Rozhovor s Alešem Michlem, guvernérem ČNB
Terezie Tománková (CNN Prima News 29. 6. 2025, pořad Partie Terezie Tománkové)
Guvernér ČNB Aleš Michl v Partii Terezie Tománkové na CNN Prima News ujistil, že Česká národní banka bude i nadále postupovat přísně, aby zajistila cenovou stabilitu. „Inflace je nyní někde kolem dvou až tří procent, raději bych ji viděl mírně pod dvěma procenty. I proto budeme velice přísní. Spolehněte se na to, že zajistíme nízkou inflaci.“
Zdůraznil, že úkolem centrální banky není zajistit levné hypotéky, ale vytvořit podmínky pro nízkou inflaci, stabilní finanční systém a spolehlivý platební styk. Připomněl, že právě rozvoj platební infrastruktury je jedním z klíčových úkolů ČNB. „Dříve trvala platba i dva dny, dnes mají lidé peníze na účtu během několika vteřin díky okamžitým platbám.“
Kriticky se vyjádřil k politice minulých let, kdy byly úrokové sazby drženy příliš nízko, a zopakoval, že i do budoucna by měly zůstat na vyšší úrovni. Upozornil také na rostoucí schodek veřejných financí. „Chybí mi myšlenka k nastartování ekonomiky. Stát by měl nejdřív propustit pět až deset procent úředníků, nastartovat hospodářský růst, aby generoval rozpočet, a ten pak můžeme porcovat.“
Připomněl rovněž úspěšnou likvidaci zkrachovalé Sberbanky – klientům se již vrátilo 95 % vkladů a pokud vše půjde podle plánu, zbývající 4 % by mohla být vyplacena do konce letošního roku.
V závěru rozhovoru se věnoval devizovým rezervám. Uvedl, že ČNB aktuálně spravuje aktiva v objemu přibližně 138 miliard eur a je důležité s těmito prostředky dlouhodobě efektivně nakládat. Proto banka navyšuje podíl investic do zlata a akcií a analyzuje další možné třídy aktiv. „Když jsem nastoupil, měli jsme historické minimum zlata. Teď už máme 60 tun a do tří let budeme mít 100 tun, jak jsme slíbili.“
Přepis rozhovoru (edičně upraveno)
Ještě jednou krásné nedělní poledne. Znovu vás vítám u Partie a nabízím slibovaný rozhovor s guvernérem České národní banky, panem Alešem Michlem, mým hostem. Dobrý den.
Hezké odpoledne a díky moc za pozvání.
Já děkuji, že jste ho přijal. Pane guvernére, jsme v předvolebním boji. Některé strany zdůrazňují, že se nám nevede dobře, že je Česko na dně, a jiné, že se nám daří lépe a bude dařit lépe. Jak na tom reálně jsme?
Průmysl je v recesi, hospodaříme s deficity. Jediná dobrá zpráva snad je, že je nízká inflace.
Nicméně Česká národní banka – a rozebereme všechny ty body, které jste řekl – nechala úrokové sazby beze změny. Kde je v inflaci a v inflačních tlacích největší riziko?
To největší riziko je, pokud by se opakovaly chyby, které se tady děly v průměru takových deset let před covidem. To znamená mít dlouhou dobu nízké úrokové sazby, kdy si všichni začínají levně půjčovat a rostou ceny. Anebo druhá chyba: v roce 2017 bylo vytisknuto příliš velké množství peněz s cílem oslabit korunu, a to způsobilo tu velkou inflaci. My jsme se s tím vypořádali. Když jsem nastupoval, byla inflace 17,5 %, nyní je nízká, 2 %. Takže neopakovat chyby a držet úrokové sazby na úrovni vyšší, než dřív.
Nicméně průmysl je v recesi. My jsme nejprůmyslovější zemí Evropské unie, bez průmyslu se neobejdeme. Co to znamená? Co to znamená do budoucna, pokud se z toho průmysl nevyhrabe?
