Alexis Derviz, Libor Holub
Nefinanční podniky mohou úvěry od bank zajišťovat celou škálou instrumentů. Jistý druh systémového rizika v této souvislosti vzniká, když jsou poskytnutým zajištěním dluhové finanční instrumenty vydávané nadnárodními investičními bankami (externí zástava) a současně rozhodující součástí aktiv těchto bank jsou různě významné vlastnické podíly stejné množiny nefinančních podniků. Popsaná situace, která je obvyklá zejména v anglosaském bankovnictví, přináší řadu idiosynkratických rizik všem zúčastněným stranám a současně vytváří agregátní riziko. V tomto článku zkoumáme situaci, kdy se vliv agregátního ekonomického šoku projeví zvýšenou mírou insolvence nefinančních podniků a uplatnění externích zástav jejich věřiteli, spolu se snížením hodnoty vlastnických podílů, vede ke znehodnocení aktiv investičních bank. Vzniká riziko nákazy, sektor se stává zranitelným (má malou vzdálenost od selhání) bez ohledu na stupeň konkurence v něm a tato situace vytváří vysoké riziko vzniku potenciálních záruk veřejných rozpočtů za závazky investičních bank. Alternativou nevyžadující zapojení veřejného sektoru je zavedení jednoduché zásady spoluúčasti věřitelů systémově významných investičních bank formou nahrazení dluhových finančních instrumentů podmíněně konvertibilním dluhem. Tento přístup je v souladu s novými regulatorními nástroji, které vyžadují, aby banky držely vedle kapitálu další typy závazků, které lze v případě aktivace krizových plánů přeměnit v kapitál. V EU se pro tento nástroj používá zkratka MREL a je definován v Nařízení EU o ozdravných plánech a řešení krizí bank (BRRD) a v USA TLAC. Zavedení těchto regulací může být přínosné i pro omezení výše zmíněného systémového rizika v otevřených ekonomikách exponovaných vůči velkým nadnárodním bankám nepodléhajícím domácí regulatorní pravomoci.
Vydáno: červen 2015
Ke stažení: Tematický článek ve Zprávě o finanční stabilitě 2014/2015 (pdf, 168 kB)