Zuzana Silberová, ředitelka sekce dohledu nad finančním trhem, Jan Frait, ředitel sekce finanční stability (Pojistný obzor 2/2019 strana 28)
Česká národní banka (ČNB) již 10. rokem využívá zátěžové testy k ověření odolnosti českého pojišťovacího sektoru. Stejně jako pojistný trh, i zátěžové testy se za tuto dobu významně vyvinuly. Jejich každoroční výsledky prokazují, že český pojišťovací sektor je dlouhodobě v dobré kondici a v souhrnu je schopno odolat nepříznivému vývoji interního a externího prostředí, které tyto testy simulují. Potvrzení souhrnné odolnosti vůči zátěžovým testům ovšem nijak nesnižuje odpovědnost jednotlivých pojišťoven za řízení vlastních rizik a sledování odolnosti vůči relevantním rizikovým faktorům. Zpracování vlastních zátěžových scénářů odrážejících specifika rizikového profilu je v této souvislosti klíčové.
ČNB pořádala v roce 2019 již 10. kolo zátěžového testování českého pojistného trhu. Ačkoliv bylo toto testování od počátku soustředěno na testování celého pojistného trhu, v prvních letech se zaměřovalo na vybrané větší pojišťovny, jejichž tržní podíl v souhrnu činil více než 90 %. Zátěžové testy se v prvním roce testování zaměřily na testování odolnosti pojišťoven vůči nepříznivému scénáři vývoje na finančních trzích (bez měnového rizika). Od následujícího roku se již začala testovat odolnost vůči kombinovanému scénáři nepříznivého vývoje na finančních trzích (včetně měnového rizika) společně se scénářem tří katastrofických povodní a rizikem pojistného neživotních pojištění. V souvislosti s rizikem dlouhotrvajícího prostředí nízkých úrokových sazeb byl zátěžový test od třetího roku doplněn o vedlejší scénář, zaměřený na testování citlivosti aktiv a pasiv na pokles úrokových sazeb.
Postupem let došlo k úpravě metodiky zátěžového testu a rozšířilo se množství oslovených pojišťoven i rozsah testovaných rizik. Tyto změny souvisely s nástupem režimu Solventnost II a s nutností plnit související zákonné kapitálové požadavky vyplývající z komplexnějšího posouzení rizik, ale zároveň reflektovaly i postupný vývoj rizik, kterým je český pojistný trh vystaven. V současnosti je proto testována odolnost větší části pojistného trhu vůči negativní realizaci širokého spektra nejvýznamnějších rizik než na počátku zátěžového testování. Aktuálně definovaný zátěžový test kombinuje realizaci tržních rizik vyplývajících z negativního vývoje makroekonomického a finančního prostředí s realizací neživotních a životních pojistných rizik.
Nepříznivý scénář v části neživotního portfolia tvoří kombinace tří povodní (jakožto nejvýznamnější přírodní katastrofy v ČR) a poklesu pojistného u dvou největších druhů pojištění každé pojišťovny. Tyto dva neživotní scénáře doplňují scénář negativního vývoje některých rizik makroekonomického a finančního prostředí, který zároveň způsobí změnu spotřebitelského chování na trhu životního pojištění prostřednictvím okamžitého navýšení předčasného ukončování (storen) pojistných smluv životního pojištění. Letošním zařazením rizika storen smluv životního pojištění tak zátěžové testy pokrývají nejvýznamnější rizika, která pojišťovny vykazují v rámci struktury solventnostního kapitálového požadavku (jak je vidět v grafu 1).
Graf 1: Velikost solventnostního kapitálového požadavku k jednotlivým rizikům
Zdroj: ČNB
Poznámka: V grafu jsou zobrazeny solventnostní kapitálové požadavky agregované pro všechny pojišťovny používající standardní vzorec.
