Rozhovor s A. Michlem, členem bankovní rady ČNB
Josef Hyml (Téma 18. 6. 2021 strana 16, rubrika Rozhovor)
Přední český ekonom a člen bankovní rady České národní banky ing. ALEŠ MICHL (43), Ph. D., nepůsobí jako klasický uhlazený bankéř. Na rozhovor dorazí klidně v motorkářské kožené bundě, ekonomické cykly přirovnává k populární zahraniční písničce a celosvětové problémy s dodávkou výrobních materiálů zase klidně popíše na lahvičce kečupu. Co nás tedy podle něj v následujících měsících čeká?
* Po opakovaných lockdownech máme za sebou první týdny rozvolnění. Jak se podle vás ekonomika zachová? Co máme od následujících měsíců vůbec čekat?
Vy jste asi v mládí neposlouchal skupinu Roxette, co?
* To se pletete. Švédská popová kapela.
Jsem sice spíš na Metallicu, Foo Fighters nebo Pearl Jam, ale Roxette měli takovou populární baladu, kterou budou lidi znát a jejíž název se hodí pro přirovnání současné situace. Jmenovalo se to Crash! Boom! Bang!. Crash, tedy náraz, havárie, byla samotná pandemie a nucené uzávěry částí ekonomiky, prostě sešup dolů. Teď bude následovat Boom, do češtiny přeloženo jako rychlý rozmach. Ekonomika se po sérii lockdownů otevírá a očekávám, že vystřelí razantně vzhůru.
* Tedy že lidé začnou utrácet?
Lidé budou více utrácet zadržené úspory z minulých měsíců. Ovšem nejde jen o spotřebu, ale také o výrobu, o export. Teď ve druhém čtvrtletí očekávám nejvyšší meziroční růst HDP v historii a troufám si ho odhadovat přes sedm a půl procenta. Koncem července budou zveřejněna přesná čísla a uvidíme, jestli se moje prognózy potvrdí.
* Ale ta písnička má i třetí slovo. Co od něj očekávat?
Ano, Bang!, tedy něco jako rána, prásk, a ukáže se ekonomika v pravé síle. A to bude nejdůležitější. Po prvotní fázi rekordního růstu ekonomika zpomalí. Krátkodobá prognostická otázka zní: Půjdeme znovu do druhé recese, jako byly případy 2009 a 2012, 2013, nebo se udržíme v růstu? Nikdo neví, co přesně nastane, záleží totiž na mnoha faktorech – proto bang.
* Ani nezkusíte tipovat?
Tipovat se dá fotbalový zápas. Prognostika nemluví o tom, co se stane, ale o tom, co by se stát mohlo. Proto jsem říkal ty dva scénáře. K té lepší budoucnosti potřebujeme správná rozhodnutí, neudělat stejnou chybu jako po krizi 2008.
* Co to rozhodne?
Rozhodne podnikatelský duch. Každou ekonomiku táhne nahoru chuť pracovat, podnikat, mít nové nápady. Ta buď je, anebo jste Řecko (naráží na dluhovou krizi, jež Řecko uvrhla v roce 2009 do obrovských a táhlých problémů, pozn. red.). Do toho by vláda, kraje, obce měly pokračovat v investicích, byť na dluh. Hlavně je nezastavit. Na příkladu: V roce 2011 bylo zahájeno 0 km dálnic. V roce 2012 také nula. V roce 2013 to bylo 800 metrů. I proto jsme šli do druhé recese. Super mi přijde, že letos má být zahájena stavba 90 kilometrů dálnic. My v ČNB bychom pak měli dočasně držet levné peníze, dokud covid nebude pod kontrolou.
* Mluvíte o alespoň chvilkovém strmém růstu. Není však už teď doprovázen inflací? Dám vám taky příklad. Rád jsem si kupoval jednu irskou whiskey, která před pandemií stávala okolo 400 korun, při slevě ještě skoro o stovku méně. Teď mi ji v supermarketu nabízejí za 520 korun.
