Rozhovor s O. Dědkem, členem bankovní rady ČNB
Pavel Novák (ČRo Plus 16. 1. 2022)
Pavel NOVÁK, moderátor
Euro bankovky a euromince se do peněženek Evropanů dostaly před 20 lety. V lednu 2002 začaly ve 12 tehdejších 15 členských zemí Evropské unie nahrazovat národní měny. Jakou euforii i těžkosti společné evropské platidlo prožilo? Proč by Česko mělo euro také přijmout? A jaké jsou důvody, proč ne? O tom bude dnešní Evropa Plus. Dobrý den vám přeje Pavel Novák. Začátek roku 2002 bude znamenat okamžik, kdy se euro naplno stane společnou měnou pro 300 000 000 Evropanů. To prohlásil v Královském paláci v centru Bruselu tehdejší předseda Evropské komise Romano Prodi. Věřil, že pro ty, kteří v té době byl ještě dětmi, už bude euro jedinou měnou, kterou budou doma platit a stane se pro ně symbolem unie. Na konci roku 2001 na ceremoniálu v Bruselu předávala Belgie předsednictví v Radě Evropské unie Španělsku. Vystoupil tam tedy Guy Verhofstadt, který vedl belgickou federální vládu a řekl, že eurozóna sahající od Lisabonu po Helsinky a od Dublinu k Aténám bude třetí největší měnovou unií na světě po Číně a Indii a že euro bude nejuznávanější světovou měnou spolu s americkým dolarem. Euro se začalo v hotovostním platebním styku v lednu 2002 používat ve 12 z 15 zemí, které byly tehdy členy Evropské unie. Velká Británie, Švédsko a Dánsko vstup do eurozóny odmítli. 1. leden 2002 ale nebyl dnem, kdy by zcela přestaly platit bankovky a mince vydané národními bankami ve státech eurozóny. Lhůtu pro přechod na novou měnu stanovila Evropská unie na půl roku. Všechny členské země eurozóny to ale před 20 lety zvládli do dvou měsíců. Mnoho Evropanů čekalo na půlnoc nového roku 2002, aby si mohli z bankomatů nové peníze vybrat, prohlédnout si je a osahat. Na ceny v nové měně si zvykali postupně. Na cenovkách v obchodech byla vždy uvedená suma ve staré národní měně a v eurech. První hodnocení největšího přechodu na jinou měnu v Evropě byla optimistická.
Pedro SOLBES, bývalý eurokomisař pro hospodářskou a měnovou politiku, EU
Výsledky byly docela dobré. Lepší, než jsme očekávali. Nadšení evropských občanů pro novou měnu byl ten největší přínos této velké operace..
Pavel NOVÁK, moderátor
Prohlásil několik dnů po zavedení eura do oběhu tehdejší eurokomisař pro hospodářskou a měnovou politiku Pedro Solbes. Euro za sebou mělo už 3 roky existence v bezhotovostním platebním styku. Občané eurozóny také dopředu věděli, za kolik jejich franků, marek, peset nebo třeba drachem bude jedno euro. Podle prvního guvernéra Evropské centrální banky Wima Duisenbergaa bylo vytvoření jednotné společné měny jasným úspěchem.
Wim DUISENBERG, bývalý první guvernér, Evropská centrální banka
Euro jasně ukázalo, že může dosáhnout svých hlavních cílů, tedy zajištění cenové stability, posílení přehlednosti přeshraničních obchodních transakcí a usnadnění obchodní výměny do i z Evropské unie.
