Rozhovor s Alešem Michlem, guvernérem ČNB
Michaela Nováková (ČT24 27. 6. 2024, pořad Interview ČT24)
Vybrané citace
Spokojenost s prvními dvěma lety ve funkci
Když jsem se v polovině roku 2022 ujal funkce guvernéra, inflace byla osmnáct procent, letos v únoru a v březnu byla meziročně dvě procenta, čili přesně na našem cíli. Čili ano, jsem spokojen, resp. musím dodat, že jsme spokojeni, protože jsme jako Česká národní banka jeden tým a je to úspěch všech zaměstnanců.
Je nad inflací vyhráno?
Ne, není vyhráno. Budoucnost nás bude hodnotit podle dlouhodobých výsledků, nikoliv podle krátkodobého výsledku, kdy se podařilo inflaci výrazně snížit. Boj bude ještě pokračovat, a i proto říkáme a chceme vzkázat veřejnosti, aby zapomněla na ultranízké úrokové sazby, které tady byly v období deseti let před covidem. V průměru tady byla úroková sazba 0,6 procenta. To byla sazba, která podporovala zadlužování a inflaci.
Snižování úrokových sazeb
Inflaci máme u cíle, i když ne přesně na cíli. Poslední meziroční číslo je 2,6 procenta. Proto jsme na pozoru, nechceme, aby se inflace znovu rozjela. Na horizontu našeho uvažování, což je rok, rok a půl dopředu, vidíme inflaci někde kolem dvou procent. Ale zároveň říkáme, že růst cen služeb je dále zvýšený a je tomu tak i jinde ve světě. Množství peněz v ekonomice je stále vysoké, likvidita bankovního sektoru je velká, stejně tak deficity veřejných financí. Proto sice jdou sazby dolů, ale ne na takovou úroveň, jaká byla dřív.
Pravděpodobnost dalšího skoku základní sazby dolů o 0,5 procentního bodu
Necháváme si všechny možnosti otevřené, protože naším mandátem je doručit cenovou stabilitu v zemi a znovu neopakovat období, kdy tady byla osmnáctiprocentní inflace. Čili nemůžeme vyloučit nic, ale v současnosti je spíš pravděpodobnější, že pokles úrokových sazeb zpomalíme či zastavíme.
Normální míra základní úrokové sazby
Normální úroková míra by měla být kolem tří, tří a půl procenta nominálně. Výrazně výše, než byl průměr 0,6 procenta v období deseti let před covidem. Je to čistě teoretická veličina, o kterou se mohu opřít. Je to míra, při které by měla být ekonomika v rovnováze, mělo by se jí dále dařit a zároveň by měla být inflace na cíli.
K útratám a spoření domácností
Prvorepublikový ministr financí Alois Rašín, jeden z mužů, kteří stáli u vzniku samostatné Československé republiky, říkal „pracovat a šetřit“. A moje vize je podobná. Šetřeme, pracujme a nevracejme se do stejného období, jako bylo dřív, kdy byla cena peněz nula a všichni utráceli, brali si první druhou hypotéku či první druhé spotřební úvěry. A hlavně dříve byla cena peněz pod inflací, čili úspory ztrácely na hodnotě. Dlouhodobá vize České národní banky je, aby sazby byly o něco vyšší než inflace. Aby ten, kdo spoří, byl náležitě odměněn.
Mzdová vyjednávání v ekonomice, ČNB jde příkladem
V centrální bance chceme jít příkladem, a proto letos u nás vzrostla průměrná mzda o 4,5 procenta. Považujeme to za rozumný růst. Samozřejmě, kdo má fantastický výkon, fantastickou produktivitu, výsledky práce, ať si zvyšuje platy víc. Stejně tak to bylo u nás v bance. Ale v průměru, aby to za podnik bylo zhruba těch 4,5 procenta. To samé ve státní sféře, aby se platy neutrhly z řetězu a abychom s inflací doopravdy zatočili.
Boj s inflací a silná koruna
Necílujeme kurz koruny, ale ten nový přístup, který jsme po našem jmenování přinesli, byl, že jsme stabilizovali úrokové sazby a apelovali jsme, aby byla silná koruna. Což se povedlo. A to čistě proto, že většina z té (vysoké) inflace byla nákladová, dovezená. A to nejlepší, jak jsme s tím mohli bojovat, bylo, že jsme měli silnou korunu. Ta zlevňovala dovoz, a tudíž snižovala inflaci. To se podařilo. Během našeho působení byla na jaře 2023 koruna na nejsilnější úrovni v historii. V současnosti kurz moc nekomentujeme. Ale samozřejmě čím bude silnější, tím lépe.