To téma je trošku širší. Čína už má daleko konkurenceschopnější výrobky, než měla před deseti dvaceti lety. A my jsme založili náš průmysl na autech a na dílech pro auta, a postupně ztrácíme podíl na trhu. A náš průmysl už neroste, nebude zaměstnávat tolik lidí jako dřív, nebude moct zvyšovat mzdy tolik jako dřív. A Čína, pokud neporoste v Americe, tak bude chtít dříve či později růst někde jinde, bude chtít růst v Evropě. Takže my se s Čínou obchodně ještě více střetneme. A jelikož tady máme nejdražší energie, jelikož tady firmy ztrácí konkurenceschopnost, tak bude velice těžké s ní soupeřit. A proto teď průmysl roste velmi pomalu.
Pokud vás teď sledují voliči, naši diváci, a dívají se do své vlastní peněženky, jak se jim bude dařit příští rok? V nejbližších měsících?
Česká národní banka tady není pro to, aby každému tomu danému člověku zajistila fantastickou budoucnost anebo mu něco slibovala. My jsme tady pro to, abychom vytvořili podmínky k tomu, aby kdo chce, mohl podnikat, a aby se mu podnikalo dobře. Aby ten, kdo chce pilně pracovat, mohl vydělávat peníze. Čili my jsme tady pro to, aby byla nízká inflace. To zajistíme. A také pro to, aby se lidi nebáli dát peníze do bank a spořit. To jsou dva naše hlavní úkoly. Třetí úkol je pak zjednodušení platebního systému. Jestli jste si všimli, tak za poslední zhruba tři roky se zlepšil i platební systém. Dříve trvala platba z banky do banky dva dny, dnes už se provede okamžitě. Takže zavedli jsme i okamžité platby. Čili my vytváříme podmínky k tomu, aby kdo chce „makat“, k tomu měl příležitost.
Ale vy jste také ekonom. Vyplývá z těch čísel, která přicházejí a která Česká národní banka shromažďuje a analyzuje, že se lidem bude dařit lépe, nebo nás čekají zase nelehké časy?
Co se týká inflace, tak ta je někde kolem 2–3 %. Radši bych ji viděl mírně pod 2 %, proto budeme velice přísní. A to je asi to nejdůležitější, co bych mohl lidem říct: spolehněte se na to, že teď bude nízká inflace.
Ještě k úrokovým sazbám: sazby například u hypoték stále neklesají tak, jak by si lidé představovali. Čím to je? Změní se to ještě někdy?
Mým cílem není, aby lidé měli levné hypotéky, radši budu nepopulární. Mým cílem je, aby byla nízká inflace. Proto musí být úrokové sazby o trošku vyšší, než jsme byli zvyklí. A proto i hypotéky jsou dražší, než jsme byli zvyklí.
Ale na druhou stranu jsou tam i marže bank, které potom odtékají v dividendách. Už si to dovolila kritizovat i viceguvernérka paní Zamrazilová. Říká, že ty peníze potom nepracují tady, ale odtékají, zatímco banky vydělávají.
My máme jeden z nejlepších týmů, co jsem kdy v životě zažil – myslím těch sedm členů bankovní rady a vůbec všechny lidi u nás v bance. Pokud to říká paní viceguvernérka, tak to jenom podpořím. Ale asi je to na lidech. Já bych jim doporučil, aby si vzali jeden den dovolenou, zašli si do konkurenční banky a nebáli se změnit účet a převést si na něj peníze. Anebo aby se nebáli obejít tři čtyři banky se žádostí o hypotéku a vsadili na tu nejlevnější nebo tu nejvíc kredibilní.
Pane guvernére, když včera ministr Stanjura v České televizi řekl, že schodek bude příští rok vyšší než letos – mluví o 280 miliardách, mimo jiné kvůli zvýšeným výdajům na obranu, a ty budu s vámi rozebírat také – co jste si pomyslel? Jaká je to zpráva pro vás?
Je to politika, která zvyšuje inflaci.
Může vláda dělat něco jiného za stávajícího tlaku a vzhledem k bezpečnostní situaci pod Donaldem Trumpem, kdy se země dohodly, že zvýší cíl pro své obrané výdaje na 5 % HDP?
Když si do tabulky seřadíte největší země světa podle toho, kolik peněz má daná vláda daného státu k dispozici vzhledem k síle ekonomiky, čili seřadíte si příjmy jejich státního rozpočtu vzhledem k HDP, a dáte tam i střední ekonomiky, tak vám z té tabulky vyjde, že Česká republika má dost peněz na to, aby politik mohl uplatňovat to, s čím vyhrál volby, nebo to, co napsal v programu. A má i dost peněz na to, aby měla vyrovnané rozpočty. Když si vezmete třeba země OECD, tak máme dokonce víc, než je průměr. Vláda má peněz víc než Švýcarsko. Relativně k HDP vybírá dokonce více peněz než Spojené státy.
