5. 1. 2025

Aleš Michl: Rok 2025 bude rokem nízké inflace a finanční stability. Za to ručíme jako Česká národní banka

Rozhovor s Alešem Michlem, guvernérem ČNB
Terezie Tománková (CNN Prima News 5. 1. 2025, pořad Partie Terezie Tománkové)

Rok 2025 bude rokem nízké inflace a finanční stability. Ve vysílání Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News to prohlásil guvernér České národní banky (ČNB) Aleš Michl s tím, že jeho instituce se za to může zaručit. Dále řekl, že letos očekává růst tuzemské ekonomiky. Michl zároveň zopakoval, že v sektoru státních zaměstnanců je na místě propouštět. ČNB jde podle jeho slov příkladem.

„Bude to rok nízké inflace a finanční stability, za to ručíme jako Česká národní banka,“ řekl hned na úvod rozhovoru v Partii Michl. Následně dodal, že by se inflace mohla pohybovat okolo 2,5 procenta.

„Radši bych byl, kdyby byla kolem 1,9 až dvou procent. Budeme se ji snažit mít ten další rok zase nižší,“ pokračoval guvernér ČNB. Připomněl, že při jeho nástupu v červenci 2022 činila inflace 17,5 procenta.

Česká ekonomika v letošním roce poroste pomaleji, než se očekávalo. Původní predikce hovořila o 2,7 procenta, nyní je odhad pesimističtější. „Čekáme, že ekonomika poroste letos kolem dvou procent, ale je to jenom prognóza. Důležité je, že růst má být založen na spotřebě domácností a na dluhu, na zadlužování vlády,“ řekl.

Za důležité považuje investice a také chuť lidí podnikat. „Nejdůležitější je, aby tady byl duch podnikání, aby lidé chtěli podnikat a vydělávat, aby stát jen nebujel, nebyla tady jenom byrokracie a nenabíralo se ve státní sféře,“ zmínil dále guvernér ČNB.

Naopak má za to, že je na místě ve státní sféře propouštět, neboť je podle něj aktuálně přebujelá. „Podle mě by se mělo přidávat na mzdách, ale velmi rozumně, a hlavně by úřady a přebujelá ministerstva měly propouštět. Řada agend by se měla revidovat,“ řekl Michl.

Zmínil, že jeho instituce šla příkladem a snižuje počet svých zaměstnanců. „Snížili jsme počet ředitelů ze 17 na 14, zadali jsme revizi agend, čili děláme jejich audit, snažíme se zlepšit organizaci, aby ti lidé, kteří s námi zůstanou, měli skvělé platy a zároveň aby jejich agenda byla úplně jasná,“ pokračoval guvernér ČNB.

Přepis rozhovoru (edičně upraveno)

Dovolte, abych přivítala dalšího hosta – pan Aleš Michl, guvernér České národní banky. Dobrý den.

Hezký den a díky za pozvání.

Já děkuji, že jste ho přijal na začátku nového roku. Pane guvernére, jak se bude Česku dařit v letošním roce? Nadechne se ekonomika?

Bude to rok nízké inflace a finanční stability. Za to ručíme jako Česká národní banka.

Co znamená nízká inflace pro diváky?

Bude inflace kolem 2,5 %. Máte pravdu, že radši bych byl, kdyby byla kolem 1,9 % až 2 %. Budeme se ji snažit mít ten další rok zase nižší.

Jak poroste ekonomika? V rozpočtu ministerstvo financí pracovalo s výhledem růstu o 2,7 %. Teď jsou ty výhledy trošku pesimističtější. Co čekáte?

Čekáme, že ekonomika poroste letos kolem 2 %, ale je to jenom prognóza. Důležité je, že růst má být založen na spotřebě domácností a na dluhu, na zadlužování vlády. To jsou faktory, které bych radši neviděl. Mám radši investice, aby se firmám dařilo, aby se i lidem dařilo. Takže radši než spotřebu bych viděl investice.