Dva roky ve funkci guvernéra
Bylo to období, kdy jsme racionalizovali chod České národní banky, abychom šli ještě více příkladem. Zdrženlivost jsme zdůrazňovali nejen u mezd, ale také jsme propustili pět procent lidí. To bylo docela nepříjemné, ale chtěli jsme jít příkladem. Všude ve státní sféře se jinak nabírá. Část lidí sice propustíte, ale pak můžete zvýšit platy těm, kteří mají skvělé pracovní úspěchy.
Podpora růstu tuzemské ekonomiky
Česká národní banka může pomoct české ekonomice dvěma způsoby. Za prvé tím, že tady bude stabilní inflace. A přes to nejede vlak. A za druhé tím, že nastolíme finanční stabilitu. Finanční stabilitou a nízkou inflací vytváříme to nejlepší prostředí, co lidé a podnikatelé mohou chtít k růstu. A ten nevytváří Česká národní banka nebo vláda, to je chiméra. Nedělá to žádná strategie, žádné dokumenty ministerstev. Růst vytváří podnikatelé a jejich nápady.
Přijetí eura
Klíč k přijetí eura je v tom, aby politici věděli, co chtějí. Takže až politická garnitura zavelí, což znamená, že se na vstupu do eurozóny shodnou, tak my jako Česká národní banka naprosto profesionálně odvedeme tu práci de facto i za ně. Vytvoříme podmínky ať už ke stabilní koruně, nebo k přijetí eura přesně podle toho, jak se domluvíme s panem premiérem, současným či budoucím.
Přepis rozhovoru (edičně upraveno)
Zdražování v Česku se už dlouhé měsíce drží pod 3 %, tedy v tolerančním pásmu. Základní úroková sazba po 27 měsících klesla pod 5 %. To je resumé z dnešního zasedání České národní banky. Budou mít Češi levnější úvěry a můžou se definitivně přestat bát prudkého zdražování? To jsou otázky, na které dnes odpoví guvernér České národní banky Aleš Michl. Dobrý den.
Hezký den a díky za pozvání.
Pane guvernére, než se dostaneme k tomu dnešnímu rozhodování, položím vám otázku. Vy jste ve funkci téměř dva roky, do tohoto jubilea zbývají poslední dny. Inflace začíná číslem dva a úrokové sazby číslem čtyři. Jste spokojen?
Když se bankovní rada ujala funkce v polovině roku 2022, tak byla inflace 18 %. Letos v únoru a březnu byla meziročně 2 %, tedy přesně na našem cíli. Takže ano, jsem spokojen, respektive musím dodat, že jsme spokojeni, protože v České národní bance pracujeme jako tým a je to úspěch všech našich zaměstnanců. Je úspěch, že jsme dokázali naší zemi doručit cenovou stabilitu i v této poněkud složité době.
Vy jste dnes snížili už po páté za sebou základní úrokovou sazbu. Říkáte tím směrem k veřejnosti, že co se týče zdražování, je vyhráno?
Ne, není vyhráno. A to bych měl dodat i k odpovědi na tu vaši první otázku. Budoucnost nás totiž bude hodnotit podle dlouhodobých výsledků, nikoliv podle jednoho krátkodobého výsledku, kdy se podařilo inflaci výrazně snížit. Čili ten boj bude ještě pokračovat. A i proto chceme vzkázat veřejnosti, aby zapomněla na ultranízké úrokové sazby, které tady byly v období deseti let před covidem. Úroková sazba tady v průměru dosahovala 0,6 %. To byla sazba, která podporovala zadlužování a inflaci. A touto cestou už znovu jít nechceme. Na tak nízké sazby zapomeňte. Teď je sice snižujeme, ale stále jsou vysoké a v budoucnu budou vyšší, než byly dřív.
Ale stejně, vraťme se prosím k míře zdražování, tedy k inflaci. Je před letními prázdninami a před dovolenými a asi hodně lidí řeší, jestli už může začít utrácet a nebát se, že v následujících měsících znovu přijde podobná inflační vlna, jakou lidé zažívali právě před dvěma lety.
