Eva Zamrazilová: Naším klíčovým úkolem je držet inflaci pod kontrolou

Rozhovor s Evou Zamrazilovou, viceguvernérkou ČNB
Jiří Sezemský (Reflex 19. 11. 2026)

Viceguvernérka České národní banky Eva Zamrazilová v rozhovoru pro magazín Reflex vysvětluje, proč ČNB zvýšila úrokové sazby a jaká rizika dnes ohrožují cenovou stabilitu. Hovoří také o ceně hypoték, nedostatku pracovních sil, plánovaném zdanění bank, dopadech geopolitických konfliktů na ekonomiku i o významu nezávislosti centrální banky.

Začněme aktuálním rozhodnutím bankovní rady České národní banky, která zvýšila základní úrokovou sazbu na čtyři procenta. Jaké jsou hlavní důvody?

Konflikt na Blízkém východě se protahuje, tím pádem roste pravděpodobnost, že se nevyhneme sekundárním dopadům. Jde o propisování cen energií a pohonných hmot do ostatních cenových okruhů, především do jádrové inflace. Zatím tyto dopady sice nepozorujeme, ale čím déle konflikt trvá, tím vyšší je pravděpodobnost až jistota, že v nějaké míře přijdou. Zvýšení sazeb je preventivní krok, aby byl jejich propis co nejnižší.

Inflace je už dva roky relativně nízká, nad dvěma procenty. ČNB nyní výrazně zvýšila odhad jejího růstu v roce 2027. Jak poroste v příštím roce?

Aktuální predikce je 3,2 procenta, přičemž hlavní skok přijde v lednu. Při hodnocení je potřeba vzít v úvahu, že v lednu a únoru 2026 byly v inflaci obsaženy levné pohonné hmoty. Začaly růst koncem posledního únorového týdne a hlavní náraz přišel v březnu.

Po zahájení Trumpova útoku na Írán…

V březnu bude vyšší srovnávací základna, takže inflace trochu zpomalí, ale lednové a únorové číslo bude poměrně vysoko nad trojkou. Letos v lednu se také projevil efekt přenesení poplatků za obnovitelné zdroje z firem a domácností na stát. Kdyby se to nestalo, byla by letos inflace o půl procentního bodu vyšší. Příští rok tento efekt odpadne.

Jaká jsou největší proinflační rizika?

V příštím roce se dočkáme obratu v dynamice cen potravin. Potraviny jsou v letošním roce meziročně levnější a překvapivě i v podzimních měsících jsou meziročně zhruba o čtyři procenta levnější a pomáhají vyvažovat růst cen pohonných hmot. Relativně levné potraviny jsou dnes hlavní složkou, která inflaci drží poblíž inflačního cíle dvou procent, ale obrat je prakticky nevyhnutelný. Nastane kvůli vývoji na komoditních burzách v kombinaci s letošní slabou sklizní. Zdražuje i elektronika z důvodu globálního nedostatku čipů. Jde sice o malou, ale viditelnou část spotřebního koše. Dalším rizikem je velmi nepříjemná úpornost síly inflace ve službách, což je efekt navázaný na vysoký růst mezd, kde je minimum zahraničních vlivů. Proto také velmi obezřetně přistupuji k tomu, jak se budou zvyšovat mzdy zaměstnanců ve veřejném sektoru.

Záměrem vlády je růst mezd státních zaměstnanců až o devět procent…

Právě. Pokud by se současně podařilo propustit deset procent státních zaměstnanců, pak by samozřejmě celkový objem mezd nebyl tak vysoký a trh práce by dostal impuls nové pracovní síly.

Vláda plánuje takto snížit počty jen státních úředníků, počítá s nárůstem mezd ve veřejném sektoru o 34 miliard korun…

To by byla výrazná proinflační částka a přiživila by růst inflace ve službách. Pro srovnání, ceny služeb rostou tempem mezi čtyřmi až pěti procenty, zatímco u cen zboží je růst nižší, kolem jednoho. Máme tedy výrazný rozdíl mezi vývojem cen zboží a služeb. Rychlý růst mezd inflaci ve službách udržuje. My ji potřebujeme utlumit tak, aby služby rostly tří-, maximálně čtyřprocentním tempem. Dnes jsou vysoko nad inflačním cílem. Jinak než zpomalením růstu mezd je utlumit nepůjde.

Potom je další impuls: vysoké rozpočtové deficity. Jaký vliv má na inflaci zadlužování státu?

