Rozhovor s J. Rusnokem, guvernérem ČNB
Jan Pavec (Deník N 21. 1. 2022 strana 8, rubrika Rozhovor)
Centrální banka nevylučuje, že Česko může zasáhnout až dvouciferná inflace. Tuzemská situace je podle guvernéra Rusnoka specifická v tom, že místní zvyšování cen je tažené i výraznými domácími faktory.
Centrální banka se snaží utlumit inflační očekávání a postupně zvyšuje úrokové sazby. U minulé vlády si tím vysloužila kritiku, že zbytečně brzy podkopává ekonomický růst po pandemii. Proč se k takovému kroku radní ČNB rozhodli? V čem byla jejich situace jiná proti jejich kolegům z americké nebo evropské centrální banky? Na tyto otázky odpovídá v rozhovoru s Deníkem N guvernér Jiří Rusnok.
* Vy jste doposud při zvyšování úrokových sazeb stříleli spíše nad očekávání analytiků. Bylo záměrem trh překvapovat?
Primárně nebyl záměr překvapovat trh, ale vyslat velmi silný signál, že inflace vysoko nad naším cílem je pro nás kruciální záležitost a my budeme postupovat razantně. V takto mimořádné situaci je potřeba použít mimořádné nástroje a přístupy.
* Jak vnímáte náladu uvnitř bankovní rady? Je většina stále nakloněna zvyšování sazeb? Nebo jsou jednání stále napjatější?
Z toho, co jsem zatím interně i externě zaznamenal, je rozdělení stále stabilní – pět ku dvěma. Většina si za těmito kroky dále stojí.
* A debaty jsou stále podobné jako v době, když byly sazby níže?
Debaty jsou asi stále podobné, nic nového se v nich neobjevilo. Dokonce se mi zdá, že jsou spíš klidnější a každý si drží svoji pozici. A ani ze strany minority žádnou novou argumentaci neslyším. Slyším jen to, že chtějí zachovat status quo. Je ale zvláštní, že nenavrhují snižování sazeb. Jsou tedy de facto pro zvyšování sazeb, ale vždy jsou o to jedno zasedání pozadu.
* Jeden z nich, člen rady ČNB Oldřich Dědek, řekl, že není rebel, ale že prosazuje stejnou politiku jako Evropská centrální banka nebo americká centrální banka Fed. Ty se na zvyšování sazeb teprve chystají. V čem se liší uvažování a ekonomický kontext při rozhodování ČNB a velkých klíčových hráčů?
Zdroje inflace jsou u nás mnohem více domácí provenience. Tady je to přibližně padesát na padesát. U nich je evidentní, že je to více globální, dovezená inflace. Na rozdíl od nich máme hlavně v důsledku velmi přehřátého trhu práce silný růst mezd, který dlouhodobě předstihuje růst produktivity práce. Trh práce je u nás vyčerpaný a nemůže absorbovat nové zdroje, protože není kde brát. Oni takovou situaci tak výrazně nemají, to je další důvod toho rozdílu. My reagujeme na část inflace, kterou můžeme a musíme ovlivnit.
* Navzdory růstu inflačních tlaků ČNB stále říká, že se ke konci roku inflačnímu cíli na úrovni dvou procent přiblíží. Platí to stále? Nevzdaluje se bance tento cíl?
Zda se posouvá, to uvidíme. Zatím ale nemáme dostatečné podklady, abychom mohli měnit naše očekávání. Uvidíme, co v únoru přinese naše nová prognóza. Platí, že se výrazně přiblížíme. Tedy že se ze současných extrémních úrovní ke konci roku dostaneme k tolerančnímu pásmu, tedy ke třem procentům. A v roce 2023 se pak budeme pohybovat v tolerančním pásmu. To platí.
* Jak poklesu pomáhá samotná rétorika ČNB, kdy sami říkáte, že inflace bude klesat? Jaké signály trhu dáváte, když sami tato očekávání artikulujete?
