Rozhovor s Alešem Michlem, guvernérem ČNB
Markéta Bidrmanová (Seznam Zprávy 4. 10. 2024, rubrika SZ Byznys)
Rozumně utrácet je nejlepší varianta, vzkazuje Čechům guvernér ČNB Aleš Michl. Do konce roku inflace opět mírně povyroste, ale jen dočasně. Příští rok pak čeká Českou republiku slabší růst, než centrální banka předpovídala. Sazby rychle dolů nepůjdou.
Inflační vlnu posledních tří let si budou Češi ještě dlouho pamatovat. Za tři roky stouply ceny kumulovaně o 33 procent. Celkem rok a půl byla inflace dvojciferná a v září 2022 činila dokonce 18 procent.
Kdo si v korunách spořil na důchod nebo pro děti, přišel o třetinu svých celoživotních úspor. Podle guvernéra ČNB Aleše Michla se Češi mohou spolehnout, že tak vysokou inflaci už centrální banka nedopustí. „Mohu se za to zaručit svým jménem a myslím, že všichni, celý náš tým, se za to zaručuje České republice, že nedopustíme, aby inflace byla tak vysoká,“ řekl guvernér Aleš Michl v rozhovoru pro SZ Byznys.
„Budeme naprosto otevřeně komunikovat to, co chceme dělat. To znamená vyšší sazby, pevná měna, stabilita bankovního sektoru,“ popsal guvernér v rozhovoru strategii centrální banky pro příští roky svého šestiletého mandátu.
Nicméně pro reputaci ČNB je podle jejího guvernéra zvýšení cen o třetinu za tři roky problém. „Je to velká rána. Je potřeba si přiznat, že sama centrální banka v minulosti udělala dvě chyby. První – ultra nízké úrokové sazby, druhá – devalvace koruny a naprosto nešťastné ukončení devalvace koruny, která znamenala zvýšení množství peněz v bankách,“ uvedl Michl, který stojí v čele instituce už více než dva roky.
Přestože se důvěra v ekonomiku jak u spotřebitelů, tak u firem v září zvýšila, Michl nečeká, že by lidé začali výrazně víc utrácet. „Předpokládám, že budou utrácet velmi opatrně. Dobrá zpráva je, že reálné příjmy již rostou. Špatná zpráva je, že ekonomika, hlavně Německo, flirtuje s recesí, stagnuje a to do ekonomického vývoje vnáší nejistotu. Proto rozumně utrácet je ta nejlepší varianta,“ míní Michl.
Česko čeká pomalejší růst
Ještě v srpnu analytici ČNB předpovídali, že tuzemskou ekonomiku čeká příští rok růst o 2,8 procenta. Podle čerstvých dat, která mají centrální bankéři k dispozici, ale poroste pomaleji, řekl Aleš Michl s ohledem na novou prognózu, kterou ČNB zveřejní až začátkem listopadu. „Je možné, že bude malinko horší, ale stále čekáme, že ekonomika mírně poroste, ale ta čísla půjdou spíš dolů. Pokud vás zajímá krátkodobý výhled, budou tam mírné desetinky dolů,“ uvedl.
Neblahé signály přicházejí z německé ekonomiky, na kterou je ta tuzemská těsně navázaná. Pokud by se Německo dostalo do výraznějších potíží, například kvůli problémům v autoprůmyslu, je ČNB připravena snižovat úrokové sazby, uvedl Aleš Michl. Až k nule ale sazby nepošle, avizoval.
„V případě, že by se ukázalo, že se německá ekonomika výrazně zhoršuje, tak můžeme snížit úrokovou sazbu. Já nečekám, že někdy – alespoň po dobu našeho mandátu – zažijeme období, kdy by byly sazby nulové. Poselství je spíše: Čekejte, že sazby budou vyšší než v předchozích deseti letech a nulové sazby byly chyba,“ uvedl guvernér pro SZ Byznys.
Základní úrokovou sazbu začala ČNB snižovat koncem loňska, ze sedmi procent spadla postupně na 4,25 procenta. Pro rychlejší snižování není podle Michla prostor. „Nechceme nic podcenit, proto s těmi sazbami nejdeme rychle dolů. Na neutrální úroveň jdeme postupně krok za krokem, aby všichni pochopili, že uděláme všechno pro to, aby se tady inflace nikdy neopakovala taková, jaká byla.“
Inflace v závěru letošního roku mírně vzroste, příští rok ale bude znovu nízká, říká Michl
Inflace je aktuálně opět v normě, těsně nad inflačním cílem ČNB. Do konce roku by ale měla ještě růst. „Inflace je sice kolem dvojky, 2,2 procenta. Čekáme teď do konce roku malinký nárůst. Ale příští rok zase čekáme nízkou inflaci,“ ohlásil Michl s tím, že centrální banka bedlivě sleduje i vývoj mezd.
