1918–1926
Budování zlatého pokladu
Nejdůležitějším předpokladem vzniku zlaté měny, tedy měny, jež měla stanoven zlatý obsah a byla kryta zlatem (a případně hodnotnými devizami měn, jež měly stanoven zlatý obsah), byly dostatečné devizové rezervy ve zlatě. Při svém vzniku Československo žádné hodnotné rezervy nemělo, muselo je proto postupně vybudovat.
Prvním pramenem tzv. československého zlatého pokladu se staly výnosy sbírky na zlatý poklad, která zprvu vznikla jako osobní iniciativa jednotlivců, občanů nadšených ze vzniku samostatného státu. Z podnětu Aloise Rašína se na základě těchto darů vytvořil zvláštní fond, tzv. „Zlatý poklad Republiky československé“. Největší růst zaznamenal v letech 1918–1919 a následně po úmrtí Aloise Rašína v roce 1923 v souvislosti s jeho přáním, aby prostředky na jeho uctění byly věnovány na zlatý poklad. V roce 1923 se příjmem fondu staly i příjmy z ražby československých dukátů. Vedle sbírky se velmi osvědčila i tzv. státní valutová půjčka, při níž mohli občané složit hodnotné devizy, valuty a drahé kovy a za ně obdrželi dluhopisy. Z domácích zdrojů posléze pocházelo i zlato, které bylo získáno z těžby v československých dolech.
Při převzetí rakousko-uherských bankovek státem se očekávalo, že takto vzniklý tzv. státovkový dluh pokryjí aktiva Rakousko-uherské banky. V průběhu její likvidace se však ukázalo, že v oběhu je mnohem více bankovek, než na co stačí její majetek. Po uspokojení zahraničních věřitelů banky proto připadla na Československo podstatně menší suma aktiv, než se očekávalo. Za rakousko-uherské bankovky stažené v Československu získal Bankovní úřad ministerstva financí pouhých deset tun ryzího zlata.
Významnou část zlata v depotech Bankovního úřadu dále tvořil kov, který jím byl nakoupen z finančních prostředků pocházejících ze zahraničních devizových půjček.
Problémy československého hospodářství v době tzv. deflační krize a s tím spojené měnové problémy se odrazily i na tempu růstu zlaté zásoby. Zatímco od roku 1920 do konce roku 1923 vzrůstala v průměru o cca 11,4 tuny ročně, od počátku roku 1924 do konce roku 1925 to bylo v průměru jen o 162 kilogramů ročně. K 31. prosinci 1925, tedy těsně před vznikem Národní banky Československé, činila zásoba necelých 41 tun ryzího zlata.