23. ledna 1926
Jmenování guvernéra
Od začátku ledna 1926 začaly stránky předních československých deníků plnit informace o postupu prací na zřízení Národní banky Československé. Tím klíčovým a z hlediska široké veřejnosti snad nejviditelnějším aktem se stalo jmenování guvernéra budoucí cedulové banky, který měl již při ustavující schůzi předsedat valné hromadě banky a následně pak bankovní radě.
V tisku se v této době objevila jména tří potenciálních kandidátů: Karla Engliše, Emila Roose a Viléma Pospíšila. Zatímco v případě ministra financí Karla Engliše se dá hovořit spíše o fabulaci tisku, u dvou dalších osobností se jednalo o reálné úvahy. Emil Roos, který byl generálním ředitelem Zemské banky, měl rozsáhlé zkušenosti s emisní činností, i když v oboru komunálních dluhopisů, výrazně se podílel na procesu likvidace dřívější Rakousko-uherské banky a patřil mezi přední spolupracovníky Aloise Rašína, zejména v době kolkování měny.
Vilém Pospíšil zastával post vrchního ředitele Městské spořitelny Pražské a zároveň místopředsedy Bankovního úřadu ministerstva financí. Výrazně se také podílel na přípravách hospodářského a měnového osamostatnění a právě od něho mimo jiné pocházel nápad na kolkování bankovek v roce 1919 pomocí lepených kolků.
Jména Emila Roose a Viléma Pospíšila byla na stole před ministrem financí Karlem Englišem, který měl rozhodnout o nominaci. Údajně se přikláněl více k Emilu Roosovi, nicméně v průběhu svých úvah byl informován, že pro tento post byl „předurčen“ Vilém Pospíšil, a to již samotným Aloisem Rašínem. Englišův životopisec k tomu později konstatoval: „Proti Pospíšilově kvalifikaci na tento úřad nebylo arci námitek, a tak Engliš se přizpůsobil ... a jmenování bylo provedeno.“
Na jednání vlády se Pospíšilovo jméno objevilo 7. ledna 1926 a o osm dní později byla schválena jeho nominace. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk jej jmenoval guvernérem 23. ledna 1926 a o čtyři dny později složil Vilém Pospíšil do jeho rukou slavnostní slib.