Vaše starosti bych tedy chtěl mít! Zkusím vám vysvětlit, co se teď s cenami děje. Skočím z vaší whiskey k automobilům. Průmysl loni na jaře jeden a půl měsíce stál. Pak se dva až tři měsíce rozjížděl. Podobně dodavatelé. A potom, jak najednou začali všichni znovu rychle objednávat, začal průmysl procházet jakoby úzkým hrdlem. Světoví dodavatelé teď nestačí vyrábět dostatečný počet čipů, polovodičů, plastů, prostě součástek. Najednou byl nedostatek volných kontejnerů v asijských přístavech. Nestíhala nákladní doprava. Výsledkem toho všeho je, že podražily díly, doprava i suroviny a vyskočila nákladová inflace. A to se promítlo do cen některých výrobků.
* Nejenom tam. Chtěl jsem si o víkendu koupit plastové sudy na zahradu a řekli mi, že jsou výpadky granulátů z Číny a že nevědí, kdy je budou mít od české firmy zase na krámu.
Zahrádkář, co pije whiskey, takovou kombinaci jsem ještě nezažil. Ale ono to nebude trvat pořád. Dotáhnu to přirovnání. Představte si to úzké hrdlo na láhvi s kečupem. Když ji koupíte v krámě a chcete z ní ten kečup dostat, dost často se stane, že se v tom úzkém hrdle vytvoří jakási pevná hmota, hned rychle neteče. Musíte zatřást tou sklenicí, bouchat do ní. Ale pozor.
* Na co?
Ono se vám pak stane, že toho kečupu na talíř vyteče najednou strašně moc. Až zbytečně, což vy vůbec nepotřebujete. Pak další den už ten kečup teče celkem dobře.
* Co tím chcete říct?
Všechny ty faktory, které nyní ženou inflaci a ceny nahoru, mohou najednou velmi rychle pominout. Když se pak ustálí rovnováha mezi nabídkou a poptávkou, tohle se změní. Ekonomika se po tom „Crash Boom Bangu“ prostě dostane do normálu. A s tím i inflace.
* Nejsem ekonom, ale představuji si, že tohle by fungovalo při volném trhu. Pandemie ale v mých očích celosvětově ukázala jednu zásadní věc. Jak snadno se dají obyvatelstvu vnutit regulace všeho druhu. Pořád u mě třeba neobstojí, že člověk nemohl jet do vlastního domu v jiném okrese.
Tady bych se politiků zastal. Pro mě lockdowny byly investicí do zdraví lidí. Prostě se udělal lockdown skoro všude na světě s cílem ochránit zdraví lidí, to je pochopitelné. Stát se ale musel zadlužit kvůli kompenzacím a pokračování investic. Oba kroky chápu. Až bude covid pod kontrolou, je potřeba z fiskální expanze přejít postupně na stabilizaci zadlužení.
* To abyste jako ekonomové začali politikům dost rychle vysvětlovat. Ze všech stran kolem sebe v posledních týdnech slyším právě o nutnosti zvýšení různých daní.
Kromě zastavení investic i tuto chybu jsme již udělali. Po krizi 2008 byly postupně zvýšeny daně, a také proto přišla druhá recese 2012, 2013, v době, kdy Německo už rostlo.
* Dobře, ale nějak budeme muset ty současné dluhy zaplatit.
K tomu budeme ale potřebovat ten lepší ze dvou scénářů, aby po bangu přišel delší dobu růst alespoň kolem 4 procent. Musíme z dluhů vyrůst. Půjde to, máme dluh vzhledem k HDP poloviční, než je v eurozóně. Logika myšlenek na vyšší nebo nové daně je v odpovědi na otázku: Má stát dost peněz, nebo ne? Daně jsou nejdůležitější součást příjmů státu. Česko má příjmy státu ve výši 41 procent HDP, Polsko 38 procent, Slovensko 40 procent, Maďarsko 41,5 procenta. Když se podíváme do světa, potom průměrné státní příjmy v šestatřiceti zemích OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, pozn. red.) jsou kolem 38 procent HDP. V mezinárodním měřítku, i v porovnání s okolními státy, má český stát dost příjmů k tomu, aby s nimi tuto zemi řídil. Zda zvyšovat, nebo snižovat daně, je prostě jen otázka filozofie, jak velký přerozdělovací stát chceme mít. Správná cesta vede přes řádné vybírání daní, nikoliv jejich zvyšování.
