Jan Frait (Bankovnictví 18. 1. 2022, rubrika Ekonomika)
V prosinci loňského roku zveřejnila ČNB dokument Rizika pro finanční stabilitu a jejich indikátory. Tato analýza aktualizuje jarní Zprávu o finanční stabilitě a je klíčovým podkladem pro podzimní jednání bankovní rady ČNB o nastavení nástrojů makroobezřetnostní politiky. Tento článek popisuje globální i domácí makrofinanční podmínky, na základě nichž bankovní rada přijala rozhodnutí ohledně kapitálových rezerv a pravidel pro poskytování hypotečních úvěrů.
Postupné hospodářské oživování v kombinaci s expanzivními makroekonomickými politikami se v průběhu loňského roku začalo odrážet v přijímání zvýšených rizik na trzích aktiv. Nominální výnosy bezpečných aktiv zůstávaly na mimořádně nízkých úrovních podobně jako úvěrová rozpětí korporátních dluhopisů. Akciové trhy vykazovaly po většinu roku nízkou volatilitu a vývoj valuací některých segmentů příliš neodrážel fundamentální faktory. Tržní účastníci si začali postupně připouštět, že klíčové centrální banky v reakci na rostoucí inflační tlaky ustoupí od mimořádně podpůrných měnových politik. Nadále však nepočítali s tím, že by mohlo dojít k urychlenému a plošnému opuštění prostředí nízkých výnosů. Očekávané reálné výnosy bezpečných aktiv se tak snížily na výjimečně nízké úrovně, což podporovalo honbu za výnosem. Zprávy o finanční stabilitě publikované zahraničními centrálními bankami stále více upozorňovaly na rostoucí riziko prudké tržní korekce, které by mohlo výrazně dopadnout především na nebankovní finanční instituce, u nichž docházelo k nárůstu finanční páky, přijímání vyššího úvěrového rizika a snižování likvidity aktiv.
Prudký nárůst cen rezidenčních nemovitostí
Nevázanost na trzích aktiv je nejlépe viditelná u cen rezidenčních nemovitostí ve vyspělých zemích. Průměrný meziroční nárůst nominálních cen v zemích OECD v polovině roku 2021 přesáhl 12 %. Meziroční růst reálných cen byl u některých zemí vlivem zvýšené inflace citelně nižší, avšak v průměru za OECD dosáhl i tak 9 %. Vysoké meziroční reálné nárůsty bylo přitom možné pozorovat zejména u vyspělých zemí mimo eurozónu. Za takto vysokými cenovými nárůsty stojí kombinace mimořádně nízkých nominálních úrokových sazeb, uvolněných úvěrových standardů a obav domácností z trvalejšího nárůstu inflace i kvůli nárůstu zadlužeností států. ČR patří mezi země s nejvyššími nárůsty nominálních i reálných cen (Graf 1). Od posledního cenového dna v roce 2013 vzrostla úroveň cen již o 85 %, za posledních pět let se pak ceny zvýšily o 65 %. Podle analýz ČNB jsou průměrné ceny bytů v současnosti bezpečně cenově dosažitelné jen pro zhruba 15 % domácností. Tomu odpovídá rostoucí míra nadhodnocení bytů, která vyjadřuje procentní míru nesouladu stávajících cen bydlení s historicky převládajícími normami. Ve druhém čtvrtletí 2021 dosáhlo nadhodnocení pro mediánovou domácnost téměř 25 % (Graf 2). U investičních bytů pak mohla míra nadhodnocení za předpokladu zachování dlouhodobě požadovaných výnosů investory přesahovat 30 %. Přestože platné podzimní projekce ČNB předpokládají další, byť postupně zvolňující, růst cen bydlení, riziko jejich poklesu v případě silně nepříznivého šoku se zvýšilo.
Nezbytné zpřísnění podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů
Ve 2. a 3. čtvrtletí loňského roku začal citelné známky přehřívání vykazovat i domácí hypoteční trh. Kromě vysoké poptávky po úvěrech se na výrazném růstu hypotečních úvěrů podílelo i rozvolňování úvěrových standardů vyvolané vzájemnou konkurencí poskytovatelů. O tom svědčí skutečnost, že podíl rizikových hypoték, za které ČNB dlouhodobě považuje ty s DŠTI nad 40 % a DTI nad 8, v letošním roce dokonce převýšil úrovně z druhé poloviny roku 2018, kdy ČNB poprvé zavedla limity těchto ukazatelů. V druhém čtvrtletí roku 2021 banky poskytly přes 48 % objemu úvěrů s DŠTI větším než 40 %, 26 % úvěrů s DŠTI větším než 45 % a 10 % úvěrů s DŠTI nad 50 %. Obdobné tendence bylo možné pozorovat i v případě ukazatele DTI. Tyto trendy ještě zesílily v červenci a srpnu roku 2021, na což musela již zareagovat ČNB. Kvůli sílící spirále mezi dluhovým financováním nemovitostí a růstem jejich cen včetně narůstání systémových rizik se bankovní rada ČNB rozhodla využít nových zákonných pravomocí a s účinností od 1. dubna 2022 nastavila opatřením obecné povahy horní limit LTV na úroveň 80 %, horní hranici ukazatele DTI na 8,5násobek čistých ročních příjmů žadatele a limit ukazatele DŠTI na 45 °/o měsíčních čistých příjmů. S ohledem na znění novely zákona o ČNB, o který se nový makroobezřetnostní mandát opírá, by banky měly mít možnost tolerovat u žadatelů mladších 36 let vyšší limity - 90 % u ukazatele LTV, 9,5násobek u ukazatele DTI a 50 % u ukazatele DŠTI. Stanovené limity by měly být v čase převážně stabilní. Jejich hlavním cílem je zabránit tomu, aby v bilancích bank neúměrně nenarůstal podíl úvěrů s vysoce rizikovými charakteristikami, které by mohly v případě silně nepříznivého ekonomického vývoje vést k poruchám v domácím bankovním sektoru.