Pavel NOVÁK, moderátor
Wim Duisenberg věřil, že se 1. leden 2002 zapíše do učebnic dějepisu ve všech zemích Evropské unie i mimo ni jako začátek nové epochy v Evropě. Už 20 let má Evropská unie své společné platidlo ve formě mincí i bankovek. Dnes je členy eurozóny 19 ze 27 států Evropské unie. Euro ale zažilo i turbulentní dobu dluhové a finanční krize. Několik států dostalo pomoc ve formě půjček ze speciálně vytvořených záchranných mechanismů. I o tom bude řeč v následujících minutách. Co vedlo státy Evropské unie k rozhodnutí zavést společnou evropskou měnu euro a jak jejich zavádění do praxe vlastně probíhalo? O tom budeme v Evropě Plus mluvit s prof. Oldřichem Dědkem, členem bankovní rady České národní banky a bývalým národním koordinátorem pro přijetí eura. Jaké byly ty důvody pro zavedení eura? Byly nějaké důvody politické, nějaké ekonomické, přece o tom, že bude Evropa platit eurem se rozhodlo dávno před tím, než vůbec přišlo do bezhotovostního platebního styku a než se vytvořily bankovky.
Oldřich DĚDEK, člen bankovní rady ČNB
Když se na to podíváme z historického kontextu, tak já osobně si myslím, že to euro byl takový evoluční projekt, protože hned od vlastně samého počátku té evropské integrace si členské země uvědomovaly, že funkční vnitřní trh vyžaduje i společnou měnu, že je potřeba koordinovat měnové politiky. No a proto i od samého počátku jsme zde měli různé kurzové režimy, které se snažily koordinovat. A ono se ukázalo, že ta koordinace často vedla k nestabilitě, že jo? Takovým tím nejvýraznějším projevem té nestability třeba byli výrazné a bezprecedentní kurzové spekulace v roce 1992. Uvědomme si, že jo, v té době vlastně britská libra vypadla z toho systému. Soros na té spekulaci vydělal 2 miliardy. Švédská centrální banka zvedla sazby na 500 %. Takže postupně si vlastně ty členské země uvědomovaly, že pokud chtějí mít funkční vnitřní trh, který vyžaduje i vnitřní i tu kurzovou stabilitu, tak je zapotřebí mít společnou měnu. Tady od samého začátku byla ta myšlenka, že společná měna, kurzová stabilita podporuje vzájemný obchod a vlastně podpora vzájemného obchodu, to je v srdci samé evropské integrace.
Pavel NOVÁK, moderátor
Byly tam nějaké politické důvody, aby třeba se ukázalo lidem, že postupuje evropská integrace? Že to hmatatelné euro, ty peníze společné, že to bude nějaký další stupínek k tomu dalšímu sjednocování Evropské unie?
Oldřich DĚDEK, člen bankovní rady ČNB
Když se hovořilo o měnové unii, tak současně se vždy hovořilo i politické unii. Na tom vždy trvali Němci, kteří prosazovali myšlenku, že nejprve bychom zde měli mít politickou unii a ta měnová unie je taková třešnička na dortu, kterou by ta integrace měla vyvrcholit. Ale ukázalo se, že vlastně každý si pod tou politickou unií představuje něco jiného, a tak se vlastně dospělo k názoru, že raději se půjde tou cestou ekonomické integrace a ta politická unie, ta se příliš nějakým způsobem nerozpracovávala. Ona vlastně probíhá, bych řekl, tak trošku spontánně na základě poznání, že pokud chceme zachovat tu měnovou unii, to euro, tak musíme postupovat i tou politickou unií, tou další integrací, i když se tedy přímo nehovoří, že se buduje nějaká politická unie.
Pavel NOVÁK, moderátor
Euro jako platidlo teď slaví dvacáté výročí, jako fyzické platilo jako bankovky nebo mince, ale jako bezhotovostní deviza začalo vlastně existovat už před třemi roky, než se objevilo v bankomatech. Proč bylo nutné nejdřív zavést euro do bezhotovostního platebního styku a teprve potom vydat ty fyzické peníze?