Budeme se o tom bavit, i o spotřebě, i o tom dluhu, který se s tím samozřejmě pojí. Co jsou rizikové faktory pro vás jako Českou národní banku, ekonomy? Je to Německo, je to Francie, dvě nestabilní ekonomiky, největší v Evropské unii a v eurozóně? Počítáte s tím?

To jsou takové mikroekonomické důvody, které tady budou vždycky. Ale to nejdůležitější je, aby tady byl duch podnikání, aby lidi chtěli podnikat, vydělávat, mít zisk, a aby stát jenom nebujel, nebyla tady jenom byrokracie, nenabíralo se ve státní sféře, nepřidávaly se jenom mzdy. A pak ten stát přebere roli toho, co má dělat na trhu jedinec nebo podnikatel. Toho se nejvíc bojím, aby toto nebylo potlačováno.

Vy jste o tom koneckonců mluvil i na fóru v Ostravě. Vyzval jste k propouštění, ke snižování stavu státních zaměstnanců. Dával jste za příklad i Českou národní banku. Myslíte si, že dojde k nějakému kroku, že politici na to uslyší? Má to nějakou odezvu?

Já bych nechtěl mudrovat, ale jdu příkladem. My když jsme nastoupili, byla tady největší inflace v historii od devadesátých let, 17,5 %. Na to jsme reagovali tak, že jsme zvolili strategii silné koruny. Silná koruna snížila inflaci. Propustili jsme 5 % lidí. A takhle by to měla udělat každá státní instituce. Letošní rok začneme minus 5 %, pokud jde o počet zaměstnanců nebo počet pracovních míst oproti tomu, kde jsme začali v polovině roku 2022 nebo na začátku roku 2023. Každý by to měl takhle udělat.

Je český stát přebujelý?

Určitě. Stoprocentně. Podle mě by se mělo přidávat na mzdách, ale velmi rozumně. A hlavně by úřady nebo ministerstva měly propustit řadu lidí. Jsou přebujelé. Řada agend by se měla komplexně revidovat. Přesně to jsme udělali v České národní bance. Snížili jsme počet ředitelů ze 17 na 14. Zadali jsme revizi agend, čili děláme audit všech agend, co kdo dělá, všech procesů. A snažíme se zlepšit organizaci, aby ti lidé, kteří s námi zůstanou, ten skvělý tým, který my teď máme v České národní bance, tak aby měli skvělé platy. Zároveň aby jejich agenda byla úplně jasná.

Vy jste říkal směrem k Německu a k Francii, že jsou to otřesy, na které se musíme připravovat. Ale stejně, Německo je v nestabilní politické situaci, ale i ve špatné ekonomické situaci. Říká se, že když Německo kýchne, my máme hned rýmu. Není to ale tak, že Německo už je úplně nemocné? Je Česká republika připravená na to, co se může dít v Německu?

Není, protože máme úplně stejný model jako Německo, který teď úplně vyhořívá. Na typickém příkladu: automobilky totálně zaspaly dobu, podcenily to, že auto už není jenom fantasticky zkonstruovaná mašina s motorem, ale ten počítač, který je vevnitř, ten iPod nebo tablet a podobně, je daleko důležitější než motor. Podobně jako to bylo u mobilu. A Tesla je prostě o x let napřed, než jsou evropské automobilky. Nebo i čínské automobilky jsou napřed. A tady to německé i české automobilky zaspaly, soustředily se úplně na jiné věci, které vůbec neměly řešit, a zaspaly tu inovaci. Takže celý automobilový průmysl, i německý, musí projít nějakou renesancí.

Čili je ta krize v Německu neodvratná, a tudíž i u nás, protože my jsme na něj přímo navázáni, a to i Škodovkou v německém koncernu?

Nastane tam období kreativní destrukce, což nemusí být nic špatného, ale může tam dojít k propouštění lidí a musí se najít nějaký nový průmysl, který to pak bude táhnout, nebo nové technologie a inovace v automobilovém průmyslu.

Zaznívalo to i v diskusi politiků, kteří tady seděli před vámi. Za příklad se často dává Polsko, které roste, má ukázkové dálnice, investuje. Co dělá Polsko lépe než my?

