Vítěz Ceny ČNB strávil den v centrální bance

Vítěz soutěže o Cenu ČNB za nejlepší tříminutové video na vylosované téma: Stanou se digitální měny centrálních bank brzy alternativou k hotovosti? Adam Zimčík strávil den v České národní bance.

Student Gymnázia Uherské Hradiště zvítězil v pátém ročníku soutěže, kterou ČNB každoročně vyhlašuje v rámci projektu Ekonomická olympiáda. Ve znalostech z ekonomie a financí letos měřilo své síly přes 19 000 středoškoláků. O Cenu ČNB měli možnost soutěžit studenti, kteří získali nejvyšší počet bodů v rámci školních kol a výsledné pořadí vzešlo ze sloučení výsledků veřejného hlasování a hodnocení odborné poroty ČNB.

Jednou z odměn byla i návštěva hlavní budovy ČNB v Praze Na Příkopě a jejích vybraných – veřejnosti obvykle nepřístupných – prostor. Adam měl možnost se potkat s guvernérem Jiřím Rusnokem, viceguvernérem Tomášem Nidetzkým a hlavním archivářem Jakubem Kunertem. A co mu návštěva v ČNB přinesla, jaké dojmy a zážitky si Adam odnesl, si můžete přečíst v jeho následujícím příspěvku.

Moje návštěva v ČNB

Předpokládám, že jste si tento článek neotevřeli proto, abyste zjistili, jak vypadá a funguje centrála České národní banky nebo jaké hodnoty zastávají její čelní představitelé.

Místo toho Vám nabízím popis toho, co obyčejný středoškolák od návštěvy očekával a co nakonec dostal.

Když jsem se poprvé v den vyhlášení výsledků soutěže Cena ČNB dozvěděl, že mi bude díky výhře v ní umožněno strávit den v ČNB, převládly u mě po počátečním nadšení spíš obavy. Nejsem nijak ekonomicky zkušený, budu mít vůbec náplň pro debatu s guvernérem a viceguvernérem? Zaměstnanci v ČNB mají už tak spoustu věcí na práci, nebudu tam „až příliš“ navíc? Největší obavy jsem pak měl ze svých znalostí etikety, ale to je jiný příběh.

Nějaké znalosti etikety jsem získal, témata a otázky pro setkání jsem si s předstihem přichystal tak, jak to jen šlo. S mluvčí Denisou Všetíčkovou jsme domluvili datum návštěvy na 12. října a bylo vymalováno. Ten den bylo třeba prožít.

Začal jsem v 10.00 v kanceláři pana guvernéra. Ten mi po příchodu podal pravou ruku, zatímco v té levé už držel dárkovou tašku, ve které byla mimo jiné kniha 100 let české koruny nebo speciální stokoruna s přítiskem k výročí 100 let ČSR. Následoval hodinový rozhovor, který se nesl ve velmi klidné a uvolněné atmosféře. To mi vyhovovalo, jelikož jsem se mohl víc soustředit na to hlavní – na to, co říkám. Hlavním tématem byly digitální měny centrálních bank – ty byly ostatně i tématem videa, díky kterému jsem mohl ČNB navštívit. Pan guvernér mi do detailu popsal celý svůj pohled na problematiku, a nakonec i nabídl pomoc v mém dalším bádání ohledně digitálních měn. Poslední čtvrthodinu jsem pak pokládal různé (zdaleka nejen ekonomické) otázky. Tím jedna část návštěvy skončila a druhá mohla začít.

Je nutné říct, že během čtení programu návštěvy mě „prohlídka střechy budovy“ zarazila. Vždyť já na Žižkovské věži i Petříně už byl a vlastně všechny ulice okolo už mám mnohokrát prozkoumané. S odstupem je mi jasné, že víc jsem se mýlit nemohl. Určité architektonické detaily Prašné brány si jinde tak detailně neprohlédnu. Vítkov a jiné známé pražské stavby také nemám šanci zhlédnout z tak krátké vzdálenosti. A zapomenout nesmím ani na roli pana fotografa, který mě na všechny zajímavé stavby okolo upozorňoval.

Ve 12.00 pak přišel čas na celkem pětichodové menu s viceguvernérem Tomášem Nidetzkým. Naše diskuse se kromě předem připravených dotazů zabývala především mimoškolními aktivitami středoškoláků. Upozaděné ale nezůstaly digitální měny centrálních bank ani hledání nejzajímavějšího ekonomického tématu.

Něco málo po 13.40 se mě pak ujal hlavní historik ČNB Jakub Kunert. Jeho 2,5 hodiny trvající nepřetržitý tok informací ve mně zanechal silný dojem. Začal historií budovy, pokračoval jejími přístavbami a opravami, až jsme nakonec došli do archivu, kde jsme pokračovali prvorepublikovým bankovním systémem. Návštěvu archivu jsme pak završili tématem prvorepublikového obchodování s cennými papíry, včetně ukázky tehdejších akcií.

Ohromný přehled, velké nadšení a nekonečně poutavý výklad vedl k velkému nadšení i z mé strany. Ohromné díky.

Odchodem z archivu byl můj čas strávený v ČNB vyčerpán. Tím nejsilnějším dojmem, který ve mně návštěva zanechala, je profesionalita všech lidí v této instituci. Ta byla totiž tím nejinspirativnějším, co mi tato návštěva poskytla.