Na druhou stranu většina těch výdajů jsou výdaje mandatorní, vázané zákonem, nebo kvazimandatorní, a politici říkají, že nemají příliš moc prostoru k tomu, jak manévrovat a uplatňovat právě svoji politiku.
No, já kdybych věřil na takové výmluvy, tak bych nikdy neměl ty výsledky, jaké mám. Pokud chcete něco změnit, tak to jde. Musíte začít od začátku. Když jsem nastoupil v polovině roku 2022 s novou bankovní radou, tak jsme propustili 5 % lidí. Nebylo to příjemné, ale dalo se propouštět a šetřit. A stejně tak řadu těch výdajů jde změnit hned. Jde změnit zákon, jde škrtnout vyhlášku. My jsme teď škrtli 80 vyhlášek. Udělali jsme vyhlášku, která ruší vyhlášky. Takže pokud se chce, tak to jde, a nemá cenu se vymlouvat na tahle slovíčka.
To je samozřejmé. Ale žádná vláda to zatím nebyla schopna udělat, protože politici potřebují hlasy voličů. Potřebují vyhrávat volby. Tak co za tím je? Nedostatek odvahy?
To už je téma pro politology. A v tom jste lepší vy než já.
To nevím. Ale každopádně přejdu k těm 5 % výdajů na obranu. Pane guvernére, co vám tam chybí, pokud něco, v té debatě? Protože politici říkají: zavážeme se k tomu, uplatíme to, možná zvýšíme daně, možná snížíme nějaké jiné výdaje. Co vám tam chybí?
No, ten cíl 5 % HDP na obranu je takový symbol, ale chybí mi v tom ta cesta k růstu. Ta myšlenka by měla být opačná. My nejdřív potřebujeme růst, aby rozpočet generoval peníze, a až pak se může porcovat. Takže mně v tom chybí to, že ta země by měla propustit 5–10 % úředníků, vydělat si peníze a pak může dál utrácet.
Bude tam multiplikační efekt, jak slibují politici? Znovu se vrátím ke starému výroku pana premiéra, že jedna koruna utracená na obranu přinese tři. Bude to tak fungovat?
Tak to považuji za další klišé, podobně jako u těch mandatorních výdajů a procenta HDP na obranu. Stát má být malý. Ale má zajišťovat obranu, to ano. Já jenom říkám, že podle všech dat máme dostatek peněz k tomu, abychom zajistili dobré zdravotnictví, armádu, sociální služby a bezpečnost tohoto národa. A je jenom otázka na politiky, jak dobře ty peníze rozdělí. Jestli se někam ztratí, anebo půjdou tam, kam mají.
Co by pomohlo nastartovat českou ekonomiku?
Změna myšlení. Já jsem teď nedávno četl článek od Schumpetera a Jánose Kornaie. Schumpeter je strašně známý, je to rodák z moravské Třešti. A ten říkal, že krachy jsou někdy dobré, protože přinesou něco nového. Tedy ta první změna by měla být, že ne všechno má stát zachraňovat. Nelze se pořád spoléhat na stát. Někdy zkrátka něco spadne. V recesi to typicky bývá automobilový průmysl. A my mu nemáme pomáhat žádným šrotovným nebo něčím podobným. Ať prostě zanikne, nebo ať se přemění na něco jiného. A ten druhý, János Kornai, psal o sacím reflexu. To zní divně, sací reflex, ale znamená to, že se postupně – dříve se to dělo za komunismu a teď to opět nabírá na síle – hodně firem, lidí, ministerstev přisaje na státní rozpočet a chce pořád víc a víc. Zkrátka sají peníze. A je potřeba je škrtnout, odrovnat, snížit počet buď úředníků, anebo těch sajících institucí. A stát pak bude mít peníze a bude je moct dát třeba na tu obranu.
Na druhou stranu to, co popisujete, velmi zesílilo v době covidu. Jsme během takto krátké doby jako společnost schopni naše myšlení změnit?