O metodice a účelu zátěžových testů
Zátěžové testování pojišťoven představuje nástroj, kterým ČNB hodnotí odolnost pojišťovnického sektoru jako celku. Zátěžové testy tak přispívají k hodnocení finanční stability domácího finančního systému tím, že pomáhají identifikovat a monitorovat systémová rizika pojišťovacího sektoru, která by mohla nepříznivě ovlivnit i ostatní sektory. Zátěžový test kombinuje souběžné naplnění pojistných rizik a rizik souvisejících s cenami finančních aktiv a vývojem makroekonomického prostředí. Výsledky zátěžových testů dále přispívají do dohledového hodnocení rizikového profilu a kapitálové pozice jednotlivých pojišťoven.
ČNB prostřednictvím nastavení a parametrizace zátěžových testů testuje odolnost vůči negativním dopadům při současné realizaci více rizik najednou. Ačkoliv velikost šoků pro jednotlivá rizika není tak významná, jako je tomu např. v případě parametrů nastavených ve standardním vzorci pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku, tak vzhledem k logice scénáře a neaplikaci diverzifikačních efektů často dochází v agregovaném pohledu k významnému dopadu na velikost použitelného kapitálu. Zátěžové testování má tedy za cíl zjistit, jestli by pojišťovny měly i v případě naplnění uvažovaného scénáře dostatek kapitálu pro plnění minimálního a solventnostního kapitálového požadavku. ČNB po pojišťovnách nepožaduje přepočítat solventnostní kapitálový požadavek po realizaci zátěžové situace zejména z důvodu případné zvýšené výpočetní náročnosti pro pojišťovny. V případě, že pojišťovny využívají opatření týkající se dlouhodobých garancí a přechodných ustanovení, která vedou ke snížení citlivosti rozvahy na některá tržní rizika, mohou tato opatření použít i v rámci zátěžových testů. Z těchto opatření využívají tuzemské pojišťovny tzv. „koeficient volatility“1.
Podobně jako byl standardní vzorec pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku kalibrován pro univerzální evropskou pojišťovnu, i zátěžové testování je nastaveno pro český pojišťovnický sektor jako celek. Z tohoto důvodu nemohou zvolené zátěžové scénáře a testovaná rizika ze své podstaty adekvátně odrážet rizikový profil individuálních pojišťoven. Plnění kapitálových požadavků i po aplikaci zátěžového scénáře proto nemůže být pro individuální pojišťovnu dostatečným potvrzením její kapitálové stability. Jinými slovy, podobně jako pojišťovny používající standardní vzorec musí testovat jeho vhodnost pro stanovení solventnostního kapitálového požadavku, nemohou ani české pojišťovny brát splnění zátěžového testu ČNB jako potvrzení vlastní odolnosti vůči nepříznivému vývoji interního a externího prostředí a musí samy testovat odolnost svého použitelného kapitálu prostřednictvím vlastních zátěžových testů vycházejících z vlastních analýz a vyhodnocení rizik zohledňujících jejich rizikový profil.
Příběh scénáře
Jak již bylo řečeno, zátěžový test českého pojistného trhu se dá rozdělit do několika komponent. Část zátěžového testu zaměřená na tržní rizika odráží možný vývoj makroekonomického a finančního prostředí v případě naplnění některých rizik. Vychází z uvažovaného poklesu domácí i globální ekonomiky a z nárůstu nejistoty na finančních trzích. Ty se projeví odlivem zahraničního kapitálu z českého finančního trhu, což vede k oslabení kurzu koruny vůči euru a dolaru a k poklesu cen finančních aktiv – dluhopisů, akcií, nemovitostí a podílů v investičních fondech. Scénářem uvažovaný nepříznivý ekonomický vývoj se projeví i uvolněním měnové politiky. Snížení měnověpolitických sazeb má za důsledek posun bezrizikových výnosových křivek směrem dolů. Tento posun eurových a dolarových bezrizikových křivek odráží předpokládané odložení normalizace měnové politiky v eurozóně a zpomalení očekávaného růstu sazeb v USA. S ohledem na pokles rizika dlouhodobého trvání prostředí nízkých úrokových sazeb letos již nebyl do zátěžového testu zahrnut vedlejší scénář poklesu úrokových sazeb.