„Rozumný nárůst mezd ano, ale ne přehnaný. Asi to je taky podnik od podniku a člověk od člověka. V průměru v ČNB porostou mzdy kolem 4,5 procenta. Já bych nikomu neodpíral dobrou mzdu, pokud někdo má fantastické výsledky a firma si to může dovolit, tak ať má velký růst mezd,“ řekl guvernér v rozhovoru.
Do konce roku zasedne rada ČNB nad úrokovými sazbami ještě dvakrát, v listopadu a v prosinci. Trend snižování sazeb mohou zastavit dva faktory. Prvním z nich jsou nadále zvýšené ceny služeb. „Druhým faktorem je deficit státního rozpočtu. Pokud se nebude snižovat, tak zvyšuje inflaci,“ komentoval Aleš Michl.
Přepis rozhovoru (edičně upraveno)
Inflace je zpátky v normě, oživení ekonomiky zatím nepřichází. Jak to ovlivní měnovou politiku centrální banky a kam se pohnou ceny hypoték? Nejen o tom se – mimochodem na balkóně Obecního domu s Českou národní bankou přímo za zády – budeme bavit s guvernérem České národní banky Alešem Michlem. Vítejte v Seznam Zprávách, dobrý den.
Dobrý den a díky za pozvání.
Ekonomická důvěra jak u domácností, tak u podnikatelů v září poměrně citelně vyrostla. Začnou teď lidé zase utrácet?
Předpokládám, že budou utrácet velmi opatrně. A na jednu stranu je to i dobře, protože tady jsme v Obecním domě, kde Rašín a jeho kolegové založili republiku, takže stále platí: pracovat a šetřit.
Rašín hned v druhé větě, něco podobného jsme čekali. Čeho se tedy lidé bojí? Proč se do utrácení neženou? Bojí se třeba recese?
Dobrá zpráva je, že jsme doopravdy dokázali stlačit inflaci. Před dvěma lety, když nastupovala nová bankovní rada, byla inflace 18 %, nyní už je kolem 2 %. Takže to je dobrá zpráva, že reálné příjmy již rostou. Špatná zpráva je, že ekonomika, hlavně Německo, flirtuje s recesí, stagnuje a to do ekonomického vývoje vnáší nejistotu. Proto rozumně utrácet je ta nejlepší varianta.
Vy budete brzy publikovat novou prognózu vývoje ekonomiky. Dá se říct, že růst ekonomiky bude horší, než jste dosud čekali?
Je možné, že bude malinko horší, ale stále čekáme, že ekonomika mírně poroste, ale ta čísla půjdou spíš dolů.
V poslední prognóze, která byla zveřejněna v létě letošního roku, jste měli růst 2,8 % pro příští rok. Tam tedy čekáte nějaké drobné desetinky dolů, nebo to bude dramaticky horší?
Já se koukám spíš na pět deset let dopředu, protože takovou mám vizi pro českou ekonomiku: co dělat pro to, aby ekonomika rostla. Ale pokud vás zajímá krátkodobý výhled, budou tam doopravdy mírné desetinky dolů.
Co to znamená? Že dohánění Západu se tedy zase zpomaluje?
To je výborná otázka. Ano, podle mě Evropa s tím má problém, nejen Česká republika se Západem, ale hlavně i celý Západ vůči Americe. Vidíme, že ty nejlepší inovativní firmy tohoto světa, které ženou dopředu ekonomiku a vůbec celý pokrok, jsou spíš v Americe než v Evropě. Zaostáváme. Dlouhou dobu jsme si tady žili nad poměry, měli jsme nulové úrokové sazby, zadlužovali jsme se. Realitní sektor tady vyrostl, ale ty technologické vychytávky, nápady, inovace jsou spíše za oceánem.
Jak na to vlastně nahlíží Česká národní banka? Jak nahlíží na konkurenceschopnost české ekonomiky v souvislosti třeba s teď často zmiňovanou Draghiho zprávou?