Já bych lidem nerad mluvil do života, jestli mají nebo nemají utrácet. My určujeme cenu peněz. Dříve byla cena peněz určena jako velice nízká až nulová, a to byla podle mě velká chyba. My říkáme, že cena peněz by měla být taková, aby motivovala lidi ke spoření, nikoliv k utrácení. Pokud si někdo bude pravidelně spořit, já budu spokojen. Pokud bude rozumně utrácet, je to jeho volba.
Dostaňme se tedy k tomu dnešnímu zasedání, protože snížení základní úrokové sazby o 0,5 procentního bodu část odborné veřejnosti nečekala. Co stojí za tímto rozhodnutím?
Inflaci máme u cíle, i když ne přesně na 2 %. Poslední meziroční číslo je 2,6 %. Proto jsme na pozoru, nechceme, aby se inflace znovu rozjela. Na horizontu našeho uvažování, což je rok, rok a půl dopředu, vidíme inflaci někde kolem 2 %. Ale zároveň říkáme, že růst cen služeb je dále zvýšený a je tomu tak i jinde ve světě. Množství peněz v ekonomice je stále vysoké, likvidita bankovního sektoru je velká, stejně tak deficity veřejných financí. Proto jdou sice sazby dolů, ale ne na takovou úroveň, jaká byla dřív.
Jak moc sledujete v tomto ohledu politiky zahraničních centrálních bank? Protože ty, zdá se, nejsou tak odvážné jako ta české centrální banky. Fed stále váhá, ECB snížila sazby jednou. Jakou roli to hraje ve vašem uvažování?
Když se podíváte na úroveň našich sazeb, tak ty jsou nyní mírně pod sazbami americké centrální banky, ve srovnání s Evropskou centrální bankou zůstávají vyšší. Čili teď jsme zhruba srovnatelní s vyspělými ekonomikami. A my jsme řekli, že teď jsme sice sazby snížili o 0,5 procentního bodu, ale do budoucna říkáme, že je spíš pravděpodobnější, že jejich pokles buď zbrzdíme, anebo je po nějaké období necháme stabilní a uvidíme, jak se budou vyvíjet data v ekonomice.
Takže další skok o 0,5 procentního bodu spíše nemáme očekávat.
Necháváme si všechny možnosti otevřené, protože naším mandátem je doručit zemi cenovou stabilitu a neopakovat období, kdy tady byla 18% inflace. Čili nemůžeme vyloučit nic, ale v současnosti je spíš pravděpodobnější, že pokles úrokových sazeb zpomalíme nebo zastavíme.
Tak se zeptám jinak. Kde vy vidíte základní úrokovou sazbu na konci letošního roku?
Vůbec takhle neuvažujeme. Všechno rozhodneme podle dat, takže nemáme stanovenou žádnou konkrétní úroveň.
Máte už tedy alespoň vydefinovanou nějakou, řekněme, normální míru základní úrokové sazby? Vy velmi často říkáte, že bude výše, než bývávala dřív. Ale kde to je? Protože to asi lidé budou chtít slyšet, i s ohledem na jejich rozhodování, když budou například zvažovat hypotéky.
Ta normální úroková míra by měla být někde kolem 3 až 3,5 % v nominálním vyjádření, čili výrazně výše, než byl ten průměr 0,6 % v období deseti let před covidem.
Takže 3 až 3,5 %.
Je to čistě teoretická veličina, o kterou se můžu opřít, abych vám přesně odpověděl na vaši otázku. Je to míra, ve které by měla být ekonomika v rovnováze, mělo by se jí dále dařit a zároveň by inflace měla být na cíli.
Vy jste dlouhodobě lidem vzkazoval: pracujte a šetřete. Zmínil jste to i tady dnes. Mají v tom opravdu ve stu procentech pokračovat? Protože přece jen na jejich spotřebu je navázána kondice české ekonomiky a ta není příliš valná.
My jsme tady v Obecním domě, naproti je Česká národní banka. Já jsem velmi rád, že jste zvolila Obecní dům. Dokonce jsme měli být na balkoně, ale teď pršelo, tak jsme se přesunuli do tohoto hezkého salonku. A tady v Obecním domě vznikla Československá republika. Alois Rašín a ostatní „muži 28. října“ tady podepsali zásadní dokument o zřízení československého státu, ve kterém se poprvé objevila myšlenka samostatnosti. Rašínovo heslo znělo: pracovat a šetřit. A moje vize je podobná. Proto ta odpověď na vaši otázku je: ano. Šetřeme, pracujme a nevracejme se do období, které jsme tu měli dřív. To znamená, kdy cena peněz byla nula, všichni utráceli a všichni si brali první, druhou hypotéku, několik spotřebních úvěrů.