My nedáváme jen rétorický signál, ale hlavně reálné signály. Tedy že zvyšujeme sazby. Díky tomu mimo jiné výrazně roste síla koruny. Jsou to parametry, které do vývoje vstupují. A naše rétorika je nezbytným doplňkem, každá centrální banka musí komunikovat. ČNB má na trhu zároveň vysokou kredibilitu. Trhy proto obvykle věří tomu, co říkáme.
* Mohly by se cíle ČNB někdy změnit? Například bývalý poradce bankovní rady ČNB, ekonom Tomáš Havránek, říká, že by se měla inflace cílovat na stabilní cenovou hladinu místo dvou procent.
To jsou asi zajímavé úvahy, ale dosti akademické. Zatím jsme ale nikde na světě nepozorovali, že by k tomu v rámci centrálních bank někdo dospěl. Je to domněnka pana Havránka, která se určitě prosadí, pokud je tak geniální. Zatím to na to ale nevypadá. Je tam řada nedotažených věcí. Z dnešního pohledu by to třeba znamenalo, že musíme mít sazby zhruba patnáct procent. Museli bychom totálně dupnout na brzdu a nedovolit projít té vlně, která asi z poloviny přichází z vnějšího prostředí. Nedokážu si představit, jak bychom to udělali a zároveň nepoškodili ekonomiku. Velké centrální banky jdou spíš opačným směrem. Fed řekl, že nebude cílovat dvě procenta, ale průměrnou inflaci na dvou procentech. ECB zrušila pravidla, podle kterých měla být inflace do dvou procent. Nyní říká, že to mají být dvě procenta symetrická. Netvrdím, že tyto revize cílů jsou to pravé ořechové, ale náš cíl odpovídá našim podmínkám a ambicím zůstat nízkoinflační zemí.
Příliv peněz
* Jak moc snahu o zkrocení inflace ovlivňuje, že si lidé během pandemie naspořili velké množství peněz? Nepodkopává to motivaci spořit si dál?
S tím počítáme a víme, že to je současná realita. Jsou tu úspory částečně vynucené tím, že lidé neměli během různých omezení normální možnost výdaje realizovat tak jako předtím. Zároveň se jejich příjmy v naprosté většině nesnížily. To vytvořilo dočasný přebytek, který vidíme na mírách úspor v předchozích čtvrtletích. Míra vytváření úspor sice postupně klesá, přesto je stále nad tím, co bývalo standardní úrovní. I tam naše politika vstupuje. Nám jde o to, aby lidé příliš rychle peníze neutráceli. Tedy aby to bylo nějak rozfázováno a příliv peněz na trhu zboží a služeb byl úměrný situaci.
* Dokázaly jednotlivé finanční domy vyšší úroky propsat do vkladů tak, že to je reálně atraktivnější než dříve?
Asi se nám jako spořitelům může zdát, že to je pomalu a málo, ale rozhodně je to mnohem víc než dříve. Již nyní na trhu vidíme nabídky dvou až tří procent, někdy i víc, a to na bezpečných typech úložek, jako jsou termínované vklady nebo spořicí účty. Objevuje se to i u etablovaných středně velkých bank, ačkoliv někdy je to samozřejmě podmíněné nějakými podmínkami, ale to už je jejich politika. Ale na průměrném čísle vidíme, že vkladové úroky rostou.
* V posledních letech se rozšířil fenomén firemních dluhopisů, které mohou být rizikové. Je to relativně neregulované prostředí. Nyní se totiž tyto firmy například zaštiťují informací, že prospekt jejich dluhopisu byl schválen ČNB. To ale o rizikovosti investice nic neříká. Chtěl byste větší regulaci?
Nechtěl. Je špatně, že je tam vůbec toto, tedy že ČNB musí schvalovat prospekt. To je taková ta evropská cesta, kdy se snažíme všechny ochránit před vším. A to i ty, kteří sami netuší, že chtějí být chráněni. To vytváří jenom zmatek.