Pro nás je velmi podstatné, abychom měli silnou měnu, pevnou a silnou měnu. Ostatně Rašín to také tak říkal. A abychom toho dosáhli, potřebujeme mít fantastický export. Export, který bude mít skvělou marži, ty výrobky se budou dobře prodávat a firmy budou vydělávat a budou dobře platit i svým lidem. A jak Německo, tak Česká republika v příštích třech, pěti, šesti letech zažije problém v tom, že export bude mít nižší marži, bude se muset nějak přeorientovat, firmy budou muset vyrábět i trošku jiné výrobky, aby uspěly. A nastane určitá renesance průmyslu. Já si myslím, že to Evropa zvládne, ale bude to velmi těžké.
Myslíte, že to je tedy dobře, co se nám tady děje? I když je to vlastně špatná zpráva, protože předpokládám, že kdyby v Německu klekl automobilový průmysl, tak by to pro Česko znamenalo velký problém.
Česká ekonomika dříve byla hodně založená na přímých zahraničních investicích. Přišly sem velké firmy, zahraniční firmy tady levně zaměstnaly pracovní sílu. A teď se dostáváme k něčemu, čemu se v ekonomii říká past střední třídy. Lidé chtějí přidávat víc a víc na platech. Firmám už se pak bude zmenšovat marže, bude se postupně během tří pěti let zmenšovat ziskovost. A proto ty nové technologické vynálezy. Ale ony nepřijdou tím, že my tady napíšeme nějakou studii, ať už na ministerstvech nebo tady v České národní bance, ale přijdou tak, že buď ti lidé budou chytří, budou chtít pracovat a budou mít nápady, anebo nebudou.
Já myslím, že tu jsou chytří lidé, kteří pracují a mají nápady, ale možná ty podmínky nejsou úplně ideální.
A od toho jsme tady právě my, vláda, Česká národní banka a vůbec celá státní sféra, abychom co nejméně kecali byznysu do toho, kam má jít, ale spíše ty podmínky zajistili. Proto když se mě zeptáte, co je vlastně náš cíl, tak náš zákonný cíl je stabilita, inflace kolem 2 %, za to ručíme. Pevná měna, stabilní bankovnictví. Nikoliv to, že napíšu fantastickou studii k tomu, jaké v příštích pěti deseti letech budou potřeba inovace.
To určitě, tomu rozumím. Řekněte tedy, jaký má Česká národní banka scénář pro situaci, kdyby například v Německu skutečně došlo ke zhoršení ekonomické situace? Protože se to děje. Ty poslední výsledky o tom vlastně hovoří.
Náš hlavní nástroj je udržet stabilitu, pevnou korunu. A potom máme krátkodobou úrokovou sazbu, kterou můžeme snižovat nebo zvyšovat. V případě, že by se ukázalo, že hrozí recese německé ekonomiky, nebo že německá ekonomika se výrazně zhoršuje, tak můžeme snížit úrokovou sazbu. Chci ale říci, že nečekám, že někdy – alespoň po dobu našeho mandátu – zažijeme období, kdy by byly sazby nulové. Naše poselství je spíše: čekejte, že sazby budou vyšší než v předchozích deseti letech, a nulové sazby byly chyba.
Ještě k tomu delšímu výhledu. Vy jste říkal, že přemýšlíte samozřejmě i dopředu nejenom na rok, ale třeba i na tři, pět, možná třeba i deset let. Co tam vidíte? Čeká Česko nějaké delší období stagnace?
Čeká nás podle mě renesance průmyslu, a ta se buď povede, nebo ne. A to je o podnikatelích. A podle mě nás čeká i trošku ústup z exportních trhů, pokud se to nepovede, ztratíme tržní podíl, bude to tlak na marže. Vezměte si to na příkladu nějakého dobrého mobilního telefonu, který se vyrábí v Číně, ale ta marže je pak hlavně v Americe, kde byla ta inovace. Něco podobného my musíme udělat s našimi výrobky, abychom nebyli ten největší dodavatel toho dílu do auta, ale abychom vyváželi něco, co nakopne ekonomiku a ta marže skončí nejvíc u nás.