* V posledních měsících se jako dost zásadní téma probírá neustále rostoucí cena nemovitostí. Někteří, včetně vašeho kolegy z ČNB, otevřeně hovoří o tom, že se zřejmě budou muset razantněji zvednout právě třeba daně z vlastnictví druhých a třetích nemovitostí.
Politici toho už v historii vymysleli! V Anglii se v 16. století danily vousy. Danila se i sůl, klobouky, okna, komíny, hrací karty, hnůj. V minulé krizi byla v Praze na stole daň z autobusových zastávek. A danit druhé a třetí byty zapadá do těchto šíleností. Prosím, nedělejme to! Napsal jsem na téma rostoucích cen aktiv disertační práci. Roste výrazně množství peněz v oběhu, rostou ceny nemovitostí, nelze se divit. A nápady na daně s tím nehnou. Teď trochu odborněji, třeba Evropská centrální banka vsadila už před covidem na záporné sazby a kvantitativní uvolňování, což znamená, že kupujete dluhopisy a dáváte na finanční trh nové peníze. Od začátku nákupů Evropské centrální banky v březnu 2015 do konce roku 2019 vzrostla bilance banky z 2,1 bilionu eur na 4,7 bilionu eur, tedy na více než dvojnásobek. Za loňský rok došlo k dalšímu nárůstu o 50 % na 7 bilionů eur. Evropská centrální banka už drží 40 procent slovenského státního dluhu a 37 procent německého. Je to normální? Není. Taková měnová expanze tlačí ceny nemovitostí v celé Evropě nahoru. I když ČNB žádné české státní dluhopisy nenakupovala, ovlivňuje nás to také.
* Navíc stát dlouhodobě podporuje vlastnictví nemovitosti. Například odpočtem úroků z hypotéky ze základu daně z příjmu při pořizovaní nemovitosti na vlastní bydlení. Dost mi vadí, že ten samý stát mi nyní bude chtít vlastnictví nemovitosti razantně zdanit.
Zvýšením daní z nemovitostí nebo zavedením daně na druhé a třetí byty přece baráky nezlevní, vždyť je to nesmysl.
* Před několika dny jste o tom s kolegy v ČNB jednali, ale zatím jste ke zvýšení úrokových sazeb nesáhli.
Dokud covid nebude pod kontrolou, sazby bych nezvyšoval. Ale je nás tam sedm mozků, každý může mít jiný názor a rozhoduje většina. Takže uvidíme. Dívám se na úroky z delšího pohledu než ostatní a nechci jimi nějak aktivisticky hýbat. Nechtěl jsem v únoru 2020 dále zvyšovat sazby ze dvou na 2,25 jako většina rady, protože tehdy už byl průmysl v recesi. V březnu 2020 jsem chtěl jít výjimečně rychle, ale dočasně – podtrhuji to dočasně – dolů, a jen k hranici 0,50. Peníze mají mít nějakou hodnotu, aspoň nějaký úrok. Nechtěl jsem se přibližovat blízko nule a k záporným úrokovým sazbám, které jsou v eurozóně. Většina ale nakonec rozhodla snížit sazby níž, na 0,25. Tehdy se dokonce vedla debata, jestli právě nemít sazby nula. Říkal jsem, že je to nesmysl.
* Nemohou ekonomiku poškodit snahy o regulace, které přicházejí ve velkém třeba právě i z Evropské unie? Závazky, kolik procent z nových dotačních programů musí jít na ekologické projekty a podobně? Nebo třeba brutální zpřísnění limitů pro automobilky, které je prostě donutí prodávat elektromobily? Jak vnímáte tohle?
Politika, co k tomu říci. Hlavně je problematické, že je to tlačené z úřednické kanceláře v Bruselu. Že to není přirozený vývoj a volání poptávky po nějakém druhu zboží, třeba po elektromobilech.
* No uvidíme, co se bude vůbec v Evropě odehrávat. Zaznamenal jste plán španělské socialistické vlády, která chce v budoucnu prosazovat mnohem vyšší daně, omezení konzumace masa, sdílení aut, a dokonce i bydlení, kdy mají vznikat jenom byty se společnými obýváky? Místopředseda Evropské komise Slovák Maroš Šefčovič je za to vychválil. Stále více lidí na podobné myšlenky slyší, a mně to, přiznám se, nedává spát.