Situace je taková, že to emitenti zneužívají. Zaštiťují se tím, že ČNB jim schválila prospekt. To je ale čistě formální a administrativní úkon. Není tam logicky jiný úkol, než že řekneme, že prospekt obsahuje to, co má formálně obsahovat. My ale negarantujeme podnikatelský úspěch záměru, který za tím stojí. To ani nelze z poskytnutých údajů odhadnout.
* Přísnější regulace tedy není cestou?
Lidé by si měli uvědomit, že pokud jsem nekvalifikovaný drobný investor, nedávám peníze do něčeho, čemu vůbec nerozumím. Musí si uvědomit, že prakticky úvěrují podnikatelský záměr. V bankách na to přitom mají sofistikované týmy, které posuzují, zda peníze půjčí, nebo ne. Měli by proto zvážit, zda si troufají něco takového posoudit. Žádná větší regulace a sešněrování ničemu nepomohou. Pak to akorát dovedeme do situace, kdy emise nepůjde vůbec vydat, protože emitenti budou tak svázáni podmínkami, že to radši vzdají. To je samozřejmě také špatně. Je dobře, že tady existuje kapitálový trh, že si lidé mohou půjčovat peníze i mimo bankovní trh, ale mělo by to být určeno především kvalifikovaným investoNemyslím si, že existuje nějaké rychlé řešení, jde o nějakou dlouhodobou kultivaci trhu.
Soulad politik
* Do jaké míry za domácími inflačními vlivy stála expanzivní politika bývalé vlády? A do jaké míry to ta současná bude moci „napravit“?
Určitě to přispělo. Neřeknu vám ale o kolik. V tuto chvíli nemám dost údajů, které by se daly solidně analyzovat. Některé věci uvidíme až zpětně. Nicméně jestli zvýšíte potřebu úvěrového financování dluhu běžného roku ze čtyřiceti miliard na čtyři sta, je to příliv nových peněz, který přispěje proinflačnímu prostředí. Je dobře, že nová vláda má konsolidaci veřejných rozpočtů vysoko v žebříčku svých priorit. Nejen z důvodu akutní inflační epizody. I z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí to jsou příspěvky k napravování situace. Jdou podobným směrem jako monetární politika. To je vždy dobře, když tyto politiky jdou spíše spolu než proti sobě.
* Je podle vás dobrý krok to současné rozpočtové provizorium, které míří na to, aby konsolidace byla důslednější?
Pokud to k tomu povede, z utilitárního pohledu plnění našeho cíle to je pozitivní.
* Před dvaceti lety jste byl také ministr financí. Kde byste hledal nějaké možné oblasti na příjmové nebo výdajové straně, kde by se konsolidovat dalo? Sám jste zmínil nízkou majetkovou daň.
Nerad bych do Letenské ulice posílal nějaké hraběcí rady. Oni vědí co a jak. Jen jako ekonom nemohu pominout situaci, kdy je podle mého názoru daňová hladina a její struktura neudržitelná, tedy pokud chceme mít dlouhodobě vyrovnané veřejné finance. To je to, tuším, „kalouskovské“ heslo „těžko mít švédské výdaje a rumunské daně“. To je jasné.
* To znamená, že by daňová hladina měla stoupnout, pokud si chceme udržet výdaje takové, jaké máme?
Pokud chceme mít sociální stát, který máme a považujeme ho za standard, jenž by tu měl být trvale, včetně největší položky – důchodů –, s těmito příjmy asi nepůjde.
* Zvláště ke konci funkčního období minulé vlády jste trochu „bojoval“ s některými představiteli. Kritizoval vás například premiér Babiš nebo ministryně financí Schillerová. Vy jste dokonce její slova označil za nekompetentní. Jak to komplikuje práci guvernéra? Je to něco, co vás znejistilo?