Což by mohly způsobit právě i sazby, řekněme, někde nad 3 %. Že ne všichni lidé budou zvažovat, že se budou ve velké míře úvěrovat právě třeba skrze hypotéky. To je ta úvaha?
Ano. A hlavně dříve byla cena peněz pod inflací, čili úspory ztrácely na hodnotě. Inflace byla vyšší, než byly úrokové sazby, než co vám vynášel termínovaný vklad. Dlouhodobá vize České národní banky je, aby sazby byly o něco vyšší než inflace. Aby ten, kdo spoří, byl náležitě odměněn.
Podívejme se z druhé strany na chování Čechů v těch posledních letech. Na účtech mají stále biliony korun. Neukázala ta poslední inflační krize, že vlastně neumějí investovat? Že jsou tradičně smýšlející a nechávají peníze ležet na účtech, které už jim teď ale nevydělávají? Kdysi možná ano, ale teď už ne.
Pokud půjdete ulicí Na Příkopě, kde sídlíme, tak uvidíte, že máme i velké návštěvnické centrum. Nedávno jsme ho otevřeli, abychom Českou národní banku zpřístupnili veřejnosti. Abychom nebyli jenom takoví ti konzervativní bankéři, co sedí v kancelářích. Za poslední dva roky jsme zaznamenali, že Češi doopravdy nechali obrovskou sumu peněz na běžných účtech, kde bylo třeba nulové úročení. Neobešli dvě tři konkurenční banky a nezeptali se na termínovaný vklad, aby si zajistili vyšší úrok. A tohle se snažíme i s pomocí našeho návštěvnického centra změnit. Apelovat na to, že peníze se velmi těžko vydělávají, jak to všichni známe z vlastní zkušenosti, ale o to víc bychom se o ně taky měli starat. A udělat si čas, vzít si třeba i dovolenou a místo televize jít do dvou tří bank a vyjednat si větší úrok na spoření.
Možná, že Češi si vezmou dovolenou spíše na to, aby čerpali například různé služby. A právě služby jsou segment, který, zdá se, stále není pod kontrolou, co se týká zdražování. Jak moc bedlivě sledujete právě sektor služeb?
Ona ta inflace je pořádný prevít, takže kdo si myslel, že se dá hned zastavit, tak ten byl na velkém omylu. Podařilo se ji snížit, jenomže hodně sektorů je setrvačných, i kvůli velké likviditě bankovního sektoru. Ta mimochodem vznikla kvůli druhé chybě, které se Česká národní banka dopustila. Tou první chybou byly nízké úrokové sazby v období deseti let před covidem. Druhou chybou bylo špatné ukončení znehodnocování koruny v letech 2016 a 2017. A protože je tady velké množství peněz v oběhu a protože inflace je setrvačná, zdražovaly nejdřív náklady, které se pak promítly do cen služeb. Podnikatelé je začaly promítat do cen v restauracích, u kadeřníka a do dalších služeb. Takže s inflací je prostě potřeba bojovat neustále. A je to přesně tak, jak jste říkala, paní redaktorko. Ceny služeb jsou teď vyšší než třeba ceny mezinárodně obchodovatelného zboží, kde je velká konkurence.
A není relevantní obava, že lidé začnou utrácet, protože teď slyší, že inflaci jsme porazili? Současně také ale firmy přidávaly na mzdách, takže reálná mzda roste a lidé začnou znovu utrácet tolik, že se nakonec inflace začne znovu zvyšovat?
My máme docela mírnou míru nezaměstnanosti. Na druhou stranu ekonomika je stále pod potenciálem, to znamená, že je pod svými možnostmi. Spotřeba domácností je zhruba 7 % pod předcovidovou úrovní. Když si vezmeme, jaký byl objem útrat před covidem a jaký je nyní, tak je stále o 7 % níž. Kdybychom se podívali třeba do Ameriky, tak tam je to naopak. Proto tam mají větší problém s poptávkovou inflací než my. Čili já si myslím, že se ekonomika bude rozjíždět velmi pomalu. My musíme být ve střehu, i když nečekáme, že tady bude velký poptávkový tlak. Co by ale mohlo nastat, je neukázněnost ve mzdách – velké přidávání na mzdách ve veřejném sektoru a posléze i v soukromém. Před tím chceme varovat. Takovou mzdovou spirálu si teď nemůžeme dovolit. Protože nad inflací sice zatím vyhráváme, chceme ji ale porazit dlouhodobě.