My, když jsme získali peníze z Evropské unie, tak jsme je dali do řady drobných projektů, rozmělnili jsme je a de facto se vytratily. Polsko udělalo jednu důležitou věc: dalo peníze na dálnice, na silnice, na spojení. A to jsme měli udělat my. Role státu je od toho, aby tady zaručoval bezpečnost, obranu a to, aby se tady dobře podnikalo, aby tady byla infrastruktura k tomu, aby lidé chtěli podnikat nebo aby se pohybovali mezi regiony. Ono to je podobně i s daty. Četl jsem fantastický příklad z Německa, a ono to je podobně i v Čechách. Vzali nějaký odlehlý region a tam byl člověk, který stahoval 4,5 gigabytu dat, to se vejde zhruba na DVD. Byl to fotograf a zápasil s tím, že chtěl poslat data 10 km daleko, jenom do tiskárny, a stáhnul si ta data na DVD, vzal koně a byl tam rychleji. Těch 10 km ujel na koni rychleji, než ta data doputovala. To je jenom takový příklad, jak i v technologiích zaostáváme a vůbec ta infrastruktura nejenže je pomalá, ale je i velmi drahá. Tím se hodně lišíme od Číny nebo od Ameriky a viděli jsme to na cenách plynu, na cenách elektřiny. Hodně byrokracie, a ještě je draho.

A když politici říkají: „Dožeňme Polsko,“ jde to vůbec? Protože když mluvíme o penězích z Evropské unie – ostatně to říká i Nejvyšší kontrolní úřad, že Polsko ty peníze investovalo lépe, my jsme je rozmělnili do rozhleden, cyklostezek – ty peníze jsou utracené. Můžeme ještě Polsko dohnat, nebo nás už nenávratně předehnalo?

Jedině když tady budou nové nápady, když někdo něco vymyslí, podobně jako v Americe, v Dánsku, kde je teď lék na hubnutí Ozempic, ta firma fantasticky táhne celou ekonomiku. Něco podobného kdyby se podařilo u nás, tak to je přesně ten mechanismus, který táhne ekonomiky nahoru, nikoliv to, že někdo v politice něco zavelí nebo něco udělá.

Já s dovolením ještě zůstanu u inflace, zdražování. Prošli jsme si velmi drastickou inflací, která ochudila české domácnosti o mnoho úspor. Čeho se mají lidé bát v tom příštím roce? Kde jsou inflační rizika? Jsou to stále služby, kde mohou ceny růst?

Největší inflační riziko je deficit státního rozpočtu a přílišné množství peněz v oběhu. Deficit státního rozpočtu je potřeba snižovat. Nejsme v žádné krizi, čili je potřeba vyrovnaný rozpočet. To je teď nejlepší způsob, jak bojovat proti inflaci. Za druhé, bylo prostě vytisknuto přílišné množství peněz. Deset let před covidem jsme tady měli úrokové sazby kolem nuly. To byla kritická chyba. Takže my se nemůžeme divit, že ta inflace vznikla. A my teď jako Česká národní banka musíme zajistit, aby se peníze netočily a znova neobnovovaly. Jinými slovy, úrokové sazby musí prostě být vyšší, než byly dříve.

Rozebereme to, úrokové sazby i rozpočet. Ale stejně, když nás teď poslouchá někdo, kdo nemá ekonomické vzdělání a prostě jenom čeká, co bude příští rok znamenat pro jeho peněženku, za co bude platit víc? Jsou to služby, nebo jsou to stále potraviny? Protože když posloucháme živnostníky, podnikatele, oni si stěžují na drahé vstupy, drahé energie. Co čekáme?

Čekáme nízkou inflaci kolem 2 % nebo 2,5 %. Takže já bych teď nečekal nějaké výrazné zdražování. Ale je pravda, že ceny doopravdy za poslední tři roky výrazně vzrostly. Takže je potřeba se z toho poučit, aby takové období už nikdy nenastalo. A ceny vzrostly proto, že tady byl deficit, a proto, že bylo přílišné množství peněz v oběhu. A dříve byly nízké úrokové sazby.

