Alois Rašín
(18. 10. 1867 – 18. 2. 1923)
Československý politik a ministr financí v letech 1918–1919 a 1922–1923
Alois Rašín se již v době studií na právnické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze aktivně účastnil politického života a stal se jedním z vůdců studentského pokrokářského hnutí. V roce 1894 byl zatčen a následně ve vykonstruovaném procesu s pokrokovou mládeží, tzv. Omladinou, odsouzen ke dvěma letům těžkého žaláře. Poté, co se rozštěpilo české pokrokové hnutí, se angažoval v politickém státoprávním směru. V roce 1899 spoluzaložil Českou stranu státoprávní s ostře protihabsburským programem. Z té posléze vystoupil a naopak se začal sbližovat s názory Národní strany svobodomyslné, tzv. mladočeské. V této době také vedl úspěšnou advokátní kancelář a vzrostl jeho zájem o hospodářské a finanční otázky. Krátce po vstupu do Národní strany svobodomyslné v roce 1907 se stal jedním z jejích nejpopulárnějších řečníků a v roce 1911 za ni byl zvolen do Říšské rady. Tehdy se také ujal řízení jejího stranického deníku, Národních listů.
Brzy po vypuknutí I. světové války se aktivně zapojil do činnosti Maffie a jako jedna z hlavních osobností protirakouského odboje byl v roce 1915 opětovně zatčen a v červnu 1916 odsouzen k trestu smrti pro zločin velezrady a vyzvědačství. Půl roku poté v lednu 1917 mu byl trest zmírněn na deset let vězení, jež si odpykával ve věznici v Möllersdorfu. Po dalších šesti měsících byl zcela amnestován. Po svém návratu z vězení se opět aktivně zapojil do českého politického života, mimo jiné participoval na sjednocení některých českých politických stran do České státoprávní demokracie (později Československé národní demokracie). Záhy se také stal členem Národního výboru a významně se podílel na procesu příprav vzniku nového státu.
Dne 28. října 1918 jako člen předsednictva Národního výboru náležel k organizátorům protirakouského převratu a připravil první zákon nově vzniklého československého státu. V první československé vládě se stal ministrem financí a v této pozici mimo jiné inicioval úspěšnou odluku československé měny od rakousko-uherské a snažil se jí dát svými hospodářskými opatřeními zdravý a pevný základ. Ve své měnové politice hájil myšlenku radikální deflace, podporoval vyrovnaný rozpočet a státní úsporná opatření. V době jeho druhého ministerského mandátu na něj byl dne 5. ledna 1923 spáchán atentát, jehož následkům o měsíc později (18. února 1923) podlehl.