To je samozřejmě problém, který nejen tato vláda řeší, řešily to i minulé vlády, řeší to celá řada iniciativ. Máme desítky strategií, které se tím zabývají. Spíše ale k vaší roli s ohledem na ten ekonomický výhled. Zvažuje teď Česká národní banka úrokové sazby snižovat rychleji, abyste ekonomiku podpořili? Protože na jednu stranu vaším primárním úkolem je udržovat stabilitu cen, ale druhý úkol, pokud je stabilita cen – a ta aktuálně je – je i podporovat hospodářský růst.
Podařilo se inflaci výrazně snížit. Díky za to. Podařilo se i identifikovat, že to období před covidem, kdy byly nulové úrokové sazby, byla velká chyba. A i to zapříčinilo, že jsme měli vysokou inflaci. Teď si to ale nesmíme znovu pokazit. To znamená, že se sazbami velmi opatrně dolů, v případě, že by ekonomika nebo Německo šly do recese. A to i proto, že inflace je sice kolem dvojky, ale je 2,2 %. Čekáme teď, že může do konce roku přijít malinký nárůst. Ale příští rok zase čekáme nízkou inflaci, což je dobrá zpráva. Jsou tam dva hlavní rizikové faktory. První jsou ceny služeb.
K tomu se dostaneme. Mohu ještě k těm číslům? Služby určitě probereme. Vy jste říkal, že do konce roku se inflace tedy může malinko zvýšit. Znamená to, že budete ve snižování sazeb pokračovat tím mírným tempem?
Nemůžu to takhle dopředu říct. Rozhodneme se zasedání od zasedání podle nejnovější prognózy a nejnovějších čísel. Čili necháváme si všechny možnosti otevřené.
Takže prostor pro další snižování případně je, ale pokud by se situace v nějakém ohledu zhoršila, tak se třeba může zastavit?
Pokud dojde na ty dva rizikové faktory, na které se mě ještě zeptáte, tak můžeme snižování sazeb i zastavit. Ten první jsou ceny služeb. Většinou když nastane velká inflace, tak ceny služeb zaostávají za vývojem. Jsou perzistentní.
Tedy se snižují se zpožděním.
Ano, se zpožděním, přesně tak. Čili tam je ještě potřeba, aby nastalo zdržení inflace. A druhým faktorem je deficit státního rozpočtu. Deficit státního rozpočtu je proinflační vliv. Pokud se nebude snižovat, tak zvyšuje inflaci. Každý deficit zvyšuje inflaci, ale pokud neuvidíme u deficitu, že se postupně krok za krokem snižuje, pak je to velký proinflační efekt.
Proč služby dál zdražují, když se ceny energií a potravin už uklidnily? Je to skutečně jenom ten dojezd? A to zastavení inflace ve službách tedy přijde do pár měsíců?
Zatím to tak vypadá, ale nechceme nic podcenit. Proto s těmi sazbami nejdeme rychle dolů. Na neutrální úroveň jdeme postupně krok za krokem, aby to doopravdy byl ten dojezd a aby všichni pochopili, že uděláme všechno pro to, aby se tady nikdy neopakovala taková inflace, jaká byla.
Jako riziko pro inflaci jste v posledním zápisu po zasedání bankovní rady vyhodnotili také mzdy. Obvykle mzdy zmiňujete jako potenciální riziko. Není ale vzhledem k tomu dramatickému poklesu kupní síly v Česku v posledních třech letech to rychlejší přidávání naopak nevyhnutelné?
Všechno to zase souvisí s produktivitou práce, s tím, aby si firmy udržely tržní podíl, určitou ziskovost, aby měly peníze na investice, na renesanci toho průmyslu. Takže rozumný nárůst mezd ano, ale ne přehnaný. Asi to je taky podnik od podniku a člověk od člověka. Takže já se teď bavím o průměru. V průměru v České národní bance pro růst mzdy kolem 4,5 %, chceme jít příkladem. Ale pozor, ne každému. Někomu vzroste plat víc, někomu míň. Teď jsem hovořil o průměru.
Já se právě ptám, jestli to není málo. Jestli by mzdy vzhledem k té vysoké inflaci, kterou jsme tady v posledních letech zažívali, vlastně neměly růst rychleji.
Podle mě umírněný růst mezd je správný a není to málo.
Takže tu inflační mezeru, která nás vlastně připravila o podstatnou část úspor i výdělků, už nikdy nedoženeme?