Takže to je, řekněme, varování, zdvižený prst i směrem k vyjednávání tripartity o navyšování platů ve státní sféře.
My jsme v boji proti inflaci použili nejen stabilitu úrokových sazeb na nejvyšší úrovni za posledních dvacet let, ale hlavně silný kurz koruny a také hlavně to, že chceme jít sami příkladem. Takže my v České národní bance jsme například letos zvýšili mzdy v průměru o 4,5 %. A to je přesně ten příklad, jaký bychom chtěli dát veřejnosti. Aby to všude dělali podobně jako v České národní bance, aby nominálně mzdy rostly rozumně. Samozřejmě, kdo má fantastický výkon, fantastickou produktivitu, ať si zvyšuje platy víc. Ale v průměru aby to za podnik bylo zhruba těch 4,5 %. To samé platí o státní sféře. Aby se mzdy prostě neutrhly ze řetězu a abychom s inflací doopravdy zatočili.
Váš viceguvernér pan Frait řekl v nedávném rozhovoru: „Jsem zastáncem definice, že inflace je nízká, pokud o ní lidé nemají potřebu přemýšlet“. Vrátí se podle vás vůbec doba, kdy lidé nebudou tolik řešit zdražování a inflaci?
Pořád ještě potřebujeme několik let k tomu, abychom s inflací doopravdy zatočili na delší dobu. Inflace se roztáčí tehdy, když roste množství peněz v oběhu. Úvěry jsou zatím zkroceny, byť třeba spotřebitelské úvěry teď mírně rostou. To, co teď inflaci může vytáčet, jsou ale permanentní deficity státních rozpočtů. Takže si myslím, že podobně jako Česká národní banka měla jasnou protiinflační politiku, tak by k této politice přesně pasovalo to, aby se vyrovnaly veřejné finance. A tyto dvě politiky pak spolu vytvoří podmínky k tomu, aby lidé mohli na inflaci doopravdy zapomenout a věnovat se věcem, které potřebují řešit.
Na druhou stranu, vy jste sám byl poradcem ministra financí, tak asi musíte tušit, že vyrovnaný státní rozpočet bez schodků jen tak rychle v Česku nepřijde. Nebo na to máte nějaký recept?
Já, když jsem byl poradcem ministra financí, tak jsme měli tři roky přebytkové veřejné finance.
Bez roku s 18% inflací, válkou a energetickou krizí.
Ano, samozřejmě. Ale v dějinách vždycky přicházely v ekonomice nějaké šoky a na ty je potřeba reagovat. Nastavit restriktivní politiku, ať už ze strany České národní banky nebo vlády, a jít prostě příkladem. Neotravovat veřejnosti život nějakými dalšími problémy, ale nastavit v ekonomice přísné podmínky tak, aby byla inflace dlouhodobě na cíli kolem 2 %.
Máte na to nějaký rychlý recept?
Je to jednodušší, než si myslíme. My nebudeme snižovat sazby na takovou úroveň, jaká byla dřív, tedy na nulu. A vláda by měla vyrovnat státní rozpočet.
Jak dlouho to podle vás v České republice bude trvat, než se dopracujeme k vyrovnanému státnímu rozpočtu?
To už bych nechal na politicích. To je jejich odpovědnost.
Další věc, o kterou se opíral váš boj s inflací, byla silná koruna. Dnes je kurz někde kolem 25 korun za euro. Vnímáte to z pozice České národní banky jako něco, co jste takto očekávali a plánovali a není třeba s tím nic dělat?
Necílujeme kurz koruny. Ale ten nový přístup, který jsme po našem jmenování přinesli, byl, že jsme stabilizovali úrokové sazby a apelovali jsme, aby byla silná koruna. Což se povedlo. A to čistě proto, že většina z té vysoké inflace byla nákladová, byla dovezená. A ten nejlepší způsob, jak jsme s ní mohli bojovat, byl, že jsme měli silnou korunu. Ta zlevňovala dovoz, a tudíž snižovala inflaci. To se podařilo. Během našeho působení byla na jaře roku 2023 česká koruna na nejsilnější úrovni v historii. I proto jsem rád, že jsme teď zde, v Obecním domě, kde prvorepublikový ministr financí Alois Rašin korunu stvořil. V současnosti kurz moc nekomentujeme. Uvidíme, jak se bude vyvíjet, je to tržní veličina. Ale samozřejmě čím bude silnější, tím lépe.
