Vojtěch Benda, člen bankovní rady ČNB a Jakub Matějů, poradce bankovní rady ČNB (Lidové noviny 18. 3. 2019)
Kurz koruny v posledním roce překvapoval tím, že odmítal posilovat podle očekávání ČNB i analytiků. Přitom koruna nabízí investorům vyšší úroky, a tedy i vyšší zhodnocení investic než euro. Měla by tak lákat zahraniční investory. Česká ekonomika navíc vytváří solidní převis vývozu nad dovozem, který by měl kurz koruny dále podporovat. Existuje však několik důvodů, které mohou dodatečně vysvětlit, proč koruna za těmito očekáváními zaostávala.
Prvním důvodem je nepříznivé naladění globálních investorů vůči měnám takzvaných rozvíjejících se ekonomik, kam se řadí i Česko. Pokud se podíváme na ostatní měny středoevropského regionu, polský zlotý i maďarský forint oslabily za loňský rok zhruba o tři procenta. Koruna na tom tedy se svou jednoprocentní ztrátou nebyla ještě tak špatně. Ve stejném roce navíc euro oslabilo vůči dolaru o téměř pět procent. V poslední době přitom platí, že pokud ztrácí euro, koruna oslabuje ještě víc. Společným jmenovatelem těchto ztrát byly rostoucí sazby ve Spojených státech. Proč by totiž měli američtí investoři držet vysoké pozice v oblastech typu střední Evropy, když mají v současnosti vyšší výnosy z bezpečných dolarových dluhopisů? Hledání výnosu na rozvíjejících se trzích dávalo mnohem větší smysl při nulových úrokových sazbách amerického Fedu než dnes.
Loňský rok byl zároveň poznamenán růstem globálních nejistot, které koruně neprospívají. Na jaře zkazily náladu výsledky italských voleb a následná zdlouhavá politická vyjednávání. Nová italská vláda totiž rozhodně není vzorem rozpočtové odpovědnosti. V létě se přidala krize v Turecku a zostření rétoriky v americko-čínské obchodní válce. Náladu investorů nezlepšila ani druhá polovina roku, kdy se růst německé ekonomiky zastavil a vzrostly obavy z brexitu bez dohody. Vedle měnových trhů ztrácely i ty akciové, které zaznamenaly nejhorší výsledek od krize.
To všechno jsou faktory, které by se nemusely opakovat. Federální rezervní systém už je se svými sazbami poblíž neutrální úrovně. Spíš se čeká, kdy k prvnímu zvýšení sazeb přistoupí Evropská centrální banka. To by mohlo „nakopnout“ kurz eura vůči dolaru, a tím i kurz koruny. Pokud nepřijdou nějaké další velké „jobovky“ ze zahraničí, posilování koruny nemusí stát nic v cestě.
Existují však i názory, že se na korunovém trhu něco zásadního změnilo. V souvislosti s exitem z režimu kurzového závazku došlo k nárůstu korunové likvidity na devizovém trhu, a to jak v držení tuzemských bank, tak zahraničních subjektů. Tento nárůst může mít za následek sníženou citlivost kurzu koruny na vyšší úroky, které domácí měna nabízí. Zahraniční investoři již totiž drží korun tolik, že kvůli limitům pro řízení rizika možná další prostě nakupovat nemohou.
Pokud by toto bylo pravým důvodem slabé koruny, posilování bychom se jen tak dočkat nemuseli. Z pohledu ČNB by se nejednalo o zklamání. Od ukončení kurzového závazku centrální banka sice opět zveřejňuje svoji prognózu kurzu, ale tato prognóza nepředstavuje žádný závazek či přání ČNB. Vývoj koruny je ponechán tržním silám. Předpokládaný vývoj kurzu však představuje důležitý vstup pro úvahy o nastavení měnové politiky. Čím slabší oproti očekávání koruna bude, tím méně budou dovozní ceny kompenzovat domácí inflační tlaky. Pak by z hlediska zajišťování cenové stability (při současném růstu cen, mezd a trvajícím napětí na trhu práce) bylo potřeba zvyšovat sazby mnohem razantněji, než naznačuje stávající prognóza ČNB, tedy podobně jako tomu bylo v loňském roce.
Kdyby tedy koruna zůstala poblíž současných úrovní, lze si v letošním roce představit až trojí zvýšení sazeb ČNB.