Váš kolega z České národní banky, viceguvernér Frait, řekl, že inflace je nízká, pokud o ní lidé nemají potřebu přemýšlet. Vrátí se v blízké budoucnosti ta doba, kdy to vůbec nebude téma, protože to nebylo téma desítky let?

My jsme tady byli před rokem a půl a pak před dvěma lety. Měli jsme podobný novoroční rozhovor. Tehdy byla na tom přelomu roku inflace třeba 15 %.

Velmi vysoká.

Pak byla 7,5 %. Já jsem říkal, že tu inflaci do roka a půl snížíme. A snížili jsme ji. To bylo přesně to období, kdy jsme prostě museli ukázat výsledek veřejnosti. Jsme placení za to, abychom doručovali výsledky veřejnosti, nikoliv abych tady kecal a politizoval nebo hrál si na politologa. Takže já chci doručovat ty výsledky. A doopravdy jsme teď doručili výsledek. Loni únor, březen a červen přesně inflační cíl 2 %. Teď je inflace trošku vyšší, 2,8 %. Možná teď za prosinec bude kolem 3 %. Uvidíme. Ale pokusíme se tu inflaci prostě letos dát zpátky na dvojku nebo zpátky k dvojce tím, že budeme přísní, velmi přísní. A to bude to období, kdy by se o nás snad mělo míň mluvit. Snad. Protože ty výsledky doručíme.

Co rozhodne o tom, pane guvernére, jestli se tu nízkou inflaci podaří udržet?

Rozhodne to, jestli vláda bude snižovat deficit veřejných financí a jestli se nerozjedou dluhy, půjčky, hypotéky a znova takové to zadlužování lidí, státu, firem. A to se budeme snažit krotit.

Pojďme to rozebrat, jak jsem slibovala. Státní rozpočet: deficit je 241 miliard, ale máme volební rok a minulost ukázala, že volební roky dokáží být hodně ošemetné, co se týká státního rozpočtu. Může to skončit snižováním daní nebo rozdáváním peněz. Co čekáte od tohoto roku? Máte pocit, že by se politici mohli utrhnout z řetězu a rozdávat?

Nevím. Rád bych měl vyrovnaný rozpočet, ale asi je to jenom sen.

Co je vyrovnaný rozpočet? Prostě s nulou nebo s kladnými čísly? Je to vůbec možné?

V období před covidem, v letech 2016, 2017, 2018 i 2019, byly v průměru přebytkové veřejné finance. Je to možné.

Mimochodem, politici se tady přeli o to, že za to mohlo snížení daní v roce 2020. Bylo to zrušení superhrubé mzdy. Mělo to tak velký vliv na peníze v ekonomice a na inflaci?

Když se podíváte na to, kolik má stát příjmů versus HDP, můžete si takhle srovnat všechny státy světa nebo země OECD, které mají srovnatelnou metodiku. A dáte si příjmy vůči HDP. A podíváte se, jak moc stát vybírá na daních versus to, jak je velká ekonomika. Z toho vám statisticky vyjde, že máme zhruba průměrné zdanění, čili stát má dostatek peněz k tomu, aby zaručil vyrovnaný rozpočet.

I přesto, že je válka na Ukrajině, která stále pokračuje už třetím rokem, je velmi složitá situace v energiích? Protože to v roce 2016, který jste zmiňoval, nebylo.

Ano, určitě. My v České národní bance jsme taky šli příkladem. Museli jsme zkrotit provozní výdaje a vyřešili jsme to tak, že jsme prostě propustili 5 % lidí a navýšili jsme platy jenom tomu zbytku.

Pojďme k těm úrokům. Vy jste 19. prosince na svém posledním zasedání bankovní rady ponechali úroky na 4 %. Snižování se tedy zastavilo a už další nebude?