V letošním roce bylo zátěžové testování rozšířeno o situaci, kdy klienti předčasně ukončí část smluv životního portfolia pojišťovny. Tento šok souvisí s nepříznivou makroekonomickou situací popsanou výše, která přinutí spotřebitele revidovat své úspory a výdaje. Následně proto dle scénáře někteří klienti pojišťovny zruší své smlouvy životního pojištění, čímž získají jednorázové finanční prostředky ve formě odkupného ze svých smluv životního pojištění a zároveň omezí množství výdajů v budoucnosti. Zavedení tohoto rizika je důležité i z toho důvodu, že riziko životních storen je v současnosti nejvýznamnějším rizikem na českém pojistném trhu (dle struktury solventnostního kapitálového požadavku, viz graf 1).
Od druhého zátěžového testu českého pojišťovnického sektoru bylo jeho součástí také testování dopadu realizace tří povodní (jedné větší povodně a dvou menších povodní lokálního rozsahu). Cílem tohoto scénáře je testování velikosti nezajištěných škod krytých pojišťovnou (vlastní vrub) vzhledem k jejímu volnému kapitálu a zároveň testování nákladů pojišťoven na obnovu zajistných smluv. Zátěžový test v oblasti neživotního pojištění rovněž zahrnoval realizaci rizika poklesu cen pojistného na trhu motorového pojištění. Tento scénář byl v minulém roce pozměněn v důsledku rozšíření počtu pojišťoven zapojených do zátěžového testování, které přineslo potřebu přenastavit tuto část zátěžového testu tak, aby byl relevantní pro větší množství pojišťoven. V předchozím roce byl proto tento šok změněn na scénář poklesu pojistného pro dva největší druhy neživotního pojištění každé pojišťovny. V letošním roce byla pro zátěžový test upravena konstantní velikost poklesu pojistného pro všechny druhy pojištění na šok odpovídající směrodatné odchylce daného druhu pojištění pro riziko pojistného ve standardním vzorci pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku. Touto změnou byla reflektována rozdílná volatilita škodních průběhů jednotlivých druhů pojištění.
Popis šoků pro zátěžový test 2019
Zátěžový scénář popsaný v předchozí části tohoto článku předpokládá pokles domácí i zahraniční ekonomické aktivity a nárůst nejistoty na finančních trzích. Velikost jednotlivých šoků se v průběhu let mění v závislosti na očekávání ČNB ohledně rizik budoucího vývoje. V následujících odstavcích je uvedena parametrizace šoků relevantní pro zátěžový test realizovaný v letošním roce na datech ke konci roku 2018.
Krátký konec bezrizikové korunové výnosové křivky ve scénáři poklesl o 89 b. b. To odráží scénářem uvažovaný návrat měnověpolitických sazeb na nízké hodnoty v reakci na ekonomické zpomalení. Pro delší splatnosti je pokles bezrizikových výnosů nižší (pokles o 34 b. b. pro 10letý výnos), a to především z důvodu metody konstrukce bezrizikových výnosových křivek, které na dlouhém konci konvergují k pevné hodnotě.
Scénář uvažuje pokles cen akcií o 35 % a pokles cen nemovitostí o 14 %. Výnosy českých státních dluhopisů ve scénáři vzrostly (po očištění o vliv poklesu bezrizikových výnosů) o 26 b. b. (jednoletý dluhopis) až 101 b. b. (15letý dluhopis), jejich ceny proto poklesly o 0,6–9,7 %, v závislosti na době do splatnosti. To odráželo přecenění rizikových prémií a částečný odliv zahraničního kapitálu z trhu českých státních dluhopisů. V souladu s ekonomickým zpomalením a odlivem zahraničního kapitálu česká koruna oslabila oproti euru o 7,4 % a oproti americkému dolaru o 5,7 %. U zahraničních státních dluhopisů a domácích i zahraničních korporátních dluhopisů byla hodnota šoku rozlišena dle splatnosti dluhopisu a jeho ratingu. Pokles cen zahraničních státních dluhopisů se tak pohyboval mezi 0,6 % (rating AA nebo lepší, splatnost do tří let) a 26,7 % (rating BB nebo horší, splatnost nad 10 let). Obdobně pokles cen korporátních dluhopisů činil 1,5–30,8 %.
