K postavení bývalého depozitáře investičního fondu po ukončení depozitářské smlouvy

Shrnutí stanoviska

Fikci, podle které se na bývalého depozitáře i po ukončení depozitářské smlouvy hledí jako na depozitáře daného fondu, nelze interpretovat tak, že investiční fond má nadále depozitáře ve smyslu trvajícího plnění zákonné podmínky pro fungování fondu.

Podstatou tohoto ustanovení je zachování kontinuity v plnění povinností depozitáře, nicméně jde o přechodný stav, spojený typicky s procesem předání „činnosti“, tzn. majetku a peněžních prostředků a také všech odpovídajících informací podstatných pro výkon činnosti depozitáře tohoto investičního fondu, mezi bývalým a novým depozitářem, případně s ukončením činnosti fondu. Nemá-li investiční fond déle než 3 měsíce sjednaného depozitáře, jedná se o důvod pro zahájení řízení o výmazu investičního fondu ze seznamů investičních fondů.

Odůvodnění

Platí, že každý fond kolektivního investování musí mít pouze jednoho depozitáře, stejně jako fond kvalifikovaných investorů, který obhospodařuje obhospodařovatel oprávněný přesáhnout rozhodný limit (§ 68 a § 83 odst. 1 ZISIF).^[1] Obhospodařovatel fondu je tedy v případě ukončení depozitářské smlouvy povinen (v souladu s odbornou péčí) zahájit neprodleně kroky vedoucí k uzavření smlouvy s novým depozitářem tak, aby proces přechodu na nástupnického depozitáře byl plynulý. Obhospodařovatel současně musí o ukončení depozitářské smlouvy informovat ČNB [§ 76 písm. b) ZISIF].^[2]

Podle § 75 odst. 2 ZISIF platí, že: „Do doby předání všech dokladů a vydání peněžních prostředků a majetku fondu kolektivního investování se na toho, kdo přestal vykonávat činnost depozitáře, hledí jako na depozitáře tohoto fondu, …“. Doslovný výklad tohoto ustanovení by mohl naznačovat, že se na bývalého depozitáře hledí nadále jako na plnohodnotného depozitáře fondu.  Teleologický výklad ZISIF však vede k závěru, že takovou osobu nelze pro účely pravidel pro výmaz fondu považovat za depozitáře stricto sensu, ale pouze za osobu, která dočasně plní roli depozitáře, a to až do okamžiku, než dojde k předání dokladů, peněžních prostředků a majetku investičního fondu nástupnickému depozitáři anebo k ukončení činnosti fondu. Smyslem tohoto ustanovení je zachovat plnění povinností depozitáře i v období přechodu na nástupnického depozitáře. Zákon dobu (délku) trvání takového přechodného období neupravuje. Ze systematiky ZISIF však vyplývá, že se má jednat o dočasný stav, který nemůže trvat dlouhodobě a jehož rozsah je omezen výhradně na úkony nezbytné k předání dokladů, peněžních prostředků a majetku fondu novému depozitáři, popřípadě k ukončení činnosti fondu^[3]. Minimální požadavky ve vztahu k postupu bývalého depozitáře při takovém předání stanoví § 75 odst. 1 ZISIF. Za dobrou praxi lze nicméně považovat, upravuje-li další podrobnosti tohoto postupu alespoň rámcově i depozitářská smlouva.

Takovýto výklad odpovídá smyslu úpravy ZISIF, tedy zajistit ochranu investorů, a to mj. formou trvalé kontroly depozitářem. Tento účel je v zásadě naplněn, ať už je kontrola zajištěna smluvně nebo zákonnou fikcí. Zákon však reflektuje, že v přechodném období není bývalý depozitář plnohodnotným depozitářem fondu, neboť přestává být plně odpovědný za ztrátu uschovaných nebo opatrovaných investičních nástrojů (viz vyloučení odpovědnosti v § 75 odst. 2 konec věty za středníkem). Rozsah odpovědnosti bývalého depozitáře je tak v přechodném období zúžen oproti standardnímu režimu. Z toho a contrario vyplývá, že zákonnou fikci podle § 75 odst. 2 ZISIF nelze vnímat jako trvalou náhrada řádného depozitáře, neboť dlouhodobé či trvalé setrvání bývalého depozitáře v této roli by bylo neslučitelné s omezením rozsahu odpovědnosti bývalého depozitáře a vedlo by k nepřípustnému oslabení ochrany investorů, tedy hlavního cíle právní úpravy.  

Na podporu uvedeného výkladu lze uvést, že účelem přechodného režimu podle § 75 odst. 2 ZISIF je zabránit vzniku období bez jakékoli depozitářské kontroly a tedy předejít situaci, kdy by majetek investorů v investičním fondu podle ZISIF vypadl z režimu depozitářské ochrany, a zájmy investorů by byly ohroženy, která by mohla potenciálně nastat v důsledku zániku depozitářské smlouvy. Navíc výklad, podle něhož by byl bývalý depozitář nucen i bez trvající depozitářské smlouvy vykonávat funkci depozitáře v plném rozsahu po neomezenou dobu, nemá dostatečnou oporu v zákoně.  

Obecné vymezení přechodného období jakožto doby trvající až do „předání všech dokladů a vydání peněžních prostředků a majetku fondu“ odráží povahu samotného předání. Řádným předáním dokladů a majetku fondu bývalý depozitář fakticky ztrácí možnost plnit své povinnosti k takto předaným položkám. Povinnosti bývalého depozitáře se proto ve věci již předaných dokladů a majetku fondu z povahy věci uplatnit nemohou, a nadále trvají pouze ve vztahu k dosud nepředaným dokladům a majetku fondu. 

Konečně pravidlo v § 506a odst. 1 písm. j) ZISIF, že ČNB vymaže z příslušného seznamu investiční fond, který „nemá déle než 3 měsíce depozitáře“, by při jiném výkladu postrádalo, až na zcela výjimečné případy zániku depozitáře, v rozporu se zásadou racionálního zákonodárce smysl (zatímco smysl fikce v § 75 odst. 2 je i při tomto výkladu zachován).

---------

[1] Výjimku tvoří pouze investiční fondy uvedené v § 96 písm. a) nebo b) ZISIF.

[2] V případě, že zanikne depozitářská smlouva, aniž by byla nahrazena novou depozitářskou smlouvou, musí obhospodařovatel bez zbytečného odkladu pozastavit vydávání a odkupování podílových listů nebo investičních akcií vydávaných tímto fondem a pozastavit nakládání s majetkem tohoto fondu, který má ve své moci bývalý smluvní depozitář fondu [§ 76 písm. a) ZISIF]. Obhospodařovatel současně musí bez zbytečného odkladu informovat ČNB, že k tomuto pozastavení došlo, a to z důvodu zániku depozitářské smlouvy [§ 76 písm. b) ZISIF]. Tím je ČNB současně informována jednak o pozastavení a jednak o tom, že byla depozitářská smlouva ukončena.

[3] Podrobnosti ohledně postupu ukončování depozitářské smlouvy a případně postupu, jakým by měl depozitář zaslat všechny odpovídající informace svému nástupci, případně stanoví depozitářská smlouva [§ 70 odst. 3 ZISIF ve spojení s čl. 83 AIFMR, resp. čl. 2 nařízení (EU) 2016/438].