V prosinci 2023 byly úrokové sazby ještě 7 %. Začali jsme je pomalu snižovat. Čekali jsme, že ta inflace spadne. Spadla na ta vytoužená 2 % a snížili jsme sazby postupně z těch 7 % na 4 %. A teď máme prostě takové vyčkávací období, takovou pauzu, kdy si chceme udělat nové analýzy výhledu ekonomiky a chceme dál zůstat jestřáby. A pak na začátku února se rozhodneme, jak dál.

Je možné, že by Česká národní banka úrokové sazby opět zvyšovala? Co o tom bude rozhodovat?

Všechny možnosti jsou otevřené. Úplně všechny. Jakýkoliv nárůst inflace prostě nedovolíme. Nebudeme opakovat tu chybu, která se stala v minulosti, že byly příliš nízké úrokové sazby a inflace se začala řešit, až když nastala. Takže prostě nedovolíme jakýkoliv nárůst inflace nebo jakýchkoliv inflačních tlaků.

Vy už jste zmínil, že za poslední rok klesla základní sazba ze 7 % na 4 %. Banky ale nezlevnily. Pokud má někdo hypotéku, tak se zlobí na banky, protože to nekopírují. Ani ty nové nabídky. Banky zlevnily za rok o 0,7 % ze 6 %na 5,22 %. Když jsem se včera dívala na nabídky bank na hypotéky, tak jsou pořád přes 5 %. Čím to je?

Je potřeba vybírat mezi bankami. Takže udělejte si čas, pokud bych mohl vyzvat lidi, vezměte si klidně dovolenou, obejděte tři čtyři banky a jsou doopravdy na trhu i dravci, kteří už mají hypotéky levnější vůči ostatním. Je to čistě kapitalismus, tržní mechanismus. Banky chtějí mít zisk.

To chápu, ale i když si někdo ten čas udělá, vy už to říkáte po několikáté, obejde si banky, je to velmi náročné, jak časově, tak asi i psychicky. Ale jak toho má člověk docílit? Když se dívá na ty nabídky bank, tak jsou stále poměrně velmi vysoké a nekopírují ten trend základní úrokové sazby.

Jsou na to dva pohledy. Ano, hypotéky jsou vyšší, ceny za hypotéku jsou vyšší, než byly dřív, čistě proto, že se snažíme krotit inflaci a nechceme dovolit to, co se tady dělo dřív, že si prostě každý půjčoval a jeli jsme prostě: „Půjčte si, půjčte si, půjčte si, kupte si, kupte si, kupte si.“ Podobnou strategii prostě nechceme dovolit. Takže ano, jsou dražší než dřív, ale já jenom říkám, že na trhu jsou dravci, kteří mají nižší úrokovou sazbu, než je průměr.

V listopadu se průměrná cena 70metrového bytu poprvé v české historii přehoupla přes 5 milionů korun. Vy ve své Zprávě o finanční stabilitě konstatujete, že nemovitosti byly ve druhém čtvrtletí nadhodnocené o 60 % pro domácnosti, pro drobné investory z řad domácností o 20 %. Vlastní bydlení už tedy bude výsadou jen bohatých nebo šťastlivců?

Ne. Já docela věřím na renesanci české ekonomiky, jenom se musíme zbavit té závislosti na státu – nečekat na to, co stát udělá, rozjet víc podnikání, inovace, aby se tady točil kapitál. A pokud ten nový nápad přijde, pak přijde nárůst platů a ten pak bude znamenat, že lidi budou mít dostupnější bydlení.

Vím, že chladit trh s byty není v mandátu České národní banky, to nemáte v popisu práce, ale co doporučujete mladým lidem, kteří opravdu poctivě pracují, vydělávají, ale zařídit vlastní bydlení si nemohou?

Je potřeba buď nájem, nebo si začít spořit. Nic víc nezbývá.

Stále platí vaše doporučení, že lidé mají hodně pracovat a omezit Netflix a snažit se na sobě pracovat? A méně utrácet, více spořit? Tak jste to říkal, když jsme se tu viděli naposled.