Vysoká koncentrace bank do nemovitostních expozic
V řadě evropských zemí probíhá stále intenzivnější debata o tom, jak reagovat na rostoucí riziko koncentrace bankovních úvěrů do nákupu a výstavby rezidenčních a komerčních nemovitostí. V některých národních bankovních sektorech převyšuje podíl těchto expozic 80 % úvěrů soukromému nefinančnímu sektoru. Rovněž v České republice jsou tyto expozice dominantní složkou úvěrových portfolií bank. V současnosti jsou s nemovitostmi tak či onak spojeny téměř dvě třetiny bankovních úvěrů soukromému nefinančnímu sektoru. V rámci nich dominují úvěry na bydlení. Implicitní rizikové váhy portfolií úvěrů na bydlení odvozované zpravidla z interních modelů bank přitom nyní dosahují historicky nejnižších úrovní. Ty nemusí plně zohledňovat narůstající systémová rizika související s příslušným portfoliem. Některé evropské země již na toto riziko reagovaly stanovením minimální hranice rizikových vah pro portfolio hypotečních úvěrů prostřednictvím procesně složitého opatření založeného na článku 458 nařízení CRR (např. Belgie, Nizozemí nebo Švédsko). Jiné země včetně ČR využívají ke krytí rizika klesajících rizikových vah proticyklickou kapitálovou rezervu (CCyB).
Legislativa EU nyní nově nabízí další možnost. Po nedávné transpozici směrnice CRD V má ČNB od počátku října 2021 pravomoc předepsat bankám ke krytí strukturálního rizika koncentrace specifickou kapitálovou rezervu, konkrétně sektorovou kapitálovou rezervu ke krytí systémového rizika (sKSR). Předností této rezervy je, že na rozdíl od CCyB nemá plošný dopad a při jejím nastavení je možné brát v úvahu složení bilancí konkrétních bank. Bankovní rada ČNB se na listopadovém jednání k otázkám finanční stability shodovala na tom, že pokud by i přes kroky makroobezřetnostní a měnové politiky docházelo k nárůstu zranitelnosti portfolia úvěrů na bydlení, bylo by využití rezervy sKSR legitimní, jakkoli v tomto případě dosud neexistuje v EU zavedená praxe. Značnou překážkou pro aplikaci rezervy sKSR je ale způsob nastavení horní hranice součtu sazeb strukturálních rezerv v legislativě EU. Do této kategorie spadá kromě kapitálové rezervy ke krytí systémového rizika také důležitá rezerva pro systémově významné instituce. ČNB proto podobně jako řada dalších národ- / nich makroobezřetnostních orgánů požaduje, aby v rámci probíhající revize makroobezřetnostních pravidel EU byla výše uvedená překážka odstraněna nebo alespoň výrazně zredukována. V mezidobí bude nezbytné pokračovat v dosavadním přístupu, jehož součástí jsou i kroky dohledu ČNB nad finančním trhem, jejichž cílem je zabránit neadekvátnímu poklesu rizikových vah úvěrů na bydlení u jednotlivých bank prostřednictvím úprav jejich interních modelů.
Vyšší ziskovost evropských bank
Vývoj bankovních sektorů v Evropě byl v loňském roce na první pohled paradoxní. Navzdory poklesu ekonomické aktivity v důsledku pandemie se podíl nevýkonných úvěrů snížil a ziskovost narostla. To platí i pro většinu bankovních sektorů v eurozóně, které čelí řadě strukturálních problémů (nákladová neefektivnost, nadměrné kapacity, technická zaostalost) a dlouhodobému prostředí mimořádně nízkých úrokových sazeb. Evropská centrální banka nicméně v podzimní aktualizaci své makroobezřetnostní zprávy Financial Stability Review varuje před přehnaným optimismem. Pokles podílu nevýkonných úvěrů může být podle ní pouze dočasný a s ukončováním podpůrných politik se situace může opět zhoršit. Část nárůstu ziskovosti má pak pouze jednorázový charakter daný rozpouštěním opravných položek vytvořených v roce 2020. Evropský orgán pro bankovnictví přitom v listopadu upozornil na převládající značné rozdíly v přístupech bank k tvorbě opravných položek, které v řadě případů nemusí být tvořeny v dostatečné výši. S vědomím možných rizik se proto celá řada národních makroobezřetnostních orgánů v průběhu loňského roku začala vracet k předpandemické úrovni sazby CCyB.