Když se podíváte do 19. století, zjistíte, že to byl duch soutěživého kapitalismu, který nakopl Evropu k růstu. Prostě práce, soutěž, inovace. V tom raném a velmi drsném kapitalismu typicky průmysl, továrny, dvanáct hodin, šest dní v týdnu velmi tvrdá práce. Evropa a její obyvatelé se obnovou po válkách zbídačeného kontinentu postupně posunuli k velmi vysoké životní úrovni. Tím, jak jsme ve větší míře díky kapitalismu zbohatli, jako by nastupoval ďábel kapitalismu, zahálka, všemožné formy regulace a přemrštěné levičáctví. Prostě to tím všechno odhodlaně posíláme do háje. Naproti tomu třeba Čína, která byla vnímaná jako komunistická země, naopak tvrdě nastoupila cestu toho kapitalismu, co tehdy táhl nahoru Evropu.
* To mi v listopadu popisoval nedávno zesnulý významný ekonom profesor Michal Mejstřík. Takový ten kapitalismu ve stylu „uspěj, nebo zmiz“.
I díky překladu profesora Mejstříka četl každý český student ekonomie od 90. let mezi prvními takovou tlustou bichli od Samuelsona (americký ekonom a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Samuelson, pozn. red.). Předmluvu tehdy napsal Václav Klaus, vidím to úplně před sebou, jak jsem ji také četl v knihovně. Co je zajímavé, že ve starém vydání učebnice z roku 1961 má Paul Samuelson graf, ve kterém prognózoval, že HDP Sovětského svazu někdy mezi lety 1987 a 1997 předstihne HDP Spojených států. V pozdější verzi učebnice z roku 1980 pak byla tato predikce oddálena na roky 2002–2012. Samuelson byl génius, ale v tomhle se totálně mýlil. Nu, pogodi! nikdy Mickey Mouse netrumflo. Místo SSSR versus USA je to dnes Čína versus USA. Čína je největším komunismem světa, ale od Sovětského svazu se liší v jednom podstatném bodě: není to socialismus. Nestátní firmy vytvářejí už přes 50 procent HDP. Na dynamice ekonomiky, na růstu HDP se podílejí ze dvou třetin a na růstu zaměstnanosti z osmi desetin.
* Jak do toho zapadá Evropa? Nepácháme tedy v podstatě nějakou rituální sebevraždu?
No. Řekl bych, že hlavně eurozóna jde takovým až japonským scénářem. Od začátku devadesátých let to tam probíhalo takto: crash, realitní bublina. Nesplacené úvěry. Nenasytné banky v problémech. Nouze o kapitál. Vlády dolévají kapitál do bank na úkor státního dluhu. Centrální banka snižuje sazby, postupně až na nulu. Soukromý sektor v drsném procesu oddlužování. Aktiva bank a ziskovost dolů. Boom, krátké oživení od roku 1997. Zvyšují se ale daně, aby bylo na státní dluhy. Bang. Zase recese. Pumpování peněz do ekonomiky. Od roku 2002 závazek, že úrokové sazby zůstanou dlouho nízko. Jenomže...
* Jenomže?
Podle čísel japonská ekonomika dlouhodobě stagnuje. Dostali se do kruhu: vláda se zadluží a něco postaví. Ten dluh si koupí tamní banky, firmy nebo domácnosti, a o to méně proinvestují nebo utratí. A tak se to točí dokola. Jedenadevadesát procent dluhopisů si v Japonsku kupují tamní domácnosti, banky, firmy, centrální banka. To ale má závažné dopady na fungování ekonomiky: drhne ekonomický růst. A z bank se stávají zombie. A z podniků také. Tradiční bankovnictví založené na přijímání vkladů a poskytování úvěrů je nahrazeno přijímáním vkladů a nakupováním státních dluhopisů a akcií. Největší akcionáři v Japonsku jsou centrální banka Bank of Japan a státní penzijní fond. Je tohle ještě kapitalismus? Podnikavost je najednou pryč. Dvanáct z top 20 firem světa bylo v roce 1995 z Japonska. V roce 2020 už to byla jen Toyota.
* No a Evropa?