Můžeme ji dohnat tím, že budeme mít nízkou inflaci. Pokusíme se o to. A budeme mít pevnou měnu. Za to můžu ručit. Ale jenom k těm mzdám. Já bych nikomu neupíral dobrou mzdu, pokud někdo má fantastické výsledky a firma si to může dovolit, tak ať má velký růst mezd. O tom žádná. Hovořil jsem spíš o průměru za celou Českou republiku nebo za státní sféru.
Jak daleko nebo blízko je moment, kdy se snižování sazeb zastaví?
To rozhodnou čísla. My to nedokážeme teď říct dopředu. I to ukazuje, jak ten svět je nejistý, proto si necháváme všechny možnosti otevřené.
Ale v první polovině příštího roku by to mohlo být?
To už je úplně stejná otázka, jako byla ta předchozí. A já na ni můžu zopakovat tu odpověď. To znamená: nedokážu říct, necháváme si všechny možnosti otevřené.
Vy říkáte, že to rozhodnou čísla. Tak by mě zajímalo, do jaké míry se rada centrální banky řídí tím predikčním modelem, který vám sestavuje váš analytický tým?
Je to jeden ze vstupů do celého myšlenkového procesu, do celé naší debaty.
Je to ten nejdůležitější?
Ne, je to jenom jeden z nich.
Jeden z nich. Mohl byste to nějak upřesnit? Dá se říct, kolik procent rozhodování tvoří čísla z tohoto modelu, kolik procent nějaké další expertní hlasy a tak?
Když jsme svoji práci před dvěma lety začali, tak první, co jsem udělal, bylo, že jsem prodloužil zasedání o jeden den. Čili my den před naším zasedáním, kdy rozhodujeme o sazbách, máme ještě brainstorming, debatu o tom, kam se vyvíjí ekonomika. Hodnotíme si všechna čísla, koukáme se na grafy, ať už z makroekonomiky, z finanční stability, z finančních trhů. Debatujeme. A snažíme se ty grafy pochopit, snažíme se pochopit trendy. Do toho druhý den dostaneme naservírovanou prognózu od našeho odborného aparátu – kam se bude ekonomika vyvíjet, co si myslí náš odborný aparát. Pak máme další vstupy. Máme poradce, máme různé zdroje. Každý z nás se účastní nějakých jednání, nějakých konferencí.
Data z Evropy, předpokládám, zohledňujete.
Přesně tak. Dáme to dohromady, je nás sedm, většina rozhoduje. Každý z nás prostě má svůj úsudek. A zatím si myslím, že jsme rozhodli dobře, protože za nás můžou hovořit výsledky. To znamená snížení inflace z 18 % na 2 %.
Co tedy aktuálně říká predikční model? Neříká, že by sazby aktuálně měly být níž?
Říká: snižujte velmi opatrně.
Takže se tím víceméně řídíte.
Zatím ano.
Jak bude s vaší měnovou politikou ladit vaše nová posila, ekonom Jakub Seidler, který v prosinci v radě České národní banky nahradí Tomáše Holuba?
Já se nebudu vyjadřovat k jednomu členu bankovní rady, spíš za celý tým. Doufám, že zapadne jako týmový hráč a budeme celý tým odpovědný České republice.
Takže nečekáte, že bude tak trochu v opozici jako třeba Tomáš Holub?
Nekomentuji vůbec jednotlivé členy. Doufám, že jako tým působíme celistvě, bez hádek navenek. Byť debatujeme vnitřně, každý s každým. Nejenom tento jeden člověk, ale každý debatujeme a snažíme se nejenom zajistit české veřejnosti nízkou inflaci a pevnou měnu, ale teď současně náš projekt číslo jedna na příští rok jsou okamžité platby, abychom mohli rychle, okamžitě platit z účtu na účet. To je projekt, na kterém už dva roky děláme. Řada lidí to vidí v praxi, že může hned zaplatit kamarádovi na účet. A my to budeme dál rozvíjet. A to jsou přesně ty podmínky, které my jako státní instituce máme vytvořit podnikatelům a vůbec lidem, kteří tady chtějí generovat nějakou přidanou hodnotu, aby se ta ekonomika pohnula.
Předpokládám ale, že rychlé platby jsou v seznamu úkolů České národní banky asi až někde níže než třeba inflace. Pojďme se za ní ještě ohlédnout. Za poslední tři roky máme kumulovanou inflaci 33 %. Celkem rok a půl byla inflace dvojciferná a v září roku 2022 zdražování dokonce dosáhlo 18 %. Jak velká rána pro reputaci centrální banky je růst cen o třetinu během tří let?