Příznivá situace domácích bank
Pokud se z EU vrátíme na domácí půdu, podíl klientských úvěrů bank bez znehodnocení se zvýšeným rizikem ve stupni 2 se v loňském roce snížil pod 9 % z celkových úvěrů z 10% maxima v roce 2020. Podíl nevýkonných úvěrů na celkových úvěrech, který lze ztotožnit s podílem expozic se znehodnocením (stupeň 3), poklesl pod 2,5 % z 2,8% maxima zaznamenaného v roce předchozím. Velký podíl na meziročně lepších výsledcích nese portfolio úvěrů na bydlení - jak zlepšením kvality, tak rychlým růstem svého objemu. Objemy expozic se zvýšeným rizikem však zůstávají relativně vysoké, pokud jsou srovnávány s obdobím před vypuknutím pandemie. Je to dáno jejich nárůstem v roce 2020, kdy ztráty ze znehodnocení dosáhly téměř 30 mld. Kč. V loňském roce došlo k významnému poklesu bankami vnímaného úvěrového rizika a ztráty ze znehodnocení se přiblížily předpandemickým minimům (Graf 3). Část dříve vytvořených opravných položek tak byla rozpuštěna a jejich objem klesl pod 75 mld. Kč. Celková míra krytí expozic opravnými položkami se snížila na zhruba 2 % a výrazně přesahuje hodnotu 1,7 % z konce roku 2019. Míra krytí ve stupni 3 se sice mírně zvýšila nad 52 %, zdaleka však nedosahuje téměř 58% úroveň z konce roku 2019. To podle ČNB představuje možné riziko v oblasti krytí ztrát úvěrů se znehodnocením, které je však nižší než v řadě jiných evropských zemí (průměr za EU činil v polovině loňského roku 43 %).
Odolnost domácího bankovního sektoru
Kapitálové vybavení domácího bankovního sektoru je nadále velmi robustní. Současná situace je specifická v tom, že na jeho kapitalizaci se podílí více než jednou třetinou přebytek kapitálu nad rámec regulatorních požadavků. Tento přebytek se bude vlivem výplat zadržených dividend v dalších letech snižovat. Vysoká míra nejistoty ohledně dalšího vývoje pandemie i ekonomiky však vyžaduje, aby banky nadále uplatňovaly zvýšenou míru obezřetnosti při řízení bilancí, jednotlivých rizik i kapitálu. S cílem udržet odolnost bank vůči výrazně nepříznivému vývoji bankovní rada ČNB v listopadu rozhodla o zvýšení sazby CCyB na 2 %. Vycházela z analýz, podle kterých objem dříve přijatých cyklických rizik v bilanci bankovního sektoru zůstal zvýšený a rozsah přijímání nových rizik na pozadí příznivých finančních podmínek zároveň zesiloval. Metody, které ČNB používá jako vodítko pro nastavení sazby CCyB, implikovaly potřebnou sazbu od ledna 2023 až na úrovni 2,25 %. Finální rozhodnutí nicméně zohlednilo možná metodická zkreslení z titulu vývoje rizikových vah. Oznámená domácí sazba CCyB nyní patří v Evropě k nejvyšším. Na podobné úrovni ji lze nalézt pouze ve skandinávských zemích stojících mimo eurozónu. Přístup ČNB je v souladu s dlouhodobou stabilitou a ziskovostí domácího bankovního sektoru. Aktivní makroobezřetnostní politika ČNB spolu s normalizací měnové politiky by měla přispět k tomu, aby to platilo i nadále.
Ve 2. a 3. čtvrtletí loňského roku začal citelné známky přehřívání vykazovat domácí hypoteční trh. Kromě vysoké poptávky po úvěrech se na výrazném růstu hypotečních úvěrů podílelo i rozvolňování úvěrových standardů vyvolané vzájemnou konkurencí poskytovatelů. Jan Frait Absolvoval Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské-Technické univerzity v Ostravě, kde v roce 1995 získal doktorát. O tři roky později habilitoval v oboru ekonomie, v němž byl roku 2002 jmenován profesorem. V letech 2001-2004 zastával funkci prezidenta České společnosti ekonomické. V ČNB působí od roku 2000, od kdy byl na šest let jmenován členem její bankovní rady. V souvislosti s touto funkcí byl v letech 2005-2006 členem výboru pro hospodářskou politiku OECD. Po skončení mandátu v bankovní radě zodpovídal v ČNB za oblast analýz finančních trhů. V současnosti zastává funkci ředitele sekce finanční stability a zastupuje ČNB v poradním technickém výboru Evropské rady pro systémová rizika a ve výboru ECB pro finanční stabilitu.