Je to jednoduché. Jakmile se do ekonomiky, která má záporné strukturální saldo, dostává víc peněz, než do ní přirozeným vývojem patří, zvyšujeme inflaci. Do ekonomiky máme pustit jen to, co vybereme na daních. Přerozdělit. Něco vyberu a potom zhruba totéž do ekonomiky vrátím. Chápu investice do různých projektů, které by se daly z běžných daní složitě zaplatit. Mám na mysli velké infrastrukturní nebo obranné projekty, jelikož situace je opravdu vážná. Ale pokud zadlužování míří i na běžné výdaje, tedy přímo do spotřeby, pak je to jednoznačně proinflační impuls. V tom případě, kdy jde do běžných výdajů víc peněz, než se vybere na daních.

Jak se projeví růst cen energií?

V této věci jsem opatrná, protože zatím změny oznámili pouze dva hlavní dodavatelé. ČEZ ještě neoznámil nic a nevyslovila se řada dalších dodavatelů, co udělá. Šlo by o ceny pro nové zákazníky a teď jde o to, jak velký je podíl fixací. Řekla bych, že tento podíl je vyšší než dřív, protože lidé se po konfliktu na Ukrajině naučili fixovat ceny.

Vidíme situaci na Blízkém východě s nejasným vyústěním. I kdyby zítra teoreticky konflikt skončil a byl zprůjezdněn Hormuzský průliv, jak dlouho může trvat, než se světová ekonomika vrátí k normálu?

Pokud by byly vyhlídky, že se konflikt v dohledné době ukončí, budou klesat ceny dlouhodobých kontraktů. Ti zákazníci, kteří mají fixaci, by ve výsledku nemuseli být poškozeni. Nicméně je fakt, že panuje určitá setrvačnost, pokud mluvíme o obnovení poškozené infrastruktury. Mě však naučily covidová doba a konflikt na Ukrajině, že veškeré odhady, jak rychle mohou být zajištěny nové dodávky surovin, postaveny nové terminály a nalezeny nové cesty pro energie, jsou spíše pesimistické. Tyto lhůty byly v realitě vždycky kratší než předpoklady v momentě počátku řešení konkrétního problému. Říkalo se, že postavit terminál na zkapalněný plyn potrvá nějakou dobu, ale pak se to stihlo za třetinu času.

Stoupenci dodávek ruského plynu strašili lhůtami výstavby terminálů za několik let, ale pak byly zprovozněny v řádu měsíců.

Přesně tak. Takže spíš si myslím, že časové odhady, které dnes vidíme ohledně komplikací při návratu k původnímu stavu, jsou spíš horní hranicí. Nabídková strana ekonomiky nabyla při současném stavu technologií od covidu na flexibilitě. V tom jsem spíš optimista než pesimista. Jde ale opravdu o to, aby byl konflikt na Blízkém východě ukončen co nejdříve. Já pevně doufám, že k tomu prezidenta Trumpa přimějí výsledky podzimních voleb ve Spojených státech.

To ještě uvidíme. Jak si dnes stojíme na zahraničních finančních trzích? Co má vliv na to, jak draze si půjčujeme?

Primární vliv má špatná geopolitická situace, protože zatím se nám rating nehorší. Ratingové agentury drží náš rating se stabilním výhledem, u jedné agentury, S&P, jsme se dočkali zlepšení. Máme dnes lepší ratingové hodnocení než Francie. Zatím bych tedy viděla za drahým financováním hlavně geopolitický faktor – celkově nestabilní globální politická situace a riziko, kterému jsme vystaveni. Ukrajinskému konfliktu jsme blízko fyzicky. Máme vysokou závislost na dovozu energetických komodit, takže jsme zároveň závislí na šocích, které se dějí v zemích, odkud je dovážíme. A to přesto, že se nám od covidové epizody od roku 2020 pořád snižuje energetická náročnost a máme nižší spotřebu energií domácností i podniků.

Vedle vyšší úrokové sazby jste zveřejnili snížený odhad hospodářského růstu. Letos poklesne na 1,7 procenta HDP, příští rok na 2,5 procenta Co ovlivňuje tento vývoj?