Vy jste ve funkci téměř přesně dva roky, jak jsem zmínila. Tak jak byste to období definoval?
Období velké týmovosti. Nás je sedm členů bankovní rady. Mám dva skvělé viceguvernéry a ostatní vrchní ředitele bankovní rady. A hlavně skvělé zaměstnance. Bylo to období, kdy jsme racionalizovali chod České národní banky, abychom šli ještě více příkladem. Zdrženlivost jsme zdůrazňovali nejen u mezd, ale také jsme propustili 5 % lidí. To bylo docela nepříjemné, ale chtěli jsme jít příkladem. Všude ve státní sféře se jinak nabírá, i když to nejlepší, co by mohla udělat, je část lidi naopak propustit. Pak totiž můžete zvýšit platy těm, kteří podávají výborné pracovní výkony. Takže jsme se zaměřili na doručení výsledků veřejnosti a na to, abychom šli příkladem.
Je něco, co byste dnes udělal jinak, když se zamyslíte takhle zpětně?
Zatím jsme s těmi posledními dvěma lety velmi spokojeni. A doufám, že to budu moct říct i na konci svého mandátu za čtyři roky. Ale ten náš úspěch, to snížení inflace z 18 % na 2 % doopravdy přijímáme s velkou pokorou a moc dobře si uvědomujeme, že nás budoucnost bude hodnotit za dlouhodobé výsledky.
Tak já se možná zeptám ještě jinak. Dala se inflační vlna uřídit lépe? Tak, aby lidé nezchudli o zhruba těch 30 %, pokud se nemýlím?
Česká republika měla největší jádrovou inflaci v EU. To je inflace, která nám zbyde po očištění o ten výrazný nákladový efekt. To znamená, že v těch šesti až osmi letech, které jí předcházely, jsme udělali nějaké chyby. Takže kdyby úrokové sazby byly vyšší, kdybychom neznehodnocovali korunu a kdybychom se nesnažili vytvořit inflaci, tak inflace samozřejmě není taková, jaká byla. Ale to je jen „kdyby“. A teď už nemá cenu se historií vůbec zabývat. Já jsem tady proto, abych řešil budoucnost, a ne abych se babral v minulosti.
Takže téma, jestli měly být sazby možná rychleji výše a pak rychleji na nižší úrovni, je pro vás momentálně uzavřené a není potřeba o tom debatovat dál?
Pokud je deset let cena peněz takřka nulová a vy tak inflaci podporujete, snažíte se ji vyvolat, nepomůže vám, když během jednoho roku nebo roku a půl začnete sazby rychle zvyšovat a tu inflaci chcete naopak okamžitě zastavit. Proti inflaci se musí bojovat právě těch deset let před tím, než vůbec vznikne, a to tím, že máte sazby kolem 3 % a motivujete lidi ke spoření, a ne k utrácení, a tím zabráníte velkému nárůstu peněžní likvidity v ekonomice.
V tom případě i na úkor růstu české ekonomiky? Protože to je věc, která se samozřejmě aktuálně velmi řeší. Česká ekonomika meziročně rostla o 0,2 %. Nemůže jí Česká národní banka pomoci právě tím, že více sníží sazby a pomůže tak nastartovat české hospodářství?
Česká národní banka může pomoct české ekonomice dvěma způsoby. Za prvé tím, že tady bude stabilní inflace. A přesto nejede vlak. A za druhé tím, že nastolíme finanční stabilitu. Ještě před dvěma lety jsme totiž řešili Sberbanku. Padla tady velká banka, došlo k její likvidaci. Byl to největší finanční konkurz v naší historii, který se podařil i díky přispění České národní banky. Byli jsme ve věřitelském výboru Sberbanky, kde jsme měli fantastickou a profesionální spolupráci s insolvenční správkyní, a i zásluhou České národní banky se podařilo konkurz dotáhnout do skvělého výsledku, kdy věřitelé získali zpátky 95 % svých peněz, tedy naprostou většinu. Právě finanční stabilitou a nízkou inflací vytváříme to nejlepší prostředí, co lidé a podnikatelé mohou chtít k růstu. A ten růst nevytváří Česká národní banka nebo vláda, to je chiméra. Nedělá to žádná strategie, žádné dokumenty, které si ministerstvo vyvěsí na svém webu, Růst vytváří podnikatelé a jejich nápady. A ti podnikatelé se musí snažit, pak porosteme.