Doufám, že to ode mě nikdo nebude brát jako drzost, ale doopravdy budoucnost přeje těm, kdo budou vzdělaní a kdo budou hodně pracovat a budou mít výsledky práce. A my to tady vidíme i v politice nebo i u nás v centrálním bankovnictví. Bez výsledků práce prostě nemůžete dál fungovat, protože sociální sítě vás sežerou. Podobně jako dříve byl knihtisk, který šířil myšlenky. Znamenalo to, že se akcelerovalo šíření myšlenek, ale teď je to násobné. Teď sítě působí jako katalyzátor šíření myšlenek. Takže budoucnost přeje těm, kdo budou mít výsledky, a to budou mít vzdělaní lidé, kteří budou chtít pracovat.

Jak se bude, pane guvernére, v tomto roce 2025 dařit české koruně? Jak bude silná?

Nevím. Já bych byl rád, kdyby byla silná, ale neděláme predikce kurzu. A nejvíc mě mrzí, že v období 2013–2017 jsme sami v České národní bance způsobili to, že koruna oslabila. Zastavilo se dohánění mezd vůči Německu. Byl to úplně nesmyslný krok. Hlavně rok 2017, to byla největší makroekonomická chyba, kdy jsme si sami oslabili korunu. Tím pádem se naše platy přestaly sbližovat. A když to řeknu na příkladu, tak předtím, než Česká národní banka začala oslabovat korunu, tak jsme se přibližovali přes posílení kurzu. Koruna posilovala, tím pádem v přepočtu naše mzdy doháněly Německo. Postupně jsme začali Německo dohánět. A tím, jak jsme oslabili kurz, tak tu německou mzdovou hladinu nebo ty mzdy musíme teď dohánět přes vyšší inflaci, což je strašně riskantní věc, protože inflace je největší zlo, které my nemůžeme dovolit. Takže strašně rád bych měl silnou korunu, ale uvidíme.

Předpokládám, že jste poslouchal novoroční projev pana prezidenta. I letos tam bylo téma euro, i když ne tak silné jako loni, kdy to přednesl jako velké téma. S vaší viceguvernérkou Evou Zamrazilovou jsem to tady potom rozebírala na Nový rok. On řekl, že by bylo výhodné mít euro, že bychom se tak lépe přiblížili těm německým platům, o kterých mluvil pan premiér. Bylo by euro pro Česko výhodné?

Ne, euro není žádná spása. Euro nás prostě nepřiblíží k německým mzdám. K těm se přiblížíme tehdy, když tady bude produktivita práce, podnikavost a posilující měna.

Ale české podniky, české firmy se euroizují samy od sebe, nabírají si úvěry v eurech navzdory té politické vůli, která tady je.

Ne, ne, ne. Nikdo nikoho nenutí si nenabírat peníze v euru. Pokud podnik chce, tak může. A ekonomika takto přirozeně krok za krokem půjde k euru. Na tom není nic špatného. Ale bude to trvat a chce to ještě čas.

Má vůbec euro pro nás nějaké výhody jako pro českou ekonomiku s její strukturou, s naší historií?

Euro je dobré tehdy, pokud vám nefunguje kurzový vyrovnávací mechanismus platební bilance, což zní velmi složitě, ale je to tak, že ta měna by měla posilovat, měla by motivovat firmy k inovacím a naše platy jako obyvatelstva přibližovat německým. A naopak, když se ekonomice nedaří, tak by měla oslabit, tím pádem pomůže podnikatelům. Pokud tento mechanismus nefunguje, pak je dobré přijetí eura. Napsal jsem na to doktorský článek, asi 200 stran.

Pane guvernére, když se podíváme na podporu eura v Česku, tak podle posledního šetření STEMu v září 2024 to bylo 25 %. Čím si vysvětlujete, že je stále tak malá podpora, která klesá, už tedy mírně roste z těch úplně nejnižších 15 %, ale zhruba jenom čtvrtina lidí by si přála euro? Je to tou politickou diskusí, nebo opravdu lidé rozumí těm výhodám a nevýhodám? Nebo je to jenom nějaká historická tradice a lpění na české koruně?

