1915–1918
Alois Rašín a myšlenka cedulové banky
Myšlenku vzniku nezávislé cedulové banky Československa formuloval ještě za doby Rakousko-Uherska Alois Rašín – významný politik, národohospodář, zároveň také jeden z mužů 28. října, kteří v roce 1918 vyhlásili samostatný stát, a posléze první československý ministr financí. Cedulová banka se dle jeho úvah měla stát důležitou součástí plánu na vybudování stabilní měny samostatného státu.
Svá teoretická východiska o významu měny a cedulové banky shrnul Rašín v řadě spisů, nejrozsáhleji v Národním hospodářství, které sepsal ještě za I. světové války. Problematice cedulových bank a měny zde věnoval více než šestinu knihy. Cedulovou banku považoval za klíčovou národohospodářskou instituci, která svým úvěrem pružně reaguje na poptávku po penězích a pomáhá tím k uchování hodnoty měny. V případě zvýšené potřeby užívá eskontu směnek (úvěrové činnosti) k rozšíření oběhu peněz v ekonomice a v době jejich nadbytku je naopak stahuje. Jak píše: „Z toho vidíme, že toto vydávání bankovek činí peněžní oběh pružným, snadno přizpůsobitelným potřebám hospodářského života. A v tom je veliký národohospodářský význam cedulové banky.“
Podstatou cedulové banky podle Rašína měl být její zlatý poklad. Ten měl sloužit jako základ krytí jí vydávaných bankovek a plnit funkci měnové kotvy, která zabraňuje převýdeji oběživa, a tím i růstu inflace.
Osamostatnění měny, její následné připoutání ke zlatu a nakonec také vznik její správkyně – nezávislé cedulové banky (dnes centrální banky) – to byly tři postupné kroky „jízdního řádu“, který Rašín formuloval hned po vzniku Československé republiky. Stál tak u zrodu nejen cedulové banky, ale také stabilní měny – československé koruny.