V souvislosti s nedávnými rozhodnutími soudů a finančního arbitra, kterými byly prohlášeny za neplatné konkrétní pojistné smlouvy životního pojištění, a s tím souvisejícími publikovanými články v mediích, Česká národní banka sděluje následující.
K tématu potenciálního hromadného zneplatnění pojistných smluv životního pojištění a ohrožení pojistného trhu Česká národní banka sděluje, že za současné právní úpravy finanční arbitr a soud mohou vést řízení a rozhodovat pouze v individuálních případech, tedy o konkrétní pojistné smlouvě uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.
Rozhodnutí soudu a/nebo finančního arbitra, kterým byla konkrétní pojistná smlouva prohlášena za neplatnou, nelze aplikovat bez dalšího na případy dalších pojistných smluv.
Přitom platí, že prohlášení smlouvy za neplatnou může být nevýhodné někdy pro pojišťovnu, jindy naopak pro klienta (následkem neplatnosti může být vznik povinnosti vrátit inkasované pojistné klientovi či naopak povinnosti vrátit vyplacené pojistné plnění pojišťovně), nebo může prohlášení smlouvy za neplatnou vyvolat další důsledky (např. dodatečnou daňovou povinnost) a právní otázky, k jejichž rozhodnutí není ČNB příslušná a jež soud ani finanční arbitr dosud nerozhodl.
Česká národní banka jedná v rámci své činnosti v mezích svých zákonných pravomocí, přičemž do těchto pravomocí nespadá posuzování platnosti smluvního ujednání mezi pojišťovnami a jednotlivými klienty. Tato soukromoprávní rovina je v kompetenci soudů a (jedná-li se o životní pojištění) i finančního arbitra. V rámci své dohledové činnosti nad pojišťovnami Česká národní banka nemá kompetenci schvalovat pojistné podmínky k jednotlivým pojistným produktům ani, nestanoví- li právní předpisy jinak, kompetenci posuzovat oblast cenotvorby ve vztahu k pojistným (resp. obecně finančním) produktům.
Česká národní banka vykonává dohled nad činností pojišťoven, a to jak v zájmu ochrany spotřebitele resp. pojistníků, pojištěných a oprávněných osob, tak s ohledem na zachování finanční stability pojišťoven. Česká národní banka dohlíží, zda pojišťovny zavedly, udržují a uplatňují řídicí a kontrolní systém, jehož součástí je mimo jiné i povinnost pojišťoven identifikovat rizika související s výkonem jejich činnosti a tato rizika následně ve své činnosti zohledňovat, resp. řídit.