Pořád sice platí, že je silná domácí spotřebitelská a investiční poptávka, ale investice a dovoz jsou spojené nádoby. To znamená, že čím více se investuje, tím více se dováží. Takže i při docela slušném růstu vývozu, který pozorujeme, bude samotný příspěvek čistého vývozu k růstu hrubého domácího produktu negativní. To je podle mě hlavní příběh, proč nebude tak vysoký ekonomický růst. Dovoz roste výrazně rychleji než vývoz. Silná investiční poptávka je letos nad pěti procenty a nasává extrémní množství dovozu. Do toho zdražují subkomponenty pro výrobu.

Nakolik se na výkonu české ekonomiky projevují nové celní bariéry, hlavně se Spojenými státy?

V současné době to není hlavní problém. Obchodní bariéry samozřejmě nemohou exportně orientované ekonomice pomoci, ale vzhledem k tomu, že vývoz roste docela slušně, nemyslím si, že by ho tento faktor podstatně brzdil. Jinak pochopitelně menší liberalizace obchodního prostředí ekonomice neprospívá, nicméně nás vysloveně hospodářsky nesráží.

Často je slyšet, že hospodářský růst brzdí nedostatek pracovní síly. Jak vážný problém to je?

Brzdí ho víc než obchodní bariéry a nedostatečná poptávka ze zahraničí. Nedostatek pracovní síly, třeba ve stavebnictví, je chronický problém českého pracovního trhu. Máme nedostatek technických specialistů, školství jich produkuje velmi málo. U nás se dnes uplatňuje mnoho expertů ze Slovenska, ale to nestačí. Mnohdy je také překážkou jazyková bariéra.

V poslední době je velmi frekventované téma hypoték. Jejich úrokové sazby stále stoupají. Slyšíme od vlády populistickou kritiku, že za to může Česká národní banka. Co dnes hlavně určuje ceny hypoték?

Začala bych u role centrální banky. Ceny hypoték se odvíjejí od peněz v delším, minimálně tříletém horizontu. Centrální banka ovlivňuje cenu peněz v krátkém horizontu, především se od ní odvíjí tříměsíční Pribor, tedy sazba, za kterou si navzájem půjčují české banky. Mezi sazbou centrální banky a krátkodobými úrokovými sazbami je tedy přímá vazba. Cena peněz v delším horizontu je ovlivněna dalšími faktory, zejména globálním prostředím, související politickou situací, rizikovou prémií každé země a u hypoték rizikovým profilem.

Jak to vypadá jinde?

Schválně jsem se přesněji podívala na to, o čem se dnes hodně hovoří, a to je rozdíl mezi cenou desetiletého dluhopisu v Německu a ve Francii. Poslední čísla byla u německého dluhopisu těsně nad třemi procenty, cena francouzského dosáhla skoro pět procent, v jednu dobu šel nad pět procent. Obě ekonomiky přitom podléhají vlivu jedné Evropské centrální banky (ECB), která má hlavní úrokovou sazbu 2,5 procenta. Takže německý dluhopis je nad hlavní sazbou ECB jen o málo výše a mezi německým a francouzským dluhopisem je úrokový rozdíl minimálně 150 bazických bodů. Na tom je vidět, že samotná centrální banka ovlivní cenu dlouhých peněz jen velmi omezeně. Náš stát si na zahraničních trzích půjčuje za podobné peníze jako Francie, pohybujeme se nad pěti procenty. Řekli jsme si také, že dnes máme lepší rating než Francie – a v tom je hlavní story této situace. My máme dlouhodobou sazbu nad naší základní úrokovou sazbou ještě poměrně nízko, relativně níže než Francie ve vztahu k sazbě ECB.

ČNB je pod tlakem vlády, ať sníží úrokové sazby, že tím zlevní hypotéky. Co by to mohlo vyvolat?

I kdybychom snížili základní úrokovou sazbu, nezaručí to snížení ceny hypotéky, ale zcela jistě to vyvolá inflaci. Pro mě je větším rizikem generalizovaná vysoká inflace, která zasáhne všechny spotřebitele a podnikatele. To je větší zlo pro ekonomiku než cena hypotéky. Vůbec ten problém nebagatelizujeme. Proto jsme učinili opatření, jak omezit investiční úvěry, které posunují ceny nemovitostí a zájem o hypotéky směrem nahoru. Naším klíčovým úkolem je ale držet inflaci pod kontrolou.

Můžeme si uvést jednoduchý hypotetický příklad. Kdyby základní úroková sazba ČNB klesla o půl procenta, jak by se to projevilo na výši hypoték?