Je to velká rána. Je potřeba si přiznat, že sama centrální banka v minulosti udělala dvě chyby. První – ultra nízké úrokové sazby, druhá – devalvace koruny a naprosto nešťastné ukončení devalvace koruny, která znamenala zvýšení množství peněz v bankách. Ty dvě chyby se staly. Je potřeba si to přiznat a je potřeba je hlavně v budoucnosti neopakovat. Proto je potřeba myslet hlavně na budoucnost.
Říkáte ultra nízké úrokové sazby. Když se na to zpětně díváte, měly tedy být v určitých obdobích vyšší?
Určitě.
Vy například jste nikdy nehlasoval pro zvýšení úrokových sazeb. Opět zpětně, hlasoval byste teď jinak?
Já jsem nejmíň čtyřikrát hlasoval pro zvýšení úrokových sazeb.
Takže v ty momenty, kdy jste nehlasoval, tak to byste nevzal zpět?
Ne, nikdy. Já jsem hlasoval pro zvýšení sazeb na začátku roku 2019, a to proto, že ekonomika byla v růstu a inflace byla nad inflačním cílem. A bylo to přesně to období před covidem, kdy jsme měli dávno mít vyšší úrokové sazby. A hlavně ta chyba nastala v období deset let předtím, kdy byly ultra nízké úrokové sazby. Čili my v období těch dalších x let dopředu musíme zabezpečit, aby měnové podmínky byly přísné, přísnější než dřív. Proto ty sazby musí být vyšší, než byly před deseti lety.
Říkáte, že ta chyba byla hlavně před deseti lety. Ale když jsem se koukala na vaši poslední Zprávu o měnové politice z února 2024, tak tam sama Česká národní banka konstatuje, že odchylka od toho cíle v letech 2022 a 2023, což už je vlastně období, kdy jste tam seděl, byla způsobená také nedostatečným zpřísněním měnové politiky.
Ano, ale dlouhodobě. Dlouhodobě. Moje logika je: když máte nízké úrokové sazby, deset let nula, pak vám přijde inflace a vy se to rychle snažíte dohnat tím, že zvyšujete sazby, tak se vám to nemusí podařit.
Není lepší rychle než pomalu nebo vůbec?
Tehdy v tom období bylo lepší pomalu. Věřte mi, já jsem dokázal to, že když jsem se stal guvernérem a měl jsem tady nový tým v bankovní radě, tak jsme stabilizovali sazby. Vzpomeňte si na to období, kdy řada expertů hovořila o tom, že se nám nikdy nepodaří snížit inflaci.
Nebylo to nerozvážné, ta stabilita sazeb? Omlouvám se, že vám do toho vstupuju.
Ne, to bylo velmi dobře promyšlené. A to proto, že většina té inflace byla nákladová a druhá část byla způsobená těmi nulovými sazbami v předchozích deseti letech. Proto stabilita sazeb, pevná koruna. A když máte nákladovou inflaci, je lepší mít pevnou, silnou měnu. My jsme dokázali na jaře 2023 mít nejsilnější korunu v historii České republiky. To zlevnilo exporty a to byl nejlepší nástroj, jak zápasit s nákladovou inflací. A zároveň přes vytvoření očekávání, že se nám to podaří, a doopravdy ta inflace začala klesat. A přes komunikaci, že sazby budou v budoucnu vyšší, než byly dřív. Tyto momenty pak působí na to, že i poptávková inflace postupně začne klesat, nebo že jsme s ní zatočili.
Pro spotřebitele, lidi v České republice, bude tohle období myslím docela dlouho v paměti, protože řada lidí musela sáhnout do svých úspor. Jak jsem zmiňovala, přišli o své úspory, samozřejmě o část mezd. Proč bychom teď České národní bance měli důvěřovat, že už nic takového nedopustí?
Mohu se za to zaručit svým jménem a myslím, že všichni, celý náš tým, se za to zaručuje České republice, že nedopustíme, aby inflace byla tak vysoká.
Čím to budete argumentovat? Proč už se to nestane?
Budeme naprosto otevřeně komunikovat to, co chceme dělat. To znamená vyšší sazby, pevná měna, stabilita bankovního sektoru.
Aleš Michl, guvernér České národní banky. Děkuju za rozhovor.
Díky, bylo mi ctí.