Z druhé strany ta výtka velmi často mířila k tomu, že čeští podnikatelé měli zkrátka drahé úvěry a nemohli tak investovat, růst, inovovat. Tam nevidíte, že jim to možná mohlo bránit v růstu?
Cenou za to, že jsme si tady žili nad poměry a byly tady extrémně nízké úrokové sazby deset let a víc, bylo, že jsme museli sazby podržet na vyšší úrovni déle. A ano, řada malých a středních podniků měla velmi drahé domácí úvěry, a i proto jim teď mírně ulevujeme. Ale nemůžeme si dovolit opětovné roztočení inflace.
Podniky se v tu dobu přesunuly hodně k půjčkám v euru a otevřená byla také debata o zavedení eura. Tu odstartoval pan prezident ve svém projevu. Tak jak vy se díváte na zavedení eura? Ano nebo ne?
O euru se tady diskutuje už více než deset let. Já si pamatuji, že byly i různé strategie.
A nemělo by se tedy přestat diskutovat? Jaký je na to váš názor?
Já se teď třeba chystám do Basileje, takže až tady skončíme, tak sednu na letadlo a letím do Basileje. Tam je setkání guvernérů. Jezdíme tam jednou za dva měsíce. A mluvil jsem s chorvatským guvernérem, se slovenským guvernérem i s německým guvernérem. Ty zkušenosti máme velmi dobře nasdílené. Ten klíč k přijetí eura je v tom, aby politici věděli, co chtějí. Takže až politická garnitura zavelí, což znamená, že se na vstupu do eurozóny shodne, tak my jako Česká národní banka naprosto profesionálně odvedeme tu práci de facto i za ně. Vytvoříme podmínky, ať už pro stabilní korunu nebo pro přijetí eura, přesně podle toho, jak se domluvíme s panem premiérem, současným či budoucím.
A váš osobní názor? Je Česko na euro připraveno?
Můj osobní názor teď není relevantní. Kdybyste se mě doopravdy třikrát za sebou zeptala a chtěla znát pozici ekonoma Michla, tak, paní redaktorko, já si myslím, že máme ještě čas. Na to, aby se více sblížily mzdy české a německé, aby byla silnější koruna. To bych naší zemi přál. Ale pokud politici zavelí jinak, zaručuji naprosto profesionální přístup ze strany České národní banky.
Tak děkuji, že jsem se nemusela třikrát ptát. Máme tu ještě jedno téma. V letošním roce také přijde nový člen bankovní rady. Bude tak dokončena její kompletní obnova. Už víte, kdo to bude?
Bankovní rada má sedm členů a každého toho člena, včetně mě, jmenuje prezident republiky. Já nemám absolutně žádný mandát se prezidentu republiky do tohoto procesu vměšovat. Je to čistě jeho kompetence a my jakoukoliv jeho volbu budeme respektovat.
Ani o tom spolu nehovoříte, nedoporučujete mu někoho?
Nehovoříme a není to nic špatného. Je to čistě kompetence pana prezidenta. Je to čistě na něm, jak se rozhodne.
Když jste před dvěma lety nastupoval do funkce, tak jste řekl: “Za dva roky budeme mít inflaci na 2 %“. To se podařilo doručit, jak opakujete veřejnosti. Tak jaký je plán na další dva roky? Až se tu potkáme za dva roky, tak co bude splněno?
Šest let dozadu, před mým mandátem, byla inflace v naprosté většině přes 2 %. Můj cíl pro příští čtyři roky je dostat inflaci mírně pod 2 %. Takže aby byla inflace dlouhodobě na 2 %, aby teď přišly nízkoinflační roky. To je můj cíl.
Ještě nějaké plány, třeba i s fungováním centrální banky?
Jít neustále příkladem a velice si vážit té naší instituce, pro kterou pracujeme a která by měla být pilířem stability naší ekonomiky.
Říká guvernér České národní banky Aleš Michl. Moc vám děkuji, že jste za námi přišel na rozhovor.
Do tohoto krásného Obecního domu. Paní redaktorko, díky za pozvání.