Jsou krizové události, kdy deficit má být a kdy tyto jevy zesílí. To je běžné. Ale problém je, když pak přetrvávají dál, i když ekonomika roste. My jsme teď v mírném růstu a rozpočet už mohl být dávno vyrovnaný.
Pane guvernére, emisní povolenky pro domácnosti a osobní dopravu – to je velké téma. Bude to téma těchto voleb. Politici samozřejmě o něm nemluví rádi, zvlášť ti, za jejichž vlád se to schvalovalo. Jak velké riziko to představuje pro ekonomiku a dopad na Česko?
Představuje to velké riziko. Protože pokud chceme trošku změnit myšlení, tak potřebujeme, aby firmy, které tady podnikají, neměly x násobně dražší energie než v Americe nebo v Číně. Pokud tady máme nejdražší energii v Evropě, tak přes to nejede vlak. Tak jsme na tom špatně.
A může s tím česká vláda něco dělat?
Podle mě určitě jo.
A emisní povolenky pro domácnosti. Lidé se bojí, že zdraží benzín, že je celá ta politika Evropy donutí šetřit a méně utrácet za fosilní palivo. Pracuje Česká národní banka ve svých prognózách s tím, že to může mít dopad do ekonomiky?
Určitě pracujeme s nákladovými šoky. Pro nás to jsou nákladové šoky – co by se mohlo stát, kdyby zdražil benzín, ropa a podobně. Ale teď je to hodně na politicích. Ten problém je dlouhodobý a je to o tom, že ta akce prostě nenastane hned po volbách. Že nejsou doručeny veřejnosti výsledky.
Tady mi nahráváte na politika, který začal doručovat své výsledky, nebo se o to aspoň pokouší, a to je Donald Trump a jeho celní politika. My jsme spolu mluvili na konferenci, která se věnovala penězům a ekonomice, a vy jste říkal, že z celních nápadů a celní politiky Donalda Trumpa spíte dobře. Platí to stále?
Ano. Protože ta celní politika, byť se o ní hodně mluví, není pro budoucí vývoj zase tak podstatná. Ta je podstatná pro soupeření Čína-Amerika, Čína-Evropa. A že pokud Číňané nedobydou Ameriku, tak půjdou do Evropy a budou ještě o to víc soupeřit s našimi firmami. Ale to celé si tady za tři, za pět let podle mě nikdo moc nebude pamatovat – že byly nějaké tarify, nějaká cla. Ta budoucnost je prostě o umělé inteligenci, o tom, aby se instituce samy o sobě zlepšily. My jsme zlepšili Českou národní banku. Já doufám, že pokud se na nás dívají naši lidi, tak že se jim u nás dobře pracuje a jsou dobře zaplacení. My máme nejlíp zaplacené lidi ve veřejné sféře. A je to dobře, byť jsme jich 5 % propustili a nenabrali znova. A chceme jim dát umělou inteligenci, chceme ten náš úřad – protože my jsme taky vlastně úřad – prostě posunout do moderna. Tak to jsou pro mě témata daleko lepší než ta cla.
Ale já se u nich přesto zdržím, protože se blíží 9. červenec, kdy Donald Trump odložil cla na Evropskou unii ve výši 50 %. Stále vás to nechává klidným? Pokud by to přišlo, co by se stalo?
Nechává mě to naprosto klidným, protože pro mě je důležitá nízká inflace. Když bude zavedeno nějaké clo na nějaký výrobek a pak přijde nějaká odveta od jiného státu, tak prostě jednorázově poskočí ceny, nějak se změní. Ale nějaké jiné ceny, které nejsou zatížené clem, zase můžou zlevnit. Může se přidat Čína, může podseknout nějaké svoje ceny a podobně. Čili to jsou nějaké jednorázové jevy, které nastanou, ale na dlouhodobý vývoj inflace nebudou mít vliv. Ten je ovlivněn tím, jak se tady zadlužuje stát, jak se zadlužují lidi a jak jsou levné úroky. My nedopustíme levné úroky, ale už nemůžeme ohlídat to, aby se stát pořád nezadlužoval.
V dubnu ministerstvo financí právě ale kvůli clům upravilo odhad růstu HDP na 2 % z 2,3 %. Vy jste řekl, že to je vycucané z prstu. Stále to platí?
