Komentář V. Bendy, člena bankovní rady ČNB a poradce bankovní rady J. Matějů
Vojtěch Benda a Jakub Matějů (Hospodářské noviny 14. 4. 2020 stana 15, rubrika Podniky a trhy)
Centrální banka dělá svou práci nejlépe, když o ní vůbec není slyšet. Inflace poblíž dvouprocentního cíle, rostoucí HDP, nízká nezaměstnanost, vyrovnaná rizika dalšího vývoje.
Tahle idyla byla za poslední měsíc roztrhána na kusy. Nic není vzdálenější. HDP zřejmě letos klesne výrazněji než v krizovém roce 2009. Budeme rádi, když meziroční pokles nebude dvouciferný. Nezaměstnanost přestane lámat rekordy v počtu volných pracovních míst na jednoho uchazeče, místo toho uvidíme rekordní nárůst počtu nezaměstnaných. Inflace se nyní může zdát druhořadá, ale stále je péče o cenovou stabilitu hlavním cílem a zákonným mandátem České národní banky. Tento cíl se v nejbližších měsících nepodaří splnit. Ceny rostou kvůli narušeným dodávkám ze zahraničí i oslabenému kurzu koruny.
Jaká je tedy úloha centrálních bank v krizi? V tradičním pojetí v první polovině minulého století byla jedna z hlavních rolí centrálních bank být takzvaným věřitelem poslední instance. Zjednodušeně být ochotný půjčovat, když zbytek finančního trhu v panice přestával fungovat. Za sto let se finanční trhy i nástroje centrálních bank změnily, ale základní myšlenka zůstala stejná.
Pojďme se rozhlédnout kolem sebe po světě. Americký Fed v roce 2008 začal skupovat hypoteční deriváty z finančního trhu, poté i státní dluhopisy a pokladniční poukázky. Cílem bylo mimo jiné dodat do systému chybějící dolarovou likviditu a zachovat dostupné úvěrování. V reakci na pandemii Covid-19 před několika týdny tyto nákupy znovu provádí, a to v potenciálně neomezeném rozsahu. K tomu vytvořil i nástroj pro dodávání dolarové likvidity dokonce i do ostatních zemí (takzvané FX swapové linky), aby zamezil výprodejům dolarových aktiv držených v zahraničí.
Evropská centrální banka také přikročila k masivním programům nákupů aktiv a dodávání eurové likvidity. Také nám bližší centrální banky menších ekonomik, od kterých jsme se před lety učili cílovat inflaci (Bank of England, švédská Riksbank, novozélandská centrální banka), v posledních týdnech oznámily nákupy vládních i firemních dluhopisů, aby pomohly zachovat důvěru ve fungování trhu.
Daly tím najevo, že kdyby náhodou nikdo nechtěl nakupovat, ony nakupovat budou. Přistoupily také k dlouhodobějším dodávkám likvidity pro banky, výměnou za to, že banky poskytnou nové úvěry. Kdyby v panice nikdo nechtěl půjčovat, centrální banka půjčovat bude – to je princip věřitele poslední instance.
České národní bance do této chvíle tato opatření zákon umožňoval jen ve velmi omezené míře. Odpovídal spíše představám o úloze centrální banky devadesátých let minulého století. Minulý týden schválená novela zákona o ČNB, i když má platnost jen do roku 2021, nám dává možnost hodit záchranný kruh, pokud se část finančního trhu dostane pod vodu.
Nejde tu o měnové financování státního dluhu, to ani tato novela neumožňuje. Klíčové je zachovat důvěru ve fungování trhu. Zahraniční držitel českého státního dluhopisu nebude chtít držet aktiva na trhu, na kterém by nešlo v případě potřeby prodávat. Stejně tak musí zůstat funkční devizový trh.
Nesmí také dojít k situaci, kdy by banky z jakýchkoliv důvodů přestaly úvěrovat reálnou ekonomiku. Představy o „kreativní destrukci“, kdy případná ekonomická či finanční krize spálí to špatné, slabé a nekonkurenceschopné a schopné posílí, je v této situaci mylná. Zamrznutí úvěrového trhu, takzvaný credit crunch, by poškodilo všechny bez výjimky.
Je třeba také předejít možnému nedostatku likvidity v některých částech finančního trhu. Firmy a domácnosti musí mít jistotu, že banky budou jako vždy plnit svoji roli financování ekonomických aktivit všeho druhu.
K tomu všemu nám nyní novela dává nástroje. Ideální bude, pokud jen samotná možnost zásahu ČNB všechna zmíněná rizika odvrátí a arzenál centrální banky ani nebude třeba aktivovat.