Záznam z jednání bankovní rady ČNB dne 20. března 2024
Přítomni: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Tomáš Holub, Karina Kubelková, Jan Kubíček, Jan Procházka
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací druhé situační zprávy opírající se o vyhodnocení informací získaných od zpracování zimní prognózy. S ní byl konzistentní rychlý pokles tržních úrokových sazeb v průběhu letošního roku.
A. Michl na úvod konstatoval, že v ČR byla obnovena cenová stabilita. Dosavadní vývoj a výhled inflace umožňují pokračovat v opatrném snižování úrokových sazeb. Pro trvalé udržení inflace na cíli je ale nutné setrvat v přísné měnové politice, dokud nebude plně pod kontrolou jádrová složka inflace. Strategie opatrného snižování sazeb umožní případně jejich pokles přerušit či zastavit na stále restriktivních úrovních. Podle něj by hladina neutrální měnověpolitické sazby měla být vyšší než v minulosti. Opakovaně od členů bankovní rady zaznělo, že úrokové sazby nyní působí jednoznačně restriktivně, což pomáhá dohasit poslední ohniska inflace v české ekonomice.
Bankovní rada vyhodnotila rizika a nejistoty zimní prognózy jako mírně proinflační. Většina významných rizik a nejistot identifikovaných při únorovém jednání přitom přetrvává. Patří k nim pomalejší odeznívání zvýšených inflačních očekávání, což by se při napjatém trhu práce mohlo projevit v silnějších mzdových požadavcích. Podle K. Kubelkové by mírné zrychlení mzdového růstu mohlo vést k výraznějšímu oživení spotřeby domácností. Zveřejněné údaje z maloobchodu z přelomu roku mohou takový vývoj předznamenávat. Podle J. Fraita existenci proinflačních rizik dokladují i pozorování, že v sousedních zemích, se kterými je česká ekonomika úzce propojena, zaměstnanci v určitých sektorech vytvářejí silné tlaky na mzdovou kompenzaci proběhlého inflačního šoku. T. Holub v tomto kontextu sice hodnotil aktuální růst mezd jako o něco vyšší, než by ve střednědobém horizontu bylo konzistentní s plněním 2% inflačního cíle, ale po dvou letech mimořádně vysoké inflace a při nadále nízké nezaměstnanosti jej lze celkově označit za relativně umírněný. J. Procházka vnímal vývoj mezd spíše jako menší riziko prognózy s ohledem na dostupná data o ziscích podniků a velmi utlumenou průmyslovou produkci.
Část debaty byla věnována kurzu koruny, který je oproti předpokladu zimní prognózy o něco slabší. Podle J. Kubíčka tak po relativně dlouhé době působí kurz ve směru uvolňování měnové politiky. Současnou stabilizaci kurzu by – vzhledem k depreciačním epizodám v minulosti – zatím nepřeceňoval. E. Zamrazilová naopak aktuální hodnotu kurzu nepovažovala za významné riziko, které by ohrožovalo dlouhodobé plnění cíle. Nicméně jeho vývoj společně s údaji o inflaci pro ni, stejně jako pro K. Kubelkovou, bude důležitým faktorem při rozhodování na příštích jednáních. J. Frait riziko výrazně delšího oslabování koruny označil vzhledem k vývoji dlouhodobých fundamentálních faktorů za méně pravděpodobné.
Členové bankovní rady zmiňovali i některá další rizika. Ve směru nižší inflace působí výraznější než očekávané zhoršení globální hospodářské aktivity a slabší výkon německé ekonomiky. K tomu K. Kubelková uvedla, že podle provedených analýz je česká ekonomika s německou provázána velmi těsně a průsak recesního vývoje v Německu do vývoje tuzemského hospodářství by tak mohl být poměrně rychlý. T. Holub a J. Procházka v diskusi vnějšího prostředí uvedli, že se začíná pomalu zhmotňovat riziko pozdějšího začátku snižování úrokových sazeb ze strany ECB a Fedu s možnými dopady do slabšího kurzu koruny.
Diskuse probíhala také o aktuálních údajích o domácí inflaci, jejíž pokles byl ve srovnání s prognózou hlubší. J. Kubíček zmínil, že třetina odchylky byla způsobena statistickými vlivy. E. Zamrazilová uvedla, že k poklesu únorové inflace na 2 % pomohlo do značné míry zlevnění potravin, zatímco pokračující růst cen služeb představuje pádný důvod k obezřetnosti a pozvolnému snižování sazeb. S tím souhlasila K. Kubelková. Naproti tomu J. Frait a T. Holub sice připustili, že je potřeba segment služeb pečlivě sledovat, ovšem dílčí cenové ukazatele doporučovali analyzovat dlouhodobě a ve vzájemných vazbách. Podle J. Procházky je citlivost spotřebitelů na cenu poměrně vysoká, a proto výraznější zdražování v sektoru služeb již není příliš pravděpodobné.
Značná část diskuse byla věnována rozsahu uvolnění měnové politiky. Nově dostupné ukazatele vyznívaly ve směru vyšších sazeb oproti základnímu scénáři stávající prognózy, a to na celém jejím horizontu. Většina členů bankovní rady v debatě argumentovala proinflačními riziky na horizontu prognózy a snahou nepřekvapovat finanční trh. Klonila se proto k opatrnostnímu přístupu ke snižování úrokových sazeb, tedy k jejich poklesu ve stejném rozsahu jako při únorovém jednání (o 0,50 procentního bodu). J. Kubíček konstatoval, že rovnoměrnější trajektorie je pro trh srozumitelnější s ohledem na to, že modelová trajektorie je nyní značně rozkolísaná. Navíc pokud se představa ČNB o reálné rovnovážné úrokové míře a s ní i neutrální měnověpolitická sazba v návaznosti na probíhající analýzy posunou v příštích prognózách výše, nebude potřebný celkový rozsah snížení sazeb tak velký. Ve stejném duchu hodnotil situaci také J. Procházka.
Naopak J. Frait doporučoval, podobně jak činil v únoru, snížit úrokové sazby o 0,75 procentního bodu, a to vzhledem k zacenění výrazného poklesu měnověpolitických sazeb v tržních sazbách, utlumené domácí poptávce, zhoršeným vyhlídkám v relevantních zahraničních ekonomikách a také s ohledem na relativně vysokou úroveň úrokových sazeb z korunových úvěrů nefinančním podnikům. Ke stejnému kroku se přikláněl nyní i T. Holub, a to zejména z důvodu, že bankovní rada v posledních měsících komunikovala, že bude uplatňovat přístup měnové politiky založený na vyhodnocování nově příchozích dat. Zveřejněné příznivé údaje o inflaci i její jádrové složce přitom ukazují, že není důvod zůstávat se sazbami „za křivkou“. K argumentům pro rychlejší pokles sazeb podle něj patří i restriktivní působení fiskální politiky v letošním roce, při kterém není nutné udržovat měnovou politiku tak přísnou. A. Michl uvedl, že deficity státního rozpočtu v současné výši nejsou kompatibilní s dlouhodobým dosahováním inflačního cíle.
Bankovní rada na svém jednání snížila dvoutýdenní repo sazbu o 0,50 procentního bodu na 5,75 %. Současně rozhodla o snížení diskontní sazby ve stejném rozsahu na 4,75 % a lombardní sazby na 6,75 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo pět členů bankovní rady: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Karina Kubelková, Jan Kubíček a Jan Procházka. Dva členové, Jan Frait a Tomáš Holub, hlasovali pro snížení sazeb o 0,75 procentního bodu.
Zapsal: Jan Syrovátka, sekce měnová