Snížení o půl procenta by se na hypotékách neprojevilo nijak zásadně. V delším horizontu by ale byla velmi pravděpodobně vyšší inflace, než je dnes. Hlavně by se ale snížila důvěra v centrální banku. Důvěru máme zatím vysokou právě proto, že říkáme, co děláme a proč to děláme, tedy že chceme mít inflaci pod kontrolou. To už jsme u otázky nezávislosti centrální banky, která je pro důvěru všech aktérů trhu naprosto klíčová. Když důvěru ztratí, celé schéma měnové politiky se začne chovat jinak, než se předpokládá. Celé schéma měnové politiky je založeno na důvěře v centrální banku.

V poslední době se stále více hovoří o tom, že chce vláda zavést sektorové daně pro banky, energetiku a další obory. Zůstaňme u bank. Co je největším rizikem těchto plánů?

Většina bank je u nás řízena ze zahraničních centrál, kde jsou zisk a dividendy naplánovány dopředu. Obecně se proto obávám, ale v našem prostředí ještě silněji, že pokud přijde mimořádné a nečekané daňové opatření, není jiná cesta než přenést náklady na klienty, tedy na firmy i domácnosti. Pro banky by to znamenalo zvýšit ceny úvěrů, hypoték a bankovních poplatků, zároveň by mohlo dojít ke snížení úroků na spořicích účtech. Jiná možnost neexistuje, pokud si chce banka uchovat zisk v plánované výši.

Takže by to mělo dopad prakticky na všechny.

Obávám se, že z logiky věci to jinak dopadnout nemůže. Pokud 85 % bankovního sektoru patří zahraničním vlastníkům, je banka logicky řízena z jednoho centra. Banky mají svoje rozvojové plány, a pokud do nich zasáhnou neplánované vlivy, mohou kromě úprav úrokových sazeb také propouštět zaměstnance nebo budou méně investovat. Také tohle znamená dopad na klienta. Dostane horší službu, může mít nižší bezpečnost a dostupnost bankovnictví.

Premiér Babiš kvůli levnějším hypotékám často připomíná Evropskou centrální banku, která má nižší úrokové sazby než ČNB. Lze to srovnávat?

Evropská centrální banka má sazbu 2,5 procenta, ale srovnávat to nelze. Euro byl od začátku politický projekt. Evropská centrální banka podle mě z definice nesplňuje stoprocentně kritérium nezávislosti. V řadě zemí eurozóny se inflace pohybuje vysoko nad čtyřmi procenty a potřebovaly by výrazně přísnější měnovou politiku. Evropská centrální banka ale řídí úrokovou sazbu podle potřeb nejvýznamnějších států. Proto také průměrná inflace v eurozóně dosáhla v říjnu čtyř procent a je výrazně vyšší než u nás. Eurozóna je ekonomicky nehomogenní a politika její centrální banky je adekvátní pro poměrně úzký okruh členských zemí.

Jakou výhodu má v dnešní době samostatná politika centrální banky?

Může úrokovou sazbu nastavovat nezávisle podle potřeb domácího hospodářství. Vlastní měnový kurs je současně dobrým tlumičem šoků, které přicházejí ze zahraničí. Fixní kurs by v našich podmínkách tuto výhodu zcela odstranil.

Tlaky na centrální banku se objevují nejen u nás, ale třeba i ve Spojených státech. Viděli jsme, jak prezident Trump tlačí na americký Fed, který ale stejně nakonec rozhoduje nezávisle. Proč je udržení nezávislosti centrální banky tak důležité?

Tlak, který mohou politici vytvářet na banky, nebo je dříve vytvářeli, je stejný jako před stovkami let. Panovníci chtějí peníze a chtějí je s co nejnižším úrokem. To je logické, jenomže když dostanou příliš levné peníze, je narušena finanční rovnováha. Do ekonomiky přijde víc peněz, než do ní patří, a důsledkem je vždycky inflace. Záleží pouze na časovém období, kdy se propíše. Někdy je toto období kratší a inflační vlna přijde silněji, někdy až po delší době. Pokaždé, když nejsou dodržena pravidla, která jsou prověřena minimálně desetiletími praxe centrálních bank, přijde nezvratně inflace. Inflaci jsme tady viděli, zkusili jsme si ji skoro dva roky prožít. Pro občany to bylo velmi bolestné a my musíme udělat maximum pro to, aby se tato situace neopakovala. A proto musíme být nezávislí.