Záznam z jednání bankovní rady o otázkách finanční stability ČNB dne 16. června 2022

Přítomni: Jiří Rusnok, Marek Mora, Tomáš Nidetzký, Vojtěch Benda, Oldřich Dědek, Tomáš Holub, Aleš Michl.

Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací sekce finanční stability zaměřenou na hlavní závěry Zprávy o finanční stabilitě – jaro 2022. Prezentace se věnovala zejména pozici domácí ekonomiky ve finančním cyklu, vývoji finančního sektoru v průběhu posledních měsíců, rizikům pro jeho budoucí vývoj zejména v souvislosti s invazí Ruska na Ukrajinu a energetickou krizí, posouzení odolnosti bankovního sektoru vůči nepříznivým šokům a potřebě reakce makroobezřetnostní politiky ČNB na rizika spojená s poskytováním hypotečních úvěrů a s růstem cen bydlení. Bankovní rada nejprve diskutovala o nastavení sazby proticyklické kapitálové rezervy a o úrovni kapitálových rezerv nezbytných ke krytí akumulovaných i nově vznikajících rizik v bilancích domácího bankovního sektoru. Následně se podrobně věnovala hodnocení vývoje na trhu hypotečních úvěrů a na trhu rezidenčních nemovitostí, resp. nastavení makroobezřetnostních nástrojů zaměřených na rizika, která jsou s ním spojená. 

Nastavení proticyklické kapitálové rezervy (CCyB)

V části prezentace sekce finanční stability týkající se sazby CCyB bylo zdůrazněno, že podle souhrnného indikátoru finančního cyklu i dalších ukazatelů se domácí ekonomika ke konci roku 2021 pohybovala poblíž vrcholu finančního cyklu. V dosavadním průběhu letošního roku pravděpodobně došlo k mírnému posunu směrem níže. Kvantitativní přístupy k určení výše sazby CCyB implikovaly potřebu stanovit sazbu CCyB na úrovni 2,0 %, nicméně sekce finanční stability navrhla ponechat sazbu CCyB na 2,5 %. Klíčovým argumentem byl značně zvýšený objem dříve přijatých cyklických rizik v bilanci bankovního sektoru, přičemž současná nejistota ohledně budoucího hospodářského vývoje vytváří potenciál pro jejich rozsáhlou materializaci. 

Členové bankovní rady souhlasili s tím, že snížení sazby CCyB pod oznámenou 2,5% úroveň není v tuto chvíli žádoucí, neboť nad rámec stávajících rizik vstupují do bilancí bank dodatečná rizika prostřednictvím poměrně rychlé úvěrové dynamiky, která v hlavních úvěrových segmentech v prvním čtvrtletí 2022 výrazně převyšovala historické průměry. Shoda byla rovněž na tom, že je nezbytné přihlížet k současným geopolitickým a makroekonomickým nejistotám, které vytváří prostor pro náhlou a silnou materializaci dříve přijatých rizik. Guvernér J. Rusnok uvedl, že v nastavení sazby CCyB je třeba zohlednit i skutečnost, že ČNB se přihlásila podobně jako některé další makroobezřetnostní orgány v EU k 1% cyklicky neutrální úrovni sazby CCyB. Někteří členové bankovní rady označili za podstatné, že 2,5% úroveň sazby CCyB není jejím horním stropem a v případě výrazně rostoucích rizik regulatorní rámec připouští i její vyšší úroveň. O. Dědek uvedl, že v případě přechodu ekonomiky do sestupné fáze finančního cyklu se diskuse o snížení sazby CCyB stane relevantní. T. Nidetzký podotkl, že vzhledem k současnému kapitálovému vybavení bank a jejich ziskovosti nebude ponechání sazby CCyB na úrovni 2,5 % pro banky představovat omezení, jakkoli v budoucnosti situace tohoto typu nastat může. T. Holub podpořil ponechání sazby CCyB na úrovni 2,5 % s tím, že ekonomika se nachází poblíž vrcholu finančního cyklu a je žádoucí, aby se z něj spořádaným způsobem posunula směrem níže, k čemuž přispěje i zvýšení úrokových sazeb.  

Členové bankovní rady se shodovali i na tom, že je nezbytné podobně jako v minulosti pružně reagovat na vývoj tržních podmínek. Proto bude bankovní rada v případě zhoršení ekonomické situace a vzniku významných neočekávaných úvěrových ztrát v domácím bankovním sektoru připravena sazbu CCyB snížit, případně rezervu zcela rozpustit s cílem podpořit schopnost bank plynule úvěrovat reálnou ekonomiku.  

