaná spotřebitelská inflace jen nepatrně vyšší, než jsme čekali, měnověpolitická inflace (očistěná o vliv změn nepřímých daní, na které měnová politika nereaguje) je také lehce vyšší. Dovolím si se zde zastavit – prosincový nárůst cen je tak nejnižší „vánoční“ růst cen od roku 2009 a druhý nejnižší za posledních deset let. Navíc z cenového nárůstu je 0,8 procentního bodu způsobeno změnou daní, které měnová politika žádné centrální banky není schopna vyhlazovat a nevyhlazuje. Měnověpolitická inflace tedy dosáhla jen 0,6 %, což je nejnižší prosincová hodnota (spolu s rokem 2002) za celou dobu cílování inflace v České republice. Autorky a autoři palcových titulků v listopadových a prosincových vydáních novin na téma „Děkujeme ČNB za drahé Vánoce“ by si toho mohli alespoň všimnout, leč přiznám se, že nejsem v tomto ohledu optimistou… Pokud jde o už skutečně provedené úpravy cen automobilů včetně dovážených, ty, ačkoliv odrážejí i jiné faktory než slabší kurz jako třeba popularitu jednotlivých modelů, v úhrnu potvrzují naše očekávání, že poptávkově omezená česká ekonomika dovozcům neumožňuje plně promítnout do cen oslabování kurzu. První údaje o stavu reálné ekonomiky v podobě předběžného odhadu HDP za třetí čtvrtletí se poměrně hrozivě odchylovaly i od našich skeptických očekávaní, jejich prosincová a nyní i lednová korekce však již tak dramatickou odchylku neznamená (meziročně je pokles HDP i po revizích stále o čtyři desetiny pod naší prognózou, ale na rozdíl od inflace i odchylka v řádu půl procenta nemusí být u údajů o HDP nic tak dramatického). Údaje z průmyslu pak potvrzují schopnost podniků získávat nové zakázky primárně v zahraničí, stejně jako nepatrně nižší nezaměstnanost (udržovanou ale z velké části na úkor zkracování pracovní doby), což potvrzuje náš opatrný optimismus ohledně výkonu ekonomiky v letošním roce. Stavebnictví naopak zůstává v hlubokém útlumu. Mzdový vývoj v průmyslu i stavebnictví je nadále velmi slabý (i když na první pohled hrozivě vypadající meziroční poklesy mezd mohou být zkresleny daňovou optimalizací ze závěru roku 2012) a rozhodně nevytváří tlaky na růst cen. Pokud jde o pondělní údaje o listopadovém zahraničním obchodu, zdánlivě pěkný přírůstek exportu v listopadu maskuje, že exporty v eurech v podstatě stagnovaly a ČR začíná ztrácet podíl na celkových exportech EU, což po 2 letech poklesu dovozně náročných investic není divu. Právě tento pokles totiž přináší rekordní výsledky čistého zahraničního obchodu (i když čistý vývoz za 3. čtvrtletí roku 2013 i po revizích údajů o HDP přinesl výrazné zklamání), ale současně přináší pokles konkurenční schopnosti české ekonomiky.

Graf – Jaká byla prosincová meziroční inflace za posledních deset let?

Jaká byla prosincová meziroční inflace za posledních deset let?

Naopak nízká inflace v eurozóně, potvrzená posledními údaji z úterý tohoto týdne, dále naznačuje, že cenové tlaky v této oblasti rozhodně nehrozí a deflační vývoj bude v části eurozóny v letošním roce realitou – koneckonců inflace je i v prosperujícím Německu výrazně pod cílem, což pro ty části eurozóny, kterým se daří méně, nevěstí nic dobrého.

Shrnu-li, na větší soudy i v oblasti cen, natož u reálné ekonomiky, je dnes ještě příliš brzy. Mám-li přesto předběžně hodnotit to, co jsme se od počátku listopadu o české ekonomice dozvěděli, tak dosavadní ekonomický vývoj i další údaje o ekonomické realitě konce roku s minimálními odchylkami odpovídají našim očekáváním včetně dnes platného alternativního scénáře naší prognózy předpokládajícího využití kurzu k uvolnění měnových podmínek. Takže nyní už z údajů o růstu cen v předvánočním období víme, že rozhodnutí z listopadu žádné „šílené zdražování“ a „drahé Vánoce“, jak mnozí varovali, nepřineslo. Stejně tak všechny od 7. listopadu publikované údaje jen potvrzují, že ceny v tomto roce porostou v míře, jaké by si v předchozích letech nikdo ani nevšimnul. Nadále platí náš odhad, že průměrná inflace v letošním roce bude kolem 1,3 procenta, dokonce nepatrně nižší než loňských 1,4 procenta. Námi očekávané tempo průměrného růstu spotřebitelských cen tak bude nejnižší za posledních pět let a druhé nejnižší za poslední dekádu. Opravdu nic, co by mělo být důvodem panických obav ze zdražování mezi spotřebiteli. To vše opět navzdory palcovým titulkům o „zdražování všeho“, které leckde můžeme stále číst.