Mojmír Hampl (Lidové noviny 9. 3. 2018 strana 12, rubrika Názory)
Když na konci ledna zveřejnila tzv. Expertní skupina EU pro udržitelné finance svoji závěrečnou zprávu, nesetkalo se to ze strany domácích médií s větší odezvou. Asi to moc nepřekvapí. Vždyť podobných zpráv a akčních plánů chrlí evropské instituce desítky. Proč se proto zaobírat něčím tak nezáživným, jako jsou „udržitelné finance“? Přesto by zmíněný dokument neměl zapadnout. Doporučení, jež obsahuje, by při důsledné aplikaci od základů změnila podobu celého finančního světa. Cílem onoho projektu, který zaštítili nejvyšší představitelé Evropské komise, totiž není nic menšího, než přeměnit postupně celý finanční sektor na nástroj pro dosažení moderních politických cílů, kterými jsou boj se změnou klimatu a sociální inkluze. Koneckonců po odstoupení USA od Pařížské klimatické dohody řada představitelů EU cítí ve vzduchu možnost udělat z Evropy toho nejodvážnějšího a zároveň nejštědřejšího bojovníka proti klimatickým změnám.
Změnit myšlení a chování
Evropské instituce si dobře uvědomují, že bez dostatečného financování nemají různé zelené projekty šanci uspět. Vzhledem k tomu, že však nemusejí být v rozumném horizontu příliš ziskové a zároveň bývají i rizikové, soukromým investorům se do jejich dobrovolného financování bez veřejné podpory moc nechce. Přísná regulace, přijatá též jako prevence nezodpovědného chování finančních institucí po poslední krizi, přeochotnému investování do nejistých, byť teoreticky bohulibých podniků logicky též spíše brání.
Mohli bychom namítnout, že pokud existuje veřejný zájem (jakkoli sporný), měly by na ně poskytovat zdroje veřejné rozpočty. Ó, ne. Úkolem doby totiž není jen aktivizovat veřejné instituce, ale změnit myšlení a chování všech lidí a firem. Cílem tedy má být přesvědčit ekonomické hráče – samozřejmě další přísnou regulací – aby sami konali dobro povinně. A začíná se ve velkém právě od finančního sektoru, protože ten má jaksi to podstatné. Peníze.
Ve hře už není jen skromná úvaha o tom, že všechny cenné papíry, či dokonce jednotlivé projekty budou mít povinné „zelené“ certifikace či štítky, podle nichž bude stanovena jejich správnost z hlediska udržitelného světa, a tedy i atraktivita a cena, kterou budou nakonec mít pro investory. Nezelené finanční instrumenty budou znevýhodněny či nakonec přímo zakázány pro banky, pojišťovny či penzijní fondy k nákupům, investicím či i prostému úvěrování. Pro Čechy pozor, v kategorii zakázáno by nakonec mohlo skončit i vše, co souvisí s jadernou energetikou. Do jisté míry a nesměle je už tento koncept v podobě tzv. green bonds (zelených dluhopisů) na světě dnes.
Konec péče řádných hospodářů?
To na změnu myšlení ale nebude podle zmíněné skupiny stačit. Takže úvahy jdou razantně dál. Z finančního světa se má odstranit nebezpečná tendence vytvářet z roku na rok zisky. Ty, z nichž finanční instituce, investoři či daňová správa žijí. Podporu má mít superdlouhé uvažování a projekty, které klidně řadu let ztrácejí hodnotu či prodělávají, ale jejichž udržitelnost a společenská hodnota se může projevit až za desítky let. Protože zlý trh tak daleko zarputile odmítá pro velkou míru nejistoty vidět a tyto projekty dnes hodnotí vzhledem k nejisté a velmi vzdálené návratnosti třeba na nulu. Podobně by se musely předělat principy ratingu či pravidel investování na kapitálových trzích.
Když ale začnete, nemůžete zde skončit. Samozřejmě musíte zgruntu překopat i principy účetnictví a oceňování, aby v cestě udržitelnému pohledu na svět nestály takové drobnosti jako reálná hodnota investice, podniku a cenného papíru dnes. Aby v centru stála hypotetická, neznámá hodnota někdy v budoucnu. Což je úplný odklon od oceňování reálnou hodnotou, který je vůdčím principem dnes. A kdyby to bylo málo, je na světě i poměrně abstraktní úvaha, že by se měl předefinovat i kanonický princip péče řádného hospodáře pro finančníky, který dnes vede manažery k tomu, aby stále uvažovali, jestli je jejich rozhodnutí nejlepší pro jejich vlastníky, investory a pro jejich finanční instituci. Kdo by vytvářel krátkodobý zisk, mohl by být za to souzen a trestán, protože nejednal s tou správnou péčí, nikoli vůči vlastníkům či investorům, ale provinil se výmluvou pro opomenutí záležitostí životního prostředí, sociálních faktorů a faktorů řádné správy podniku v jejich investičních rozhodnutích. Zajímavý soud, po němž by správce aktiv šel za mříže za to, že svým klientům vydělal spoustu peněz, ale ne dost zeleně a udržitelně.
Šéfovi skupiny Thimannovi jsem po prezentaci sdělil s mírnou nadsázkou, že zřejmě chce ze všech finančních institucí udělat neziskovky. Pak to ale nepůjde bez jejich totálního ovládnutí státem. Ne, nejde o to jen se preventivně děsit. Ta zpráva už skutečně je na stole. A Komise dala najevo, že bude chtít postupně přetavit tyto návrhy do panevropské legislativy. Míč pak bude na straně vlád zemí EU včetně té české. Ví někdo, jakou pozici pak národní politici zaujmou?