Významná část diskuse bankovní rady se věnovala výsledkům zátěžových testů finančního sektoru a částí reálné ekonomiky. V. Benda připomenul, že navzdory silně zátěžovému charakteru nepříznivého scénáře může být vývoj ekonomiky v následujících letech v realitě ještě horší. Proto bude nezbytné průběžně vyhodnocovat rozsah zátěže v relaci s příslušným scénářem a rychle reagovat na případné odchylky. Týká se to zejména výsledku zátěžových testů domácností s hypotečním úvěrem, které vyznívají relativně optimisticky. V. Benda zároveň podpořil rozvoj zátěžového testování klimatických rizik a zohledňování geopolitických rizik v testech s dlouhodobějším horizontem. Zveřejnění výsledku zátěžového testu obsahujícího dopad klimatických rizik v publikaci Zpráva o finanční stabilitě – podzim 2022 označil za žádoucí rovněž M. Mora. O. Dědek podotkl, že i když výsledky zátěžových testů i v nepříznivém scénáři dokladují odolnost domácího finančního sektoru, zároveň nezastírají, že na úrovni jednotlivých institucí by musela být přijata řada opatření. 

O. Dědek a M. Mora zdůraznili rizika spojená s přetrvávající velmi nízkou tvorbou opravných položek, což může činit bankovní sektor zranitelným. Toto riziko je důležité zohlednit v nastavení makroobezřetnostních nástrojů i v dohledové činnosti ČNB. V diskusi zaznělo, že tato situace převládá prakticky ve všech evropských zemích a že účetní standard IFRS9, aplikovaný od roku 2018, k vyšší tvorbě opravných položek v příznivých fázích cyklu příliš nepřispěl. O. Dědek a A. Michl rovněž poukázali na rostoucí riziko eurizace portfolia úvěrů poskytovaných nefinančním podnikům a na potřebu tento trend vyhodnocovat z hlediska celé sady politik ČNB. 

Po diskusi cyklických zdrojů systémového rizika, výsledků zátěžových testů a výhledu kapitalizace domácích bank všichni přítomní členové bankovní rady hlasovali pro ponechání sazby CCyB pro expozice umístěné v České republice beze změny na úrovni 2,5 %. 

Nastavení limitů ukazatelů pro poskytování hypotečních úvěrů 

Druhá část jednání bankovní rady byla zaměřena na rizika spojená s poskytováním hypotečních úvěrů a vývojem na trhu rezidenčních nemovitostí. Podle prezentace sekce finanční stability pokračovalo v průběhu roku 2021 a částečně i v prvním čtvrtletí roku 2022 roztáčení spirály mezi dluhovým financováním nákupu rezidenčních nemovitostí a jejich rychle rostoucími cenami. Pro domácnosti s mediánovými příjmy byly ke konci roku 2021 ceny bytů zhruba o 40 % vyšší, než by odpovídalo výši příjmů domácností a požadovaným úrokovým sazbám z hypotečních úvěrů. Zhruba stejně vysoké nadhodnocení vykazovaly byty pořizované na investici. Projekce cen nemovitostí pro účely zátěžového testování počítá s tím, že při naplnění jarní makroekonomické prognózy ČNB zůstane meziroční růst cen bydlení v  roce 2022 nadále pozitivní. Dojde však k výraznému zpomalení dynamiky růstu cen, která zůstane utlumená i v roce 2023. Existuje zároveň potenciál pro významnější cenovou korekci v případě horšího než prognózovaného makroekonomického vývoje. ČNB rovněž očekává, že v roce 2022 dojde k výraznému meziročnímu poklesu objemu nově poskytnutých úvěrů vlivem vysoké srovnávací základny z předchozího roku, zvýšení úrokových sazeb, prudkého nárůstu cen energií a dalších životních nákladů a zhoršeného výhledu ekonomické aktivity. Na základě vyhodnocení detailních dat dostupných ČNB do února 2022 zůstaly úvěrové standardy při poskytování hypotečních úvěrů spíše uvolněné. O tom svědčí setrvalý nárůst podílu úvěrů s vysokými hodnotami ukazatele DSTI. Sekce finanční stability s ohledem na výrazně zvýšenou úroveň systémových rizik spojenou s poskytováním hypotečních úvěrů doporučila ponechat horní hranice úvěrových ukazatelů na úrovních schválených bankovní radou ČNB v listopadu 2021 a účinných od 1. dubna 2022. 

