Čí zájem HN hájí
Hospodářské noviny dne 15.7. zveřejnily sérii článků, které obsahují údaje o majetkových poměrech viceguvernéra M. Singera a vrchního ředitele P. Řežábka a záměrně tím porušily několik právních norem. Toto své počínání obhajují veřejným zájmem a potřebou veřejné kontroly ČNB.
Členové bankovní rady podávají podle zákona o střetu zájmů oznámení o osobním zájmu, o činnostech, majetku, příjmech, darech a závazcích do registru vedeného mandátovým a imunitním výborem Poslanecké sněmovny. Údaje o členech bankovní rady tak může získat zdarma každý občan nahlédnutím do příslušného rejstříku, avšak takto získané údaje nelze zveřejnit. Můžeme diskutovat o tom, jestli je to správně či ne, v žádném případě však není možné odůvodnit porušení platného zákona tím, že by mohlo být ve veřejném zájmu, aby byla právní úprava jiná.
Kdo kontroluje ČNB
Všichni členové bankovní rady podléhají prověrce ze strany NBÚ a jsou držiteli osvědčení podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti a jejich majetkové poměry jsou Úřadem průběžně sledovány. Platy členů bankovní rady ČNB jsou již několik let zveřejňovány ve Výroční zprávě, která je k dispozici na webových stránkách banky. Hospodaření ČNB, včetně zadávání veřejných zakázek, podléhá kontrole NKÚ. Nově má veřejnost přístup k informacím o majetku a závazcích představitelů ČNB ve výše uvedeném registru. ČNB tak nerozumí tomu, proč se redaktoři HN domnívají, že stávající a dostupné informace týkající se ČNB a jejich představitelů občanům nestačí.
Nelze se proto ubránit otázce – čí zájem, že to HN chrání? Je opravdu pro veřejnost zásadní vědět, do jakých fondů investovali správci majetku viceguvernéra Singera a jeho kolegů? Za jiných okolností by bylo bezesporu lichotivé, pokud by si pan Singer, jako vystudovaný ekonom, přečetl na titulní stránce HN, že je nejlepším investorem. V souvislosti s jeho funkcí „šéfa dohledu“ mj. nad bankami a obchodníky s cennými papíry a zavádějícím titulkem („Singer, nejlepší investor z ČNB“) však může vzniknout dojem, že svého postavení a informací zneužívá. Takové skutečnosti však HN neuvádí.
Každý, kdo měl jakékoliv konkrétnější informace o finančních investicích člena BR, si tedy mohl už dávno ověřit, zda onen člen investoval v souladu se zákonem a Etickým kodexem ČNB. Pokud takové informace neměl, zveřejnění informací z majetkových přiznání v HN mu k takovému ověření nijak nepomůže.
V ČNB existují velmi přísná pravidla pro nakládaní s vlastním majetkem, kterými jsou zaměstnanci ČNB, včetně členů bankovní rady, vázáni. Z těch např. vyplývá, že nemohou investovat přímo. To znamená, že ani nesmí dávat konkrétní pokyny správci svého portfolia. Úspěšným investorem tedy není p. Singer, ale správce jeho financí. Etický kodex, který pravidla investování upravuje, je veřejnosti dostupný na webu ČNB.
Stále nezákonné, ale o trochu více pochopitelné by bylo, pokud by důvodem zveřejnění osobních informací členů BR bylo zjištění, že jejich investice jsou v podezřelém nesouladu s jejich příjmy. Každý občan se však může přesvědčit, že tomu tak není.
Do soukromí vstupují osobnostem často spíše bulvární noviny a v některých případech ani ony neváhají porušit zákon s vědomím, že příp. postih ani zdaleka nepřevýší příjmy z většího počtu prodaných výtisků. Je ale otázkou, zda to serioznímu ekonomickému deníku stoji za to, aby si veřejnost myslela, ze je veden kalkulem vlastním bulvárnímu tisku.
Pavlína Bolfová
Ředitelka komunikace a mluvčí ČNB