Já jsem tehdy řekl, že ta cla nebyla černé na bílém, nebyla na papíře.
Stále nejsou.
A proto dělat odhad dopadu nejen na Ameriku, ale i na Česko, na malou otevřenou ekonomiku, bez toho, aniž bych přesně znal, co bude platit v příštím roce, dvou, je prostě politika. Nebo prostě něco, co je podle mě vycucané z prstu.
Ve zprávě označujete za riziko růst mezd. Stále to platí?
Růst mezd je problém, protože růst mezd má být v souladu s produktivitou práce. Ale bonusy za výsledky, ty ať si každý dává, jaké chce. Pokud jsou výsledky, tak proti tomu já vůbec nebojuji. Ale růst mezd, pokud bychom to přehnali, je problém. Opět uvedu příklad České národní banky, kde poslední roky držíme růst mezd kolem asi 4 %.
A opravdu to přeháníme? A opravdu to přeháníme poté, co reálné mzdy klesaly mnoho měsíců v řadě a lidé byli zoufalí, protože inflace jim odsávala úspory a všechno bylo dražší?
No, ono se to nedá hned tak rychle zpětně napravit. Tady se prostě staly chyby. Typicky deset let jsou nízké úrokové sazby. A do toho centrální banka v roce 2017 zdvojnásobí likviditu, tedy peníze v oběhu a peníze u bank, protože oslabuje korunu. Čili tiskne koruny a stahuje eura. Tak vzhledem k téhle politice se nemůžeme divit, že vznikla inflace. A nejde zase znova přepnout na to, aby úroky byly nulové. Anebo že bychom si strašně rychle zvyšovali mzdy a tím pádem to vlastně dohnali, protože pak tu inflaci zase znova spustíme.
A když vás teď poslouchá někdo, kdo chce zvednout mzdu, jak s tím má ve své hlavě pracovat?
Tak zase dám příklad z České národní banky: budeme se snažit mzdy zvyšovat o něco mezi 4 a 5 %. Doufám, že mě teď neposlouchají naše odbory, na podzim s nimi budu mít jednání. Ale budeme se snažit dávat velké bonusy za výsledky. Takže já bych na to šel přes výsledky. Dal bych na stůl výsledky, podobně jako my: inflace na začátku 17,5 %, teď je 2 %. Platební styk zlepšen. Sberbanka vyřešena. Když spadla Sberbanka, tak jsme na tom poslední dva tři roky pracovali. A 95 % peněz mají klienti zpátky, to nesmíme zapomenout. A brzy, zhruba do konce roku, dostanou další 4 %. Konkurzní správkyně je skvělá. My jsme ve věřitelském výboru Sberbanky a snažíme se splatit důvěru veřejnosti, protože jsme nejdůvěryhodnější instituce v zemi a doufám, že to tak zůstane.
Pane guvernére, my jsme spolu tady mluvili o možnosti investic České národní banky. Vy jste zmiňoval i bitcoiny a vyvolalo to velkou vlnu zájmu, hlavně toho mediálního. Jak jsou ty původní úvahy v České národní bance daleko?
Tak my máme velký balík peněz na aktivech. Máme na nich 130 miliard euro a musíme se o ně starat, aby je zdědily i další generace, aby se nerozfofrovaly. Proto nakupujeme zlato, proto zvyšujeme podíl akcií. A v současnosti nám to portfolio v eurech nebo v dolarech velmi vydělává. A snažíme se teď vést debatu, kam dál investovat, jak rozšířit další třídy aktiv. Takže jednou z těch tříd by mohl být bitcoin – mohl, ale nemusel. A úplně přesná odpověď na vaši otázku je: děláme si analýzu a expertní posudky a ještě pár měsíců to bude trvat. A pak, až ta analýza bude hotová, tak každý z těch sedmi členů bankovní rady – z těch šesti mých kolegů, kteří jsou skvělí – dostane tu analýzu na stůl, poradíme se a rozhodneme.
Neovlivní vlastně celý ten plán s bitcoiny, který vy jste zmiňoval, i to, co se teď děje kolem bitcoinové aféry a nákupu bitcoinů, které stály místo ministra Blažka?
To není problém bitcoinu, to je problém praní špinavých peněz.
Udělal tam někdo chybu?