Členové bankovní rady se shodovali na tom, že profil rizik se v zásadě nezměnil. Data, která budou zachycovat efekty stávajícího nastavení limitů a nabízet přesnější obrázek o vývoji rizik, budou k dispozici ke konci letošního roku. Teprve v návaznosti na jejich vyhodnocení bude možné reagovat úpravou těchto opatření. Shoda panovala také na tom, že limit ukazatele DSTI, který se stává nejvíce omezujícím, byl nastaven na relativně vysoké úrovni, tj. počítal s určitým nárůstem úrokových sazeb.  T. Nidetzký uvedl, že u nástrojů tohoto typu je žádoucí neprovádět změny příliš často, neboť každá změna je pro tržní účastníky z hlediska přizpůsobení nákladná a vytváří riziko arbitráže. Zachovat aktuální nastavení limitů úvěrových ukazatelů umožňuje podle něj i měnová politika, která podobně jako makroobezřetnostní politika působí směrem k utlumení rizik. Rovněž podle O. Dědka by úpravy nastavení limitů úvěrových ukazatelů těsně po začátku jejich účinnosti mohlo být vykládáno za nadměrný aktivismus.

T. Nidetzký upozornil na potřebu kontinuální osvěty konceptu nadhodnocení cen bydlení. Tento ukazatel by bylo vhodnější označovat za procentní míru nesouladu stávajících cen bydlení s historicky převládajícími normami. Zejména je nezbytné vysvětlovat, že procentní míru nadhodnocení nelze interpretovat jako prognózu poklesu cen bydlení v dalších letech. T. Holub v diskusi o dalším vývoji cen bydlení upozornil na riziko, že s růstem inflačních očekávání by bez razantní reakce měnové politiky mohlo docházet k posilování podnětů pro nákup bydlení jako ochrany před inflací. V takovém případě by se projektovaný útlum dynamiky bydlení nemusel v plném rozsahu dostavit. Tuto možnost podle T. Holuba posiluje i nepříliš omezující nastavení limitu ukazatele LTV, které je podle něj při 40% nadhodnocení cen bytů „na hraně“. Na druhé straně je podle něj vysoce pravděpodobné, že limit ukazatele DSTI se při výrazném nárůstu klientských sazeb stane výrazně svazujícím. Pak se může stát relevantní diskuse, zda limit tohoto ukazatele v období vysokých úrokových sazeb nezmírnit nebo zda neaplikovat pouze limit ukazatele DTI. M. Mora uvedl, že efekt nárůstu úrokových sazeb na dynamiku cen bydlení bude podle jeho názoru silnější než limity ukazatelů pro poskytování hypotečních úvěrů. K přiblížení cen bydlení ekonomickým fundamentům by podle něj v budoucnosti přispělo také vyváženější zdanění vlastnictví bydlení. Jeho současná struktura může být jedním z faktorů, proč v rámci vyspělých zemí rostly ceny bydlení v ČR v posledních letech nejrychleji. Zároveň podpořil vyhodnocení, zda je limit ukazatele LTV vzhledem k vývoji cen bydlení a jejich nadhodnocení adekvátně nastaven.  

T. Nidetzký v další části diskuse uvedl, že by se ČNB měla nadále zabývat otázkou, zda nereagovat na rostoucí riziko koncentrace bankovních úvěrů do úvěrování nákupu a výstavby rezidenčních a komerčních nemovitostí prostřednictvím sektorové kapitálové rezervy ke krytí systémového rizika (sKSR). Předností této rezervy je, že na rozdíl od CCyB nemá plošný dopad a při jejím nastavení je možné reflektovat složení bilancí konkrétních bank. V následné diskusi zaznělo, že i vlivem působení dohledu ČNB nad bankami se téměř přestaly snižovat rizikové váhy příslušných úvěrů odvíjejících se od modelových přístupů IRB. Stanovení sKSR se proto v tuto chvíli nejeví jako bezprostředně nutné. Použití tohoto nástroje je přesto v budoucnosti jednou z možných reakcí. ČNB bude zároveň v rámci probíhající revize makroobezřetnostních pravidel EU podporovat již existující návrhy, které by použití sKSR zjednodušily. 

Po projednání příslušného bodu a navazující diskusi všichni přítomní členové bankovní rady hlasovali pro ponechání horního limitu ukazatele LTV na úrovni 80 % (90 % pro žadatele mladší 36 let), ponechání horní hranice ukazatele DTI na úrovni 8,5násobku čistých ročních příjmů žadatele o úvěr (9,5násobku pro žadatele mladší 36 let) i pro ponechání horní hranice ukazatele DSTI na úrovni 45 % čistých ročních příjmů žadatele o úvěr (50 % pro žadatele mladší 36 let).  

Zapsal: Jan Frait, ředitel sekce finanční stability