Jak již bylo uvedeno v předcházejících částech tohoto článku, v letošním roce byla přidána zátěžová situace spočívající v okamžitém předčasném ukončení 10 % životního portfolia. Zavedení tohoto zátěžového scénáře částečně reflektuje vývoj situace na finančních trzích, neboť je riziko okamžitých storen pro většinu pojišťovacího sektoru významnější než riziko poklesu úrokových sazeb, které bylo v minulých letech testováno prostřednictvím vedlejšího zátěžového scénáře.
Riziko neživotního portfolia se skládá ze dvou nezávislých scénářů. Jedním z nich je realizace tří po sobě následujících povodní (jedné velké a dvou menších), které mají dopad na český pojistný trh ve výši 20 mld. Kč u velké povodně a 2 mld. Kč u každé z menších povodní. Tyto škody byly mezi pojišťovny rozděleny prostřednictvím jejich podílu na pojistných částkách vztahujících se k riziku povodní v ČR. Druhým testovaným rizikem neživotního portfolia je již popisovaný pokles pojistného u dvou největších druhů pojištění každé pojišťovny o směrodatnou odchylku nastavenou pro riziko pojistného ve standardním vzorci.
Popis výsledků 20182
Výsledky zátěžového testu realizovaného v roce 2018 prokázaly, že sektor jako celek je dostatečně kapitálově vybaven a je schopen absorbovat relativně významné změny rizikových faktorů včetně současného výskytu povodní.
Výchozí agregovaný solventnostní poměr dle Solventnosti II ke konci roku 2017 dosáhl za skupinu testovaných pojišťoven 251 %, jelikož byl solventnostní kapitálový požadavek ve výši 38,1 mld. Kč kryt použitelným kapitálem v hodnotě 95,6 mld. Kč. Po realizaci zátěžového scénáře činil solventnostní poměr 177 % a nacházel se tak relativně vysoko nad minimální hranicí solventnostního poměru 100 %.
Jak ukazuje graf 2, zátěžový test měl rozdílný dopad na solventnostní pozici jednotlivých pojišťoven. Graf vyjadřuje tento dopad v procentech solventnostního poměru vyjádřeného podílem disponibilního kapitálu a solventnostního kapitálového požadavku. Také vzhledem k těmto rozdílům je třeba připomenout, že nastavení zátěžového scénáře pro pojišťovnický sektor jako celek a plnění kapitálových požadavků pojišťovnou po aplikaci tohoto scénáře v žádném případě nesnižují odpovědnost každé pojišťovny za sledování své odolnosti vůči rizikům interního a externího prostředí podle vlastních zátěžových scénářů, které zohledňují rizikový profil a očekávání konkrétní pojišťovny. Dopad zátěžových scénářů stanovených ČNB jednotně pro celý pojistný trh na vykázanou odolnost solventnostní pozice vůči zátěžovému testu do jisté míry reflektuje relevantnost rozsahu zátěžového testu vzhledem k rizikovému profilu dané pojišťovny. Z analýzy předložených výsledků nicméně také vyplynulo, že významnost tohoto dopadu je dále ovlivněna jak výší kapitálu dané pojišťovny, tak zejména její citlivostí na vybraná rizika odrážející např. úroveň sladění aktiv a závazků či robustnost nastavení zajistného programu.
Graf 2: Pokles solventnostní pozice jednotlivých subjektů
Zdroj: ČNB
Graf 3: Dopady jednotlivých zátěžových šoků na velikost použitelného kapitálu
Zdroj: ČNB
Podstatný vliv na výši solventnostního poměru po realizaci zátěžového scénáře měla aplikace koeficientu volatility. V souladu s jeho účelem mělo využití koeficientu volatility příznivý dopad na hodnotu technických rezerv a tím částečně kompenzovalo pokles cen státních a korporátních dluhopisů. Pokud by pojišťovny aplikující koeficient volatility toto opatření nevyužily, činil by v zátěžovém scénáři solventnostní poměr za všechny zúčastněné pojišťovny 169 %. Koeficient volatility aplikovalo osm testovaných pojišťoven.