To je všechno, co k tomu řeknu. Nebudu zatahovat naši instituci do politické kauzy.
To samozřejmě respektuji. Ta analýza bitcoinů jako investice České národní banky by měla být v řádu měsíců, říkáte.
Ano.
100 tun zlata, to byl váš plán. Kde jste?
Tak to už je příjemnější téma. Zase to souvisí s doručováním výsledků. Když jsem nastoupil do České národní banky, tak zlato bylo skoro vyprodáno. Když jsem přišel do trezoru – to si představte, jako kdyby to byl sklep, a tam byly takové ty poličky, kde je zboží, jako vidíte třeba v Tescu nebo v Ikea – tak tam byly ty cihly a bylo tam strašně moc prostoru. Takže jsme rozhodli, že to zlato Česku vrátíme. Ale nedá se to udělat úplně stejně, jako v tom boji s inflací. Nedá se to udělat lusknutím prstu, hned. Děláme to postupně poslední tři roky a budeme ještě tři roky pokračovat. Takže v současnosti máme již přes 50 tun zlata zpátky. Nakoupili jsme ho. A budeme mít 100 tun zhruba do dvou tří let.
Ty zásoby nejsou jenom v Česku. Když nastoupil Donald Trump se svojí nepředvídatelnou politikou, tak v Německu zaznívaly úvahy, že by se měli jít Němci podívat na svoje zásoby do New Yorku. Jsou tam bezpečné?
My je máme v Londýně. Je to kvůli tomu, aby to zlato bylo obchodovatelné. Takže kdyby Česká republika někdy potřebovala peníze, tak se to zlato dá hned zpeněžit a máme peníze hned na účtu. Kdežto když se převáží, tak se pak zlato musí znovu zvážit, certifikovat a podobně. Takže v českých trezorech máme i kvůli bezpečnosti jenom málo zlata.
Dovolte mi ještě probrat, pane guvernére, euro. Znovu se to vrací v předvolební debatě. Pan prezident řekl, že by zavedení eura mělo na ekonomiku nulový efekt. Mělo?
Já nerozumím výdajům na obranu ani armádě, ale rozumím euru. Napsal jsem o tom doktorskou práci. Takže s eurem bych byl velmi opatrný. Má to velký efekt na ekonomiku, ale to neříkám proto, že bych se chtěl dostat do sporu s panem prezidentem, kterého si vážím podobně jako všech ostatních ústavních činitelů. Ale byl bych velmi opatrný. Máme pevnou korunu – to je další doručený výsledek naší bankovní rady veřejnosti. Korunu, na kterou se dá spolehnout. A uvidíme. Pak je to politické rozhodnutí, jak se politici rozhodnou.
To každopádně, ale říkáte, že by to mělo velký vliv na ekonomiku. Jaký? Pojďte to popsat divákům, kteří vás teď sledují a rozhodují se, jestli by to vlastně bylo dobré, nebo ne.
Ano. Euro má v současnosti například Chorvatsko nebo Slovensko. Obě dvě ty země mají vyšší inflaci, než má Česko – kolem 4 %, tedy skoro dvojnásobnou. My máme v současnosti úrokové sazby 3,5 %. V eurozóně jsou úrokové sazby již nízké, na 2 %. Nízké úrokové sazby jsou dobré pro to, aby se půjčovalo, aby byly levné hypotéky. Ale my tady nejsme od toho, aby byly levné hypotéky nebo aby byly levné úvěry. Jsme od toho, aby tady byla v budoucnu nízká inflace. A nemyslím si, že je dobré, že jsou v eurozóně pro některé státy nízké úrokové sazby a zároveň vysoká inflace, která „žere“ úspory, protože ta inflace je vyšší než ty sazby. U nás je to naopak. My máme úrokové sazby vyšší než je inflace, tudíž ten, kdo spoří, tak je na tom dobře, protože mu inflace ty úspory nesebere. A to chceme podporovat. Čili to je jeden z těch velkých dopadů, který by mělo euro na inflaci. Tedy že bychom měli daleko nižší sazby, což by někdo uvítal, ale pak je také důležité doručit ten výsledek – nízkou inflaci.
Pane guvernére, děkuji vám za rozhovor. Mějte se dobře, na shledanou.
Díky a všem hezkou neděli. I vám.