Je to spíše pro nějakého politologa, ať to zhodnotí. Ode mě nemůžete čekat nic jiného, než že já mám rád korunu. Já chci být ten Rašín, který vyzývá k šetření, k vyrovnanému rozpočtu, k přísné měnové politice a ke koruně.

Pane guvernére, teď se dostávám přímo k bance a k nákupům devizových rezerv. Česká národní banka nakoupila skoro 6 tun zlata, na konci pololetí tak měla ve svých zásobách 41 tun, pokud je to číslo platné. Na konci mandátu chcete mít 100 tun. Stihnete to?

Když jsem začínal v České národní bance, tak jsme měli 8 tun zlata. Bylo to nejmíň v české historii, takže ta strategie byla opačná. V současnosti už máme 50 tun zlata, takže jsme se trošku činili. A budeme mít 100 tun, za těch zhruba 3,5 roku to ještě stihneme a budeme mít nejvíc v historii České republiky. Máme devizové rezervy pro tuto zemi. Kdyby se cokoliv dělo, tak máme devizové rezervy a ty je potřeba dobře investovat, diverzifikovat, rozdělit do různých tříd aktiv. A máme akcie, budeme mít 30 % akcií, máme dluhopisy, máme peněžní úložky a máme zlato. Takže to je ta logika – rozložit devizové rezervy, aby ty třídy aktiv byly navzájem diverzifikované.

A co kryptoměny? To je otázka, která se politickou diskusí často prolíná, hlavně od mladých lidí.

Ano, měl jsem bitcoin v hlavě, ale naše strategie teď je nízká inflace, finanční stabilita. To je náš mandát, toho se chci držet.

Když říkáte, že jste ho měl v hlavě, tak jste zvažoval, že by Česká národní banka ukládala peníze do krypta?

Určitě. Já jsem zvažoval bitcoin, ale naštěstí je nás sedm členů bankovní rady a myslím si, že zlato teď bude stačit, ale můžeme o tom dál debatovat. Bitcoin je velmi zajímavá věc, ale nikdo přesně neví, jestli to, co čteme, je pravda, protože nikdo z nás neviděl kód bitcoinu. Pokud to tak je, tak je bitcoin velmi zajímavý jako diverzifikace vůči ostatním aktivům. Myslel jsem nakoupit jenom pár bitcoinů, nemyslel jsem do něho masivně investovat.

Když jsme ještě u zlata, dívá se Česká národní banka při nákupech a investicích na cenu, nebo prostě jenom následuje trend na trhu se zlatem?

V současnosti máte řadu aktiv na maximu. Na maximální hodnotě je cena akcií i cena zlata, takže nemůžete koukat na cenu. A my máme nekonečný investiční horizont, takže to je jiná pozice, než má běžný občan. To znamená, že my, když budeme nakupovat pravidelně každý měsíc nebo každé čtvrtletí, tak si myslím, že dlouhodobě bychom měli vydělat. Je to něco jiného než občan. Občan by teď měl posečkat nebo pravidelně investovat, to je asi nejlepší možnost. Neměl by všechen majetek teď vložit do akcií nebo do zlata, protože ta aktiva jsou na maximu. Ale pravidelné investování, to je nejlepší odpověď.

A do čeho investovat, pokud nás někdo poslouchá, měl by vůli a peníze, které mu přebývají?

Takže místo toho Netflixu po nedělní Partii se připravit na pondělí a zajít buď na tu hypotéku, anebo obejít 3–4 banky nebo 3–4 investiční společnosti, jak kdo chce, a založit si pravidelnou investici do nějakého akciového fondu, kterému ten člověk porozumí. Nechá si to vysvětlit a porozumí tomu, nenechá si od bankéře nic nakecat, ale prostě tomu porozumí. Pokud neporozumí, ať radši má termínovaný vklad.

Pane guvernére, díky za rozhovor, díky, že jste tady byl. Přeji vše dobré v novém roce. Na shledanou.

Díky a všem hezký nový rok, i vám.