Záznam z jednání bankovní rady ČNB dne 17. září 2026

Přítomni: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Jan Kubíček, Jan Procházka, Jakub Seidler

Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací šesté situační zprávy opírající se o aktualizovaný výhled inflace, jeho rizika a vyhodnocení nových dat získaných od zpracování letní prognózy. S ní byla konzistentní přibližná stabilita krátkodobých tržních úrokových sazeb.

Bankovní rada vyhodnotila rizika a nejistoty výhledu plnění inflačního cíle v souhrnu jako proinflační. A. Michl v této souvislosti zdůraznil potřebu zachovat jestřábí postoj a nikdy nepolevovat v boji proti inflaci.

Bankovní rada vyhodnotila současné nastavení měnové politiky jako adekvátní. V diskusi panovala shoda, že nárůst tržních sazeb s delší splatností vedl k autonomnímu zpřísnění finančních podmínek. To spolu s červnovým zvýšením úrokových sazeb a stále silnou korunou poskytuje prostor pro důkladné vyhodnocení nových dat a posouzení proinflačních rizik. Pokud se potvrdí odolnost domácí poptávky, pokračující silná úvěrová aktivita a přetrvání zahraničního nákladového šoku, může být vhodnou reakcí centrální banky další mírné zvýšení úrokových sazeb. S ohledem na pokračující transmisi tržních sazeb s delší splatností do klientských sazeb, která zajišťuje postupné zpřísňování finančních podmínek, považoval J. Kubíček riziko měnověpolitické chyby při stabilitě sazeb na tomto jednání za nízké.

K srpnové inflaci ve výši 1,9 % J. Frait uvedl, že ji nelze interpretovat jako absenci domácích inflačních tlaků, neboť jádrová inflace zůstává poměrně vysoká a ceny služeb rostou nadále zvýšeným tempem. J. Seidler doplnil, že i přes pozitivní náznaky u momenta cen služeb stále platí, že celkovou inflaci letos nadále výrazně tlumí pokles cen potravin a administrativní opatření u cen energií, která zanedlouho odezní. S tím souhlasila také E. Zamrazilová a připomněla stále nevyváženou strukturu cenového růstu, která se během následujících měsíců může posunout nepříznivým směrem. J. Kubíček poznamenal, že se inflace patrně začátkem příštího roku dostane po třech letech nad 3 %. Podle něj je proto třeba vhodně komunikovat, že tento vývoj je očekávaný a bude pouze dočasný. K. Kubelková upozornila na nízkou srovnávací základnu u cen potravin, která vytváří prostor pro jejich výraznější meziroční růst v příštím roce, a to zejména v kombinaci s dalšími faktory, jako je sucho nebo vyšší ceny hnojiv. To potvrdil také J. Procházka, podle kterého je otočení trendu u cen potravin neodvratitelné.

Bankovní rada pozitivně hodnotila, že prozatím nedochází k sekundárním dopadům energetického šoku do spotřebitelských cen. Opakovaně ovšem zaznívalo, že situace je od léta vážnější, neboť k růstu cen ropy se přidalo i zdražování plynu a elektřiny. J. Frait k tomu poznamenal, že konflikt na Blízkém východě se tímto stal zdrojem dalšího nákladového šoku, který může mít trvalejší povahu a centrální banky ho nebudou moci ignorovat. E. Zamrazilová dále zdůraznila, že vlivem prodlužování konfliktu se jeho sekundární dopady mohou brzy projevit v jádrové inflaci, což je rizikem pro plnění inflačního cíle. Podle J. Seidlera pravděpodobnost jejich materializace roste s délkou trvání šoku, ale i vlivem nadále silné domácí poptávky. Nicméně dodal, že červnové uzavření dočasného příměří ukázalo, že korekce cen energií může po zklidnění situace přijít poměrně rychle. J. Kubíček označil hranici mezi primárními a sekundárními dopady nabídkového šoku za ne zcela ostrou. Projevem sekundárních dopadů může být situace, kdy dané ceny neklesají ani po návratu cen komodit na původní úroveň. Jejich intenzita podle něj závisí rovněž na stavu, ve kterém se ekonomika v momentě šoku nachází, z čehož pro centrální banku nyní vyplývá potřeba zvýšené ostražitosti.

