Stanovisko České národní banky k opravám chybných platebních transakcí bez souhlasu držitele platební karty

(Reakce na články v Právu ze dne 4. 7. a 18. 7. 2008)

Česká národní banka reaguje na informace v tisku poukazující na praxi některých komerčních bank, které údajně umožňují neautorizované transakce platebními kartami. Podle uveřejněných informací banky v případech, kdy se obchodník splete a naúčtuje zákazníkovi nižší cenu, umožní obchodníkovi rozdíl mezi jím naúčtovanou a jím původně zamýšlenou („správnou“) cenou strhnout zákazníkovi z účtu bez jeho souhlasu.

Tento postup podle České národní banky neodpovídá platné legislativě platebního styku. Za správný lze označit postup, kdy se chybující obchodník (např. prostřednictvím zainteresovaných bank) obrátí na svého zákazníka (plátce, dlužníka) s žádostí o doplacení dlužné částky. Jakékoli automatické odčerpávání částek, byť dlužných, bez souhlasu klienta – plátce, je nepřípustné. Česká národní banka provede v této věci šetření a v případě potřeby přijme opatření.

Klient, kterému banka bez jeho souhlasu odečte z účtu peníze, by se měl v první řadě obrátit s reklamací na banku a v případě, že neuspěje, má možnost se obrátit na finančního arbitra, případně informovat ČNB.

Pavlína Bolfová, mluvčí ČNB

Obchodní zákoník v ustanoveních o smlouvě o běžném účtu (§ 710 odst. 2), z něhož jsou nejčastěji transakce platební kartou prováděny (tj. odepisovány peněžní prostředky na základě transakce platební kartou), stanoví jednoznačně zásadu, že s peněžními prostředky na účtu mohou disponovat osoby jen se souhlasem majitele účtu. Toto ustanovení je kogentní, nelze se od něj tedy smlouvou odchýlit. Banka může mít toto oprávnění ze zákona (např. exekuce, výkon rozhodnutí) nebo ze smlouvy (poplatky, sankční úroky).

Ani platný zákon č. 124/2002 Sb., o platebním styku, v části třetí (Vydávání a užívání elektronických platebních prostředků) provádění neautorizovaných plateb neumožňuje. Vzorové obchodní podmínky ČNB, vydané na jeho základě, výše uvedenou praxi rovněž neumožňují, banka se od nich sice může odchýlit, musí však o tom držitele výslovně informovat v úvodních ustanoveních svých obchodních podmínek.

Je-li klient banky spotřebitelem ve smyslu části první hlavy páté občanského zákoníku, je banka ve svých smluvních ujednáních limitována § 55 a zejména § 56 občanského zákoníku (nepřiměřené podmínky ve spotřebitelských smlouvách, které způsobují neplatnost smlouvy).

Popsanou praxi lze chápat i tak, že k dodatečné transakci byl použit platební prostředek bez jeho fyzického předložení; pak by mohla mít následky stanovené v §18 zákona o platebním styku, tedy: „prohlásí-li držitel, že tento elektronický platební prostředek neužil, má právo požadovat od vydavatele neprodlené vrácení peněžních prostředků“.

Podle názoru ČNB platí zásada, že banka, která vede účet klienta, je povinna zajistit, aby bez příkazu majitele (jím zmocněné osoby) či bez jeho souhlasu nebyly odepsány peněžní prostředky z jeho účtu (s výjimkami vyplývajícími ze zákona, viz výše).

Nově přijatá Směrnice 2007/64/ES o peněžních službách na vnitřním trhu, která musí být do 1. 11. 2009 transponována do českého právního řádu, zakazuje provádění neautorizovaných transakcí výslovně, a to bez jakékoliv možnosti smluvního odchýlení.