To nemůže znejistit guvernéra ani centrální banku jako takovou. Je to nějaký kolorit politického cyklu. Bylo před volbami. V tomto kontextu to člověk nějakým způsobem zpracuje. Já jsem reagoval až po naléhání novinářů. To nebyla žádná moje aktivita, abych se opíral do výroků kohokoliv z vlády. Skutečně se snažíme hledět si svého. Je optimální, pokud jsou politiky schopné postupovat v relativním souladu. Pak se také lépe dosahuje makroekonomických synergií. Někdy to je jednodušší, někdy je to horší.
* Jak jste to osobně řešil s paní ministryní?
Ona byla na zasedání bankovní rady jednou. Tam vyjádřila svoji preferenci pokud možno zachovat status quo expanzivní měnové politiky, které jsme tehdy měli. To bylo ještě na začátku cyklu zvyšování sazeb. Na to má právo. Ale většina bankovní rady situaci vyhodnotila jinak.
* Co se týče synergie, můžete to mít vy nebo vaši nástupci se současnou vládou jednodušší?
To nevím, záleží v čem a kdy. To se mění. Naše mandáty naštěstí překračují horizonty politického cyklu, tedy střídání vlád. Nevíme, co přijde za nové okolnosti, které mohou vnášet rozpory v pohledech na nějakou konkrétní věc. Naštěstí je postavení centrální banky v našem systému mimořádně silné. To se prostě vyplácí. Do loňského příchodu vysoké inflace máme za deset let průměrnou inflaci kolem dvou procent. Banka svoji roli plní. Jsme nízkoinflačrům. ní země se stabilní měnou. To je vyšší hodnota než nějaké větší či menší krátkodobé rozpory mezi námi a vládou nebo ministerstvem financí. Na tom uspořádání se myslím nic nezmění.
Nástupce v čele ČNB
* Když jste se naposledy setkal s panem prezidentem, mluvili jste o vašem nástupci?
Nemluvili, protože jsem se s panem prezidentem naposledy viděl při posledním jednání expertního týmu v září v Lánech. To už je hodně dlouhá doba. Žádná další příležitost zatím nebyla.
* Kdo by měl být, alespoň typově, vaším nástupcem?
Nebudu na tohle téma příliš spekulovat, to se omlouvám. Jsou tam nějaké kvalifikační předpoklady.
* Platí, že by to měl být člověk se zkušeností z bankovní rady, což jste říkal v minulosti?
To je další docela dobrý předpoklad. Není to asi fatálně nutné, ale většinou to tady tak historicky bývalo. Přece jenom je to docela velká a složitá instituce. Její guvernér musí mít představu, co to vyžaduje. Optimální věc je i praktická zkušenost z finančního sektoru. To dříve tak zvykem nebývalo. Ale když se zamyslím nad svojí pracovní náplní, měnová politika s finanční stabilitou tvoří odhadem tak polovinu. Zbytek je dohled nad finančním trhem a jeho regulace. Včetně finanční stability. Jde hodně i o trh, jak funguje, jak na něm fungují instituce. Jak uvažuje pojišťovna, jak banka. Není na závadu o tom mít nějaké ponětí.
* Kdyby bylo dobré, aby to byl někdo z rady, mohli by to být pánové Mora, Nidetzký, objevily se ale i informace o zájmu pana Michla. Je to něco, co jste zaznamenal?
Samozřejmě čtu noviny.
* Zaznamenal jste to odjinud než z novin?
Ne, žádnými jinými kanály to neproběhlo.
* Co další kandidáti do bankovní rady? Rýsuje se tam například nějaká žena?
To já nevím, o tom rozhoduje pan prezident. Bohužel jsem s ním zatím na toto téma nemohl hovořit a do hlavy mu takhle na dálku nevidím. Nesestavuji ani žádné listiny kandidátů.
* Pan prezident vám ale určitě bude naslouchat.
Uvidíme.