Členové bankovní rady se shodovali, že i přes zahraniční nákladový šok zůstává domácí poptávka poměrně odolná. Dle J. Kubíčka je třeba data z tuzemské ekonomiky za druhé čtvrtletí hodnotit obezřetně kvůli neobvykle výraznému poklesu zásob. Obzvláště v době nabídkového šoku je vhodné přihlížet k vývoji agregátní poptávky, která roste již delší dobu rychleji než HDP. K. Kubelková považovala pomalejší než očekávaný růst české ekonomiky za jeden z faktorů, který částečně snižuje potřebu dalšího zpřísnění měnové politiky. Podle J. Fraita zůstává hospodářský růst v eurozóně i v USA i přes značnou fiskální stimulaci umírněný, a ani v domácí ekonomice nevidí jasný doklad silné poptávky. To označil za argument pro opatrný přístup při načasování a kalibrování dalších reakcí měnové politiky. J. Procházka charakterizoval tuzemskou ekonomiku jako nepřehřívající se, přičemž nelze očekávat zrychlení ekonomické aktivity bez viditelného oživení zahraniční poptávky. Dále poznamenal, že odsouvání očekávaného růstu v čase snižuje pravděpodobnost, že k němu dojde v původně předpokládaném rozsahu.

V diskusi o úvěrové aktivitě se členové bankovní rady věnovali především vysoké dynamice úvěrů nefinančním podnikům. J. Seidler upozornil, že jejich meziroční růst dále zrychlil na dvouciferné hodnoty, a to i po očištění o vliv velkých firem, jejichž významné transakce dokážou agregátní hodnoty ovlivnit. J. Kubíček doplnil, že jde o robustní trend tažený především běžnými firemními úvěry. Podle J. Fraita je růst úvěrů sice vysoký, ale zatím nelze mluvit o zjevném úvěrovém boomu. Pokud by však silná úvěrová aktivita přetrvávala i na podzim, šlo by podle něj o další náznak toho, že i přes zpřísnění finančních podmínek nejsou domácí měnové podmínky dostatečně restriktivní. J. Procházka zmínil, že silná úvěrová aktivita domácností, firem a státu může v delším horizontu zesílit inflační tlaky, neboť přispívá k růstu množství peněz v ekonomice. S tím souhlasila E. Zamrazilová, která zároveň upozornila, že zvýšená úvěrová aktivita v segmentu spotřebitelských úvěrů se může rychle promítnout do spotřebitelských cen. Podle K. Kubelkové solidní úvěrová dynamika a působení fiskální politiky zůstávají argumentem pro restriktivní nastavení měnové politiky.

Předmětem debaty o mzdovém vývoji byla zejména zářijová revize mezd, při které byl meziroční růst průměrné mzdy v prvním čtvrtletí revidován z 8,1 % na 6,1 %. Podle E. Zamrazilové a K. Kubelkové zůstává růst mezd i přes jeho přehodnocení stále poměrně vysoko nad rovnovážnou úrovní konzistentní s plněním inflačního cíle. S tím souhlasil také J. Seidler a dodal, že revize ani slabší dynamika mezd v kontextu pomalého růstu produktivity nesnižují obavy z proinflačního působení mzdového vývoje. K. Kubelková v této souvislosti zdůraznila datovou nejistotu, která skutečný vývoj mezd zkresluje a bude zkreslovat i následující kvartály. Podle J. Procházky je vývoj tuzemských mezd příznakem dohánění ztracené kupní síly a vynucených strukturálních změn spojených s přesunem pracovníků z průmyslu do služeb, který současně přispívá k pomalejšímu růstu produktivity práce. E. Zamrazilová upozornila, že reálné mzdy rostou už třetím rokem rychleji než produktivita práce, což zvyšuje jednotkové mzdové náklady, které jsou vodítkem pro sledování inflačních tlaků. Plánované zvýšení minimální mzdy o 11 % může podle ní vyvolat dodatečný tlak na mzdový růst, a to právě bez jakéhokoli zvýšení produktivity práce.

Po projednání situační zprávy bankovní rada ponechala úrokové sazby na stávající úrovni. Pro toto rozhodnutí hlasovalo všech sedm členů bankovní rady: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Jan Kubíček, Jan Procházka a Jakub Seidler.

Zapsal: Petr Sklenář, sekce měnová