Oldřich DĚDEK, člen bankovní rady ČNB
Musíme si uvědomit, že to je naprosto bezprecedentní krok, že jo? Kdy tedy 12 členských zemí vlastně se zbavilo svých národních měn, no a v té době panovaly obavy, že by se to nemuselo zvládnout, pokud by se vše soustředilo do jednoho okamžiku, proto se šlo takovým gradualistickým přístupem, že nejprve se vytvoří to bezhotovostní euro, které zde bude existovat, ty trhy, domácnosti, podniky si na to zvyknou a potom už to, ta závěrečná fáze, to zavedení hotovosti, už nebude zatíženo těmi problémy, které vlastně by nastaly, kdyby se vše zavádělo v jednom okamžiku. To bylo tedy, vlastně, když se to euro zavádělo. Všechna další rozšiřování eurozóny už probíhala tzv. velkým třeskem, kdy se vlastně všechno provádí v jednom okamžiku.
Pavel NOVÁK, moderátor
Proběhl ten přechod z národních měn, z národních platidel na euro všude hladce? Vím, že po nějakou dobu, docela krátkou dobu mohli lidé platit, jak eurem, tak těmi národními měnami, že tam bylo nějaké přechodové období, jak dlouho trvalo?
Oldřich DĚDEK, člen bankovní rady ČNB
Je to tzv. období duální cirkulace, že jo, kdy vlastně ty lidé se musí zvyknout na nové cenovky, že jo, které nejsou už v těch starých změnách, ale v těch starých národních měnách, ale v euru, tak to bylo stanoveno na půl roku, ale ukázalo se, že to zavedení eura šlo mnohem rychleji. Že během týdne nebo 14 dnů už drtivá masa těch národních měn se překlopila do eura. A co se vlastně týče té logistické operace, tak ta je hodnocena jako fenomenální úspěch.
Pavel NOVÁK, moderátor
Euro prožilo v prvních letech docela euforickou dobu, ale potom přišla finanční a dluhová krize v roce 2008-10. Jaké největší problémy muselo euro řešit? Jaké eurozóna musela řešit?
Oldřich DĚDEK, člen bankovní rady ČNB
Ta krize odhalila, že euro není hotový projekt, že není připraveno na takové ty velké otřesy. Řada zemí byla tvrdě zasažena krizí, krizí, Řecko, Portugalsko, že jo, ale nebyly to jenom země eurozóny, že jo. Tam také jsme viděli ty ozdravné programy pro Maďarsko, Lotyšsko, Island. No, ale co myslím, je klíčové je, že vlastně na tyto velmi obtížné momenty ta eurozóna, ten projekt eura, zareagoval tím, že on zásadně posílil svoji institucionální infrastrukturu, protože vlastně to politické vědomí si uvědomovalo, že ten společný trh skutečně vyžaduje tu jednotnou měnu, no a proto se zavedl bankovní unie, že jo, zavedly se různé ty krizové fondy, že jo, s tou výraznou palebnou sílu. Hovořilo se o dalším prohlubování, že jo, fiskální unie, zpřísnily se pravidla paktu stability a růstu, takže já vždycky na to mám takový ten, ten příměr, že tím největším vlastně hybatelem pokroku je středně velká katastrofa, že jo? Když si tedy uvědomujeme, co vše bychom mohli ztratit, tak ono to stimuluje, že jo, spíše k dalšímu posílení těch integračních tendencí.
Pavel NOVÁK, moderátor
Býval jste národním koordinátorem pro přijetí eura. Ta funkce je teď neobsazená. Vládní pětikoalice slibuje, že chce směřovat ke splnění podmínek pro přijetí eura. Směřujeme k tomu přijetí, anebo přešlapujeme na místě?
Oldřich DĚDEK, člen bankovní rady ČNB
Tak já bych to spíš viděl jako přešlapování na místě, i když tedy vláda signalizovala, že by chtěla udělat některé vstřícné kroky. Například, aby podniky si mohly vést účetnictví v eurech. Já si myslím, že to je spíše takový symbolický krok, ale že zatím ta politická vůle pro zavedení eura zde není.
Pavel NOVÁK, moderátor
Říká Oldřich Dědek, člen bankovní rady České národní banky a bývalý národní koordinátor pro přijetí eura. Děkuji za rozhovor.
Oldřich DĚDEK, člen bankovní rady ČNB
Já také děkuji.