I Rusko a Čína mohou být krásné

Aleš Michl (Mladá fronta DNES 17. 1. 2022 strana 9, rubrika Názory)

Jestřábi a holubice

Loni Nikola Hrušková reprezentovala Česko na traktorovém biatlonu. Šlo o závod traktorů se střelbou na terč. Jelo se v ruském městě Votkinsk. K tomu traktorovému biatlonu se dostala proto, že je profesí diplomatka a tehdy pomáhala českým firmám na ruský zemědělský trh. Teď o Rusku vydala knihu. Nazvala ji: „I Rusko může být krásné“.

Vydala ji podobně jako já knihu „Reset ekonomiky“, ve které mám první kapitolu zase o Číně. Oba jakoby jdeme proti evropskému mainstreamu. Píšeme o Rusku a Číně pozitivně. Hrušková žila v Rusku více než pět let. Pracovala na české ambasádě v Moskvě. Nechce vzbuzovat iluzi, že všechno v Rusku je krásné a zalité sluncem (což ani já zaslepeně netvrdím o Číně). Chce ukázat, že Rusko není jen prezident Putin, vodka, šílenci na silnicích, krásné ženy v kožichu a další podobné stereotypy.

Rusko už také dávno není Sovětský svaz, i když na něj na mnoha místech s nostalgií vzpomínají. Rusko je tvrdý kapitalismus (a podobně i Čína), ve kterém platí, že když máte peníze, můžete hodně. Je to země kontrastů tak obřích, že pokud je neuvidíte nebo si o nich nepřečtete, neuvěříte. V Rusku můžete najít překrásnou divokou a člověkem nedotčenou přírodu, ze které se vám tají dech, o pár set kilometrů dál jsou skládky a továrny, kvůli kterým se nemůžete ani nadechnout (stejně tak v Číně).

Sepsala příběhy hlavně o lidech. Třeba o těch, co vás pohostí, i kdyby měli příští den zůstat o suchém chlebu. O jejich úctě k rodině. O tom, jak žijí v drsné ekonomice Ruska. Já zas třeba na životě právníka Su I, který chodí randit do KFC v Pekingu, popisuji vzestup čínské ekonomiky.

 Za vším hledej peníze. Ale i lidi. I Rusko a Čína mohou být krásné, když je poznáte zevnitř, a ne jen z novinových titulků.