Dopady jednotlivých zátěžových šoků na velikost použitelného kapitálu zobrazuje souhrn pro celý pojistný trh v grafu 3 (jednotlivé položky neobsahují dopad daně).
V rámci aplikovaného scénáře mělo na pokles použitelného kapitálu nejvýznamnější vliv akciové riziko. V porovnání s předchozím kolem zátěžového testu se však dopad poklesu hodnoty akcií snížil, a to zejména kvůli poklesu objemu akciového portfolia. Meziročně nižší dopad byl částečně způsoben také snížením velikosti šoku. Významný byl také dopad realizace rizika poklesu cen státních dluhopisů, který byl ovlivněn vysokým podílem státních dluhopisů v portfoliu testovaných pojišťoven. Výše dopadu tohoto rizika oproti předchozímu zátěžovému testu poklesla v důsledku snížení velikosti šoku a změny struktury portfolia. Naopak dopad nárůstu kreditního rozpětí korporátních dluhopisů v testu vzrostl zejména vlivem zvýšení šoků pro toto riziko. Realizace ostatních rizik měla méně významné dopady na velikost použitelného kapitálu jednotlivých pojišťoven.
Aplikovaný scénář pro úrokové riziko vedl v zátěžovém testu k souhrnnému nárůstu použitelného kapitálu o 5,9 mld. Kč. Posun bezrizikové korunové výnosové křivky směrem dolů v zátěžovém scénáři vedl k nárůstu hodnoty úrokově citlivých aktiv (o 3,3 mld. Kč) i závazků (o 1,2 mld. Kč), celkový čistý kladný dopad úrokového rizika by tak činil 2,2 mld. Kč. Osm testovaných pojišťoven nicméně aplikovalo koeficient volatility, jehož zohlednění vedlo k posunu bezrizikové výnosové křivky použité pro výpočet nejlepšího odhadu závazků z pojištění směrem vzhůru oproti výchozí bezrizikové výnosové křivce. To mělo za následek celkový pokles hodnoty závazků o 2,6 mld. Kč. Využití koeficientu volatility tak zvýšilo kladný dopad scénáře pro úrokové riziko o 3,8 mld. Kč a částečně kompenzovalo dopad uvažovaného poklesu cen státních a korporátních dluhopisů, což je v souladu s hlavní myšlenkou vytvoření a aplikace koeficientu volatility.
Závěr
Agregované výsledky letošního zátěžového testu budou stejně jako v minulých letech zveřejněny na webových stránkách ČNB. Výsledky zátěžových testů jednotlivých pojišťoven a především z nich vyplývající citlivost na konkrétní rizika částečně přispívají do dohledového hodnocení rizikového profilu pojišťoven. ČNB také v rámci pravidelných informačních návštěv s pojišťovnami diskutuje jejich výsledky zátěžového testu, výši dopadu na jejich solventnostní pozici a jeho zohlednění v rámci vlastního posouzení rizik a solventnosti pojišťovny. Diskuze zaměřené na vlastní vyhodnocení vhodnosti dohledového zátěžového testu s pojišťovnami napomáhají vytváření metodologie zátěžového testu, která je relevantní pro většinu pojišťovnického sektoru, a tudíž vhodná pro nastavení zátěžového testu i v následujících letech.
1 Koeficient volatility představuje navýšení hodnot bezrizikové výnosové křivky použité pro výpočet nejlepšího odhadu závazků z pojištění. Jeho účelem je omezení dopadu přílišných výkyvů hodnoty úrokově citlivých aktiv vyplývajících z jejich tržního ocenění na solventnostní pozici pojišťoven.
2 V následujících odstavcích jsou popsány výsledky zátěžového testu provedeného v roce 2018 na datech ke konci roku 2017, jelikož výsledky zátěžového testu pro rok 2019 ještě nebyly k datu tvorby tohoto článku k dispozici.