Září 1918
Snaha o legislativní ukotvení cedulové banky
Přestože se ke zřízení Národní banky Československé přistoupilo téměř osm let po ustavení Československa a sedm let po vzniku československé měny, úvahy o ní pocházely ještě z doby rakousko-uherské monarchie. Myšlenky českých národohospodářů a politiků, mimo jiné i Aloise Rašína, sumarizoval v září 1918 v textu tzv. Zákona hospodářského Jaroslav Preiss, vrchní ředitel Živnostenské banky.
Tento návrh se do dnešní doby dochoval v Archivu České národní banky, a to ve dvou redakcích. Ve starší redakci se budoucí emisní instituci věnuje jeden paragraf (§ 6) pojmenovaný „Cedulová banka“, ve druhé (novější) cedulovou banku zmiňují tři paragrafy (§§ 9–11). Podle obou redakcí měla být na území nového státu okamžitě s vydáním zákona zrušena všechna emisní privilegia Rakousko-uherské banky a jejích filiálek. Zároveň se předpokládalo, že tímto okamžikem se všem filiálkám banky zakáže jakákoliv činnost, jež by směřovala k převodu hodnot do ciziny, resp. do ústředí cedulové banky ve Vídni či Budapešti. O správu filiálek banky se měli starat komisaři podléhající výlučně ministru financí.
Rakousko-uherskou banku měla co nejrychleji nahradit tzv. Banka říše české zřízená ministerstvem financí. Měla být držitelem takzvaného cedulového privilegia – práva na vydávání bankovek.
Podobě a fungování nové banky se Zákon hospodářský věnoval jen velmi stroze. Předpokládal pouze, že stejně jako dosavadní Rakousko-uherská banka bude mít formu akciové společnosti, jejíž akciový kapitál se opatří úpisem. V novějším znění se pak ještě zmiňovala osoba guvernéra banky jmenovaného ministrem financí, ale bez bližšího určení jeho kompetencí.
Zákon hospodářský nakonec nebyl vydán, a to s ohledem na překotný vývoj politických poměrů v říjnu 1918. Stejný osud mimochodem postihl i tzv. Zákon politický, jenž představoval nástin budoucí ústavy. Myšlenky formulované v obou těchto dokumentech se však staly inspirací pro mnohá politická a hospodářská opatření přijatá krátce po vzniku Československa.