Tohlehrozíeurozóně. Atenzačátekscénáře sedí. V žebříčku top 20 světových firem podle ohodnocení trhem, podle takzvané tržní kapitalizace, jsou hlavně americké a čínské firmy. První je Apple, druhý Microsoft. Nejvýše postavená evropská je na dvacátém místě, je to holding Francouze Bernarda Arnaulta LVMH, kam spadá třeba Louis Vuitton. Před ním je třeba Kweichow Moutai z Číny. Vuittona znáte, že ano? Ale Kweichow Moutai? Dělá nejvíce destilátů na světě. Až zase pojedu do Číny, přivezu vám ochutnávku a můžete si to dát na vaší zahrádce.
* Další významný ekonom, tentokrát profesor Milan Zelený, mi popisoval, že problém je i v tom, že historicky nejvíce lidí zaměstnávalo zemědělství při výrobě jídla, později průmysl a po válce pak nalezli práci ve službách. Otěže v zaměstnanosti v Evropě ale často přebírá stát. Prostě se stává sektorovým tahounem, na rozdíl od vyjmenovaných ale netvoří HDP.
Podnikání žene ekonomiku dopředu, ne stát, ať už je režim jakýkoliv. Však to psal již Miloš Zeman. Brzy bude mít jeho článek výročí. V srpnu 1989 napsal v Technickém magazínu o tom, že tehdejší systém vede ekonomiku a celou zemi do háje. Článek se jmenoval Prognostika a přestavba. Jako příklad uvedl komunistického funkcionáře, jehož rozhodnutí nejít předčasně do výroby polovodičů, ale počkat, až budou celovodiče, vedlo k zabrzdění rozvoje elektrotechnického průmyslu. Z kanceláře Bruselu nikdy ekonomiku nenasměrujeme dobře, však to ani nejde. Buď prostě máte podnikatelské nápady, nebo ne. Když jsou nápady, pak je dobrý zisk. Vyděláváte a odvádíte daně. Stát má dát ekonomice super servis, právo a bezpečí.
* Bude tedy nějak potřeba změnit skladbu naší ekonomiky?
Dám příklad Applu a jeho dodavatele Foxconnu, který má v Pardubicích továrnu od roku 2000. Apple měl v roce 2018 podíl na trhu prodaných chytrých telefonů v celém světě 18 procent, Samsung prodával víc. Ale Apple bral 87 procent ze všech zisků výrobců mobilů. Nejvíc přitom firma nevydělává přímo na mobilu, ale na službách v něm. Podle Applu byla celková marže firmy 38 procent z příjmů za prodané výrobky a služby. Pokud bychom vzali jen služby, aplikace v mobilu, pak tam měl Apple marži 62,8 procenta. Foxconn, hlavní dodavatel Applu, měl ve stejném období marži pouhých 1,5 procenta. A o to v tomhle světě při podnikání jde, o marži. O děngi, love, mergle, chechtáky, zlaťáky, tintili-vantili, škváru, vatu, prostě o prachy.
* Nejsou všechny ty politické třenice a nápady v Evropě také důsledkem toho, že před lidmi neleží nějaká obrovská výzva? Nějaká vize, jakou byla například potřeba obnovy po druhé světové válce?
Ano. Asi vás překvapím, ale vizí může být iniciativa Trojmoří a Mars. Projekt Trojmoří je spolupráce zemí střední a východní Evropy v dopravě a energetice. No a vesmír, to je budoucnost. Dechberoucí je, co v tomhle ohledu dělá podnikatel a vizionář Elon Musk se svou firmou SpaceX. Už třeba jen to, jak snížil náklady NASA, naučil přistávat nosné rakety. Ohromný pokrok. Navíc se v kosmickém výzkumu a v objevování Marsu angažují jak Evropané, tak Číňané. Právě takové vize a soutěž mohou být impulzem pokroku, důležitých nových vědeckých objevů i ekonomické motivace. Uvidíme, jaké mocnosti se podaří vzorky z Marsu dopravit zpět na Zemi jako první. Mohlo by se tak stát kolem roku 2030. Bylo by to poprvé v historii, co bychom v laboratořích měli vzorky z jiné planety. Nejlepší by bylo, kdyby vesmír mocnosti nakonec spojil ke spolupráci jako ve filmu Marťan.